Je pondělí, jedno kafe za druhým, mamutí únava přišla, tělo plné kopců a nekonečného asfaltu. V hlavě to ale je, Mamut je tam, to se prostě počítá! Marně hledám na compu ten sobotní velkofilm ve 3D kvalitě, tak bych si ho chtěl přehrát. Takhle musím sednout ke klávesnici a zkusit tam namrskat dojmy. Na kolik věcí zapomenu? Už 16 let objíždím dlouhé trasy našich maratónů a nějak nelze přestat, mysl i tělo to potřebuje jako životadárnou energii.
S Dreamerem ranní sobotní autostart, D1 již zaplněna kamiony, ale jedeme podle plánu a za 2:30h. již sdílíme mamutí starťák se Strejdou a Turistou, kteří okupují Stavařov. Karl se jen uchechtává, dá si určitě zase svoje soukromé dvoukilo průměrem 30 s několika královskými zářezy, nepůjde s námi do té dnešní hromadné války. Ale každý podle svého gusta! Strejda zařídil prezenci, díky moc, místní toaleta je taky ztrestána, na ubikaci výbuch věcí z tašky, ale letos díky počasí je to tak jednoduché. Krátký-krátký! Servat z Turisty zbytečné spodní triko, pár anti křečových bobulek do pusy a jde se na to. Rozjet se v bouloňském lesíku na okraji Přerova a pozdravit všechny ty natěšence, co se taky rozjíždí. Překvapivý náš Mlhoš, pozdrav s RiCem a pak pokec s legendárním maratóncem Indiánem, který tady nesmí scházet!
Krátká trasa odlítla, s Dreamerem a s Turistou si týmově ťukáme pro štěstí a okukujeme Romana Broniše a Pavla Popiolka, to by měly být naše magnety! Prásk a již se rozjíždí lov na mamuta. Jede se vcelku v poklidu, každý ví, kde je jeho místo, a tak po výjezdu z lesíka se dokonce dostávám do první řady dnešního thrilleru. A zjišťuji, že jsem si neodstartoval budík! Pak už to frčí brdek nebrdek, vesnice za vesnicí, zatáčka za zatáčkou. Snažím se co nejvíce točit, ať se kopyta rozkmitají před prvními Lázy. Musím pochválit bezchybné řazení, které je ve stálé permanenci, malá placka je tam hodně krát. Turista brousí krajnici, až si říkám, že si koleduje o defekt. A bohužel během chvíle stojí s prázdným zadním kolem! Tak to je pech!
Vesnice Loučka je neklamným znamením, že je to tady, Lázy! Tudy to vždycky valíme dolů v závěru závodu, dnes si to dáme za pár hodin taky. Ale teď kopec jako sviňa! Chvíli s Dreamerem, ale pak mi začíná mizet, nechci se totálně zgumovat na prvním kopci, když za mnou jede osvědčená dvojka, která dokáže na rovinách velké věci. Jen ty doprovodná auta by měli na tyhle úzké silničky zakázat, kdo to má čuchat. Pozdrav s Žížou, jen tak si jemně plácnout, abych mu nevyhodil rameno a už padáme úzkým sjezdem do Kateřinic. Šla z toho větší hrůza, než se nakonec ukázalo a do Ratiboře už se vezu v rychlé lajně. Roman s Pavlem stále nikde, až na hlavní směr Troják to jen zašumí a já si přestupuji do rychlejšího expresu. A rovnou za Indiána, tak to je paráda, to jsou chvíle!
Před námi skupina, ve které je věřím i Dreamer. Jo teď to není nějaký přesun pod další kopec, to je tvrdá robota, kdo vystrčí nos, tak má problémy. Do sjezdu si zase poodjet, ať mě dole naberou. Daří se, žádný problém, už se málem vidím v cíli, jak se vezu za Pavlem, ale maratony jsou tak nevyzpytatelné!
Stojka u Lukova, průjezd Fryštákem a jde se na Hadovnu. Sjeli jsme nějaké skupiny, je nás kolem 30 kusů, ale Dreamer nikde. Tak co Hadovno, jak se letos pojedeš? Roman Broniš má ku pomoci ještě jednoho Slováka a rozjíždí tempo pro Pavla. A já mám problémy! To není Pavel z Lázů, nějak se rozjel a já ho stěží hákuji. Nechali jsme za sebou celou grupu, prémie se blíží, chtěl jsem jim zase odskočit a jet si sjezd v klidu sám, ale není na to. Tak to bude průšvih! Ujedou mi ve sjezdu, tam bude stačit malá díra a jak najedou na hlavní silnici budou v čudu…
Buď jedou opatrně anebo jsem nechal mozek nahoře, ale jsem s nimi! Odjeli jsme celé grupě a ve 4 lidech najíždíme pod Grapy. Sebevědomí mi po sjezdu znovu narostlo, vezu se na euforické závodní vlně a vůbec si nepřipouštím, že bych skončil na Grapech. Prostě to s nimi vyjedu a do rozdělení tratí už pokecám zase s Dreamerem. Ale všechno je jinak!
Nabourali jsme do Grap, točím to nejlehčí co mám (36x28) a začínám ztrácet. Pavel zapnul motorek a já nejsem schopen reakce. Chtělo to asi v tu chvíli mít sílu na těžší převod nebo jezdit v zimě do Ústí 3x v týdnu
Prostě jsem marnej! Motám se frustrovaně nahoru a koukám na ty mizející zadky. A nahoře křeč do lýtka. Pěkný! Jako vedro je, ale že mě to čapne už na 85 km, to jsem nečekal. Hold si chlapečku jel nad své možnosti. Pár lidí jde přes a já nejsem schopen rozumně zabrat. Vůbec si nedovedu v tu chvíli představit, jak dám těch zbývajících 135 kilometrů.
Bufet jsem projel tak blbě, že jsem nic nechytil. Tak vyžebrat aspoň půlku bidonu od spolubojovníka. Začínám si plně uvědomovat jaké je vlastně vedro a že od Lázů mě nějak bolí žaludek a začali mě ukrutně pálit chodidla. Peru do sebe všechno možné, abych se vzpamatoval. Na dlouhou odbočujeme ve 4 lidech, dva Slováci a Jirka Šrain. Ty ubíjející brdky do Rajnochovic ho ovšem popravily. Už jedeme jen ve třech a cítím, že jsem z nich nejslabší.
Nejvíce tahá Roman Belák a když zjistí, že jedu v jeho kategorii, tak ze mě čuje nebezpečí. Naivista! To Eda Evinic se mnou prohodí pár slov, hlavně o Jirusovi, se kterým jel Krušnotona před pár lety. Na Troják se letos nejedou Foncky, ale krásné pozvolné stoupání. Ale pekelně dlouhé! Toužebně vyhlížím konec a hlavně bufet. Mám pěkně prázdné nádrže.
Bufet Troják ztrestán ve stylu all inclusive a valíme znovu na Lázy. Roman Belák nám poodskočil, ale do Ratiboře ho máme. Eda už to bere jako dobrý trénink a prý pojede se mnou. Roman na Lázy mizí. Já dostávám vzpruhu od neskutečně obětavého oranžového Žíži. Stojí na parádním místě, kde vždycky obdivuji ty fascinující panoramata. Tam dole před desítkami let žil můj děda. Má to náboj, má to emoce. Díky Žížo za skvělé fotky!
Transport do cíle, většinou za Edou. Nohy už nekřečují, už si jedou svojí ulejváckou údržbu, za to chodidla mi to dávají pěkně sežrat. To jsem dobrých pár let nezažil… Škoda, že nám někdo neřekl, že 6 minut před námi jede osamocený Standa Prokeš. Roman Belák si ho sjel a předjel. I bufet jsme dali, to horko začalo být stále více a více nesnesitelné. Edovi jsem dělal průvodce a hlásil, co nás čeká. Jen ten traktor, který nám zatarasil jeden sjezd na dobré 2 minuty, ten tam nikdy nebyl
Ale to už nebylo důležité, nějak nebylo o co jet, scházel mi brácha, scházela mi nějaká oranžová duše... ale stejně Edo díky za společnost a za skvělé špice!
Dreamer nakonec málem vyplnil moji věštbu, že dá svoje první maratónské podium. Jel famózně v grupě o 1. flek! Samozřejmě, že ho dojelo duo B-P, takže kdybych … ale na kdyby se nehraje. V cíli pokec se Snílkem, který mi dá lístky na jídlo. Strejda píše, že schluzdil a jede domů. V jídelně probrat dojmy s Fousáčem a pak rychle na Stavařov do vany. Vymydlený si to šinu již autem do cíle, když v tom potkávám Turistu. Zlákám ho znovu na výstaviště, na druhé jídlo na svůj lístek. Když jsme blízko prostoru vyhlášení, tak zrovna vyhlašují soutěž týmů. A hele, tak jsme to zase manažersky dobře podchytili a drápeme se na 1.flek! Plato výběrových Zubrů se bude hodit. Dojíždí Ti největší hrdinové … ale kde je RiC? Vyptávám se pořadatelů a čekám na něj. Nakonec se dočkám a dávám mu jednu sadu Zubrů, za to, že je stále tak nezlomný maratonec!
Mamut nikdy nebude zadarmo, letos mě strašně bolel, ale zase psal epický příběh, u kterého chci ještě někdy být!
::
Propozice ::
Profil a mapa ::
Diskuze ::
Celkové výsledky :: Foto :: Flyby ::
Relive ::
Report Standa Prokeš