Před dneškem jsem se bál až jsem *ral. Očekával jsem 150km a pekelné tempo. Ještě jsem nezažil se šlapkami švih, aby se jelo lidsky
. Proto jsem si na včerejšek naordinoval klídek (jen jsme s Malnou dodali sil v Motolské nemocnici Kuřeti) a dnes ráno pořádnou snídani, která mě stejně jako ve čtvrtek kdy jsme dali přes 120km, zachránila krk.
Dle Kolikáčova rozpisu jsem čekal na T křižovatce, na kterou bohužel nepřijel Quit
. Poprvé jsem viděl polovičku dua Ko-Ko a hurá do Mstětic. Do Mstětic jsme přijeli na sekundu stejně jako severní větev s polabskou. Následovalo pozdravení s lidmi, které jsem již celou věčnost neviděl (Kajman, Johny, Konrad atd
). Hned od začátku se díky větru rozjelo tempíčko atakující 40km/h...., naštěstí jsme se ještě před Čelákovicemi sjeli, ale tempo neupadalo. Kolík od sebe vypudil spinninkáře Johnyho, kterého jsem přibral s radostí do dvojičky. Špici opanoval Kapr, který mi přivezl nový bidon naplněný až po okraj vynikajícím sypáním, po něm Bobek. V balíku to moc nešumělo, jen se nadávalo, že jedeme jako *ovada, ale nikdo nic neudělal. To my s Johnymu jsme muži činu a po krátké domluvě, jdeme na špici, kde okamžitě stahujeme rychlost na 30km/h. Slízneme si pár nadávek, ale stejně si myslím, že byli všichni rádi.
Tento klid se nám podařilo udržel až do Nymburka, kde se opět zryhlilo na 40 a to byla vražedná rychlost pro Kocoura, protože na své furtošlapce prostě tuto rychlost neutočil ani při frekvenci 300 ot/min
. Posledních asi deset km před Jeseníkem, čelo opanovala dvojice Kajman (bez helmy!) a Malina. Jeli jako brusy, takže vjezd do Hrubého Jeseníku jsme ani nezaznamenali. Stačilo ještě najít rozhlednu, kde jsme se krásně vyfotili a hurá do vichřice!
Někdo začal uvažovat o cestě vlakem, ale přeci jen nás bylo dost tak jsme se vzchopili a opřeli se svými čumáčky do protivětru a rychlostí kolem 18km/h jeli na Nymburk. Cesta před Nymburkem byla v rekonstrukci (rozuměj 400m cyklokrosu v blátě jak *ovado), ale Strejda řekl, že se to projet dá a tomu muži fakt věřím, tak jsme jeli. Blatníky plné bláta, pár podklouznutí, ale nakonec se mi to podařilo přejet bez úhony. Bohužel Jestřáb tolik štěstí neměl a jak je dlouhej a širokej tak se vyválel v bahně. Tato nehoda nás bohužel rozdělila na dvě skupiny. Řídil jsem se nepsaným pravidlem, které navrhl Strejda u rozhledny v Jeseníku:" Nenecháme nikoho samotného, pojedeme spolu". A vydržel jsem celých cca 25min čekat spolu s Kaprem, Ko-Ko duem, Johnym, Kubajzem, Šemdou než se Jestřáb a pak i Kubajz dají svá kola a sebe do pohody. Jen škoda, že Strejda a spol, PROSTĚ NESPORTOVNĚ ODJELI!!!!
Začala nám nová etapa dnešního švihu. Kubajz, na kterého jsme čekali až do Nymburka nám naoplátku táhnul v největším fičáku minimálně deset km špic neuvěřitelnou rychlostí. Byli jsme vyskládání na celé šíři silnice, prostě to bolelo i vzadu nebo spíš na boku. Za Sadskou se vítr schoval do lesů, uvolnil oteže zejména Kaprovi s Kubajzem, kteří roztočili kalup, který se změnil v Oranžové peklo (Kolíkáčovo pojmenování) po té co Kubajz na konci rovinky v Kersku uviděl odpojivší skupinku. Ani jsem nesledoval rychlost, jen jsem hypnotizoval Kaprovu černou zástěrku a tupě šlapal. Bylo naprosté ticho. Při výjezdu z Kerska se to naštěstí uklidnilo, myslím, že jsme se roztrhali a na někoho čekali.... Další saze v Kubajzovi chytly v Přerově, kde jsme opět zahlédli oranžové dresy v dáli. Tentokrát jsem se tohoto peklíčka účastnil také chviličku aktivně a při výjezdu ze Semic jsme již měli skupinku na doskok, hádal bych 300m. Parchanti nepočkali!
Byli jsme opět rotrhání a opustili nás Kapr s Johnym, nemělo smysl se hnát dál. Tempo už bylo pohodové, dokonce i Orlíkův klon Kubajz jel jako člověk. V Mstěticích jsme se nakonec sjeli i s uprchlíky, se kterými již nebyli Malina a Kajman....
Poděkovali jsme si za krásný výlet (nevím proč si pořád děkujeme když jezdíme jak *ovada!!! ..), Strejda nám rozdal vzpomínková DVD, nastalo loučení, které urychlil průjezd proseckého balíku, který nabral severní větev. Naše kvarteto Ko-Ko, Jestřáb a má oranžová maličkost vyrazilo již ve vyjetícím tempu směr domovy. Nakonec jsme se i my roztrhali a z Dubče jsem dnešní den zakončil jen s Jetřábem, který chytil druhý dech a jistě by si to dal ještě jednou jen bez toho pádu -:).
Klasiku, Strejda tour jsem jel poprvé a příští rok si sjí velmi rád zopakuju. Lidi jezděte jako lidi.
::
Profil a mapa ::
Diskuze 
