Akce Praha-Prčice 2018

Akce Praha-Prčice patří do kategorie Trek. Datum: 2018-05-19.

Propozice :: Diskuze :: Foto
Pod taktovkou Julků, přišlápnem si kulku.

• Barbánek – Sobotní výlet
  
  Začalo to úplně nevinně. Jednoho dne jsem já a několik dalších z nás dostal od reverenda Maliny zprávu. Pojďte do Prčic na výlet pohovořit o našich prokletých životech. Chvilku jsem to ignoroval,ale jak už to bývá červík v hlavě hlodá a netrvalo dlouho a přihlásil jsem se na výlet o kterém jsem vůbec nic nevěděl a moc vědět nechtěl. Jen to že z Prahy to je 70km a jde se na jih. 19 května se blíží a Malina posílá email co do batohu a hlavně co na sebe orange dres! Domluveno máme i že sraz na Hájích bude ve 4.40hod.
  Celý týden v těle koluje obava zda to tělo vydrží a sdělujeme si,že už nás nohy bolí teď
  A konečně tu máme pátek odpoledne a my jdeme s Renčou a sousedy za kulturou do Dejvického divadla,cestou ve vlaku už popíjíme a i v centru Prahy prostě se bavíme a je nám fajn. I když vím,že se domu dostanu po půlnoci a ve 3.10hod budu vstávat, abych stihl připravit jídlo sebou a dobalit batoh. Ve 4hod už vyjíždím směr Háje a užívám si jak jsou silnice prázdné. Za 30minut už parkuji a jdu směr sraz ve vestibulu metra. Už tam je spousty nadšených lidí a Balů který původně měl jít z Týnce, ale prý kolega z práce to vzdal a tak jde z Prahy už prý poněkolikáté.
  Jdu tedy koupit dvě vstupenky na dnešní výlet a čekám na svého reverenda, který mi bude dělat společnost celý den. Když se ukáže, úsměv naskočí na našich rtech, nastává vřelé přivítání oooo jak rád ho vidím. A když sundá bundu hala se rozzáří oranžovou a v tu chvíli mi přijde jako když se naše těla propojila pupeční šňůrou . Z batohu vyndám plechovku Plzně na horší časy,jak ty závaží Jirka nemá rád,ale už si na ně pomalu zvyká Nechat dát první razítko do mapy a počkat na startování bouchnutím několika papírových pytlíku a dav se dá do pohybu ve 4.58hod směr Prčice.
  Balů jde s nám,i ptám se ho na pár věcí a on odpoví,ale jak později zjišťujeme,tak úplně špatně. Pak už neříkal vůbec nic, byl prostě nudný. A tak už to máme ve společné režii s Malinou a povídáme a povídáme. Cesta utíká pod nohama a já koukám jaké pěkné cesty jsou z města ven. Je celkem chladno ale modrá obloha slibuje krásný sluníčkový den. Trasa je dobře značená což organizátorům dělá dobrou vizitku ,že to dělají dobře. Zase poznávám jiný pohled naší krajiny a to jako chodec,jsem rád,že je chůze nejpřirozenější pohyb tak by měl být člověk bez obav Potkáváme spousty výletníků a každý to pojal po svém,někdo jde v klidu,někdo běží,někdo jde jistým krokem vstříc vyznačeným cestám a někdo volí chůzi a každý kopec dolů běží. I my to tak začínáme praktikovat a je to mnohem lepší. Když už sbíháme delší dobu značí to blížící se Týnec nad Sázavou kde je první větší kontrolní bod a odkud začíná kratší trasa do Prčic. Mám jasno tady vyndám hůlky z batohu. Malina už je delší dobu používal. Než jsem přišel z wc byla otevřená první Plzeň. Bratrsky ji vypijeme a pokračujeme dál. Nějak se nemůžu s hůlkami sesynchronizovat a tak efekt není ideální ale s kilometry jsem i toto vyladil. Čím dále od Prahy tím více obyvatel žije touto akcí a nabízí různé občerstvení. Jedno takové místo bych nazval Svatý kopeček před Neveklovem kde na vrcholku cesty u lesa dvě ženy s dětmi mají pípu a různé placky,dáváme si pivo,placku a chvilku sedneme. Stejně je na tom světě krásně a nálada pořád výborná!!!
  Pak už to je pár km do Neveklova kam přicházíme na náměstí plné chodců,běžců a cyklistů. Dostáváme další razítko a není snad stanoviště kde by někdo nahlas neřekkl ááá Vinohradské Šlaky prostě to potěší jak jsme vidět!Odtud začíná další kratší trasa. Dáváme druhou Plzeň co táhneme z Prahy je ještě studená,něco malého k jídlu a k čongům si jdu koupit vodu a kolu ta se po cestě hodí. Říkal jsem že v Neveklově vezmu sluneční brýle,ale copak to jde mít brýle a povídat si s reverendem a nedívat se mu přímo do očí a tak je nechávám v batohu. Zvedáme se a jdeme k dalšímu kontrolnímu bodu a to v Kosově Hoře. Občas z našich úst vypadne slovo je to ještě daleko,daleko,daleko. Zakazujeme si toto slovo používat ale opět po pár km vyletí je to daleko a daleko to bylo. Pořád si povídáme o těch našich prokletých životech a na řadu přišla kola od čonga, zřejmě cukr z těla odchází. Už sem tam prohodíme slova jako co nohy,chodidla a další,první náznaky bolesti už máme ale pořád to jde. Zhruba 4km před Kosovou Horou přestáváme mluvit,říká se mlčeti zlato ale v našem případě to znamená krizi jako prase, pupeční šňůrou propojený nás postihla ve stejnou chvíli. Člověk mlčí vnímá bolest nohou popoběhnout nejde a v hlavě se mu honí myšlenky proč,co bude dál, baterky dochází a pořád to je proklatě daleko!!! Už vidím nějaké domy a jásám,že už se blížíme Jirka se podívá do mapy a pronese asi tě zklamu je to ještě daleko, no ty woe to snad nééé!
  Nějakým způsobem dojdeme do Kosovy Hory a první místo na odpočinek vidíme stánek místních hasičů a tak k nim zavítáme. Sedneme do trávy pod stromy do stínu a koukáme na sebe a co bude dál. Malina sundavá boty,ponožky a jde se vypořádat s puchýři. Já jdu pro pivo a malinovku příjdu zpět ,Jirka maže nohy krémem a má zimnici jako svině,no ty woe! Já se napiji a udělalo se mi špatně od žaludku. S bolavými kroky dojdu ke stánku pro klobásu musím prostě jíst,Jirka to řeší studentskou pečetí. Náš stav je vážně špatný a nad mou hlavou se vznáší obláček DNF do cíle to je ještě 19km a v tomto stavu to je nereálné. Nejsem zastánce chemie ale z batohu vyndavám ibalgin a nabízím i Jirkovi dáme každý dva a netušíme co se bude dít. Jirka nasadí lehčí obuv ještě chvilku posedíme a s bolavým tělem vyrážíme pomalu pro další razítko. Najednou se stává zázrak, chemie se v těle proudí a bolest rychle ustupuje a najednou se začínám cítit jako na začátku dnešního výletu v Praze i Malina začíná být fit a tak je nám znovu do zpěvu a povídání. Jdeme se nám svěže, bolest pryč a Prčice se blíží. Tak jako se blíží Prčice blíží se i bouřka obloha se zatahuje blesky září a nám je to úplně jedno. Stejně jako, že nevíme kde budeme trávit dnešní noc. Nemáme vůbec nic naplánované je to hrozně osvobozující. A už tu máme cíl, náměstí uzavřené plné stánků s jídlem,pitím no prostě se vším co člověk po tak dlouhé době potřebuje. Na náměstí přícházíme v 19,30 což z našeho pohledu absolutně krásné. Obejmutí a stisknutí ruky je v tu chvíli nejvíc máme ohromnou radost a můžeme si udělat další čárku za splnění další výzvy. Tak a teď už honem pro poslední razítko,plastovou botu,lízatko a tatranku. Poděkovat za krásný den a ještě musíme pro bonusový dárek pro chodce z Prahy což byl magnet na lednici s botou. Tam se dozvíme naše pořadí 306 a 307 skoro z 900 startujících z Prahy no nevím kolik lidí po nás mohlo ještě dojít.
  A teď hurá pro zaslouženou odměnu a to pivo,klobásu tohle vše bylo v režii Maliny jak ten se o mě staral já už jen seděl ve výklenku v průchodě a vše mi nosil až pod nos připadal jsem si jako v ráji. Sedíme tam na schodě,jíme pijeme a náměstí kropí kapky deště. Byla to taková rychlá přeháňka. Šel pro další pivo a malinovku, když bylo v žaludku jako v pokojíčku začínáme řešit co dál. Paní na informacích nám řekla,že svoz autobusů do Prahy jede z náměstí v Sedleci. A tak jdeme další km na vedlejší náměstí. Zakoupíme lístky a čekáme na odvoz domů. Vše šlo hladce,sedíme,spíme a najednou slyšíme Praha Opatov. Bylo těžké se zvednout a udělat přirozený pohyb,jeden pán měl problém vůbec slézt pár strmých schodů z autobusu. Vypadá to jako když přijel autobus retardů,na Opatově byl největší zájem o madlo u schodů,bylo to vše hrozně komické
  Jsem pozván do Vršovického bytu kde se o mě opět reverend stará. Opíjí mě becherovkou,krmí sýrem a je prostě skvělý, kdo ho zná ten ví o čem píši!!
  V půl jedné jdeme spát a ještě jednou si říkáme jak to byl pěkný den a pak už o ničem nevím.
  Ráno se probouzím je mi fajn,nohy bolí tou zdravou bolestí a vše naznačuje,že tohle se rozhýbe. Výborná snídaně na vidličku,silná káva jak má být a odvoz na Háje k autu děkuji Jirko.
  Bylo to výživné a opravdu daleko přesně 74km Velký obdiv všem kdo si ráno přivstal a šel na jih!!!
  A co dodat na závěr, červík v hlavě zase hlodá....
  
  
  
• Malina – Srůstej a táhni
  
  report