Akce Starobrno Tour 2006

Akce Starobrno Tour patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2006-05-08.

Nejdelší varianta má délku 100 km.

Propozice :: Diskuse

Historie: 2005

• Anděl – Brno
  
  BRNO POHLEDEM NEJEDOUCIHO cyklisty Týden před Brnem na mě skočil nějaký bacil, a ne a ne se pustit.:( Neni mi dobře, beru lokalni antibiotika...., ale nic je mi čím dál hůř. Oznamuji Bigmgovi, se slzou v oku, že nepojedu,( chtěla jsem jet Brno jako dobrý trénink na Mamuta) abych mohla jet Mamuta, který jak řekl BM ke mě patří jak k velbloudovi hrby. Ale přeci jen mi to neda a jedu jako doprovod, musim využít toho, že máme hlídání.,vždyť to musi BM s Hankou ujet za tři hoďky, což je chvilka a já se zatim projdu po okolí či si oráchnu po cestě. Budíček je stanoven do brzkých ranních hodin. Musíme odjet v 5.45, protože v 5.55 či v 6.00 se budí František a moooc by plakal. Ve 4hod jsem vzbuzena babičinnym kašlem a už neusnu, hlavou mě proběhne: ještě, že nejedu. Odjezd se uskutečnil bez problémů. Hošíci chrumkaj a my odjiždíme přesně podle plánu v 5:45 směr Hanka. Je krásný východ sluníčka sice trochu zima, ale určitě bude hezký den. V 6hod jsme u Hanky. Nikde nikdo, tak ji prozváníme a za chvíli se ve dveřích objevuje střapatá hlava bez úsměvu. Si říkám: ? A jajaj? BM mě uklidňuje slovy:?To je dobrý, Hanka ještě spí? :) Připevňujeme Ferriho na střechu. Hanka usedá do zadu, rozvěšuje svoje talismánky a jedem směr Brno. Cesta krasně plyne, jen tu a tam ( v 30min intervalech) ji naruší pípání mobilu-budíku, Hanka futruje.:) Snaží se přimět i BM, ale ten po první snídani už o jídle nechce ani slyšet. Jsme na místě Péťa(BM) s Hankou mě ukazují Cíl a já jen...no...zírám. ?Sem přece nemůžete spurtovat ????? Pro neznalé : Stoupání zatáčka vlevo a hned asi po 2 metrech vpravo na štěrk, hmm tak to je síla. BM s Hankou se jen smějí. Parkujeme. Je asi 8.30 a na parkovišti je tak 10 aut. Nikde nikdo. Jdem se zaregistrovat a já omluvit. Pán s paní-pořadatelé byli skvělí. Ještě fotím Hanku na plakátě a jdeme se najíst. Pokolikáté již tento den? Těžko říci:) Chvilku před desátou přijíždí Aleš se svým ?tankem?prý na 55km horských kol je již plno a tak pojede 100km na silnici. Klobouk dolů, Aleši, jela jsem kdysi na( neseřízeném ?seděla jsem jak žokej) horském kole do Plzně, abych věděla jaké to je ujet 100km za den:) Už nikdy víc. Je deset a BM s Hankou se jedou zahřát na provozní teplotu. Mezitím se zdravím s Jurou ( vypadá dobře, hlavně je správně nažhaven a určitě chce svoji zimní přípravu prodat., chce se udržet Hanky, má najeto 4000km a já myslím, že to dokáže!).Na Startu si Vinošlapky zabírají pozici vpravo hned pod obloukem-podotýkám jede se hned do leva.Mírné stoupání Zatáčka o 180°. Aleš si stoupá kousek dál. Ještě poslední úpravy, mám tašku plnou návleků, svršků atp., foto a .............START. Je přesně 11hod. Já se vypravuji na křižovatku směr Veveří, kde se kříží dva okruhy. Mám tak zhruba 90min na to ujít 5km. Myslím si, že to bude pohoda, ale není. Nemoc je holt nemoc a člověk ma být doma.:). Cestou mě předjíždí poslední vlna závodníků 30km horská kola. Jsou tu vidět maminky s dětmi, ale i tátové se specialními vozíky pro mimi viz foto. Křižovatka. Mám ještě tak 40 min čas a tak si jej krátím klábosením s místními, odpadlími závodníky či s regulovčíky. Tu najednou v proti směru jede blikající sanita. Co se asi stalo? Všem nám zatrnulo. A Už je tu policie, uzavíráme cestu a hle... první chrti.... za 8min po čele přijíždí Bigmig. Hulákám na něj, fotím, ale něco se mi nezdá. BM je bez barvy, unavený,...mám slzy v očích. Bojím se, aby dojel. Je unaven moc toho nenaspí...uvidíme. Dál se soustředím na modrý Hančin dres.Nikde nikdo. A za dalších asi 8 min vidím šlapko dres, no jo Jura- bohužel jen fandím než se digi foťák připraví Jura je fuč. Jel famosně, soustředěn....dobrý Ale, kde je ta Háňa čekám 5min , loučím se s regulovčíky a vyrážím zpět, abych stihla BM v cíli. Mám míň času-už jedou jen 40km. Začíná krápat. A hele ze zatáčky se vyřítilo takové pěkné autíčko, mávnu a už se pěkně vezu do cíle. Díky. V cíli si trénuji odkud by byl nejlepší záběr .Počítám, že tak za dvacet min by se mohl BM přiřítit.Když tu slyším, že slečna Hrubešová si má vyzvednot kolo a.......Co se děje, teď, když má přijet BM a spol. Ale slovo u sanitky ve mě zatrnulo. Slečna, slečna, kdo to může být? Vždyť všichni vědí, že jsem vdaná. Aleš, no jasně je to Aleš. Proplétám se mezi horaly, kteří už dojeli Mám na sobě šlapkovský dres. V tom slyším:?Paní Hrubešová, paní Hrubešová...?Krve by se ve mě nedořezal, BM, jasně je to BM. Snažím se být klidná. Jdu za panem doktorem a v tom slyším.?Anděli.......? ?Hanko, ? civím, ?Co se stalo, ? Hanka mi vše povídá, vyruší nás MUDr. Ještě se ptám, co a jak. ?Prý byla 2-3min vbezvědomí, podle doktora, co tam byl, ale teď už je vpohodě, nic si nepamatuje.?Dávám Hance mobil a doklady, měla jsem vše u sebe beru kolo a pádím do auta, abych nepropásla BM.Cestou si říkám,proč Hanku nepřikryli, vždyť byla v šoku, Kolo nacpu do auta, beru hančiny boty, ale už jsou fuč. Jeli na Úrazovku do Brna. V Cíli znovu hledám pozici, ale to už je tu čelo 2cyklisti, pauza..Ducháč a spol a pak po pár min dorazil i BM. Říkám, co se stalo-hned věděl, kde.Bylo krásné dívat se jak dojíždí silničáři. Je to rychlé a ...elegantní. Horáci, dojíždí v menší rychlosti. Kupodivu nikdo nespadl. Pak posléze přijíždí Jura soft. Gratuluji Juro ,byl to pěkný výkon. Ptám se Jury, kde má Hanku. ?Nevím, tam a tam jsme spolu jeli, ale pak už jsem ji neviděl.? ?Hanka spadla??V tom sjezdu??Jo jak to víš ?A Jura už vypráví, že je v tom sjezdu varoval,...Přijíždí BM, ?Hanka má zlomený obratal, či co a chce odvést do Kladna? ?Ty si se zbláznil se zlomeným obratlem, ne nevezuji! To si na triko nevezmu.!? Pak to probíráme. Nakonec nakládáme i Juru a jedem do Brna. Cestou ještě volá Aleš, říkám co a jak. Do nemocnice jdu s Jurou. Otevřu dveře do čekárny a opět se nestačím divit. Hanka sedí na vozíku. Jak to že neleží? Čtu lékařskou zprávu. Oblékám Hanku- chudák je celá zmrzlá. Loučíme se s Jurou. A vlastně i s Brnem A jedeme směr Řeporyje, kde mě BM vysadí a dál pokračuje s Hankou do Kladna za doktorem Kolbabou. Hanka se děsně divila, že jsem ji nevyfotila v sanitě, ale bohužel tou dobou mě lítali myšlenky jinde jako člověku, který na RZ jezdil a pracuje v nemocničním prostředí.... prý je vidět, že ještě nejsem tokový paparacit:) BM se vrátil asi v deset. Prý si tam Hanku nechají.Jaký byl můj údiv, když se druhý den objevila u nás doma pro věci. No nevím, ale ostatně je to Hančino tělíčko a já jen doufám, že bude vše vpořádku. Moc Ti to přeji, Hani
  
  
• Bigmig – Brno
  
  Starobrněnský maratón, tedy pokud se dá vůbec nazvat maratónem beru jako přípravu na Mamuta. Cítím ještě v nohách plzeňský kraj sice, ale je potřeba se z ultra přesunout do normálu. Jedem společně s Andělem, který díky nemoci bude dělat kustoda a Hankou. Vyjíždíme v 6 hodin z Prahy a v ? deváté již stepujeme v Brněnské oboře. Po rychlé registraci a Andělově odregistraci, která přesvědčuje funkcionáře hlasitým kašláním, že nemůže jet, neb je nemocná, ještě lenošíme v autě. Před desátou se jedem s Hankou rozcvičit a to už se u nás objevuje i Aleš na horáku chystající se jet silnici. Při návratu z rozcvičky s Hankou pozorujeme start MTB a musíme se děsně smát, jak pořadatelé nanavigovali auto napříč silnicí přímo ve startovní zatáčce. No bajkaři si poradí se vším :). My už si ale zabíráme výhodnější pozice, abychom se moc po startu nepropadli. Anděl kolem nás poletuje a fotí jak může. ?A to už přichází Jura se svým Svoradou a řadí se k nám. Přesně v 11hod. startujeme. Od začátku se to mele, takže jen vzpomínám na loňské pády. Držím se blízko od čela, abych se někam nezamotal. A přichází koberec, který nás všechny zařadí do závodu. No všechny. Jeden borec to mistrně objel, aby si zkrátil cestu :) A už to slyším. ?Ty s námi nejedeš? ?. Musel se chudák vracen do chumlu. Po chvíli vidím vedle sebe Juru, podávám mu ještě taktické pokyny a uklidňuji ho, že tempo není letos pomalejší, ale on se zlepšil :). Dost řečí, nastává hned první stoupání. Zjišťuji jak je důležité být ve předu, protože se hned peloton jak had natahuje a mě pak nezbývá kličkovat mezi odpadlíky :(. Po táhlém stoupání na vrchol se ještě držím v první skupince. Ve sjezdu do ostrovačic se to ještě natahuje a velká skupina se dělí hned na následujícím táhlém kopci. Tam už je to na psychiku, takže spousta cyklistů odpadá a překáží v cestě. Nakonec se pevně usazuji v druhé skupince. Přede mnou tak 50členný balík. Moje skupinka moc ale nespolupracuje táhne se děsně trhavým tempem a občas stojí. No to jsem to zase chyt. Blížíme se k Bíteši a letos se odbočuje před ní doprava na Přibyslavice a Spálený mlýn. Rozjíždím se po krásném novém koberci dolů k řece. Několik serpentýnek a náhle smrtonosná past :(:(:( Nevinně vypadající zatáčka doprava a za ní vracečka skoro o 270st. zanesená jemným pískem. Jdu prudce na brzdy jako ti přede mnou. Jeden už tam dokonce stojí. Očekávám prudký smyk a loučím se pomalu se svými novými Ksiriemi. Naštěstí jsem vše ustál povolil rychle brzdy a smykem vymetl krajnici a skončil v zóně. Rychle odsud pryč. Orosený studeným potem dál pokračuji. ? hodiny se ještě z tohoto vzpamatovávám. Moje skupinka mi bohužel ujela, ale následuje stoupání na Svatoslav, kde je naštěstí v pohodě sjedu. Pohromadě už míříme na Lažánky a Býtýšku do druhého kola. Silnice jsou tady po zimě rozstřílené kulometem, že skoro není čemu se vyhýbat. Na to reaguje můj snímač od Polaru a ulamuje jeden s úchytů. Snažím se za jízdy situaci řešit, ale nejde to a navíc mi skupinka poodjíždí, takže musím zase trochu zabrat. Na rovince oni zase trochu jezdí a kopec teď nikde abych měl výhodu při dojíždění. Odkláním snímač co nejvíc z dráhy magnetu a modlím se, aby vydržel až domů. Mezitím zbytky sil se snažím dojet skupinku. Daří se mi to před sjezdem do býtýšky a ten je zase parádní. Asfalt z mechu a píseček. Opatrně vjíždím na kostky a doháním ve stoupání pelotonek. Tady je to v pohodě hned je prakticky mám. Při vjezdu do druhého kola hned mávám Andělovi. Do Ostrovačic je několik kousavých vyhupů a taky je vidět, že někteří borci kolem mě toho mají dost. Už odmítají střídat nebo se alespoń podílet na výkonu skupiny. Jedeme opět táhlé stoupání a pak pár dalších kratších a to už se točíme v čele tak 4. Přichází opět strašidelný mlýn a je vidět, že všichni už jedou jak opařený. Hrozba pádu je znát. Navíc se objevil i regulovčík, který tam měl být od začátku :(. Kromě terénu, nás sužuje i přicházející déšť. Tedy občas spadne pár kapek někdy více a někdy už jedeme po mokré silnici, většinou to ale netrvá dlouho. Skupinka teď drží hodně pohromadě a očekává se závěrečný nápor. Děsí mě mokrá silnice do závěrečného sjezdu. Naštěstí je před Býtýškou sucho. Skupinka to dolů spouští hlava nehlava. Já raději brzdím i za cenu že mi ujedou. No jasně v prudkém stoupání za obcí mají 100m náskok. Tak to je v hájí to už nedoženu, ale ukazuje se, že v kopcích toho mají dost. Pomaloučku polehoučku ukrajuju kousek vzdálenosti a ve sjezdu ke hradu jsem už v čele. Snažím se udržet si dobrou pozici na zaávěrečný spurt. Nikdo se nikam takticky nehrne. Příjezd do cíle je v poklidu, jako celý závod. Projíždím cílovou zákrutu a přijíždím k Andělovi. Ta mi hned sděluje, že Hanka nedojede, protože měla pád. Hned mi problesklo hlavou to místo? Po krátkém vyjetí se scházíme s Jurou převlíkáme a jdeme na večeři. Snažíme se to co nejvíc urychlit abychom dojeli co nejdřív pro Hanku do nemocnice do Brna. Juru bereme s sebou, aby nás vedl. V nemocnici se dozvídáme že Hanka je schpna převozu do Prahy, takže jsme si mohli oddechnout.
  
  
• Jura – StarobrnoTour pádů a vítězství
  
  Na Starobrno tour se těším jako malý Jarda už 14 dnů. Oproti loňsku pilně trénuju a tak doufám, že i výsledky budou výrazně lepší. Optimálně jsem si rozvrhl přípravu a v pondělí ráno jsem odpočatý a těším se na svůj první závod sezony. Prezentaci jsem si odbyl už v neděli (den před), a tak vyrážím s poklidem na kole na start pěkně na 10:30 (start je v 11:00). Poslední dva brdky před startem si dám trošku větší tepy, abych se zahřál a pořádně tělo připravil na tu 100 km časovku . Vlítnu do autokempu Obora, kde se závod koná, a první, koho tu vidím, je Aleš. Na bikovi a suveréně prohlašuje, že pojede silnici. No fajn, proti gustu žádný dišputát, jak se říká. Hledám Anděla s BM a Hankou, ale mezitím už mě Anděl stihá i fotit . Je sám, protože Hanka s BM se jeli rozjet před startem. Ale za chvíli jsou zpátky. Mezitím si dám věci k Anděle do auta a míříme ke startu, kde se všichni sejdeme. Mám v plánu jet s Hankou, pokud ji udržím.
  Je dostartováno a já se poctivě deru s Hankou pelotonem a doufáme, že se nepřipleteme do žádného hromadného pádu. Podle toho, co si pamatuju z loňska, mám pocit, že čelo pelotonu jede nějak pomaleji - BM mě za chvíli ujišťuje, že je to jenom pocit. Bigmiga totiž máme nadohled a tak se proderu k němu a frčíme spolu až do Žebětína, kde začíná první větší kopec. Zkouším s ním držet krok, ale jede jako ďábel, a tak asi v druhé třetině kopce odstupuji z tempa a říkám si, že počkám na Hanku. Ve sjezdu z Masarykova okruhu se sjíždí docela solidní skupina a frčíme si to pod další prudký kopec z Říčan na Domášov. Tam mě dojíždí Hanka a pereme to do kopce, nahoře musím chvíli regenerovat a Hanka jede vpředu. Nakonec se však oklepu. Zjišťujeme, že skupinka sice vydupala kopec, ale na rovině se jim nějak nechce. Jedeme tedy sólo a točíme to co to dá. Nakonec se však skupina za námi docela rozjela a výrazně zmohutněla a tak se necháváme dojet a neplýtváme silami. Přichází odbočka u Přibyslavic směrem na Svatoslav a taky nejhorší sjezd na trase. Vyrážím ze středu na čelo pelotonu a všechny varuju, že dole jsou hnusné serpentiny a ošklivá zatáčka. Zároveň vybízím Hanku, aby se ke mě přidala a jela na sjezd z čela. Ta se ovšem nějak zasekla a na čele jsem skončil sám. Ve sjezdu to jede jako čert - krásný nový asfalt - na tachometru mám asi 65 km/h. Prosvišťím menší zatáčky ve střední části rovně bez brždění - jenom slyším, jak nastávají zmatky za mnou. Dole si ale přibržďuju, protože vím, že mě čekají dvě serpentiny s první zatáčkou obráceně klopenou. A jako bonus tam byl ještě písek od zimy. Projíždím na hraně, ale pořád mám kolo pod kontrolou. Sjedu serpentiny a když se otočím a mrknu nahoru, slyším rachot, jako v železářství. "... Ajajaj, tam si někdo pěkně nabil hubu - jako bych je nevaroval!", říkám si. No nic, přichází kopec a začíná se sjíždět peloton. Dozvídám se, že došlo k hromadnému pádu a že další letěli přes ty, co už byli na zemi. No nic, říkám si, počkám na Hanku a jedeme dál. Ale Hanka celý kopec nikde. Tak to se asi připletla do srážky a zrušila kolo, říkám si - škoda - a šlapu dál. Asi po pěti minutách potkáváme sanitku, jak si to frčí o sto šest proti nám. "Hmmm, tak to bylo asi vážnější ...", říkám si. Na kopec vyjíždím na čele pelotonu a ještě s jedním chlapíkem projíždíme Svatoslaví, vydupeme kopeček za vesnicí a již to točíme zpět na Veverskou Bitýšku. Peloton se veze a nikdo nechce spolupracovat. Zkoušíme zpomalit na 30 km/h, ale nikdo nejde dopředu. Tak se domlouváme alespoň na spolupráci na čele a točíme to s tím chlapíkem ve dvou, sem tam ve třech. Je to únavné, ale hlavně pomalé. Nikdy bych nevěřil, že se 40 lidí tak zbaběle poveze za dvěma nebo třema. Projíždíme Maršov, Braníškov, občerstvovačku v Lažánkách a následuje prudký sjezd do Veverské Bitýšky, který končí na kostkách. Opět opakuji taktiku jet první do sjezdu a opět se vyplácí, protože peloton za mnou zmatkuje a autům se vyhýbá jen tak tak. Za Veverskou Bitýškou následuje nepříjemný kopec k hradu Veveří a nájezd do druhého kola. V tomto kopci mírně poodjedu ostatním a užívám si sjezd. Nechávám se zase dojet, ale situace se pořád opakuje, nikdo nechce na špici. Nakonec se objeví můj starý známý a dáváme dohromady čelo. Tak dojedeme až pod ten prudký kopec z Říčan na Domášov, kde dostávám krizi - zuby nehty se držím toho chlapíka přede mnou a ustojím to. Nahoře musím chvíli regenerovat, než jsem zase schopen nějak produktivně točit nohama . Peloton se sjíždí a opět stará písnička - výsledná rychlost je 30 km/h. To je na peloton málo - podaří se mi přesvědčit pár lidí a jdu příkladem a rozjíždím to na 36-37 km/h. Nakonec to rozhýbeme a jedeme dalších 5km zase k odbočce na Svatoslav s tím hrozným sjezdem po krásném asfaltu . A hele - postavili tam už regulovčíka! Brzo. Projíždím starou taktikou a i další průběh závodu kopíruje minulé kolo. Před sjezdem do Veverské Bitýšky začínám přemýšlet, jestli ti za náma jsou jenom dobří taktici, nebo na to nemají. Zkouším trhák ve sjezdu, který se daří a rozpůlí náš peloton na dvě části. Další trhák nasazuji v posledním kopci hned za Veverskou Bitýškou. Jedu na krev a výsledek je hned tu - peloton je úplně roztrhaný a dokonce předjíždím některé polomrtvé odpadlíky z hlavní skupiny před námi. Nahoře zjišťuji, že se mě udržel jeden jediný klučina, tak toho využívám a pouštím ho dopředu. Vyjedeme ještě vrcholový brdek kopce a na sjezdu mu nasazuji další trhák. Ten se daří, ale asi po 1 km mě hoch dojíždí. OK, říkám si, vyřešíme to jinak. Spolupracujeme dalších asi 2,5 km a na posledním brdku před cílem chci rozhodnout - on ale také - svorně vyjedeme oba mrtví nahoru. Mám výhodu přesné znalosti dojezdu a taky jí využívám a v závěrném finiši projíždím páskou před ním.
  Tam už mě čeká Anděl a sděluje mi, že jsem dojel asi 13 minut za Bigmigem a že Hanka je v nemocnici a má něco s bederní páteří. Bigmig se jel projet, a tak na něj čekáme a pak se jdeme do auta spacifikovat, najíst a hurá do nemocnice za Hankou. Tam zjistíme, že Hanka na tom není úplně špatně a je schopná převozu do Kladna ke "klubovému lékaři" mistru Kolbabovi. Rozloučím se s nimi, nasměruju je na výjezd z Brna a pádím domů.
  
  Moje statistika: 100 km, avg 31,54, převýšení 1400 m, průměrný tep 173 t/m.
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 800x600 pixelů, Zobrazené rozměry: 720x540 pixelů
Název fotografie: photo18.jpg

 

Další fotografie