Myšák –
Když nohy netáhnou
Jak jsem předpokládal ráno mám po včerejším Sázaváku nohy ztuhlý a bolavý.No to bude zase ostuda.Chvíli se rozmýšlím zda vůbec do Jabkenic jet.Je to 26 km a to je opravdu dlouhý,ale přeci něco ve mně zvítězilo a můj vnitřní krutovládce velí jdeme na to.Když už nic,tak to bude alespoň trénink na koze.
Vyrážím brzy,abych startoval mezi prvními,protože musím být brzy zpátky doma a tak jsem v Jabkenicích už před devátou a vyšlo to a startuji už v 10:20.Nohy stále stávkují,ale pořád doufám,že je rozjedu.Po chvilce potkávám Gejzu a Honzise,chvíli kecáme a před desátou doráží po ose Orlík a Kapr.Včera Kapr vyhrál časovku Šandovku a dnes má zvíře ty samé ambice.Jediné co můžu je hluboce smeknout.
Pomalu se obleču a jdu se rozjet.Nohy hotový a tak s pocitem marnosti se stavím na start.Vyrážím z rozvahou a čekám co na to nohy.Rovinky docela jdou,ale jak se to byť malinko zvedne tak je konečná.Nohy nejsou schopny vůbec jet do síly a tak jen točím lehčí převod.Tak v Ledcích,zhruba v půlce časovky průměr sice lehce nad 40km/h,ale tepovka stále proklatě nízko.Pak už to bylo trápení.Nohy tuhly už i na rovinách a nepomáhala ani taktika lehčích převodů.Sice začínám sjíždět nějaké kousky startující i podle čísla čtyři,pět minut přede mnou,ale rychlost stále klesá.Do cíle dojíždím v čase pod 40 minut,což jsem chtěl.Průměr tak tak přelezla 39km/h,ale ta tepovka hovoří za vše.Maximum 163 a průměr 158.Jako trénink dobrý.Každopádně se před časovkou příště nesmím takhle zničit.Závodit oba dny na to asi ještě nemám.Nevím jak dopadli kluci,protože hned nakládám kolo do auta a hurá do Prahy.V pohodě stíhám slavnostní oběd i oslavu dceřiných narozenin.
