Akce 1/2 maraton Praha 2007

Akce 1/2 maraton Praha patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2007-03-24.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Výsledky Vinohradských Běhen :: Televizni prenos

• Gejza – Osobák
  
  Po roční odmlce jsem dnes opět vyrazil na běžecký závod. Jako každý rok jsem toho moc nenatrénoval, i když jsem si sliboval, že po novém roce bude alespoň 1-2 x týdně běhat. Nakonec jsem byl rád, když jsem se k běhání dostal alespoň 1x týdně. Dnešní počasí hrozilo deštěm a tak jsem radši přibalil větrovku a v 11,30 jsem ji podupával v Mostecké ul. A čekal na start. Šlapky jsem nikde neviděl a tak jsem doufal, že třeba v průběhu běhu na nějakou známou tvář narazím. V 12,00 hod to vypuklo cca 3 min mi trvalo než jsem se dostal k čipové kontrole a zde jsem zapnul stopky a vyrazil. Cíl jsem měl jasný prvních 12 km do hodiny a pak se uvidí. 1,2,3 km byl v limitu a běžel jsem cca 1 km 5 min U tržnice jsem doběhl Icmena a Šemndu povzbudil je a pokračoval, 4 km a 20 min stále pohoda, ale přichází 1 močení. Šemnda s Icmenem mě předbíhají, ale před Libeňským mostem je opět dobíhám . Na 6 km ztrácím na svůj záměr cca 17 vteřin, ale na 9 km jsem čas srovnal a zase to bylo cca 5 min 1 km. Pak trošku ztrácím a na 14 km mám již ztrátu cca 2 min na svůj záměr. Čekám, že příjde krize, ale nic tomu nenasvědčuje a tak zkouším trošku zrychlit a ztrátu stáhnout, Nevím jak je to možné, ale na 18 km vidím kousek před sebou vodiče, který má na zádech, že běží na čas 1:50:00. Ten na mne působí jak červená na býka a já se snažím na něj dotáhnou. Na 20 k mi stále kousek chybí tak zatínám zuby a vydávám poslední zbytky sil a cílovou pásku přetínám v oficiálním čase 1 :49:47, zastavuji stopky a ty mne ukazují pro mne fantastických 1 :47 : 18. Tak to je můj osobní rekord na této trase. Oproti loňsku jsem se zlepšil o 10 min což je pro mne fantastické. Takže příští rok pod 1:45:00 Ofic čas 1:49:47 Tep max 181 avg 127 Převíšení : 55 m
  
  
• Iceman – PIM
  
  Pim je bezesporu zajímavá akcička.Její masovost doslova člověku bere dech.Že chci zkusit PIM jsem se rozhodl loni.A tak ,s začátkem nové sezóny jsem začal i systematicky běhat.Tak 2 x do týdne.Začátky byly zcela příšerné.Stačilo mi 45 minut a byl jsem zcela vyřízený.A to jsem polovinu prochodil.Velký mezník byl nákup nových běžeckých bot začátkem roku.Pomalu se mi dařilo zvyšovat trénikové porce až někam k 90 minutám.To bylo koncem ledna.Bohužel pak přišla nemoc a s ní i následný měsíc,kdy jsem nevyběhl ani jednou.Tou dobou jsem uvažoval,že PIM vzdám.Znovu jsem vyběhl až 3.března.Celkem jsem před PIMem naběhal 240 km.Ráno před závodem jsem sobě stanovil i taktiku.Inspiroval jsem se na www.behej.com.Prvních 16 km běžet volněji a zbytek jít co to dá,jestli se teda dá v mém případě o něčem takovém vůbec hovořit Protože jsem si zvykl běhat s MP3,tak jsem ještě nahrál tu nejrychlejší muziku a hajdy na start.Startovalo se z Karlova mostu.Vedle sebe jsem měl Šemíka a Souseda.Start.Had se rozbíhal poměrně pomalu.Ale už na konci Karlova mostu mi bylo jasné ,že Sousedovo tempo nemohu akceptovat.Šemíkovi jsem zatím stačil.Zkoušel jsem si hlídat tepy.Nechtěl jsem,aspoň ze začátku,chodit nad 160.Realita byla ale trošku jiná,tepově jsem se ustálil kolem 163.Nicméně jsem se cítil dobře.Pořád dokola jsem si opakoval,klid,do 15 km nezrychluj.I proto jsem s klidným srdcem nechal Šemíka odběhnout.Někde kolem 3 km mě dvakrát předběhl Gejza,posléze i Mirek..Prvních 10 km bylo za mnou.Cítil jsem se výborně.První desítku jsem dal za 1:00:36.Na 13 km jsem začal zrychlovat.Tep se ustálil na 170,ale pořád jsem se cítil dost v pohodě.Občas jsem se zavěsil za někoho rychlejšího,jakmile ale tepovka šla nad 183,opět jsem zpomalil.Takovými zrychlenými poskoky jsem se propracoval až na 17,5 km,kde jsem dostihl Šemíka.Čas napovídal, že bychom mohli zvládnout trasu pod 2 hodinky.18 km.Začal jsem opět tlačit na tempo.Šemík už nestačil.Na tepy jsem se uplně vykašlal a běžel co to dá.Myslím, že poslední 2 km jsem běžel pod 9 minut .Posledních 500 metrů jsem už vyložene trpěl.Od dvou hodin mě dělilo 27 sekund.Druhou půlku jsem běžel za 59:51.Takže velká spokojenost.Celkový čas 2:00:27 avg tep168 !.Závěrem velký dík Gejzovi,Mirkovi,Sousedovi a Šemíkovi za podporu na trati a všem fandícím šlapkám,kteří se na nás přišli podívat.
  
  
• Mirek – Jak se dokonale zničit
  
  Tak už ani nevím, kdy mně vůbec poprvé napadlo, že bych běžel půlmaraton. S během jsem začal někdy koncem listopadu, před tím jsem nikdy neběhal, a to proto, abych i přes zimu měl nějaký pohyb a nebyl odkázaný jen na trenažér. Na přelomu roku jsme se Slávkem dali dva závody kolem 10 km, začátkem března třetí a tak jsem měl alespoň trochu představu, jakým tempem běžet PIM. Svoje možnosti jsem odhadoval na 1:50, věděl jsem, že musim začít rozumně, nepřepálit začátek a za žádnou cenu nepustit tep přes 170. To si můžu dovolit na desítce, ale tady by se mi to tvrdě nevyplatilo. Na PIM jsme se přihlásili tři, já, Slávek Hnízdil a Josef Sychra z Příbrami, prostě skoro celá partička, co společně jezdíme na Krále.
  
  Na startu jsme se zařadili dost dopředu a nebyli jsme sami, co tam nepatří. Na trati jsem si chtěl na každém kilometru měřit mezičas a díky funkci času na kolo jsem tak měl vždy informaci, jak jsem běžel předcházející kilometr. Po startu mě překvapilo, že hned pod startovní branou jsme se hned plynule rozběhli, čekal jsem, že to bude nejdřív chůze. Hned od začátku se mi ale běželo dost ztuha, tempo odpovídalo času 1:50, ale pocity nic moc a to mi vlastně vydrželo až do konce. Asi na třetím kilometru jsem doběhl v pohodě běžící Šemíka s Icemanem , pozdravil a mazal dál. Po chvíli jsem ještě uviděl Gejzu vydávajícího přebytečné tekutiny, pak mě někde předběhl, ani nevím kde. Na pátém kilometru byl první bufet, přišel vhod, měl jsem dost žízeň, ale ionťák z kelímku skončil za běhu z poloviny na triku a druhá polovina v plicích, nějak jsem ho omylem poslal do nesprávné trubky v krku a tak jsem ho musel vykašlat zpět . Není to tak jednoduché, jako pít na kole :) . Po bufetu jsem zkusil podle rady na behej.com trochu zrychlit, dosud jsem udržoval tempo 5:10-5:14, ale trochu moc se mi splašily kopyta a další km byl za 4:57. To jsem následující dva kilometry musel rozdýchat, bylo mi i dost horko a zejména v tunelu jsem toho měl plné zuby. Vrátil jsem se radši k tempu 5:15. Na 9,5km jsem před sebou zahlédl vodiče na 1:50 celkového času, ale nepodařilo se mi ho dostihnout, postihla mě menší krize a už jsem ho neviděl. Škoda. Někde u Vltavy jsem pozdravil Diabla, na druhé straně tušim stál Robin a u Palackého mostu už mě očekával tříčlenný fanklub ze Záluží, který fanatickým fanděním na sebe strhl pozornost všech diváků kolem, hlasitější diváky jsme na trase neviděl. Cestou pod Nuselský most jsme potkávali v protisměru běžící rychlejší běžce, naběhl jsem ke středu silnice a očekával v protisměru Slávka, při míjení jsme se povzbudili, dodalo mi to trochu sil. U Palackého mostu podruhé povzbuzuje fanklub a potom už jsme zamířili na Smíchov. Cesta k obrátce po Strakonické byla nekonečná, po 17.km v nohách se není čemu divit, ale už jsem začínal tušit, že to dobře dopadne. Po obrátce jsem dostihl Josefa, měl parádní krizi až do cíle, protože na posledních 3km jsem mu utekl o tři minuty a rozhodně to nebylo tím, že bych zrychlil. 2km před cílem jsem ještě zkusil trochu přidat, ale to vydrželo tak sto metrů a rychle jsem se vrátil ke svému tempu. Poslední stovky metrů už to bylo jen o vůli, absolutně žádnou sílu už jsem neměl a jen nervózně sledoval stopky, jestli to stihnu do 1:50. Závěrečných asi sto metrů jsem ještě trochu zasprintoval a zachránil tak vysněný cíl a v čase 1:49:51 jsem totálně vyčerpaný proběhl cílovou branou.. Celkový čas 1:51:35 značí, že jsme skoro dvě minuty pochodovali ke startovní čáře. Ti v zadních řadách na startu šli tak pět minut. Průměrný tep byl asi 166, HAC mi opět trochu zazlobil, a max. 178. Slávek, to je lepší běžec, ten to dal pod 1:40 celkového času.
  
  Po převlečení mě únava trochu opustila, vtipkoval jsem, že ani nejsem unavený a že jsem se při závodu flákal, ale co se dělo potom doma jsem ještě nezažil. Hned po příjezdu domu jsem pustil Eurosport, akorát zbývalo 10km do cíle Milán-San Remo a zalehl k televizi. Potom ale vstát a přinutit se, abych se alespoň osprchoval, se mi podařilo až po třech hodinách :) Ještě teď, cca 80 hodin po skončení závodu nejsem úplně v pohodě.
  
  Potěšilo mě, že jsem po celou dobu i přes poměrně silný občasný vítr udržoval skoro strojové tempo 5:10-5:16/km, s výjimkou sedmého kilometru, kdy se mi to časem 4:57 trochu vymklo. Příště bych klidně mohl dělat vodiče na 1:50 čistého času :) Teď momentálně, ještě v jakési euforii, mi vrtá v hlavě jiná věc a vás kdo jste běželi také to určitě muselo taky alespoň napadnout. Jaké by to asi bylo uběhnout celý maraton? Věc, která by mě ještě před čtvrt rokem nenapadla ani ve snu, že by něco takového bylo vůbec možné, se mi pořád vrací zpátky. S momentální výkonností si věřím na to, dostat se na třicátý kilometr v čase 2:50 (celý maraton by tímto tempem byl za 4:00) . Co by se ale dělo potom,to by asi bylo hodně zajímavé a byl by z toho určitě super report, ale radši to zkoušet nebudu :) Letos to určitě nepřipadá v úvahu , ale za rok, při odpovídající zimní zodpovědné přípravě (jakou předvedl letos např. Soused) si myslím, že by to stálo za úvahu.
  
  
• Soused – Jak mě Špidla zařídil osobáček
  
  Už po loňském doběhnutí 1/2 marathonu jsem věděl, že se vrátím. Letos s tím rozdílem, že jsem chtěl pokořit 2. hodinovou hranici. S tímto cílem jsem začal pracovat na svém běžeckém tréninku už někdy v říjnu. Vůbec jsem neřešil délku, čas ani rychlost. Jenom jsem 5 měsíců pracoval na rozvoji základní vytrvalosti, hlídal si tep a běhal, běhal a běhal... a samozřejmě jezdil na kole a taky odpočíval. Teprve v únoru jsem přidal intervaly, trénoval dokonce 2x denně a čekal, co to letos udělá s časem. Celý týden před závodem jsem se snažil soustředit na to co přijde, tvrdě dodržoval životosprávu i spánek. Na závod mě doprovodila Martina s Matějem - své rodině díky - a za chvilku jsme už stáli na startu. Velká změna oproti loňsku (kde jsem byl já, Gejza a Aleš) byla ta, že jsme tam stáli já, Šemík a Iceman...někde v davu byl ještě Gejza a Mirek. Takže super účast!!!! Nějakým nedorozuměním jsme se zařadili na start hned za elitu a startovali s numerama 3081-83 skoro z první řady :))) Šebrle nám to odstartoval a běželo se. Už na Karlově mostě jsem ztratil kontakt s klukama, né že bych o to usiloval, ale prostě jsem běžel rychleji a čekal, že se možná potkáme. Přišlo mi, že běžím docela rychle, ale jistotu jsem získal až na 5 km, kdy jsem zjistil, že jsem už o 4minuty rychlejší, než mám ve svém rozpisu na 2 hodiny. Trošku mi k tomu pomohl Špidla, který běžel přede mnou a já sem ho prostě musel chtě nechtě vzít :) Po pátém km jsem v Karlíně začal řešit, jestli zvolnit, nebo to zkusit běžet porád stejně. To už jsem byl na Příkopech a tam tleskání tisíců lidí za zábranama a Rainyho hlas rozhodly, že mám běžet ještě rychleji :) Na 10km jsem byl na tom pořád dobře asi o 6 minut napřed. U Mánesa jsem záhled Diabla a brzy obdržel od Robina pití a tyčinku - kluci díky! - něco pojedl, popil a běžel dál. Na otočce v Nuslích jsem se povzbudil s protiběžícíma klukama, i když Iceman vypadal s MP3 trošku nepřítomně :)...a pak to přišlo! 14km krize jako sviňa! Jakoby mě někdo zabodl do pravého boku nůž a já s ním musel běžet ještě 7km. Bolelo to, né že né..v tomhle momentě mě pomohl svým povzbuzením Diablo - zase díky - a já to na Strakonický bohudík rozběhl :) Na 17km, jsem si ověřil, že mám stále komfortní čas, ale zároveň mě začaly ubývat síly. To už jsme kolem 19km vyhlížel Robina, který mně zase dodal sílu do posledních dvou km - Robine díky - a já začal věřit, že to dneska prostě dám. Poslední km jsem už běžel jako v tunelu..po nábřeží od ND divadla, jsem nahlas křičel: Martine, to dáš!!!!.. čímž jsem trošku děsil kolemběžící....a dal jsem to!...dal! 1:47:09!...více jak 15ti minutové zlepšení oproti loňsku. Odnesl jsem si medaili a k tomu velký ranec emocí, radosti ze sportu. Radost byla o to větší, že se 1/2 marathonu zůčastnily - a to velmi úspěšně - i další 3 Šlapky. Blahopřeju všem zúčastěným a děkuju všem kdo nás podpořil. Příští rok znovu a lépe!!!
  
  
• Šemík – Můj první půlmaraton
  
  To je síla, Gejzo čtu tvůj report, prům tep 127 ???? já měl 161 . Úžasná věc takovej půlmaraton. Jsem si naplánoval už v prosinci nějaký trenink jak to zvládnout. Od základky jsem neběhal a ted jsem to zrovna nevytrhl. Naběhal jsem 117km, jako příprava, jako od řijna, celkem slabota, hlava chtěla, klouby a vazy protestovaly. Poslední 3 týdny před startem jsem neběhal vubec, no na start jsem se teda postavil dost nervozní a nejistý. Přes pět tisíc lidí prý na startu, to je mazec. Vybíhám celkem v pohodě, tep 157-164, trochu nezvykle vysoko ale běží se mi dobře. Na druhém kilometru čas 10:50, radši zvolňuji, tohle tempo je na mě moc, takhle to nejde. Iceman je vedle mě, poslouchá si Tři sestry na mp3, kamarádi ho nezajímají, nekomunikuje, zpomaluje, tak si běžím své tempo a jdu dopředu. Běžím na jistotu, držím tepy do 164, užívám si to. Ta atmosfera okolo trati je neuvěřitelná, lidi kolem trati povzbuzují, kapely na tratí, senzace, organizace je perfektní. Nedostatky pozoruji spíše u sebe, neumím pít při běhu. První pokus z kelímku, zlil jsem si celý obličej, do pusy se mi dostalo jen pár kapek. Druhý pokus, lahev, piju ale dusím se, navíc tep mi při pití vylétl na 170 . Na třetím bufetu jsem zastavil a napil se v klidu, zase ztrácím čas, děs. Až do 15km se mi běželo celkem dobře, sil dost, no i tak jsem přehodnotil plán a říkal si že zrychlím až na 18km, jako projistotu. Jenže na 18 km mě doběhl Iceman a mě postihla krize, stehna i lejtka ztuhly, pohoda byla ta tam. Takže přiznávám, nezrychlil jsem ani trochu. I tak jsem běžel pořád tempo 6min na km. Neuvěřitelný takhle rychle jsem v životě neběžel . Přiznávám že pak to pro mě začalo byt pěkné utrpení, Icemanův utok jsem nechápal, nohy nechtěly dál, krize přišla rychle a uplně mě psychicky ničila. Cítil jsem se jak na cyklomaratonu na dvoustem kilometru, hrůza. No doplácal jsem se do cíle, pro mě v neuvěřitelném čase, ofiko 02:01:05, já naměřil brána-brána 02:00:07. Splnil jsem si sen, zažil úžasný velmi úžasný den. Jinak moc díky za podporu od ostatních šlapek na trati, hodně mi to pomohlo. Jo a Diablo, možná jsem nevypadal že závodím ale prum tep 161 říká všechno, pro upřesnění na časovce na Točné jsem měl před tydnem prum tep 163, na časovce co netrvala ani 9min. Jo nechal jsem tam dneska úplně všechno a bylo to nádherný. Bylo to moc dobrý!
  
  

Fotografie