Dreamer –
Everesting na Zhuri
Everesting je vyzva primarne pro cyklisty, jejiz cilem je nastoupat v ramci jedne jizdy 8848m, coz je vyska Mt. Everestu. Vice o celem konceptu, ktery ma i specificka pravidla, je pro pripadne zajemce na www.everesting.cc. Vim, ze sem letos chystaji J. Dubec a J. Horky, ktera oba docela dobre znam a o to vic jsem prekvapen ze zrovna oni dva chteji tuhle vyzvu pokorit. Honza jel Everesting uz pred rokem na Revnicaku a s J. Cernym byli prvni Cesi, kteri to zvladli v ramci Ceska. Celkem maji jet letos ctyri odvazlivci. Mne by to hrozne lakalo, ale po Dolomitech toho mam dost, navic jsem v sobotu objel dlouheho Krale Sumavy. V pondeli se citim lepe a protoze se letosni Everesting kona v utery u "me doma" na Sumave, v legendarnim kopci z Rejstejna na Zhuri, zvitezi myslenka postavit se tehle vyzve celem. Tim spis, ze v Jirka hlasi, ze dva kluci nakonec nejedou, takze treti kamos do party by se jim hodil.
Pondelni odpoledne stravim pripravami, nejvetsi obavy nakonec mam, ze mi nevydrzi baterie v cyklocomputeru Garmin500. Snazim se s tatou upravit nabijeci kabel do verze OTG, ktera umoznuje nabijet a zaroven nahravat. Tata dokonce podle navodu z internetu s pomoci pajky upravuje prislusne piny, propojuje uzemneni s nezapojenym pinem, ale jak jsem tusil, stejne to ve finale nefunguje. Dalsi duvod koupit si konecne novejsi computer, na druhou stranu kdo mohl tusit, ze se prihlasim k akci, kde se ocekava kolem 12-15h na kole? Dale si pripravim obvykle maratonske propriety jako jidlo, piti a jdu spat.
Budicek ve 3h rano je docela drsny, jeden by rekl, ze to mam za "barakem", ale i tak to mam autem 1h jizdy, nez zacnu skladat kolo na zacatku stoupani na Zhuri. Auto nechavam u chalupy na zahrade u Mysich Domku a doufam, ze me nikdo nevyzene, nebo nezavola odtahovku. Kluci jedou po ose z Hartmanic a hlasi zasek asi 10min, pricemz domluva na prvni vyjezd je 5:00. Je mi zima, byt proti pondelnimu skoro mrazivemu ranu je tepleji. Jsem nevyspaly, v hlave si stale rikam, co tu vlastne delam a tak klukum odepisuji, ze vyrazim pomalu napred. Poustim se tak do prvniho vyjezdu, pekne svym tempem. Super je, ze se hned stoupa a tak se clovek za par minut dostane do provozni teploty. Je jeste tma, jedu tedy s celovkou vepredu a blikackou vzadu. Na sobe podobny mix jako na Krali Sumavy, tedy dlouha moira, navleky ruce a nohy, vesta, cepice a polozimni rukavice + nezbytna hrejivka. Mezi mraky prosvita mesic a hvezdy. Za Svojsemi registruji po leve strane stiny v louce u silnice, aha, to jsou spici kravy. Tak super, kravicky si jeste spi a ja tu slapu do kopce. Cely prvni vyjezd, ktery ma cca 8,5km a asi 550m tak vyjedu sam. Plan je vyjet usek 17x, sice by stacilo vyjet 16x a chybel by kousek, ale dle pravidel se pocitaji kompletni vyjezdy.
Pri sjezdu potkavam kluky. Jsou kousek za mnou ale nakonec se sjedeme az pri tretim vyjezdu, protoze se vzdy zdrzi na vrcholu i spodku kopce, jak nasazuji / sundavaji vetrovky. V tom mam vyhodu ze jen zapnu vestu a nemusim zastavovat. Cas je potreba trochu sledovat, doma jsem si udelal na kus papiru takovou rychlopripravu, kdy jsem pocital s 50min na vyjezd + sjezd. Jasne, pri zavode clovek Zhuri vyjede kolem 30min, ale sjezd tu ma 10min, takze ta rezerva je rozumna. Znamenalo to tedy vc. pauz jezdit orientacne na denni cas 5:50, 6:40, 7:30, atd .. a pak 17x vyjezd znamenal dokoncit jizdu v 19:10. Tak pravila teorie, jak se pak ukazalo, i tak to byl ambiciozni plan.
Kluci hlasi, ze na Strave udelali novy segment a trochu ho zkratili, plan je tedy vyjet kopec na konec lesa a vynechat zaverecnou pasaz na planine, ktera je zbytecne dlouha a nastoupa se tam uz jen asi 20-30m. Tak ok, ja mam aspon rezervu, tim ze jsem prvni dva vyjezdy jezdil az na konec. Pri spolecnem vyjezdu se ukazuje, ze bylo rozumne rozjet se sam. Jirka totiz jede, tempo ktere me dost boli, ale proti Dolomitum se take trochu setri, Everesting budi ohromny respekt a clovek nevi co od nej cekat. Honza se ho pekne drzi, nebude to s nimi jednoduche udrzet se jich. Jedu spolecne vyjezdy s mirnym odstupem za kluky. Mezitim se po 6h rozednilo, do kopce je docela prijemne kolem 13-14st, z kopce vzdy zapnu vestu, pevne nasadim cepici a natahnu rukavice a je mi fajn. Honza vytahuje mobil a nataci prvni videa pro media, nalada stoupa a prvni vyjezdy hlavne diky Jirkove tempu ubihaji velmi svizne. Treti, ctvrty, paty, sesty jsou tu driv nez bych cekal. Velky podil na tom maj sjezd, ktery snad uz lepsi ani byt nemuze, vsude pekny asfalt bez sterku, siroka silnice a brzdit se skoro nemusi. Tohle je pozitivni prekvapeni celeho dne, provoz je po ranu a dopoledne (a nakonec po cely den) minimalni, takze si vsichni sjezdy uzivame.
Scenar jezdeni je podobny, nejvic to v kopci drti Jirka, kousek za nim Honza, ja vetsinu vyjezdu zacinam s mirnym naskokem, protoze nahore tolik nestavim, zatimco kluci tam maji auto a tak si nahore vzdy na minutku orazi. Kazdy tam mame svoji strategii a to je hodne dulezite, najit si svoji polohu, nastavit si to tak v hlave a snazit se nemyslet na to, kolik vyjezdu nas jeste ceka. Tim, jak je kopec relativne dlouhy a clenity, tak se jen tak neokouka, takze moje obava, ze to bude po par vyjezdech nuda, vubec neplati. Jednak se meni denni cas a priroda kolem, druhak je dobre pozorovat jak plyne zivot v tech par chalupach po ceste nahoru. Kravy davno vstaly a pasou se, u jedne chalupy zacali rezat a stipat drivi a ta krasna vune nam okorenuje vyjezdy. Kolem 12h dorazi Magda od Jirky a priveze obed, ktery si tak spolecne naplanujeme po 9x vyjezdu. Zatim na nej muj orientacni plan mame docela rezervu, takze se k obedu poustime ve 12h, s 30min rezervou.
Jak si ale clovek sedne, zacne jist, tak ten cas leti, kazdy to asi zna. Ve 12:20 tak uz opet sedam na kolo a hura na dalsi vyjezd. Uz jsme za polovinou, coz povzbudi. Citim se zatim dobre a cekam na krizi, ktera urcite prijde. Plan je dat dalsi pauzu po 13x vyjezdu, kdy nam Magda slibuje kolacky a pecivo z Kvildske pekarny. To je pro nas dalsi motivace poustet se do dalsich vyjezdu. Zacina byt horko, presto i ted odpoledne nechavam dlouhou moiru, pouze v kopci stahuji navleky. Nejteplejsi segment je v okoli Svojsi, nejchladneji je uplne dole v zacatku stoupani. Chalupari stale rezou drivi a poprve se mi ptaji pokolikate uz to jedeme. Rikame ze po 12x a jeste asi 5x nas ceka. Rikaji, jestli jim nechceme pomoci s drevem a ze tedy budou rezat, dokud my budeme jezdit. Konecne 13x vyjezd za nami a zaslouzena sladka odmena z pekarny. Davame i kafe, ktere jsem pro nas pripravil, nicmene termoska neni moc velka a tak to je tak na dve male porce, aby zbylo i na kluky. Ale i tak to nakopne. Co je zatim super je to, ze cely den funguju na normalni jidlo, gely, energeticky tablety jsem zatim skoro nepotreboval. V jednom vyjezdu nam tempo urcuji dva silnicari, s kterymi i kratce popovidame. Jinak za cely den projede v kopci par bikeru, provoz opravdu minimalni.
Po pauze je cas pustit se do poslednich ctyr vyjezdu, ktere chybi k Mt. Everestu. Ted kolem 16h konecne prichazi naznaky krize. Kazdy vyjezd uz boli, Honza si taky jak se rika pise svuj pribeh a ja si rikam ze plati dan za to, ze se snazil jezdit s Jirkou. Hlasi, ze ale asi malo jedl, ale ze jinak je mu fajn. Jirka si taky dava po kazdem vyjezdu delsi pauzu. Ja mam auto jako jediny dole a tak tam obcas musim zastavit a doplnit prevazne piti, takze parkrat me kluci sjedou, i kdyz jedu sjezd sam. Po jednom takovem prijedou majitele chalupy, kde parkuji, tak jim hned rikam, jestli tam mohu parkovat a ze tu jezdime na kole cely den. Nastesti jsou v pohode a nevadi jim to. 15x vyjezd za nami, ale ted uz to je opravdu na moral. Cas navic bezi a naskok vuci planu je pryc. Zminuji to Jirkovi, odpovedi mi je, at jdu s nejakym planem nekam. Je kolem pul seste vecer a s Jirkou se shodujeme, ze si aktualne pripadame jako s IQ kolem nuly, hlava uz to prestava davat. Ale jsme tak blizko, to uz musime dat! Jirkovi cestu zprijemnuje Magda, ktera si po dopolednim behu dava 2-3 vyjezdu Zhuri s nami. Mam co delat, abych jim stacil, i tak mi ale vetsinou o kus odjizdi.
Sestnacty vyjezd je tam, kluci jsou nekde za mnou, hlavne Honza uz ztraci skoro pulku kopce. Rad bych, abychom jezdili spolecne, ale neni to uplne realne. Nahore hladove vzdy zamirim do tasky s jidlem, kus neceho tam ulomim, je mi jedno jestli mam ruce zamastene nebo ne a jedu zase dolu. Chybi mi posledni vyjezd. Garmin zatim prekvapive drzi, tak treba to nakonec zvladne. I tak jako zaloha nahravam celou jizdu pres Strava aplikaci v Iphonu, protoze ten mohu v klidu dobijet z powerbanky. Tak jo, euforie me zene, ale je to tu, jsem po 17x nahore, nastoupano lehce pres 9000m, Mt. Everest pokoren. Je kolem pul osme vecer, slunce zapada, tak seberu posledni zbytky sil a udelam alespon jedno symbolicke foto, na vic jsem opravdu nemel silu. No a co dal? Jeste jedno intermezzo s Garminem, do sjezdu ho davam do kapsy, abych v chladu usetril baterii. K memu prekvapeni ale mam po sjezdu nastoupano najednou 9300m, takze nejakou chybou v mereni pribyly vyskove metry. Jak ted zmerim ze jsem najel 10000, coz je hranice ktera me velmi laka, ale to znamena jeste dva vyjezdy, uff. Jedu tedy dolu, ve sjezdu opet zacina byt zima. Beru posledni piti dole u auta, davam i colu a konecne dojde i na ty energy tablety a jeden gel. V pulce vyjezdu mi vola Jirka, ze uspesne take zvladli Mt. Everest, ale ze to bali a jedou na polevku do Kvildy. Pada tma, celovku a blikacku mam uz pripravenou, ale tohle me psychicky zacne lamat. Zustanu tu v kopci sam, kdo vi co se jeste stane. Navic musim zezhora svezt svepomoci tasku s termoskami a jidlem. Ale co, ted uz to prece nevzdam! Jsem nahore, uz je sero, hazu tasku na zada a mirim dolu. Tenhle predposledni vyjezd byl nakonec pro me nejkritictejsi, protoze mi navic zacal blbnout Garmin, pote co jsem ho v predchozim sjezdu dal do kapsy a po sjezdu mi najednou hlasil o 300m nastoupano vic, nez nahore, takze jsem najednou nevedel, jestli a kdy pokorim 10000m.
Sjedu dolu a chladny vzduch me trochu probere a uz vim, ze to dam i po 19x a pokorim tak 10000m. Uz ani nemam hlad a zizen, jedu potme a svetla zapnu jen kdyz projede auto, coz se za cely vyjezd stane asi 2x. Jedu v ramci moznosti i trochu tempo, rozhodne posledni vyjezd nebyl nejpomalejsi, z toho mam velkou radost. Chalupari davno sedi uvnitr, vidim jim az do pokoje a v duchu je karam za to, ze nedodrzeli slovo a nestipou drivi dokud ja jezdim. Kravy se opet ulozily ke spanku. Ke spanku se asi 100 vyskovych metru pod vrcholem uklada i Garmin, tak to nakonec nedal, ja vedel ze ta zaloha v telefonu se bude jeste hodit! Posledni stojka pod vrcholem a jsem tam! Radeji to vezmu i kousek po planine at mam jistou, ze hranice padne. Otocit se, podekovat Zhuri a Sumave za krasny den a letim dolu. Opatrne, uz je tma a obcas po silnici prebehne nejaka mys nebo jina lesni zver. Pro uplnou jistotu sjedu az na krizovatku dolu a k autu tak nastoupam jeste par metru, melo by to vyjit! Ani tady uz chalupari nejsou, jen ja, tma a usinajici krajina, kterou osvetluji hvedy a vychazejici mesic. Je pul desate a je tu konec. Sbalim veci do auta a jedu domu.
Srpen byl pro me nakonec mesicem necekanych zazitku. Zacalo to Zlatakem, pokracovalo Krusnotonem, vrcholilo Dolomity a Kralem Sumavy. Everesting byl ale mimo vsechny tyhle zazitky, je to neco noveho a jsem hrozne rad, ze i kdyz jsem pravdepodobne timhle vykonem ukoncil letosni zavodni sezonu, ze jsem sebral odvahu, vyzkousel to, zvladl to, nakonec i s bonusem. Velke podekovani patri Jirkovi, Honzovi, Magde za spolecnost po cely den a podporu, bez ni by to neslo. Clovek opet o neco vice poznal sam sebe. Budu jenom rad, kdyz muj report privede dalsi lidi na tuhle zdanlive blaznivou, nesmyslnou vyzvu, pokud se u nas neco takoveho za rok uskutecni. Po dnesku verim, ze ano a kdyz mi to zapadne do kalendare jako letos, rad opet prijedu!
HotGeorge –
"Nej" vyjizdka!
Tak jak zacit s reportem? Tezko rict, zazitku je skoro na celou knizku, ackoliv by to pro normalni lidi bylo asi docela nudne pocteni A pak upozornenim: zda se vam tenhle report dlouhy? Tak vezte, ze pro nas to bylo dlouhe taky!!! :) Zacnu netradicne od konce: UZ NIKDY ZNOVU NE, VOLE! Poslednich snad sest vyjezdu jsem zbytkem sve mozkove kapacity [IQ cca 10, coz je jako 10 ucitelu telocviku] premyslel nad tim, proc to, doprdele, jede ten Honza Kure Dubec podruhe? Treba mi to nekdy dojde :) Ale ted, po vice nez dni po te, to stale nechapu. Prosim, kdybych nad tim nekdy uvazoval, dejte mi facku a donutte mne, at se kouknu na tu fotku, kdy mi jeste chybely dva vyjezdy. Jak lezim na karitmatce, roz***danej jak nikdy, s bolehlavem, zadama napadrt, otlacenou a dodrenou zadeli, neschopny prijmout dalsi potravu... ale odhodlany to dat, ikdybych se mel doblit, protoze znovu bych tech 15 vyjezdu uz asi nikdy nedal. Takze jak to vse zacalo? To se tak na Facebooku objevila zprava od Kurete, ze uz je to rok, co si strihli everesting na Revnicaku, tak ze by to chtelo znovu. Ale ze za spatneho pocasi a na Revnicaku uz znovu NE. Uz tehdy mi to bylo trochu divny, ze to chce jet znovu, ale tak vyzvat to je slusna ne? Probirame to s Martinem Hajnym, ktery se o to kdysi pokousel sam bez supportu na Zlatem navrsi (?!?!), ze do toho pujdem. Ma jet i Vit Knezinek s Tri Expertu, o kterem jsme ale poslednich 14 dni neslyseli a ani nevim, proc nejel. Dva dny pred akci bohuzel musi odvolat i Martin kvuli zdravi :/ Takze o partaka min a zustavame v tom s Honzou Dubcem sami. Chvilku premyslim, jestli bych to jel i sam, ale na to radeji nechci znat odpoved Nastesti mame v zaloze dalsiho partaka - Karla Souska, ktery s nama byl v Dolomitech a je nejvetsi maratonec, ktereho znam. Je mi jasne, ze jestli to nekdo ujede, je to on. Da to sice trochu premlouvani, ale vzhledem k tomu, ze se jede na jeho "domacim" kopci, ma zrovna dovolenou a jeste den na to slavi kulate narozeniny...tak co jineho byste udelali nez si dali 17x [nebo i vicekrat] kopec na Zhuri? S Madlenkou jsme na Sumave uz od Krale Sumavy, kopec jsme si byli v nedeli projet. Nadherny asfalt, ale uz tehda, kdy jsem to jel a 300W [ten "nas" kopec pod 24minut], mi to prislo pomerne dlouhe a misty teda i prudke...a muj respekt z tehle akce dost narostl. Posledni cca km toho stoupani dle zavedeneho segmentu na Strave je ale jenom do 2%, coz jsou v ramci Everestingu dost zbytecne kilometry tam i zpet. Honza prijizdi na Sumavu v pondeli vecer, prespava u nas na hotelu a tak laborujeme, jak to nejlepe udelat. Nakonec usek zkracujeme jenom na konec lesa, kde se da nechat auto, prudka cast uz skoncila a da se tak rict, ze uz je konec kopce. Setrime tak cenne najezdene metry, cas a navic to dle vyskovych metru vychazi stale na 17 vyjezdu, takze win-win-win Rano vstavacka pred ctvrtou, dostavam vajicka se sunkou, at je nejaky zaklad. Venku je totalni tma a docela slusna kosa. Jeste, ze jsem si vzal podzimni rukavice, bundu, satek pod helmu, bundu a i navleky na tretry. Na start to mame cca 12km a 20minut [je to spis z kopce], Honza jede nakonec se mnou, auto mu doveze na start pozdeji Madlenka. Jsem rad, ze jedem spolu, aspon mi dobre sviti na cestu svou ultra lampou. Na ceste na start si budu pamatovat ten "skoro-uplnek", ktery v Annine pekne svitil na Otavu, az jsem skoro chtel zastavit a vyfotit si to. Tolik k romanticke chvilce, to jsem jeste vnimal Mame ale trochu zpozdeni a tak Karel vyrazi o neco driv. Bohuzel nevi, ze to mame tocit driv, ale rikam si, ze mu to vlastne ani nevadi, a ze mu to reknem, hned jak se sjedem.
Prvni vyjezd je za totalni tmy, Honza nevidi na hodinky. Ja na wattak bohuzel jo a je mi jasny, ze jedem moc. Ale kdyz mu to rikam napoctvrte, tak prece jenom trochu zvolnuje a nemusim ho za ten loket pritahovat ) Prvni sjezd velmi opatrne v haku Honzovi, prece jenom je jeste hodne sero, slunicko jeste uplne nevyslo. Cestou potkavame KArla, jak uz jede podruhe, udelal si pekny naskok. Dole sundavame bundy a hned do prace. Pekne kecame, docela to ubiha. Nahore Karla potkavame a dolu uz jedem spolu, jde videt, ze to tady Karel uz nekdy jel, ve sjezdu se toho neboji. Tentokrat uz jde videt, ackoliv stale jedu bez slunecnich bryli, a tak si trochu pobrecim. Sjezd je to fakt super, o moc lepsi si ho nedovedu predstavit - ani jedna zatacka neni zakerna, clovek muze jet i 77km/h, jsou tam useky, kdy jede 60km/h+ minuty v kuse, brzdit musi snad jen ve 2 mistech, no fakt dobry. Navic budem mit jeste dost casu si ty zatacky fakt najet Dole nam Karel trochu poodjizdi, protoze sundavame bundy, Honza i svetla a ja beru odhozeny bidon, prvni je prazdny [z ubytka jsem dotahnul dva, ale k cemu bych jezdil nahoru s dvouma bidonama? Honza spocital, ze 0.5l bidon 17x do toho kopce je jak 3 pytle cementu do 3.patra, coz nechces :)]. Karla za chvili dojizdime, a jedem nahoru spolu. Chvilku si teda stezuje, ze jedem moc rychle [ma asi pravdu], ale my vime, ze nas stejne ke konci svym nezdolnym pristupem a tempem udola. Nalada je porad fajn, Karel haze i vtipnou hlasku o "drzet se Jirky je blbost, ten je uplne jinde" nacoz Honza kontruje "jo, treba ted je daleko bliz krajnici nez ja" :D Postupne jsme tak "uplne jinde" vsichni Nahore bunda, rukavice, neco snist a hura na "posledni" v tehle runde, protoze po ctvrtem by nas nahore mela uz cekat Magda s autem plnym proviantu, hura! :) Pri tomhle sjezdu mi dochazi genialnost Karlova planu - tim, ze nemusi nasazovat a sundavat bundu setri hrozne casu a energie - nahore to prakticky hned otoci [po tom, co vzdy dojede o kus dal :], za jizdy da rukavice a zapne vestu, ale hlavne dole nemusi zastavovat, sundavat bundu, rukavice a tim dohromady ziskava i pres minutu naskok, coz je docela dost energie a vzdy nam tak trva ho dojet. Navic i ve sjezdech ta bunda pomerne dost brzdi. Reknete si - to je uplne jedno, 20-30s ve sjezdu, a minuta prevlikani. Ale muzu vam rict, ze neni Odhaduju to, ze to dovoli jet tak o 10W v kopci min a rozhoduju se bundu taky odlozit, az to pujde. V pulce ctvrteho vyjezdu nas skutecne miji Madlenka v Honzove aute, to je vzpruha! Honza toci live stream na video, budeme slavni Nahore zaslouzene jidlo, Kure se podeli o housku a pekne "na pana" to maze na miste maslem, to je bozi :) Nase bageta bohuzel zustala v lednicce na ubytovani, ale nevadi, dam si ji za 5 vyjezdu, aspon je na co se tesit Uz jsem mel docela hlad a fakt tahle prestavka bodla. Madlenka si da 15km beh na ubytovani pro nase auto, navic ma jeste cas si udelat vylet, nez bude cas obeda...myslim na to, ze to uz budem prakticky v pulce. No nic, odhodit bundu a jedem na to. A opravdu, dolu to jede v tech rychlych pasazich o 6km/h rychleji, Honzovi vzdy trochu poodjizdim a i s tim, ze to dole tocim rychleji si muzu chvilku ve vyjezdu ulevit, nez se necham dojet. Byl to asi patej vyjezd, kdy si poprve vsimam, ze na konci Svojse par starsich lidi vytahuje cirkularku, ze pujdou rezat. Muze byt tak osm rano. Maji pred sebou docela kupu. Ale to my taky V patem vyjezdu mne poprve chytnou zada. A to tak, ze dost. Au! To teda brzo. Hlavou mi proleti, ze jestli se tohle bude zhorsovat, taky je dost dobre mozny, ze to nedam. Dost ostra bolest nastesti po protahnuti pominu, ale je mi to pripomenuti, ze si na to musim davat pozor a vzdy tem zadum ulevit. Sesty vyjezd nic zajimaveho, nejak se mi to micha Musim jenom zminit to krasne srovnane drevo u chaty cca 12minut pred koncem useku - krom toho, ze se to tam vzdy trochu zvolnilo bylo fajn se podivat, jak to maji pekne slozene jak podle pravitka, vzdy mi to zvedlo naladu :)
Nekdy kolem tohodle vyjezdu mam dojem, ze v tom sjezdu dosahuju rekordniho casu, motivovan Honzou v haku...kdy to posilam i do posledniho "esicka" ke konci dost odvazne...po tom, co jsem tam uz jel 6x vim, ze se to neutahne a fakt to jde projet v sedesatce :) Vzpominal jsem na tebe Jacobe, a nas sjezd z Falzarega [do toho tohle melo hooodne daleko]. Pri najezdu do sedmeho kola potkavame prvni 2 cyklisty. Starsi par na bikach. Jelikoz vidi, ze to hned otacime, tak se ptaji, kolikrat to jeste pojedem. Kdyz jim rikam, ze uz to mame 7x a ze jeste 9x, evidentne si mysli, ze si z nich delam prdel :) Kdyz to Karel potvrzuje, maji dojem, ze jsme se na nich domluvili. Dreamer to dobre komentuje slovy "Jirko, to mas jedno, oni nam to stjne neuveri, ze jsme takovi magori". A ma pravdu. Porad jedem slusny tempo, kazdej kopec zatim 200W+, coz je dobry. Jeste to v tech nohach je. Kdyz vyjizdime po osme, je nam jasne, ze jedem moc rychle, dokonce jsme i nad Karlovym, ted uz legendardnim, planem, kdy to ma 50min na vyjezd/sjezd/prestavku. Takze to stihame vyjet jeste po devate, nez prijede Madlenka, coz je dobre, protoze to uz budem za pulkou a pak uz to vzdycky utika rychleji, ze jo? Hovno! Rychleji to ke konci teda rozhodne neutikalo! Ale nepredbihejme. Karel svym vytrvaleckym, minimalisticko-zastavovacim zpusobem ma do devateho useku naskok, ja trosku Honzovi ve sjezdu cukam a tak, kdyz dole pri najezdu do devateho kola potkavam 2 silnicare, jsem tam sam. Tak 40lety chlap, s cca 14 letym synem na silnickach. Kdyz chlapek vidi, ze to tocim, zepta se "trikrat?". A ja na to "ted devetkrat a jeste sedm". Tenhle mi to veri a jen krouti hlavou :) Alejelikoz zacinam na 210W, ujizdi mne. A ja co? Ha! Nechavam je ujet! Protoze jet ted 250W by byla fakt blbost, ze jo. A navic mi je trochu jasny, ze je asi jeste dojedu A taky, ze jo, postupne si je docvakavam, a kdyz uz skoro dojedou KArla, tak tam na 20s taky prislapnu, abychom jeli spolu. Honzu to evidentne taky drazdilo, protoze si to odspodu dojel taky, to muselo trochu kousnout. Mozna i tohle se podepsalo na vyvoji dalsich udalosti. Otce se synem nechavam jet spici az skoro nahoru, kde mi to neda, a kdyz zvolnuji, podrzim tempo a ujedu jim. To by tak bylo, aby mne tu nekdo predjizdel! Takze tam tech 250W+ nakonec taky posilam. NAvic mne motivuje vidina podpory a obeda! Testoviny, bageta, kafe, cpu to vse do sebe :) Jeste, ze tu Magda je s nama, dekuji! Ani nevim, jak dlouho tam sedime, ale Karel uz je evidentne nervozni, protoze rezerva v jeho planu, do ktereho ale zapomnel dat pauzu na obed, se pekne ztencila :) Takze nam ujizdi drive, ze se jeste bude muset zastavit v aute dolit piti, tak at ma naskok. Jelikoz jsme uprosted jidla, je nam jasne, ze bude zase tak ctvrtku kopce pred nama, protoze ja se planem stresovat nechci. Je cca 12:00 a mame 9 vyjezdu, uz jen 8 a svetlo je do osmi do vecera, mne se zda, ze ten plan mame dobre Ale uz tehdy nam zacalo byt jasne, ze everesting je Karlovi malo, a ze ten nezmar chce natocit 10 litru! Jooo, ne ze by to nebyla pekna vyzva i pro mne (nas), ale ne, everesting bude stacit. A jak bude stacit! Po jidle je sice trochu tezko, ale odpocinek udelal sve. A jelikoz nabijim garmina z powerbanky, mam ho v dresu a nevidim na nej, jedu o neco rychleji, nez bych mel. A tak Karla vlasten skoro dojizdim. Uz si nepovidame, uz je to dost o soustredni. V chatce porad rezou drevo, hezky to voni...premyslim, co si tak o nas asi musi rikat. Radeji to nechcu vedet :) Desatej vyjezd uz je docela vedro, uz jsme se davno prevlekli do kratkeho trika a sundaly vsechny navleky. Ja jedu trochu nesmyslne prumer 214W, asi uz na mne jde vyskova nemoc. Honza se mne drzi, ale tak 10min pred koncem si z tempa vystupuje...a to tak, ze hodne. Kdyz ho mijim cestou dolu, nevypada vubec dobre. Chyta slusnou krizi, nahore pry musel snist tri housky a zalit to kolou. Potkavam ho ve sjezdu az kdyz jedu 11. kolo nekdy na 20. minute, tj. cca 30minut zasek. Ale dulezite, ze jede! Jeste posledni 12. vyjezd a bude zase pauza a shledani s Madlenkou, hura. Pak uz jen 4. A ty uz se pojedou v rezimu 2-pauza-2. Ten dvanactej mne ale uz boli. Jednak zada jsou spatny, protahuju po kazdem vyjezdu, v lehcich pasazich se snazim jet bez drzeni vzprimene, ale stejne uz jsou hodne rozbity. A jednak si nesmyslne vymyslim, ze udrzim 200W+. Coz se dari, ale jen za cenu zbytecneho vycerpani. Nahore je mi jasny, ze jsem to, blbec, prehnal. Sedam si na zem, a jim kolacky a spekove pecivo z mistni pekarny, co nam tu Magda dovezla. Je to super! Ale uz to do mne moc neleze, jim docela pomalu. Ale uz jen 4! A navic Magda je v cyklistickem a jede s nama. Karel tusim zase jel trochu napred, ze pry ho dojedem - ted uz se cejtim tak, ze teda fakt spis ne :) Magda navic dela takovou spojku mezi klukama, tim, ze uz jsme na tom kopci rozzeseti, tak distribuuje ve sjezdu informace a predava klice od auta :)
KAzdopadne ted uz to slo hur. Narizuju si zpomalit, pamatuju si, ze jsme si rikal 190-180-180-a poslaedni se nejak doplazis. Nejak to vyjedu na 197W. Jedine, co si pamatuju je, ze tam porad rezali to drevo. To maj taky sichtu :) Nakonec toho Karla dojizdim, ten vypada z nas nejlip. Magda nam jela naproti [cekala tusim nahore na Honzu] a posledni 1.5km jede s nama. Ale jeji tempo nejsme schopni akceptovat A na posledinch 350m, kdyz se to trochu zvolni, tak mne rve z haku :D Kam jsme se to dopracovali :) Karel nahore nestavi (nechapu), ja uz musim pauzu prodluzovat, jsem prositej jak deka. Treti od konce jede Madlenka se mnou celou dobu. Ve sjezdu uz jsem taky kozenej, radeji uz opatrne, protoze se na tom uz skoro klepu. Madlenka se mne snazi povzdbudit, ale jsem hodne mimo. Jenom mam dojem, ze rikala neco o sexu, to jsem zrovna daval pozor Karla uz nedojedem, toho potkame az kdyz jede dolu. Obdivuju, jak to jede jak hodinky. Opravdu se tesim na delsi pauzu, kterou jsme si naordinovali. Honza bohuzel jezdi cca pul kola za nama, ale nezda se, ze by se pauza zvetsovala, takze dobry, to da! Momentalne mam nejvetsi krizi asi ja. Nahore si leham na karimatku, dycham jak po sprintu na 200m, pritom uz se nad 145tepu skoro nemuzu dostat. Je mi blbe, zacina mne bolet hlava, zada jsou zniceny...vlastne co neni? Ale jsem odhodlanej to uz dotocit. Ty dva bych snad i vysel bosky, klidne bych se doblil, abych to dal, protoze mi je jasny, ze tech 15, co mam uz za sebou, uz FAKT nechci nikdy jet Nejak do sebe nasoukam kofeinovou tabletu a jedem dolu. Trochu mne to vzpruzi, ale ze by se konala oda na cyklistiku, to fakt ne Podezrele casto tam mam kasparka a na rovnych usecich se watty fakt nesnazim udrzet. Pani od dreva na nas vola, ze az dojezdime, ze jeste muzem prijit na brigadu :D Ale nejak to tam dokoulime, Madlenka mi potahne rovinku na konci [kde mne zase rve z haku :D]. A ja se tesim na to, ze budu mit cas si odpocinout, nez prijede Honza - ten posledni chcem jet spolu. i pres to, ze byl v zadu, tak prijizdi na muj vkus nejak rychle :D Ale nastesti zrovna taky nespecha a rad si sedne. Taky uz zbyva jenom posledni a je nam jasny, ze to dame. Karel tou dobou slape nahoru ten posledni do Everestu, uz je bez pochyb, ze ten blazen da 10k! A taky je nam jasny, ze my rozhodne NE :D Cestou dolu davame bundy, uz je chladno. Jeste stavime na spolecnou foto, pro vzpominku :) A "hura" do posledniho stoupani. Pauza nam prospela a tak nejedem uplnou krokadu, dokonce probehne i "nastup" :D Magda jednou zrychli, protoze si mysli, ze za nama jede auto, tak at nejedem vedle sebe. Jsem tak vysitej, ze mam dojem, ze uz bude konec a bude se spurtovat "na znacku", takze to samozrejme nenechavam ujet :D No nic, mel bych se lecit. Kilometr pred koncem uz Honza zase toci na Facebook, je to tam! Karla pumpujiciho loktem jsme potkali uz pred casem, ten jel honem pred setmenim tocit posledni dva vyjezdy, kudos! Ale kudos snad i nam, dali jsme to! Pamatuju si, ze Honza do videa slibuje, ze uz NIKDY, a ze to bylo naposled. Moje rec! A jake byly pocity nahore? Hlavne unava a stesti, ze uz nemusime dolu :) Clovek si rekne, ze tech 1200m navic do 10k uz neni tak moc...ale muzu vam rict, ze v tom stavu je to sakra hodne a proto pred Karlem smekam! Dekuji moc za spolecnost panove, bylo mi cti, sam nikdy! Jednou za zivot udelat takovej zazitek je asi potreba, opravdu bude na co vzpominat a clovek si zase posune sve limity. Strasne moc dekuji sve zene za podporu, bez ni si to neumim predstavit. Ti, kdo jste docetli az sem...taky kudos :) Proste "nej" vyjizdka, co jsem na kole jel v mnoha ohledech [i v delce reportu].