Akce Sedlec-Prčice 2012

Akce Sedlec-Prčice patří do kategorie Extraliga Masters. Datum: 2012-05-08.

Nejdelší varianta má délku 103 km.

Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Mapa a profil :: Garmin Dreamer :: Report CT Weber

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011

• Dreamer – Jarní opalovačka v Monínci
  
  Na utery vysel statni svatek a tak se netradicne na zacatku tydne jede tenhle race, diky cemuz ho jedu i ja, protoze jsem letos zatim skoro zadny race nejel a pokud chci jezdit SUAC a maratony aspon trosku slusne, tak chte nechte musi clovek zavodit ze ano? :) Takze vyrazim v utery rano s Malinou, po hodce jizdy jsme v Moninci, kde musim pochvalit cely lyzarsky areal, jak je pekny a moderni a to jsem si vzdycky myslel ze to je nejaka traparna lyzarsky areal ve strednich Cechach, inu neni nad to kdyz si clovek udela nazor na vlastni oci.
  
  V poklidu se rozjizdime, Malina mi dava par cennych rad k trati. 10:30 start, sice jen 41 lidi ale podstatna cast amaterske spicky vc. J. Svobody, ktery ujel hned na vrcholu prvniho kopce okruhu takze to vlastne byly dva zavody. V prvnim okruhu se kopec jede v zacatku na pohodu, chci se trochu protahnout tak jdu dopredu kde dva jedinci zkousi odskocit. Samozrejme jsme zahy sjeti, ale tohle se mi libi se jit takhle vyvetrat, nez krecovite porad drzet ruku na brzdach v baliku :)
  
  Prvni kopec tedy v baliku, pak nasleduje rovinka a pak sjezd kde je velka rozkopana dira, kterou beru uprostred a jen se modlim abych nemel defekt. Jelikoz jsem tu nikdy nejel tak se zasivam na konec baliku ve sjezdu, sice mam neustale diru tak 10m na posledniho cloveka v baliku a klidne 150-200m na prvniho, ale nastesti se vse vzdy sjede, protoze se silnici vzdy nakratko srovna nebo zvedne. Ten sjezd je kazdopadne dost rozbity. Pak nasleduje otocka, dve neprijemne serpentiny, dalsi sjezd, ostra leva kde jsem v prvnim kole mel co delat abych to vybral a hned brdek nahoru kde se nastupuje. Zbytek prvniho okruhu uz v pohode.
  
  Druhy okruh ze ctyr a uz se jede ostreji diky Malinovi. Drzim ale solidni tempo a jsem tam nahore. Za nami mensi dira kde je i Honzis ale protoze nejedeme, tak nas jeste sjedou. Zbytek druheho okruhu je stejny na jeho konci ve sjezdu snim celou tycku, protoze jsme v pulce zavodu a mel bych neco snist :) Kdyz se chci napit tak uz jsme v nastupu do kopce ve tretim kole a zacne se ject srot, takze se vubec nestiham napit. Ono to vypadalo tak nejak nevinne, par lidi zacalo nastupovat, nebylo mi jasne jestli je to mineno vazne nebo ne a nez mi to doslo mel jsem diru 50m. Par lidi vedle me jako Gonda si nastoupilo a jeste si celo dockvakli, ja tam tka plapolal uprostred mezi dvema skupinkama az jsem definitivne dospel k tomu, ze tohle dneska jeste nedaaaam :)
  
  Takze jsem zvolnil nechal se dojet druhou skupinkou kde byl Honzis, Suvada, Behounek a dalsi. Nahore jsme jeste celo videli ale bohuzel uz nesjeli i kdyz ja to chvili chtel zkusit ale zahy jsem poznal ze je to marny :) TAkze pak v 7 lidech sjezd, do brdku jsme i docela jeli, ale po rovine nebo z kopce ani ne, stihl jsem s Honzisem i pokecat, ja se citil v pohode klidne bych snesl vyssi tempo, no skoda ze se nejelo vic :)
  
  Posledni okruh podobny, kopec na Susetice jsme uz jeli o dost pomaleji opet bych ho zvladl rychleji ale nemelo cenu tam sam neco vymyslet. Posledni okruh je dojety a mirime do cile. V tom mirnem kopecku cca 2km pred cilem jsme zas zvolnili kazdy setril na spurt. Mel jsem chut tam nastoupit, protoze mi spsi vyhovuje konstantni tempo nez kratky spurt ale nakonec jsem to nechal byt, sezona je v zacatku :) Spurt jsem se nikam netlacil, jel jsem ho na malou, mozna az moc nalekho takze mi skoro vsichni ze skupiny poodjeli. uplne na konci jsem zaradil tezsi prevod a jeste asi 2-3 lidi dal, takze spokojenost.
  
  Moc krasny zavod, trasa pekna, skoda rozbitych sjezdu, pocasi vyslo, proste takovehle zavody se mi libi!
  
  P.S. A priste se zase doufam pojede az nahoru nad lanovku to bych chtel dat
  
  
• Honzis – Tuhý Prčice
  
  Včera 150, pořád mrtvej z krušnomana, ale co, ranní mlha se rozpustí a únava se třeba taky rozpustí, že jo Parkoviště se začíná nebezpečně plnit a dle hesla není kde závodit, tak přijedeme i "hnoják" doráží kucí z Lawi, Webera, Veloservis, Kolokrám ... Rozjetí - z kopce na start + část úvodního stoupání s Mírou, ale dle hesla každej watt se bude hodit. Na náměstí je tak 40persón, mezi nimi já + Dreamer s chlupatýma nohama, jeden cyklokrosovej speciál and the special guest Jíťa Šimáková Trošku se diví, ale prostě je mladá a asi má závodit s eliťákama Úvod je rozumný, po větru, Dreamer jde do propagačního úniku pro sponzory, já si přečtu sponzory na dresech ostatních, na mým dresu z Lidlu si nikdo nic nepřečte Asi na 3km se to začíná drobet přelejvat, různý nástupy, ve vsi se už jede a odjíždí Svoboďák. Na horizontu se silnice ještě vlní, není to zadarmo ani v háku. Ve sjezdu chybí kus asfaltu, tudíž docela prekérečka v balíku Mám co dělat to nějak odviset ve 3. čtvrtině pelotonu. Brdky na cestě do Prčic jsou proti větru, snažím se zašít, páč nohy nehýří žádnými wattovými špičkami a 53/14 ze sedla do kopce nemohu moc dlouho praktikovat Přežil jsem první rundu, v kopci napřed pokec s Hisporťákem Ondrou, pak najedu dopředu a trošku potáhnu, aby se neřeklo, že jsem nebyl vidět 53/21 bolí, vedle mě mrská nohama Dudek a vedle něj si i anorektičky připadají tlusté Oops, mám co dělat uviset to závěrečné esíčko v lese. Na cestě do cíle druhé rundy už cítím, že můj čas pobytu se naplňuje. Je tu furt hodně lidí, což je šance s někým odpadnout, ale taky známka toho, že celkem dost lidí jezdí slušně. Malina teda říká, že je to dneska ňáký tuhý, ale pro nás, co jsme tuhý dlouhodobě to je svižné až dost. Na 52km se začíná naplňovat můj osud. Vepředu to rozjíždí, Maliňák asi řve blahem já jen tiše trpím a sleduji vzdalující se express Dreamer se kouše, skoro tam je, ale nakonec solidárně počká na nás lůzry. Prej 193tepů a nahoře ještě chce sjíždět těch cca 10 elite No nesjedeme je, fakt ne. Je tu kupodivu i Michal Koubík, pak Červajs, kterého jsem neviděl nejmíň rok, Běhounek, Míra Živný co vykouk prvně po 53km ... Náš počet se ustálí asi na 8. Michal Koubík to ve sjezdu pustí a už ho nevidíme, ďábel. My pokračuje v tempu chvíli tak a pak zas onak. Mám slušně vyprášíno, gel snad zabral, naleju do sebe ionťák s příměsí cukr - moučka a snažím se ještě překecat lýtka, aby táhla. Uf, třetí runda, už bych jel do cíle ... ale né, to by bylo málo, takže ještě 53/21, dát tam speed 19km/h a poslechnout si,že mám zpomalit, Maršíkovi z Kolokrámu se to prej zdá hodně a když jezdím na rovinách h*, tak nemám jezdit do kopce tak rychle No jen bych podotkl, že naše rychlost byla asi tak o 5km/h nižší než v úvodních kolech, kdy to všici odviseli. Ale nemáme powertapy, abychom zjistili, že jsme úplně v kosočtverci. Nechám kopec kopcem, Maršíkovi shlédnu kliky Dura-Ace, kde řetěz sedí furt na velké pile ... Nahoře to docela bojí, Míra Živný tam občas není, ale vždy si dokáže přišlápnout, když to je potřeba. Normálně i tahá ve sjezdu, prej abychom nespadli z kol, jak jedeme pomalu Protivítr do Prčic se zajídá, brdky se zvedají do himalájských výšin a obsah cukrů ve svalech nestačí doplnit nízký obsah cukru moučka v bidonu \ Běhounek je lapen, pár km si to prášil, takže snad nebude moc čerstvej do špurta. Do cíle chybí 3km, je to nekonečné. Červajs se vyskytuje vpředu, ale 1,5km to už táhnu já. Až do pětistovky, kdy zkušeně vystřelí Míra Živný, Šuvada, Běhounek a další špurtéři. Ostrá pravá, Běhounek mě zavřel, 53/23, rychlost 15km/h, nohy dostávaj sodovku. Už to skoro balím, ale shodím na 19ku, trošku si vorazím, páč cíl je ještě daleko. Dres Kooperativa letí, za ním už nevím kdo, pak Šuvada s Běhounkem, ale evidentně tuhnou, tak tam cvaknu 17ku, vypnu mozek a 20m před čárou je znectím Nohy cukaj, mám slušně vyprášíno. Vedle už postávají rakeťáci a probírají své zážitky z čela. To my s Dreamerem můžeme jen probrat zážitky z groupe lů-sers Těstoviny naházím do žaludky, lattéčka je taky nějak málo, zato sluníčka dost a dle bílých map kraťasů Dreamera již nastalo známé období soli No když jdu na záchod a nad očima mám ještě jedno bílé obočí, tak jsem rozhodně nezůstal pozadu
  
  
• Kolíkáč – Trenére, děkuji!
  
  Popíjím pivko, venku cvrlikají ptáci, v palici si furt motám do kola ten dnešní velkofilm a pokouším se ho převtělit do těchto pár řádků. Po delší době zase hromaďák, kde se postavím s Kaprem na start, hned po startu dlouhý kopec, naštěstí se jede v poklidu, na rozehřátí. Jsem tam, Kapr neúnavně tahá špice, BMC dresy a kola všude okolo nás a do toho ještě Klímíč, který jen hlásí, kdy to rozporcujeme . Následný sjezd s jedním štěrkovým brodem je opravdovou lahůdkou, ráfky jen zvoní, jednomu borci vypadnou naráz dva litrové bidony, jen tak tak se vyhnu, a jen si v duchu pro sebe prohodím, tak ten už zlobit nebude. Ale to jsem neměl dělat, po chvíli na dalším výtluku, který skáču, mě vyskakuje i můj bidon. To snad není možný, přes 80km přede mnou, na jeden to nemůžu dát. Hlásím to Kaprovi, který mi hned obětavě dává napít a zjišťuje v balíku, kdo by mohl pomoci, hned se ochotně nabízí Jirka Sekera, díky kluci! Já ale jen říkám, že po dalším "Sušetičáku" tu stejně nebudu, tak je to jedno. A jdeme to rozporcovat, přesně jak plánoval Klímič, nástup stíhá nástup, stále se snažím držet co nejvíce vepředu a světe div se, nahoře, když se s Kaprem otočíme, jsme jen v 10 kouscích! Tak to je sen, injekce endorfinů mi projela tělem, teď jen ve sjezdu neudělat fatální chybu a povezu se dál. Co povezu, s Kaprem lezeme i na špic a určujeme tempo čela . No u mě to trvá jen chvíli, hlava velí, neblbni, ještě do cíle daleko. Cucnout gelu, pocucat Kaprův zázračný bonbón a drtíme to dál. Robert Kleiner proráží svoje zadní kolo na tom hnusném překopu, magnety se letí na velkou, vepředu operuje stále skvěle jedoucí Kapr, já v těch sjezdech ještě na tom musím zapracovat, pěkně se natlačit dopředu, ale ani s Vitasem na ocase to není žádná nuda . Další "Sušetičák", Klímič znovu začíná zlobit, Vitas si též nastupuje, ale jen pro plný bidon od manžeky, no ale nahoře jsme zase všichni pospolu, zažívám skvělé pocity, není to žádné utrápené, stále mám na to zrychlit, když je potřeba. Kapr povzbuzuje, solidárně mě dává jeden svůj bidon, je na něm vidět, že si to užívá a že funguje to zimní pouto . Za Dražkou Klímíč něco šeptá Kaprovi do ouška, ten si utahuje tretry, ajajaj něco se asi bude dít . A taky že jo, v jednom z magnetů Klímič nastupuje a za ním se jako stín mihne Kapr a po nich vystřelí Vitas. Přichází ostrá pravá, trio má asi 20 metrů náskok, ale BMC nejede, má tam svého člověka, a já vlastně taky nemusím, vždyť tam máme Kapra! A tak si užívám pohledu na ostatní, je to vždy jen jeden zástupce z týmu a ty se prostě nedohodnu. Takže jízda ve skupině se změnila v turistiku a Klímič, Vitas a Kapr mizí z dohledu. Poslední "Sušetičák" je tu, před námi miniskupina z mladíků a hele on ji táhne Mirek ve slušivém novém dresu CK Záluží. Zahelekám, ať se připojí, ale hlavně se plně soustřeďuji na BMC, Jirka Sekera a Petr Dix by mi nemuseli odjet. Největší snahu o tempo má Jan Valeš-Cyklo team Killi, ale jeho nástupy jsou pochytány, odpadá Jirka Nosek z Kbel. Poslední sjezd a magnety, přesně v místě, kde odjelo trio před námi, zkouší odjet i Jirka Sekera, moc tomu nevěnujeme pozornost, ale on asi měl čich, před námi se zjevuje orange dres, nejdříve si myslím, že to je Myšák, ale při pohledu na helmu je to Kapr . Tak ho někde znectili, chudáka, Jirka je teď na půl cesty mezi Kaprem a naší grupou, v hlavě se mi to motá, asi bych měl zkusit je doskočit a pomoc Kaprovi, zkouším tedy nastoupit, ale je to marné, není už tolik sil, navíc Hruška z Kooperativy mě seřve proč nastupuji, když se celou dobu vezu. Mám tam kamaráda vepředu, víš, mumlám si mezi vousy ... No nic, takže jedeme v 5 lidech, ale je to hodně neurovnané, navíc Jirka s Kaprem nám již zmizli z dohledu, takže na sjetí to není. Bidony chrastí, zadní kapsy zejí prázdnotou, ale tak to má být, v Sedlci již ne rovně, ale pěkně do cíle doleva, čeká nás poslední výšvih, ke stanici lanovky, ale bohužel pocukávání v pravém stehně mě naznačuje, kámo, dnešní mise skončena, tu stojku s nima nevylámeš, a jestli se o to pokusíš, pěkně tě políbím! Mamut již dupe přede dveřmi, a tak jen propagačně dojíždím do cíle.
  Až na ten závěr, to ale byla pro mě neskutečná záležitost, nechci říci, že se splnil zimní sen, stále věřím, že dojedu s Kaprem v ruku v ruce, ale dnešní pocity v kopcích, kdy dokáži reagovat na tempo těch „person“ okolo mě, mě nalévají hodně optimismu do žil. A do toho vidět Kapra při práci, vidět ten oranžový dres, jak se bije v přesile BMC, jak je v úniku, jak kotvím skupinu... jo mělo to cenu, díky trenére!
  PS
  Kapře díky za bidon, tyčinku, bíle bonbóny, za odvoz a za to, že jsi!
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 960x720 pixelů, Zobrazené rozměry: 720x540 pixelů
Název fotografie: 534890_311884742222162_293819157362054_706662_1612787204_n.jpg

 

Další fotografie