Nervózní start za zaváděcím vozidlem, snažím se být vepředu, ale časem se bohužel prosévám dozadu, nějak zase nemám v hlavě přepnuto, a bojím se jít na špic. Nějak jsem si zafixoval, že stejně budou závory dole a po 15km bude nový start. Ale před Polepy, kde je ten přejezd se závorami se už jede dlouhá lajna, rychlost přes 40km/hod. a balík se slušně natahuje. Kecám s Davidem Markem, užíváme si toho překrásného tropického letního počasí a hop, přejezd je bez závor a čelo už je v půlce kopce na Libínky, no to potěš, David začíná kosit jednoho soupeře za druhým, já mu skočím do háku a jedu šrot, který ale musí skončit zákonitě kolapsem, kdy se nohy přestanou točit a marně budu lapat po dechu. Ještě vidím, jak David docvakl grupu, kde je i Léňův zadek, ale já již nemám sil se tam dostat, okolo mě Diablo, tak uvidíme, jak se to nahoře poskládá. Za Liběšicemi další stojka, tady už si jedu svoje tempo, Davida jsme sjeli, vrchařská prémie a voda od rodiny Maliňáka přijde vhod, jsme jak v sauně, pot ze mě teče ze všech pórů a ta ledová voda z podané lahve je jak oáza v poušti. Díky moc! Formujeme se do grupy, ostrá pravá a organizujeme stíhací jízdu, před námi asi 5 lidí, možná, možná tam bude i Léňa
, ale bohužel Diablo tu není ...
Jedeme zase pěkný šrot v kolotoči, ale bylo to účinné, za Úštěkem si už chrochtáme blahem asi ve 20-ti členné grupě, která už ale po sjetí té pětice ztratila nějaký morál na sjížděcí tempo, před námi totiž nikde nikdo ... škoda, možná kdyby se ještě chvíli jelo, mohl by být výsledek lepší. Takto chvílemi hodně parkujeme, na špici stále stejní lidé, já se tam moc nehrnu, orážím si vzadu ... Před Roudnicí se trochu zapojuji do střídaní, ale nikdo nějak sil v tom vedru něco jet a tak kostky na náměstí pěkně na malou a hlavním úkolem všech je vyprazdňovat bidony a plnit tak pitný režim
Na magnetu za Roudnicí 3 odskočili, sakryš, tam jsem mohl být, ale nedávám jim moc šancí, snad je sjedeme ne? Ale bohužel, nedokážeme zapojit všechny do kolotoče a tak se již jen soustředit na závěr, ve kterém odskočím s Davidem, ten mi rozjíždí spurt, ale vezu se v háku až za cílovou čáru, měl by být přede mnou, přece jenom ty kopce jezdí lépe...
V cíli už vládne čilá zábava, největší nával je u cisterny s chladivou vodou, zprávy o skvělém výkonu Maliny a Kapra hřejí u srdce, škoda, že spěchám domů, mrzelo mě, že si nemohu vychutnat ten pohled na oranžové pódium. Gratulace Léňovi za poziční boj, a Kapře už mi pošli přezdívku pro svoji manželku, vždyť to je posila jako hrom!
::
Propozice ::
Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie