Akce Sázavák 2018

Akce Sázavák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2018-04-28.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Poděkování :: Foto :: Flyby

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Letní Sázávák
  
  Vikend je tu a tak hura na dalsi zavod, protoze jak se rika, neni malych zavodu! Diky Kolikacovi, Camrdovi a dalsim pomocnikum se i letos uskutecnil tenhle legendarni zavod. Do Uval dorazim hodinku pred startem a jdu se rozjet. V Hradesine potkavam Kolikace, ktery jeste strika posledni oranzovou sipku na krizovatku. Cestou na prezentaci potkavam Profesora s Bazinacem a na prezentaci je prekvapive i Jirus, tak to je parada! O konkurenci dnes nouze nebude, Liba Janousek je stalice, ale jsou tu i kluci z CT Weber a nekdo z CEZ Tabor, nebo Jirusuv kamarad Milan Krejci z Fany Gastro. Ten mi zahy pripomina, ze cetl muj lonsky report kdyz jsem jel zavod v zimni bunde, cimz mi pripomina to, co se pri zavode delo pred rokem. To dneska je uplne opacne pocasi, teplota atakuje tropicke hodnoty a kdyz vidim Jirusuv jeden bidon, jsem rad za svoje dva!
  
  Prezentace se trochu protahla, letni pocasi zapricinuje ze ridici aut jsou lehce agresivni a to vcetne majitele pozemku u ktereho se prezentace kona. Pak uz ale vsichni stojime v Hradesine, Camrda s Kolikacem udeli posledni instrukce a jedeme. Zacatek se jede vcelku mirumilovne, drzim se v polovine baliku, ktery cita tak 30 lidi odhadem. Oddeluje se mensi skupinka a vidim ze Kolikac si naskocil do uniku! Pak se ale vse sjede. Jevanske udoli se leti a jak bylo avizovano, asfalt je tu nevalne kvality a tak jsem rad, kdyz tenhle usek mame za sebou. Blizi se Sazava a kopec na Dojetrice. Tam zjistuju ze se je to vlastne jina trasa nez pri podzimnim Sternberku, nejak jsem si to pomichal a cekal trochu jiny kopec. Ale nevadi, nekde v pulce se zacne nastupovat a jsem posledni kdo se do celni skupiny jeste s vypetim vsech sil dostane. Kolikac tesne za mnou, ale kdyz se pak ohlednu, uz je tam rozestup.
  
  Takze je nas kolem deseti, se vsemi esy. Jede se mi zatim docela dobre, tak mam radost. Sjezd do Chocerad taky dam, byt na konci skupinky. Zato najezd do kopce smerem na Ondrejov hodne boli. Prvni si vystupuje Zmiky z Weberu, rikam si ze pojedu s nim, ale vystupuje si az moc. Snazim se tak docvaknout zbytek, kde dva borci poodjeli a zbytek s Libou a Jirusem se je snazi sjet. Nedari se, mezera se pomalu ale jiste zvetsuje. Nahore povzbuzuje Camrda, pohled na muj tepak s hodnotami pres 180 by mu jiste udelal radost, ale ani tyhle hodnoty mi dnes nestaci na to dojet si skupinku prede mnou. Prepada me na chvili zklamani, ale neda se nic delat. Kostky na Ondrejov vylamu, ale pred sebou nikoho nevidim. Bojim se ze pojedu sam a zabloudim, nebot konec trasy moc neznam. Nastesti zahy vidim pred sebou jeden dres a kdyz jej ve Struharove dojedu, je to Jirka Smid z Kbel. Hlasi zaludecni potize, ani se nedivim, v tom horku toho mame vsichni dost. Jdu na spic a mirime do cile. Evidentne mam v rezervoaru vic sil nez Jirka, ale jsem hlavne rad, ze nemusim jet sam a nehrozi, ze bych nekde zabloudil.
  
  Presto jsem prekvapen kdyz Jirka zahlasi, ze chybi 4km do cile, to to nejak uteklo! I ten konec mam pomotany s podzimnim zavodem a tak nastupuji v miste, kde je to do cile jeste daleko. Kdyz to vypada ze uz se cil opravdu blizi, tak opet nastoupim a Jirka chytne mensi mezeru. Stoji tam Camrda a povzbuzuje, ale jak jsem hotovej, nejsem si jisty, ze uz je opravdu cil a tak jedu naplno az nahoru na Hradesin na misto startu, Jirka to same! Az vyjizdejici se Jirus nam potvrdi ze cil byl uz o kus nize, no tak hura, mame to za sebou! Pocasi luxusni, organizace za danych podminek taky super. Jak jsem report zacal, tak ho i zakoncim, neni malych zavodu!
  
  
• Kolíkáč – Odpad z dojetřického síta
  
  Udržet organizační tepovku vysoko co nejdéle i po startu této kultovky. Letos zase z Hradešína, autopilota nám dělá Camrda a já se chci točit v TOP 10 až do Sázavy. Jak je to jednoduché, když se jede kolem mě obdobná výkonnost a člověk to má i drze v hlavě, že patří dopředu. Až pak z fotek a z videa zjišťovat, že jsme byli v mini úniku na Vyžlovku a přitom to vůbec nebolelo . Ale tady se Sázavák nerozhoduje, Dojetřice a Chocerady teprve určují spravedlivé pořadí. Takže do Sázavy si užívat přední pozice a jízdy vedle naší superstar Jiruse. Ty maratónské bitvy s ním nelze navždy vymazat z hlavy!
  Vézt se na stejné notě i do půlky Dojetřic, dnes to tam prostě je a jsem nesmrtelný No jo, ale hošíci se jen zahřívali a když tam mladá krev z Veloservisu vloží nástup na ceduli, koukám jak vrána! Sedím přikovaný v sedle a jen počítám, kdo mě obkládá. Kolíkáči zvedni pr*el! Mladej Šmíďák, Líba, Jirus, Veloservis, Weber, ČEZ Tábor … je to marný! Žádný výbuch síly se nekoná, ani Dreamer, který si je docvakne jako poslední, mě nevyprovokuje…
  Vzpomínám na bráchu, ten by mizel za Snílkem a já bych se možná konečně zvedl. Ne, nejde to, a tak si jen wattit pro sebe přijatelné tempo a motat se nahoru. Tam se konečně otočit a zjistit, že mi za zadkem visí Aleš Komberec z Hradce a Hárny z Kolína. Točíme! Zařvu si, ale Hárny hlásí, že si musí oddáchnout. No to já taky, ale rychle točit můžeme ne? Vždyť Chocerady ještě někoho určitě vyklepou…
  Tak nakonec jen s Alešem poctivý kolotoč, ale když se v točce na Vodslivy otočíme, tak Aleš hlásí grupu za námi. Svěšujeme tedy nohy do tabáku, teď už to bude jen přeprava do cíle. Grupa přilétla vypečená, včetně našeho Pistachia, který mi sděluje, že už si dali s bráchou ranní časovku v Litvínově a teď už jen vytáčí nohy. Jóóó to taky nepřidá!
  K pudingu určovat tempo s kamarádem Jiruse Milanem Krejčím z CK Příbram. To jsem ale zjistil až v cíli, až sundal helmu, že to je on. Má prý rýmu a jede jen tréninkově. Jasně, všichni jen trénují a vytáčí nohy, jen já závodím Znovu platí již legendární Diablova poučka, když se ti tahle grupa nelíbí, měl jsi jet v té, co jede před tebou. Svatá pravda. Škoda, že tu nebyl nějaký vůdčí typ, který by to hecoval k větší spolupráci. Přece jenom nás bylo 6 kusů a před námi osamocení jezdci.
  Takhle se po sobě otáčíme, řveme podrážděně na sebe a nikomu se nikam nechce. Ale nakonec se do cíle dostaneme, a pro mě zase tragédie zrychlit a poprat se o vítězství v naší grupě. Pistachio to pěkně vypustí za Alešem, který vyhrává, já alespoň na pásce šmiknu Hárnyho.
  Ale jo, hezké to nakonec bylo, ty rozzářené tváře v cíli a pusy od pudingu mě znovu přesvědčují, že tu tradici je dobré držet i nadále! Těším se za rok!