Akce Praha-Praděd-Praha - PPP 2015

Akce Praha-Praděd-Praha - PPP patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2015-08-01.

:: Mapa :: Diskuze :: Foto

Historie: 2012 :: 2013

• Camrda – PPP 2015 s Bedřichem na zádi
  
  Letošní PPP sice nepřekonalo minulý ročník (nevím, jestli to bylo tím, že jsem si nehrábnul na úplné dno, nebo tím, že nebylo takové vedro), ale stále si pro mne drží post nejlepší akce na kole, kterou lze v Čechách zažít.
  
  Uskutečnění této výpravy není nic snadného, je třeba vybrat vhodný termín a stejně se nikdy člověk netrefí do noty všem. Je třeba, aby vyšlo počasí a je potřeba mít základní kameny v podobě členů s neskutečným entusiasmem pro tuhle akci. Těmi kameny byly letos Mlhoš s Jeanem.
  
  Ve chvíli, kdy kvůli zdraví, nebo rodinným záležitostem tuto akci odpískali klíčoví jezdci, jsem ještě v pondělí moc nedával tomu, že v sobotu ráno nakonec vyrazíme. Mlhoš, ale pořád věřil, Jean to rozseknul vše vypovídajícím mailem a Profesor nás všechny na úterních kopcích přesvědčil, že i s kilometry, které mají s Piratem zapsané v kartě člena jde na kole jezdit se vší parádou.
  
  Je sobota ráno a vzhledem k tomu, že hlásí protivítr, jede nás jen 5 a profil budí respekt, vyrážíme kolmo až z Poděbrad, Jean nakonec až z Hradce. Vyzvedávám Mlhoše kolem 6:15 v Kunraticích a vidím jak se k autu blíží s rezervním předním kolem. Chvíli přemýšlím, jestli to chce pojmout jako za starých dobrých časů, kdy závodníci v prvních ročnících dnes již staré dámy většinu etap absolvovali s náhradním kolem na zádech, ale nakonec mě informuje, že rezervní předek je pro Pirata, který svoje kolo bouchnul cestou na nádraží.
  
  V Poděbradech ale všichni na čas, a vyrážíme. Bohužel, jak to tak bývá, konstalace není nikdy ideální a mně se v pátek hned vedle třísel, přímo v místě styku hýždě x sedlo začal vytvářet poměrně dost zásadní beďar, se kterým nešlo nic moc udělat. Noc tomu ještě pomohla a pro mě bylo dosednutí na sedlo v sobotu ráno hodně bolestivou záležitostí. Prvních 30 km jsem musel neustále měnit pozici, jezdit ze sedla a bolest se zhoršovala. U Chlumce jsem začal přemýšlet, že vzdám, protože aktuálně jsem si nedokázal představit, jak takhle pojedu ještě dalších 200 km a zítra to samé zpět.
  
  Zbytek výpravy se mnou moc necítil a o tom, že to otočím nechtěl ani slyšet. Řekl jsem si, že to zkusím dát do Hradce a tam se uvidí. Ještě před Hradcem jsem váhal, ale naplánovali jsme zastávku v lékárně a já doufal, že to tak nějak dopadne. Dostal jsem mast, příjemný výklad od toho, co se mi tam asi tak vytvořilo, co s tím bude dělat ta mastička a radu, že není dobré s tím příliš jezdit na kole a mohli jsme jet dál.
  
  U Lidlu v HK nabíráme Jeana, který si nezapomene rýpnout do mých aktuálních nesnází a vyrážíme. Protivítr je znát a špice se zajídají. Z Hradce do Žamberka je navíc poměrně hustý provoz, takže zatím si to holt moc neužívám. Každý ale odvádí svůj kus práce poctivým dílem a nic nešidí. Jo, takhle je to prostě to pravý řemeslo…
  
  Do Žamberka dorážíme s rychlostním průměrem něco přes 31 km/h, není možný, abychom pod kopce dorazili odpočatý. Dáváme benzínku a začínám trochu ožívat. Přece jen jsme v Orlických a já to tu mám tak rád. Plníme bidony a plánujeme další zástavku. Po výjezdu Col de Králíky s prvními krásnými panoramaty je to tady. Karty jsou rozdány. Mastička začíná fungovat, mám vychytaný určitý polohy na sedle, jak často je střídat apod., takže spadneme do Hanušovic a jde se na to!
  
  První euforie a maratonské vtípky jsou tady, stavíme na 3 kamenech, kde nás trocha zklamou tím, že osekali menu a nemají nabídku jídel pro zákazníky našeho ražení. Se vším si ale poradíme a vydáváme se vstříc grandióznímu závěru.
  
  Mlhoš mně a Jeanovi doporučuje koupi wattmetru se slovy „prostě jak se jede do kopce chvíli přes 300 wattů, ani se nemusím otáčet a vím, že nejsme všichni…“. Tady je vidět, že některé moderní technologie dokážou lidi přeci jen sbližovat.
  
  Stoupání z Bělé není zadarmo, Vidly bolí, ale pořád mi tak nějak přijde, že mám z čeho brát. Pomáhá mi to i psychicky, protože před výjezdem k našemu dnešnímu cíli mám obrovský respekt. Přeci jen jsem se tam před 2 roky necítil úplně nejlíp, v průběhu kopce musel několikrát zastavit a zažíval zážitky do té doby nepoznané…
  
  Dostáváme se do Karlovy studánky, popřejeme si hodně štěstí a jdeme do opravdového grande finále. Dole se smiřuju s tím, že to bude bolet, že to bude trvat dlouho, ale nahoře mi bude krásně. Jede se mi až neskutečně lehce, snažím se to moc nehrotit, aby mi za 2 km nedošlo, ale ve stejném rozpoložení vyjíždím až k ovčárně, kde máme domluvený sraz, abychom k vysílači dojeli společně.
  
  Na Ovčárně malinko oddýchneme. Profesor slibuje, že když pojedeme konstantním tempem 11 km/h, vyjedeme na vysílač opravdu všichni společně. Bohužel naši 2 noví členové tento slib nedodrželi a na vysílač doráží s minimálním odstupem. To jim však nic neubírá na cti, respektive na tom, jak výtečně se s touto etapou poprali!
  
  Dáváme pivo, bohužel do plastu, protože ani na chodbu, ani ven nás se sklenicí nepustí. Mrzí mě to, protože celou cestu přemýšlím, jak udělám fotku s plnou pivní sklenicí venku na lavičce a nazvu to nějak poeticky, třeba „Zátiší s pivem“. Pivo ale funguje výtečně, takže ve sjezdu na Ovčárnu se moc nebojím…
  
  Večer je v poklidu, i když trošku chytám slinu, tak to po třetím kousku balím a chystám se na kutě. Hned zaberu, což Jeana, který se mnou sdílí manželskou příliš netěší, ale nějak zvlášt si nestěžoval.
  Ráno snídaně, jak je na figuře zvykem, lehká a drahá, ale vyrážíme na čas v cca 8:30. Sjezd z ovčárny si příliš neužívám, člověk je ráno takový ztuhlý a zpomalený, takže jedu opatrně. Tady patří další velký díky Markétě, která nejen, že se obětovala a dovezla nám na Ovčárnu ze služebky věci, ale vyšla nám vstříc i s tím, že po sjezdu si od nás vzala větrovky, abychom se s nima po kapsách netáhli až do Prahy.
  
  Nádherný je ale sjezd ze Skřítku, ten si člověk fakt užije, ono to je v neděli vlastně skoro pořád z kopce, až na výjezd právě na Skřítek a Jindřichov, kde nám odjíždí Pirát s Mlhošovým proroctvím, že za tohle dneska někdo zaplatí.
  
  Na rovince před Žamberkem už nám krásně začíná foukat do zad a já si začínám říkat, že by to dneska nemuselo být nějak pomalý. V Rio de Žambero dáváme oběd a čeká nás něco přes posledních 100 km.
  
  Za Vamberkem už jsou roviny otevřený a vítr do plachet fouká ostošest, zkouším si dát jednu delší špici a když odstupuju, Profesor si za mnou pochvaluje jakej jsem jel pěknej šrot, on však bohužel moc dlouho na čele nevydrží. Na špicích se však ostatní nešetří, takže vylučujeme jízdu po cyklostezkách a rychlostí 40+ se blížíme k Hradeckému Lidlu. U Lidlu se poplácáme po ramenou, dokoupíme poslední Coca Coly a vydáváme se na poslední štreku. Hradcem projíždíme jako zkušení mazáci a tempo do Poděbrad už příliš nehrotíme. V Poděbradech ještě žoviálně nadhodím, že největší drsňáci si to teď dají až do Prahy, netušíc, že si jednoho vezeme ve vláčku, viď Jeane.
  
  Poslední foto, loučení, zamáčklá slza a celej víkend v p…, ale stálo to za to! Příští rok doufám, líp sedne termín a zdraví bude sloužit všem.