Akce Svatojánská 20 2018

Akce Svatojánská 20 patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2018-11-24.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Flyby :: Foto :: Relive

Výsledky: (délka 18 km)
Zahrada 01:07:36 // 3:45 na km
Honzis 01:09:30 // 3:51 na km
Dreamer 01:14:44 // 4:09 na km
Jirka Sladký 01:16:12 // 4:14 na km
Kocour 01:17:53 // 4:19 na km
Kolíkáč 01:19:15 // 4:24 na km

Historie: 2011 :: 2017

• Dreamer – Svatojansky beh v podzimnim Beroune
  
  Sobota, konec listopadu, do cyklistickych zavodu, potazmo zimniho najizdeni je jeste daleko. V kalendari vidim uz par tydnu dopredu ze se chysta Svatojanska 20, coz je beh na 18km v okoli Berouna. Pred rokem jsem tenhle zavod zvazoval, nakonec jsem ale dal "jenom" PBT ligu v Braniku, muj jediny bezecky zavod za minuly rok. Letos jsem se tak vypravil do Berouna a jelikoz navecer jsem se chystal na sraz zakladni skoly po x letech, takze jsem to mel po ceste a byla by skoda toho nevyuzit. Rano si na zahrati dam hodinku doma trenazeru, pri nakladani veci do auta se hlavou prastim o otevrene viko kufru, az mi tece krev, nadavam si, ale aspon me to probralo. Cestou do Berouna totiz docela solidne prsi, ale to me nechava v klidu, jednak to ma prejit, druhak pri behani dest tolik nevadi, jaky to rozdil proti kolu!
  
  V Beroune rychla prezentace, vyzvednuti cisla i s jmenem diky registraci dopredu. Zarazily me modre parkovaci zony, myslel jsem ze tohle je jen v Praze. Nastesti potkavam Kolikace s Kocourem, kteri me naviguji na spravne parkoviste o kus dal. Loknout si dousku instantniho kafe a jdeme se s kluky rozbehnout. V ruce drzim energy tabletu od Enervitu, ktery mi zbyla po cyklo sezone. V poklidu se rozbiham vedle Kolikace, vracime se jeste k autu, udelame teamove foto a zahy stojime na startu, akorat minutku dve pred startovnim vystrelem. Jeste se stihneme pozdravit s elitaky Zahradou a Honzisem.
  
  Stavim se na startu za Kocoura, ktera ma letos fazonu, to bude muj koralek, ktereho se budu chtit udrzet. Start, prvni okruh po atletickem ovalu, kvituji jak prijemne se po tomhle povrchu bezi. Netrva to ale dlouho a bezime po moste a betonove panelce. Kocour prede mnou, tempo zatim relativne prijatelne, i kdyz znatelne vyssi nez mych 5min/km ktere beham v "treninku" i kdyz kdo vi, s merakem radeji ani nebeham, proste beham, obcas si zaspurtuji nebo dam kratky interval nekolikrat za sebou, to je cely muj bezecky trenink, zadna bezecka abeceda atd, trochu punk. Funk tomu samozrejme dodavaji najete km na kole, nebo si to alespon myslim.
  
  Zahy tak po 2km se kolem preriti Kolikac a jde za Kocoura. Rikam si tyjo, tyhle dva si nesmim nechat plachnout. To se mi dari, ale boli to. Pak me chytne trochu slina a minutku dve jdu do cela skupiny, abysme dotahli borce ve zlute vetrovce a dlouhych kalhotech. Rikam si ze mu musi byt horko, protoze ja bezim docela nalehko, kratky dres, cyklo navleky na ruce, tenke rukavice (ruce mi bohuzel mrznou i pri behani), zato spodek kratky kratky, tam je to fajn. Byla to dobra volba, bezi se mi dobre, neni mi ani horko ani zima. Ale zpet k zavodu, ta moje kratka spice bohuzel znamena ze s nami ztraci kontakt Kolikac. Kocour se hakne za zlutaka a ja za nimi. Vidime obratku pro trat zen, zahy nas prvni zeny mijeji v protismeru. Vbihame do kratsiho useku v parku / lese, predtim to byla krasna asfaltka nebo cyklostezka, po prave strane reka, po leve krasne skaly.
  
  Usek v lese znamena vyssi tempo od zlutaka, ktery se nebezpecne vzdaluje. Po nabehu na asfalt vidim ze je treba zabrat, jestli s nim chci bezet. Zmacknu se a jsem za nim, ale ztracime Kocoura. Rikam si ze nas ale brzy dobehne, zvlast kdyz se vidime na obratce, kde je kousek za mnou, stejne tak nedaleko je i Kolikac. Za obratkou je mi uz hej, ale az pred ni si clovek uvedomil, ze ten zavod je docela dlouhy, puvodne jsem totiz myslel ze nepobezime zpet stejnou cestou. Samozrejme bezime a zluty vodic chvilemi dava neco jako intervaly, takze zahy nabereme dva koralky, ale i tem v lese opet utikame. Nabihame na asfaltovou cyklostezku a cil se blizi. Ohlizim se a zda se mi ze v trojici za nami vidim Kocoura. Trojice se nebezpecne blizi, ale cil taky a tak si rikam, dam ted do toho vsechno a uvidime, nechci se tou trojici nechat dobehnout.
  
  Utikam tak i zlutakovi, ktery 3/4 zavodu odtahl, omlouvam se! Prebihame dalnici a uz se vidim v cili, ale je to jeste najednou daleko, je tu jeste ten panelovy usek. Drtim to co to jde, odstupy za mnou stejne, trojici nevidim, zlutak daleko. Mijim par devcat a skoro jeste dobiham kluka prede mnou. No skoro vlastne, cca 20 vterin je hodne v bezeckem zavode. Uzivam si hlaseni meho jmena pri dobehu, zaspurtuju v ramci moznosti a jsem tam, jo! Pozdravim se opet s Honzisem a Zahradou a cekam jak dobehnou kluci. Za chvili jsou tu, dame jedno kolecko vyklus a to najednou clovek citi, jak se ozyvaji svaly a to nejen na nohou, pekne citim i svaly na rukou kolem ramen. Kelimek caje a rychle se prevleknout do auta a hura na Sumavu na sraz zakladky, kde pri prohlidce telocvicny symbolicky vidim na nastence navod na bezeckou abecedu! Behani je skvely doplnek ke kolu a Svatojanska 20 se mi pri me premiere opravdu hodne libila!
  
  
• Kocour – Svatojanska dvacka
  
  Tak hustě jsem vyhnil jako už dlouho ne, ale užil jsem si to zase jinak. Robert se kousnul, zamíchal rodinným programem a tak jsem rád jel do Berouna s ním. Akreditace a s Dreamerem a Jirkou Sladkým klidný výklus + spřádám plány, kreré později nedodržím! Kamarádka Lucka si k nám dá batoh a zaběhne dlouhou famózně.
  Ale samotnej závod ten mi jde dost blbě.
  Sice se teď víc šetřím, ale tři závody v týdnu, nucená dieta a hnusný vyšetření. Do toho sem tam klus, sauna, nějaký naplavaný km ... no i to se asi projevilo.
  Hlavně ale: první km přepálenej, druhej pohoda a zklidnění, pak za to vezme snílek, pak si vystoupí Kolíkáč, pak střídám Snílka a vlaju za nějakým žluťákem, utíká mi no prostě chytám díru. Dreamer si asi oráchnul a po chvilce jde přede mě zhruba v polovině terénní vložky na 6km. Ždímu se, ale nejde to, dnes to zkrátka neběží! To cítím a nemusím se ani dívat na hodinky. Mám stejnej pocit jako letos na "půlce" v Lednici, nedávno v Klánovicích, ikdyž tam to bylo podělaný z jiných důvodů nebo loni na desině v Českém Brodu. Scénář je zkrátka stejný. Jako bych běžel s batohem a se závažím na každé noze.
  Je tu obrátka. Jirka Sladký jen několik desítek metrů za mnou a stahuje svým konstantním tempem 4:15, no a Kolíkáč tak 90 vteřin. Mám to prostě spočítaný.
  Nejsem schopný zrychlit a nedokážu se nikoho chytit. V druhé půlce ztratím asi 3 minuty a dobrej tucet pozic.
  Nohy těžknou ještě víc a je to dost nekonečný a taky je trasa kapánek delší. V cíli (finiš se nekoná) jsem v tempu 4:20/km, což považuji za zázrak. Poslintanej Robert dobíhá hned za mnou. Je to prostě borec.
  Chtěl jsem si to dneska prásknout - to se povedlo, ale tak nějak víc bolestivě než bych chtěl. No a ten přepálenej start, z toho se poučim
  Český Brod se blíží a já se těším na konec sportovní sezóny.
  A na závěr bych chtěl apelovat na Dreamera, aby si to běžecké triko v týmových barvách přivezl do Phy
  
  
• Kolíkáč – Svatojánské dřevěné kůly
  
  Listopadový večer na dejvickém oválu, raketový Kocour, Kuře a Camrda mi nastavují kruté zrcadlo mé současné běžecké formy. Neschopen zrychlení, tělo se fest brání. Vzpomínky na Svatojánskou 2017, kdy jsem si to užil s Kocourem jsou hodně živé, ale rozum jasně říká, tohle už nezažiješ. Těch Tvých letošních 100 km v keckách se prostě nedá ošálit. Plánuji závodní Čelákovice, abych se dostal aspoň na chvíli pod průměr 5 minut na kilák, jelikož sám se tam nedostanu ani náhodou. Bohužel Čelej neklapne, a když vidím ty snové časy orange Běhen, je mi jasné, že letos jsem jen do počtu.
  Úterý před Berounem se mi ale běží vcelku dobře a začínám spřádat plány na sobotní starťák. Zase to zažít! Připíchnout číslo a z hlavy vytěsnit všechny blbosti. Je mi jedno, jestli poběžím o 10-20 minut hůře než před rokem, hlavně tam nechat všechno a užít si nějakou skupinu. Čtvrteční rozklus na samotku mě málem zabije, asi ještě nestrávený oběd v břiše mi udělá stavy, kdy musím jít chvílemi pěšky. Proboha, co tam jedu dělat?
  V autě jen s Kocourem a stěrači, škoda, že nejede více pomerančů … ale i tak to stojí za to … navíc černý Dreamer, který si to podle všech týmových bookmakerů rozdá s Kocourem. Jirka Sladký z KPO nemůže chybět, a velká účast běžců mě navnaďuje, že se snad v nějaké grupě uchytím. Plácnutí si a rychlý pokec s Honzisem a se Zahradou, obkroužit ovál a zahřát svaly, kudla zase mě píchá v boku… a jde se na to. Dolů krátký, nahoru dlouhý funkční triko a přes, pro mě premiérový, týmový běžecký dres.
  Prásk, dav se rozběhl, očekávám, jak mi Kocour se Snílkem zmizí, jak mě pekelně začne píchat v boku, ale endorfiny a moje vypnutá hlava mě nějak stále drží na dostřel naší týmové dvojičky. Mydlíme to po panelce a pak železniční most, to snad není možný, já je mám stále na pár metrů! Jsem v jiné galaxii, v hlavě jen skočit Dreamera a háknout Kocoura. Povedlo se, Kocourovi hlásím, že má šíleně zaliskaný lýtka od bahna a že orange Honzis je nedaleko! Neskutečný stavy! Vůbec racionálně nepřemýšlím. Nepřipouštím si, že bych od Kocoura mohl odpadnout, prostě jsem ho hákl, doběhneme do Jána jako před rokem a nazpět si to zase užijeme. Jirka Sladký za námi, Dreamer asi taky odpadl, no prostě bezstarostné chvíle. Kocour ukazuje pššt, ať držím hubu a krok a jedničku, jako že jsem furt za ním. Tohle si budu pamatovat! Jen kvůli tomuhle to stálo za to sem jet!
  Ale nic netrvá věčně a když mě předbíhá Dreamer, začíná mi pomalu hlava fungovat a vrtá tam červ, ty wole starej, ty jsi na 3 kilometru za 12 minut a jsi úplně vyřízenej! Ale ještě to chvíli jde, užívat si té opojné týmové grupy, dokud si Snílek nevleze na špic, a ještě trochu nepřitopí. Pápá kluci, tak tohle už nedávám! Ale jakmile mě někdo předběhne, hned se ho chytím, to vám slibuji!
  Ha, ale ono to safra nejde! Nejdříve chvíli s dívčinou, co má na zádech Míša, ale nějak to nechutná. Pak pár chlapů, kde jsem znovu bez nároku, pak nějaký vlasatec, který by asi šel, ale zase hrozně smrdí a nejde ho hákovat… hold hledám berličky, co to jde. Vbíháme do lesního úseku a za sebou konečně slyším podvědomý dech z minulého roku – Jirka Sladký. Tak ten musí jít! Při výběhu k závoře si ho ještě držím za sebou, ale v klesání do Hostimi už jde přese mě a já nejsem schopen reagovat. Hořejšek těla je v pohodě, za to spodek nějak stávkuje. Zase pár lidí přes, jsem ve stavu, kdy si vůbec nedokážu představit, jak se dostanu do cíle, vždyť mě čeká ještě nekonečných 10 kilometrů. Trochu mě rozptýlí protiběžci, kteří bojují o pódia, ó jak lehce běží, oproti mému plácání ploutvemi. A je tu Zahrada, po chvíli Honzis a když se blíží otáčka, tak i náš Dreamer a Kocour s malým odstupem na něj. Kocour hlásí, že to přepálil. Ty wado není tak daleko! Dokáži ještě ze sebe něco vymáčknout a těch 9 kilometrů zvládnout se ctí? Najdu nějaký magnet, ke kterému se přisaji?
  Jóóó! Přes jde nejlepší žena na dlouhé trati Lucie Šnebergerová a já hodím háček. Zdá se, že tělo se trochu vzpamatovalo a přijmulo zase o trochu rychlejší tempo. Navíc to je jiné pošušňáníčko běžet za voňavou ženou, než za smradlavým vlasatcem . Ale bolí to! Koušu se, jako kdybych větřil Kocoura ve vzduchu. A když vybíháme z Hostími, tak v dáli orange dres u závory. Já snad najednou i regeneruji! V palici zase opojné stavy a představy, jak plácnu Kocoura na mostě v Berouně! Lucka běží parádně, seběhy v lese chytám odlep, ale na rovince se v bolestech vracím. Nenechávej mě tady! Vybíháme z lesa po bahnité cestě, plácám do každé louže, jak malé dítě. Asfalt a furt to jde, vykouknout z háku a nasávat doping z toho pohledu, že Kocour se přibližuje. Vydrž Roberte!
  Zoufale čumím na hodinky a odečítám každé metry, které jsou za mnou, v dáli konečně zahlédnu železniční most. Ale spravedlnost existuje, ty naběhané kilometry nejdou ošálit. V nohách divně pocukává a stehenní svaly se mění v neživé dřevěné kůly. Nejde to! Já snad budu muset zastavit … Lucce ještě zahlásit, že běží famózně a pak začít pít kalich hořkosti až do dna. 2 kilometry do cíle a je to neskutečná věčnost, tahám ty dřeva, co mám dole místo nohou, zoufale za sebou.
  Neschopen zrychlení a valí se přes, jeden soupeř za druhým. Do háje, na tu dlouhou panelku jsem úplně zapomněl. Hned po startu mi to připadalo jen pár metrů, teď je to snad 10 kilometrů … Konečně ovál, Honzis zafandí a já klopýtám do cíle. Uáááá je to za mnou … Cílový pokec a gratulace borečkům, co to proletěli v parádních časech!
  …nedělní odpoledne na masáži, thajka na mě furt šeptá relax, ale copak můžu ty napnuté svaly nějak uvolnit? Jak kdyby měla sekerku a otesávala ty kůly. Ale ani ruce nejsou v komfortu, copak jsem běžel i po rukou?… Ale stejně to stálo za to!