Camrda –
Časovka ze dvou úhlů pohledu.
O časovce se toho moc napsat nedá. Ono taková časovka to je vlastně takové cyklistické porno. Jen tak nahodile se sejde spousta lidí v takových prapodivných, přiléhavých oblečcích, prohodí pár slov s lehkou nervozitou na začátku a pomalu se staví do startovního roštu.
3-2-1 start a jde se na věc. Po chvíli člověk slyší jen samé uff, ufff a pere to tam kopec, nekopec, zatáčka, nezatáčka, rozbitá silnice, nerozbitá silnice. Po obrátce se to trochu změní na ach, hhh a takhle vlastně až kus před cíl, kde za to ještě trochu vezme a po protnutí cílové lajny se jen ozve dlouhé aaargh a člověk je rád, že to má za sebou. Ale nic měl jsem tam sebou děti, tak to zkusím vzít perem romantika…
Pod Bezdězem se mi líbí a minulý rok byl tohle můj první závod na silničním kole po spoustě letech, takže jsem se na něj těšil vlastně celou sezonu (na jaře jsem si to zkrátil Bělskou vteřinou). Letos to beru i jako rodinný výlet a tak po původní domluvě s Kuřetem, že pojedeme sami, mu to trošku zpestřuju rodinnou atmosferou.
No nic, jsme tam, máme čísla v pořadí má maličkost, Kapr a nakonec Kuře. Jdeme se rozjíždět. S Kuřetem projíždíme celou trasu. Kuře to na rozjetí valí tak, že chvílema přemýšlím, jestli takhle rychle pojedu závod, ale v háku si celkem hovím. Po rozjetí mi na computeru svítí průměr 35 km/h a začínám se cítit zlehka vyčerpaný. Stavíme se ještě pozdravit mou paní s dětmi v cukrárně (při loučení s nimi mám takový pocit, jako kdybych měl jít na jistou smrt…) a zlehka si začínáme hlídat minuty do startu.
Před startem klasická nervozita, ale po odstartování mně jednak podpoří povzbuzení od kolegy z práce Rudy Růty, který je členem SAC Bělá a závod startoval, ale ještě hlasitějšího řevu Kuřete a Kapra. Jedu. Teď hlavně, aby mě Kapr nesjel po prvních 3 km říkám si a jedu co to dá. Díky Mlhošově půjčené přilbě a čerstvě vyhandlované kombinéze mně minimální aerodynamický hluk dovolí vnímat pouze ševelení řetězu a pravidelné dýchání. Jsem pod prvním prudším stoupáním a Kapr pořád nikde, to je divný, ale tady mě určitě dá, říkám si, ale pro jistotu se ještě víc zkouším zmáčknout. Kopec je za mnou, tak to jsem nežral, kde ten Kapr je? Už si začínám myslet, že píchnul a čekám útok od Kuřete, ale dojedu k otočce a po rozjetí od kuželu už vidím Kapra jak je mi v patách. Tak nepíchnul, ale já zjišťuju, že jsem jel fakt šrot a už to moc nejede, v prvním delším stoupání už nemůžu jet na hrazdě a chytám se za páky, Kapr se přes mě přežene, jak kdyby vyrážel od startu. Bylo to od něj gentlemanské, ptž ve šlapkách jsou slušní lidé a poctiví závodníci, takže jsem nemusel vyvádět žádné nepřístojnosti k tomu, abych okamžitě vytvořil dostatečný odstup. Kus před cílem před sebou vidím Orlíka, který startoval 2 minuty přede mnou, tak jsem asi nejel úplně špatně, říkám si, ale cílový kopec už shazuju na malou, nejde to, jsem v cíli a jsem rád, že to mám za sebou. To, že jsme byli s Kaprem a Kuřetem všichni na bedně bylo hezký, ale nutno podotknout, že Kapr s Kuřetem museli na svá třetí místa o poznání víc máknout. Holt mám teď posl. 3 závody z pr..le kliku a tak je největší hvězda malej Vilda, kterej stál (…) v Bělý na bedně už krátce po svých 1. narozeninách. Příště snad něco víc o časovce dvojic, nebo nedejbože družstev.