Akce Švih nad Kačákem 2007

Akce Švih nad Kačákem patří do kategorie MTB orientační. Datum: 2007-04-21.

Nejdelší varianta má délku 64 km.

Propozice :: Celkové výsledky

• Andy – Letos jsem měla velkou motivaci
  
  21.4. se jel pro mě druhý ročník Švihu. Ten loňský co jsme jeli s Vlkem se nám moc nepovedl, zabloudili jsme a dojeli po limitu, tak jsem měla letos velkou motivaci na zlepšení reputace. Tentokrát jsem jela s Petrem, se kterým se mi jelo moc dobře loni Bakov Devils, i název jsme si nechali stejný - Lost Squirrels. Trasu jsme samozřejmě zvolili delší - šestihodinovou.
  Start byl v sobotu v deset, registrace běžela už od osmi, my dorazili asi ve čtvrt na devět do areálu Palestra Relax u Račic. Byla docela kosa, nevěděla jsem co na sebe obléknout abych se zahřála, moc oblečení jsem s sebou neměla. Do stratu jsme se zabavili tím, že jsme si kontroly překreslovali do vlastní, podrobnější mapy. Prostor, ve kterém jsme se měli pohybovat byl shora ohraničen Berounkou, západně pak Skryjemi, jižně Žebrákem a východně Zdicemi a Hudlicemi. Petr pak přidělal mapník, převlékli jsme se a chystali na start, ten byl ale o patnáct minut posunut. V 10:15 jsme tedy v první vlně vyrazili a jeli asi 500 metrů do kopce pro papír s popisem kontrol. Patnáct minut po nás startovala druhá vlna a poté jezdci na krátkou (čtyřhodinovou trať). Zakreslili jsme body a naplánovali trasu - chtěli jsme jihozápadně od Račic a postupně se stáčet k jihu, po cestě sbírat kontroly až k té s číslem 58, u níž bychom se stočili severovýchodně a v okruhu se vraceli zpět ke startu. Kdyby nám zbyl čas, zajeli bychom ještě na speciální území zvané Kolna a sbírali body tam. Jak to tak většinou na orienťácích bývá (nebo allespoň na těch kde jsem byla), naplánovali jsme toho víc, než jsme stihli Do Kolny jsme se ani nepodívali. Celo cestu se nám zdálo že jedeme docela dobře, dařilo se nebloudit i když to bylo orientačně hodně náročné, i kontroly jsme nacházeli rychle přestože nebyly označené lampiony. Jen asi dvakrát jsme zajeli špatně, ale to byly krátké, pár minutové ztráty. Jednou to byl trochu delší zásek, to když jsme jeli po zprvu nadějně vypadající lesní cestě, která ale přešla do jakési nesjízdné oraniště až skončila úplně. To jsme se raději vrátili zpátky. Čas nám bohužel hodně plynul kvůli terénu, jednak to byly šílené kopce a jednak skoro pořád v terénu. Například po 28 najetých kilometrech jsme měli nastoupáno 900 metrů. A za sebou téměř polovinu času. Také jsem toho zhruba v polovině měla plné zuby, bolely mě nohy a měla jsem pocit že šest hodin takové jízdy něpřežiju. A když jsme například snad hodinu bez kontroly jeli teréném v nějakém údolí pořád do kopce (podle Prostředního potoka), vypadalo to dost depresivně. Pak se to naštěstí zase zlomilo a dařilo se celkem rychle po sobě sbírat kontroly, většinou ale byly jen za 20 bodů. Měli jsme zálusk ještě na jednu osmdesátku (jednu už jsme po šíleném výjezdu kde bylo místy nutno i tlačit získali), ale když jsme propočítali zbývající čas, raději jsme ji vypustili. Když nám zbývaly asi dvě hodiny do limitu, otočili jsme kola k návratu, přibližně ve směru původně plánované trasy. Po cestě jsme opět sbírali kontroly, ale raději jsme nikam daleko nezajížděli, přece jen do cíle bylo ještě daleko. Vypustili jsme tak i původně plánovanou šedesátku na Krušné hoře. Asi půl minut před koncem limitu když jsme to měli do cíle ještě pár kilometrů vyrazil Petr pro mě nepochopitelně do protisměru, pro jestě jednu kontrolu. To mě zachvátila panika, byl to totiž dlouhý a prudký sjezd a já byla přesvědčená o tom, že to do toho kopce zpátky nemůžeme stihnout včas. Když jsme svoji obavu vyjádřila, Petr mě chlácholil slovy že zpět pojedeme zkratkou a pak se pustil dále z kopce dolů. No to na mě už šly mrákoty, jenže najednou jsme zahnuli do terénu, řítili se nějakým kamenitým sjezdem, pak překřížili louku a najednou jsme byli na příjezdové cestě u areálu, asi dva kilometry od cíle! Takže nakonec jsme dojeli dokonce 15 minut před limitem! Nad tím mi ještě pořád zůstává rozum stát, zdálo se mi to jako malý zázrak Po dojezdu jsme šli na jídlo a během čekání na výsledky vypili pár piv. Spočítali jsme naše body a bylo jasné že to moc slavné nebude - 500 z maxima 1400 nebylo nic extra. Také jsme nakonec skončili 29. z celkových 44. Ale za to jsme byli vylosování v tombole a vyhráli pěkné černé tričko s logem závodu.
  Byl to moc pěkný závod, jen na můj vkus moc kopců (a terénních, ty já nerada). Celkově jsme najeli 64 km a nastoupali skoro 1500 metrů. Průměrnou tepovku jsme měla 145. Pořadí kontrol: 31, 37, 48, 39, 38, 40, 47, 67, 66, 49, 54, 58, 56, 46, 45, 41, 33.