Pěkně natřískaná a watty nabitá jedomělická náves, ve vzduchu je cítit déšť, ale zatím je sucho. První magnet k hlavní silnici, tady se to porcovat ještě nebude, všichni jsou plni sil, snažím se, co nejblíže špice, nechci, aby mi to někde cuklo, další magnet na hlavní, první pokusy o úniky, Běleč a Doksy mám v silné paměti, i z nenápadného odskočení se může vyvinout rozhodující okamžik. Ale teď nás čeká ještě 70km a je tu opravdu min. 10 vyrovnaných borců, kteří si to nenechají líbit. Chvílemi mě balík vyplivne na špic, Kapr se tam snaží neustále něco vymyslet i Jirka Sekera a Sweep je hodně aktivní. Ale je to bez šance, tady se odjíždět nebude, balík má ohromnou sílu. Odbočujeme z hlavní a začíná mírně mrholit, no paráda, ten klikatý sjezd, to bude něco. Testuji adhezi svých plášťů, Míra Kakač to asi balí, ve sjezdu couvá ještě více jak já … Uff přežil jsem to, ostrá pravá a kaše ve snad 100 metrové natažené lajně, silnice chvílemi pěkně nahazuje a blíží se jediný vážnější kopec ke hřbitovu k Jedomělicím. Teď se uvidí, jak na tom dnes jsem, jestli se podaří točit tempo nejlepších.
A daří se, jede se bez nástupů, na horizontu se to sice trochu natáhne, ale jsem stále v Top10, Kapr přede mnou, Vitas, Sekera, Prokeš, Svobodín, Dix, safra to je společnost… Za Jedomělicemi nás dolítne dalších asi 15 lidí, takže hlavní silnice se stále jede v docela početné grupě, znovu pár pokusů o únik, ale je to bez šance, začínám teď spíše okupovat ocas grupy, už je to přehlednější a vypadá to tak, že ve stejném složení dojedeme do cílového kopce a tam se rozhodne. Naštěstí přestalo mrholit, ale sjezd je znovu pěkně poslintaný, jedu z nejvyšší opatrností, hlavně nepadnout. Po ostré pravé znovu sjížděcí lajna, sjezdařské kamikadze nakonec dojíždíme, před nájezdem do kopce Vitas defektí, Jirka Sekera zastavuje a nabízí mu svoje kolo, ale na horizontu kopce je s námi Jirka, uff ten si musel dávat… Znovu se mi kopec jel dobře, jen ta vrcholová lajna trochu zabolela, ale jsem tam. No a situace se opakuje, zase jsme se sjeli a pokračujeme asi ve 20-ti lidech. Začínáme sjíždět mlaďochy, takže balík se pěkně promíchal, je to dost nepřehledné a navíc mi Kapr před sjezdem hlásí, musíme dopředu, Sweep to chce po sjezdu urvat a odjet. Super, do mokrého sjezdu se řítíme mezi prvními, ale po sjezdu jsem zase na ocase a zase se gumovat ve stíhací lajně. Předposlední kopec znovu držím hubu a krok a na rovině vlaju na konci grupy, dopadlo to podle předpokladů, poslední kopec rozhodne, no to bude vrchařský masakr … Ve sjezdu ještě uvidíme nepěkný pohled na sanitku a na borce ve stabilizační poloze, ale pak se již plně můžeme soustředit na vytřepání nohou, vypití posledních zbytků z bidonu, docucnutí gelu a jde se na to. Čekám peklo hned od spodu, ale překvapivě se prosmýknu po pravé straně a je přede mnou jen stále se utahující kopec, zakončený zatáčkou. Ha, co abych to zkusil hned dole, napadá mě kacířská myšlenka, jdu do toho naplno, skvělý pocit táhnout ty střelce, určitě do mě zabodávají pohledy a v hlavě jim šrotuje, co když tento turista z vodáckého oddílu má více sil než my? Ale je to bláhová myšlenka, otáčím se, žádný náskok jsem si neutvořil, za mnou všechny ty zvířata pěkně vedle sebe a jejich krvelačné pohledy nevěstí nic dobrého. No samozřejmě to nemůžu vydržet, v zatáčce to jde přese mě, navíc mi do ramene najíždí Petr Dix, nevím, jestli omylem, ale trochu mě to rozhodilo …Jsem v této situaci poprvé, safra zavřeli mě, síly jsou, ale nemůžu se hnout dopředu, musím trochu zvolnit a zkouším to objet zleva, ještě pociťuji zadní přítlak od „bratra“ Milana Sýkory, ale nejde to, safra, on ten cíl je ještě hodně daleko …
V koridoru docela tlačenice a nakonec až 11. místo, no bylo určitě navíc, ale zkušenosti z hromadných spurtů pramalé, snad bude ještě letos nějaká příležitost se více otrkat
