Akce Vítání Martina na bílém kole 2019

Akce Vítání Martina na bílém kole patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-11-09.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky prémií :: Foto :: Flyby

Výsledky Šlapek níže jsou upraveny tak, aby získané body odpovídaly propozicím.

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Dreamer – Vitani Martina na destivem kole
  
  Studena fronta se nemilosrdne blizi od Sumavy k Praze, Kapr nespi od peti hodin, pojede se tradicni sobotni Vitani Martina na bilem kole, nebo nam to pocasi nedovoli? Vstavam v 7h, dam si studenou sprchu a po ocku sleduju ranni zurivou tymovou komunikaci na Whatsappu. Nekdo nekompromisne jede, nekdo to vzdava, nekdo navrhuje presun na nedeli. Ja do toho glosuji fotkou ze zasnezene Sumavy, cimz navozuji dojem, ze jsem prave tam a nikoliv v Praze. Pouze nas letosni povedeny tymovy prirustek "Lukas Krpalek" vi, ze jsem tady, nebot jsme se vcera vecer potkali pri odchodu z prace, kdyz sem prijel vyzvednout manzelku. Poustim v tv muj oblibeny porad BBC Click, kde resi jestli jsou 5G site skodlive na zdravi a jak jejich pripadne omezeni ovlivni presnost predpovedi pocasi. Asi se pujdu probehnout, mozna bych mohl jit kluky pozdravit pod Barrandovskou skalu, pokud tam tedy nakonec nekdo opravdu dorazi?
  
  Pak se ale neco ve me zlomi, asi uz se na tu komunikaci na chatu divat nemuzu, vidim, ze zatim neprsi a ze sice prset bude a mozna hodne, ale cert to vem, copak jsem z cukru? Je 8h a najednou se mi chce jet s kluky. Zacnu se pomalu, nejiste oblekat, hledat zimni destivou vybavu na kolo. Muj optimismus dosahne skoro orgasmu, kdyz objevim zapadle neoprenove "drtice mrazu" na riditka, ktere jsem pred rokem objednal z Ciny, ale jeste nevyzkousel. Dneska bude jejich premiera. Sedlovku olepim izolepou, aby mi nezateklo do ramu. Jen ty blatniky nemam, pouze "chranic zadku". Beru jeste radeji igelitku pod bundu a v ni nahradni ponozky, navleky, cepice a dokonce i hrejivka, kdyby bylo nejhur. Tim padem skoro nestiham snidani, dva krajice chleba s maslem a marmeladou, k tomu listy kapusty, snidane sampionu, jen ta skorice mi dosla! Tim padem na misto srazu dorazim s mirnym zpozdenim, ale kluci tady cekaji a neni jich malo, kolem 8-9 kousku! Drobne zacina prset, ale zatim to neni nejhorsi. Presto preventivne nasazuji kuklu pod cepici a extra navleky na nohy, za pobaveni ostatnich se prevlekam na zemi sedici na igelitce.
  
  Vyrazime smer Karlstejnsko, drtice mrazu zatim funguji spolehlive, jen se neda drzet za riditka dole a zaroven radit. Tempo je plynule, presne podle propozic, na spici to tahne Kolikac s HonzouB. Ja jedu ve dvojicce prevazne s Lukem. Stoupamy od Prahy do prvnich kopecku, nalada je vyborna, dodavame si odvahy. Ja jen cekam kdy prijde ten hlavni dest, ale nejak se mu nechce. Drobne prsi, ale silnice bez vetsich louzi, takze zatim nad ocekavani dobre. Pripojuje se Vlcak a Pepa Vejvoda. Sjizdime do Lodenice a tady u kamenolomu nas blaticko pekne ohodi od hlavy k pate, at uz mate nebo nemate blatniky. Pisek je i na bidonu, kdyz z nej piju, ale nevadi, hlavou jsem uz v restauraci v Srbsku. Kopce drti v peknem tempu Basko a Pepa, ktery se ale pak odpojuje. Ale to uz prichazi prvni dnesni premie, spurt na ceduli. HonzaB s Vlcakem poodjizdi nenapadne ve sjezdu, jedu za nimi a tusim ze je dobre nenechat je moc odjet. To se potvrzuje, protoze na rovine pokracuje HonzaB ve vysokem tempu, asi si mysli ze jede svuj zavod na Zwiftu, ale tohle je sakra realita. Na konci Karlstejna prichazi muj moment, kraticky brdek, zkusim nastup. Je tam dira, ale HonzaB se zacne dotahovat, uz je skoro za mnou a to by byl konec, pak uz bych ho nesetrasl, nemel bych na to moral. Zmacknu se, vidim vsechny svate a ja, vrchar, odjizdim na rovine. Jedu srot jeste tak dve minuty, nez konecne vidim, ze se mezera zvetsuje. No moc pekny interval, cedule Srbsko se ne a ne priblizit, ale konecne je tady! Zahy dorazi ostatni a jdeme na zaslouzene svestkovo-makove knedliky, cesnecku, kavu, caj, nebo rum, jak si kdo poruci.
  
  Cas je dobry, pred polednem vyrazime na cestu domu. Opet trochu vic prsi, ale porad nic tak hrozneho jak jsem cekal. Zima v zimni bude a drticich mrazu taky neni, 6-7st je ok na dnesni podminky. Spis ostatni zacinam nahazovat svym "neblatnikem", takze radeji jedu po strane nebo na konci skupiny. Blizi se druha vrcharska premie, do kopce kolem kamenolomu za Lodenici. Kolikac jede naplno odspoda, kontroluji pozici, za mnou Luke. V pulce pridam a vim ze nahore budu prvni, tohle bolelo min nez ten sprint. Ale tak neni se co divit, vzdyt pred dvema tydny jsem jeste daval dvoukila, do toho behani, to kondice jen tak nezmizi. Nahore se zase sejdeme vsichni a nalada je uplne euforicka, jsme mokri, spinavi, honime se po zablacene silnici vedle kamenolomu do kopce, ale jsme stastni! Navic prestava prset, mirime pres Trebotov prevazne klesavym terem k Praze, pekny sjezd, jen musim opatrne tim ze musim mit ruce nahore na riditkach. Ale to uz je tu Zbraslav, loucim se s kluky a mirim po cyklostezce domu. Rychle hodit obleceni do pracky, zbavit kolo plus minus autobus nejvetsich necistot a nalozit sebe do horke vany. To byl krasny opiovy makovy sen!
  
  
• Kolíkáč – Tak na všechny Šlapky!
  
  Vítání Martina je u mě jedna z akcí, na které jsem zatím žádný ročník nechyběl a tu šňůru prostě nechci přetrhnout. A letos jsem byl nějak obzvláště natěšen, jel bych to i na samotku ve vánici, abych ze Srbska, jak ze severního pólu poslal všem do světa foto od rozpáleného krbu. Páteční sauna do mě naabsorbovala takové teplo, že jsem ráno málem jel krátký krátký. Ale naštěstí foto zasněžené Šumavy mě vrátilo do reality a vyladil jsem hadříky ke své spokojenosti. Zimák je jistota a léty ověřená pravda, že je potřeba ho mít připraveného nejméně od září a nejlépe po celý rok. Blatníky a zástěrky jsou vynález, který patří do skupiny a dělá ze silniční cyklistiky příjemnou záležitost i v nevlídném počasí.
  Zimní oranžové stálice nezchluzdily a okupují Chodovec, kde si měříme délku zástěrek. Vyhrál asi předpisový Oťas, pak HonzaB se svojí zástěrkou kaprovkou, pak já a za mnou Luke, který to ještě musí trochu doladit. Totálně propadl Basko se svým blatníkem pro svůj zadek, který ale slíbil, že už to v týdnu bude mít také předpisové, hold dnes pojede na konci grupy. Valíme pod Barranďák, cestou pozná Luke tvrdost branického asfaltu, hold ty nafto-olejové skvrny v zatáčce jsou jako led. Dreamer mě hlásil přes WA, že asi dorazí, tak ještě chvilku počkat, než přijede naše maratonská hvězda. Blatníky nechal doma, za to návleků si vzal až moc, a ještě si je na sebe navěšuje.
  Před Radotínem nás poctí svojí přítomností excelentní vrchař Pepa Vejvoda, který si také chrochtá v tomto počasí na karbonovém zimáku. Vzpomínám, když ho měl jako jednici a přijížděl na závody v omláceném žigulíkovi v hodnotě cca 10 000,- a na střeše si vezl karbonového Looka na Zippech v hodnotě 100 000,- a všechny si pak povodil v kopci. Před stoupáním na Kopaninu se proti nám zjevuje další oranžový zimní nezmar – Vlčák na biku.
  Počasí je stále v normě, žádný vytrvalý déšť se nekoná, silnice mokrá a z nebe občas pár kapek. Ořech, Kuchař, Vysoký Újezd a padáme okolo lomu dolů, tady je silnice nádherně hnědá a inkasujeme tak krásnou patinu na naše stroje. Kolem letiště v Bubovicích a přes Ameriku, kde to vypadá na další nový lom padáme k Berounce do Hlásné Třebáně. Pepa Vejvoda to již otočil domů a přišel tak o rumy v Srbsku, které jsme do něj chtěly nalít před podpisem orange karty člena .
  HonzaB, který je v závodním rauši ze Zwiftu nějak zapomněl, že na začátku prémií se má počkat a společně odstartovat. Takže když se sesuneme do Hlásné, tak už vidíme v dáli jen mizející blikačky tria HonzaB, Dreamer a Vlčák. Ještě se to snažím vyhecovat ke kolotoči s nadějí, že kluci přes Karlštejn trochu svěsí, ale je to marné, uvidíme je až v Srbsku. Točí se zástěrky, tedy já s Lukem a s Oťasem, Basko bez blatníku si v poklidu jede v háčku. Před cedulí zvednu zadek a vyprovokuji kluky, kteří mě bez problému skočí.
  Vyzdobená hospoda v Srbsku se na nás jen směje, s radostí usedáme ke společnému stolu s krbem, který příjemně hřeje do zad. Hitem se stávají sladké knedle s mákem, které by měly pomoci na vrchařské prémii Tohle jsou parádní chvíle, všichni jsou rozjetí jak buldozer, tohle umí jen listopadová cyklistika do Srbska! Sedělo by se sedělo, ale kamenolom Branžovy nečeká! Ještě před tím roztočit nohy romantickým údolím Sv. Jána, zavzpomínat na běžecký match, který se tady koná a pak již rozepnout bundičku a jde se na to. Chuť je, uvidím, co nohy, nesmím zaváhat hned dole a tak si vlezu na špic a jedu si svoje tempo, neotáčím se.
  Točím, točím, a až v nejprudší části je tu Dreamer, ještě ho chvíli háknout a nechat se vystřelit výše před ostatní. Konečně se otáčím a zdá se, že bych měl 2. místo uhájit. Po Výrovce, kterou jsme dali před pár týdny, je to sice slabý odvar, ale i tak na zimákovi to zabolí. Nahoře se navzájem povzbudit a poplácat se po zádech, že jsme to dali, zapnout se do všech vrstev a netradičně přes Roblín zase zpátky k Berounce. Ten sjezd do Černošic je krásně šlapavý, tudy to možná bude příště i lepší než přes Třebovku, kterou letos opravují.
  Točnou už na kecačku s Lukem a Oťasem a pomalu se začít těšit na ten pocit, který přijde, když doma sundáte všechny ty hadry, vylezete z horké vany a dáte si dvojku Svatomartinského! Tak na všechny Šlapky!
  
  
  
• Luke – Willkommenspolitik aneb Vítání Martina na bílém kole
  
  Ještě v pátek předpověď na sobotu vypadá víc než slibně a tak se těším na pořádné skupinové svezení. Jenže fronta co se měla přehnat v noci to nějak nestihla a zdržuje se kdesi na Šumavě. Navíc to vypadá, že vcelku neomylně míří na Prahu. Na whatsappu se množí jedna omluvenka za druhou. Ne že by se mi v tuhle chvíli chtělo, výmluv proč nejet by se našlo vcelku dost. V březnu by to byl nenahraditelný výpadek km, ale teď není kam se hnát. Dneska rozhodně nebudu ten, který to vyburcuje, že se jede, ale stejně netrpělivě čekám, až někdo potvrdí, že se opravdu jede, abych se mohl jít oblékat. Za chvíli je to tu, tak pěkně navrstvit oblečení, termosku s ionťákem, rezervní gel do kapsy, ale další jídlo neberu, bude se přece stavět na oběd.
  
  Na Chodovec v klidu, hlavně se zbytečně nespotit. Neprší, jen mlha - místy trochu hustší - štípe do tváře. Na Chodovci jsem první, tak jdu kroužit ve stylu Dreamera a říkám si, jestli to dnes vzdá, nebo se nakonec ukáže. To už se ale zdravím s Baskem a za chvíli přijíždí i Oťas a Kolíkáč. Za chvíli je tu i HonzaB a můžeme vyrazit. Už tahle banda slibuje nevšední zážitek a já jsem rád, že jsem se odhodlal vyrazit. Hláška střídá hlášku, k čemuž bohužel značnou měrou přispěje moje ukázková skládka na křižovatce v Bráníku. Kluci rozebírají jestli to na silnici je olej nebo nafta, všichni pomalu a opatrně a já nejpomalejší a nejopatrnější rázem ležím v křižovatce. Naštěstí jak mi podjeli obě kola naráz, tak to nebyl žádný krkolomný pád a obešlo se to bez větších škod na zdraví i materiálu. Ani oblečení není moc mokrý a tak můžu pokračovat, jen ta přehazovačka bude chtít doma trochu narovnat.
  
  Pod Baranďákem se k nám připojuje Dreamer, který měl asi rušnější ráno a tak se chce ještě přiobléknout. K našemu překvapení vytahuje kdoví odkud kufr (no dobře, tak tašku) s oblečením, igelitku aby si mohl sednout do sucha a přiobléká ještě jednu vrstvu. Je vidět, že drsná Šumava prostě člověka naučí. Pokračujeme dál na Radotín a Ořech kde se připojuje Vlčák a na kousek i Pepa Vejvoda. Jede se pohodové tempo a diskuse příjemně plyne. Jen já toho moc nenakecám, jak se soustředím abych znovu nelehnul. Ve všech sjezdech ztrácím a nějak nevěřím all season 28mm continentalům. Čekal jsem to lepší, navíc mě to ještě cestou párkrát klouzlo...
  
  To už ale najíždíme v Třebání na hlavní směr Karlštejn a začíná rychlostní prémie. První trojka odjela už ve sjezdu, ale Kolíkáč to hecuje, že je sjedeme. Snažím se přispět svým dílem, protože ještě ráno jsem si na spurt docela věřil a body do Šlapky roku se dycky hodí. Brzo je ale vidět, že nemáme šanci, bylo by třeba letět přes 40 a k tomu se ani neblížíme. Basko bez blatníku na chvostu volá nádhera, věřím mu to, ale na špici to zas taková paráda není . Před Srbskem toho už mám docela dost a myslel jsem, že jen tak dojedem. Ale najednou je tu ta skála, co Kolíkáč říkal, že je třeba zvednout zadek a on se opravdu zvedá. Za ním Oťas, já ze třetího místa, protože jsem před chvílí odstřídal. Vlastně líp jsem to mít připravený nemohl, tak se taky zvedám a s pocitem, že mě to tak nějak spadlo do klína vyhrávám aspoň v naší skupince.
  
  V Srbsku ještě loktovačka s turistama o nejlepší stůl a za chvíli už česnečka vyhání ty zimní chmury a začíná příprava na vrchařskou prémii. Kluci věří opiátům s knedlíkama, Basko si plynou češtinou objednává rumíček a já sázím na osvědčenou vanilkovou zmrzlinu s palačinkou. Sedělo by se, sedělo, za okny zrovna řádí fronta ze Šumavy, ale kola osudu se musí točit dál.
  
  Ze Srbska krásným údolím do Loděnice, kde se silnice opět zvedá a Kolíkáč ve stylu Fabiana Cancelary startuje vrchařskou prémii.
  Od začátku taky náležitě přitápí. Snažím se jet konstantní tempo. S Dreamerem pomalu dojíždíme Kolíkáče, což mě vyneslo na třetí místo. Bohužel už v tempu, které asi nevydržím až nahoru, naopak na Dreamerovi je vidět, že kdykoli bude chtít, tak se zvedne a odjede. Pro mě je to tedy o uhájení malého náskoku na Vlčáká a HonzuB. Před koncem už musím trochu zvolnit a Vlčák mě předjede, ale neujíždí mi, a tak se ještě donutím zvednout a před vrcholem mu předjetí vrátit.
  
  Zas přestalo pršet, navíc mi přijde nějak tepleji. Klesáme do Černošic. Mokrá dřevěná lávka přes Berounku nás dělí na ty, co byli v Krkonoších a jdou pěšky a zbytek. Jen HonzaB se nenechá zastrašit. Od Černošic jedu přípravu na Točnou = ukecávám Oťase, aby to se mnou dal pomalu na kecačku. Z Točné se totiž stává Baskův kopec, tentokrát za to bere hned od začátku. Za ním se vydává HonzaB. Já už sotva točím nohama, což jsem očekával. Naštěstí příprava zabrala, a tak můžu v klidu vykládat s Oťasem a Kolíkáčem. Tentokrát navíc žádná Písnice, takže ve skupině až do Průhonic. To jen podtrhlo skvělý pocit z dnešního dne. Fyzicky to nějaký síly stálo, ale psychicky tyhle akce neskutečně nabíjej, takže dalších 116 km do deníčku a v podstatě zadarmo!