Akce Trosky 2019

Akce Trosky patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-03-17.

:: Plakat :: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2016

• Dreamer – Turistické Trosky
  
  Tyden po Rytirovu utekl jako voda a na nedeli se chysta dalsi vylet, tentokrat na zriceninu hradu Trosky. Po oku sleduji pripravy, no rad bych jel, protoze zrovna a pouze v nedeli ma byt nejlepsi pocasi z celeho tydne, skoro letni pocasi. Jaka zmena po patku a sobote, kdy jsem na Sumave pokazde zmokl a teplo take nebylo. Nicmene v planu mam jeste sobotni navstevu v klubu Epic, kde hraje oblibeny trance dj. Jsem tedy pripraveny obetovat Trosky a uzit si akci. To se mi dari, domu dorazim v pul ctvrte rano. Nevim jaka myslenka se mi ale usadila v hlave, ale preventivne jdu spat a ani nesundavam kontaktni cocky. Rano se probudim po 3h spanku a cely nateseny pisu Kolikacovi, ze dorazim. Vim ze to neni normalni, ale byt normalni znameny byt prumerny a kdo chce byt prumerny? Sedam na kolo a mam v planu se svezt alespon do Brodu, kde to pripadne otocim, kdyz poznam, ze uz to je za hranou.
  
  Jenze ranni vzduch s nadechem jara a leta dela divy. Slunce sviti, poprve letos na jednici a za duem Turista / Camrda jsme na srazu v Brode dokonce o 15min drive. To se mi hodi, mohu v klidu neco snist a vyuzit kazdou vterinu pro regeneraci a nabrani sil pro nasledujici chvile. To je muj plan, ktery zni ze kdykoliv zastavime, nebudu dnes vyjimecne popojizdet, ale zavru oci a jakoby budu spat a setrit energii. Dorazi zbytek skupiny, nasleduje foceni s organizatory Hulisem a Bonzem a zahy uz vyrazime. Trasu vubec neznam, jen obcas se mi vybavi pri prujezdu mesty, ze uz jsem tudy jednou dvakrat nekdy jel, zda se mi ze kopirujeme trasu na Zlatak. Slunce zacina prazit, zimni bunda bude pozdeji asi pritezi, ale co se da delat, aspon ze dole jsem uz presel na letni kratasy a navleky, vzdyt ma byt dnes skoro 20 stupnu!
  
  Tempo ubiha, vitr vane prevazne do zad a blizi se prvni horske premie. Jsou to kratke kopce, takze v nich nemam na ty nejlepsi sanci, to bych musel byt odpocaty. I tak se snazim jet naplno, kdyz uz jsem se dostal az sem. Zahy vidime konecne Trosky a to si rikam, ze se blizi polovina dnesniho vyletu. Premie do kopce nahoru a uz se opalujeme v podhradi. Slunce prazi, Kapr sundava navleky na nohy. Prekvapuje me, jak jsou Trosky vysoke, musi mit aspon sto metru! Sjizdime dolu, fotime se, nalada je naprosto neopakovatelna. Porad se mi nechce spat a to jsem nemel ani kafe jeste! Posledni horska premie, tesne skocim Kolikace, ktery se na tuhle posledni evidentne setril. Uzivam si jizdu na letnaku, jeste vcera na snehu na crossu, dnes na jednou tolik lehcim kole, no je to znat! Gratulace klukum z Brodu, kteri spolecne s Turistou brali dnesni premie, jezdi vam to naramne takhle na zacatku sezony!
  
  Prichazi slibovana cukrarna v Libani, kde si po vzoru kluku davam luxusni instantni kafe do hrnecku s vetrnikem, ktery jsem nemel snad 10 let. Totalne nezdrava kaloricka bomba, ale tady a ted sedne jako hrnec na prdel, jak se rika. To vse za 34 kc, za to by v Praze nebylo ani to kafe. Cekame na Kolikace s Otasem, ktery zacina bohuzel vice a vice zaostavat. Konecne dorazi, Kolikac hlasi defekt, tak to pak jo. Pauza v Libani tak trva snad 20 min, predbezne domlouvame s Camrdou a Turistou, ze mozna pojedeme napred, protoze dalsi rodinne povinnost na kluky jiz cekaji a ja uz chci take byt doma a jit spat, protoze unava prichazi. Konecne zase jedeme, kafe a zakusky vsechny (ale bohuzel ne uplne vsechny) nakoplo a tak se jede chvili srot. Bylo by snadne svalit vsechno na Turistu, ale jsou tu dalsi vlcaci ze skupiny od Bonza, kteri tvrdi muziku. Rozbity usek, uplne jako pri nejake klasice. Rozpadame se na dva baliky, chvili se zpomali, ale je jasne, ze zejmena Otas bohuzel zaostava vice a vice. Takovy Pepino tempu ale staci, takze to vyhodnocuji ze ano, jede se ostreji nez by bylo zahodno, ale podobnym stylem se jezdilo podle me vzdycky, aspon co jsem se ucastnil. Navic roli hraje i to dnesni vicemene letni pocasi, je jasne, ze to v hlavach vre a sladit se v cele tehle velke skupine je tezke, ba nemozne.
  
  Ja mam dve moznosti, a volim tu, za kterou vim, ze nebudu od Kapra s Kolikacem pochvalen, ale beru to tak, ze kdyz jednou a vyjimecne nebudu uplny Mirek Dusin, svet se nezbori. Timto se tedy omlouvam a uznavam ze jsem "spoluvinik" rozdeleni baliku i kdyz ani jednou jsem v ten moment nevlezl na spic. Na druhou stranu jsem ani nekricel z plna hrdla "moc, zpomalte". V dany moment a v mem stavu jsem vyhodnotil ze mohu jet zbytek trasy za Turistou/Camrdou kteri byl jeli svym tempem tak jako tak, nebo jet s dnes pomalejsimi kluky a "trpet" v opacnem duchu, ze uz toho mam plne zuby a ono se vubec nejede. Tak co je lepsi? Zvolil jsem prvni moznost, protoze se proste vsechno v danou chvili seslo, to nevyspani, to pocasi, ta euforie z krasneho dne ze konecne jednou taky nezmoknu, ta energie z kafe a vetrniku. Jel jsem podle srdce, naplno, abych stacil klukum a bylo to uzasne. Dokonce i nase skupina se roztrhala sam jsem odpadal a dotahoval se, bylo to hop nebo trop.
  
  Zustali jsme s Turistou a Camrdou ve strech a povim vam, ten zbytek jizdy se nesmazatelne zapise do mych vzpominek. Na rovine k Lyse nad Labem byl takovy protivitr ze jsem za kluky jen visel, do toho se mi chtelo na malou a ja se bal zeptat se, jestli muzeme zastavit. Nakonec jsem se odvazil a od te doby jsem se i ja protocil na chvili na spici. Pak uz mi vse splyva, jen jsem se modlil, abych s kluky uvisel i kdyz jsem zaroven vedel, ze nejak uz bych domu dojel snad i sam. Vybavuji si, ze jedeme pres Sojovice, virtualne se loucim s Kaprem, diky bylo to dneska s tebou krasne! Jedeme do cyklostezce, citim se jako na Modranske, ale ta to jeste neni. Najednou jedeme po kovovem moste pres Labe, malem spadnu z kola, v mem stavu uz takovou technickou ekvilibristiku nedavam. At uz jsme doma! Jsou to ale jeste nekonecne km a ani cedule Hlavni mesto Praha zdaleka nznamena uplny konec.
  
  Ten prichazi jeste o nejakych 20 km pozdeji, kdy jsme najednou na kruhaci v Uhrinevsi. Rozlucka s kluky a domotat to domu. Uzasnych 222km jako na Mallorce nebo Kanarech, slunce pozvolna zapada s priblizujici se studenou frontou, jak symbolicke. Kluci z Brodu maji tuhle akci perfektne vymyslenou, jsem moc rad, ze jsem se poprve mohl jejich jizdy zucastnit. Diky vsem kdo dorazili, pocital jsem ze mi muze uplne dojit a byl jsem pripraven dojet trasu klidne sam. Jeste jednou omluva Kaprovi, Kolikacovi, Otasovi, priste se pokusim zachovat chladnou hlavu, dneska prevazily emoce nad rozumem, ale ani na vterinu toho nelituju a verim ze po precteni predchozich odstavcu to kluci casem pochopi, protoze nic neni cernobile!
  
  
• Hulis – Trosky
  
  Minulý rok nám Trosky bohužel kvůli nepřízni počasí nevyšly – zima, sníh, ledovka… Navíc jsme se s balíkem s Pavlem minuli i na Ústí, takže na letošní Trosky jsem byl natěšenej jak nikdy… Když to nevyšlo na Sebuzíně, tak si v kopcích s ostatníma zablbneme na Troskách… Na stránkách u akce kliknuto 10 lidí a samí letecký esa, navíc předpověď počasí naprosto luxusní, to bude mít grááády…
  
  V neděli ráno hned po probuzení koukám ven na to azuro s teplotou lehce nad 8°C. Klasický ranní procedury a po chvilce už plnim kapsy dresu sušenkama a banánem. S Lukášem razíme na sraz k parkovišti, tam už na nás čeká banda vlčáků společně s nenahlášenym Dreamerem?!? Wow, co tu dělá? Pro mě další motivace koho v kopcích hákovat a snažit se za nim vydržet co nejdýl, než nás všechny rozvěsí… Před Velem jedno společný foto a může se vyrazit. Na špici to jako tradičně vyváží brácha ve dvojici s Lukášem. Já se řadím za ně ve dvojici s Honzou Moravcem (můj středoškolskej alkotrenér, kterýho jsem neviděl snad 2-3 roky), takže jsem rád , že dneska dorazil a můžeme si pokecat… Za Klučovem první dvojka střídá a jdeme na špici my… Jedeme lehce na roztočení nohou, balík dovážíme do Sadský a jdeme se opalovat na konec vláčku. S větrem v zádech a v háku kiláčky krásně utíkaj, když v tom se na špici nachomejtne dvojice Camrda – Turista. Jelikož už vim, co bude následovat, chytám se v obloukách a čekám, na jakym čísle se aktuální rychlost zastaví… V baliku je rázem hrobový ticho… Po chvilce je balík musí krotit a ze špice stáhnout – zastávka na záchod… U Mcel první menší dloubáček v lese, jede se v klidu, chvilka rozbitý silnice než přijedeme na novej kobereček. Kontroluju tacháč, kolik máme natočeno a jak rychle se blížíme k Sobotce pod první dnešní prémii. Za přejezdem u ukazatele Sobotka 5km, vytahuju první a zároveň poslední gel co mi brácha včera večer nabídl. Po příjezdu do města se po prémii jako první ptá Kolíkáč, asi si dělá zálusk na regener… Projíždíme město a brácha vyhlašuje bodovanej kopec. Hned ze začátku segmentu se nikomu nechce, tak hned nabíráme pár vteřin zásek na KOM… Pak se brácha rozhodne, že to i s jeho letošním nulovym nájezdem roztáhne a odvádí slušnou práci, uplně jak na profi závodě s tím rozdílem, že kopec má 1,8km a ne 18km… Když svěsí, tak vedle mě jede Camrda a dál je Turista. Jak to vypadá za náma nevím. Po chvilce se zvedá Camrda a zkouší to zrychlit, já jsem zatím dobrej, takže jdu hned s ním. Nástup ale neměl dlouhýho trvání, čekal jsem, že budu plivat kref, když se zvíře jako je Camrda rozhodne to rozjet… Po tomhle krátkym kočkování jde na špici Turista a jede slušný tempo, takže jen hákuju, neohlížím se, ale chybí mi tu Dreamer, kterýho jsem čekal jako jasnýho vítěze všech kopců… Po přečtení jeho reportu je mi ale jasný, proč tu není… Garmin mi ukazuje posledních cca 450m, už je vidět výjezd na horizont, tak tam házím těžší, zvedám se a jdu přes Turistu, i když už ten nástup celkem slušně bolí… Rozjetý je to slušně, první kopec za 3 body. Po tomhle kopci je to nadělený, takže chvilku trvá, než se to pospojuje a jede se dál. V Újezdu pod Troskama točíme levou, krátkej sjezdík a už začínáme zase stoupat… Opět to rozjíždí Turista s Honzou Kulhánkem po jeho boku… Já vím, že je to jen takovej předkopec (nebodovanej), ale vědí to i ostatní? Jede se celkem ostře, Camrda jede vedle mě a funí jak blázen… Mě se zatím jede docela pěkně. V Troskovicích pravá, Turista pořád na špici, po chvilce opět pravá, sklon se zvedá, navíc tam slušně fučí i když jedu více méně v závětří za Turistou. Tyhle prudší pasáže nemám vůbec rád a taky je to k*rva znát. Hned začínám funět, navíc zrychluje Vláďa. Na to nereaguju a snažím se jet alespoň s Turistou, kterej mi po chvilce taky na pár metrů odskakuje. V tom závěru se mi nejelo vůbec dobře a taky jsem se každou chvilku otáčel, jak daleko je za mnou Honza Kulhánek, abych uhájil alespoň 1 bodík za 3. flek… V tomhle kopci na víc nebylo… Na parkovišti pauza, než sem vyjedou všichni. Občerstvení, vyhřejvání se na sluníčku a může se zase razit. V Troskovicích společný foto a hurá na základnu na žranici… Jsem na špici ve dvojici s bráchou, ale v Újezdu mu říkám, že si jdu vytočit nohy před poslední prémií, ve který se rozhodne. Po prvních dvou kopcích Turista a já 4 body, Vláďa 3body… Najíždíme pod kopec a na špici nikdo jinej než Turista společně s Camrdou. Je tu i Vláďa, brácha, Kolíkáč, Lukáš… O ostatních nevím, kde se pohybujou. Na poslední prémii se mi jede naprosto krásně, Vláďa prolítl mezi Camrdou a Turistou a nastupuje. Vím, že si nesmím nechat ujet Turistu, ale i tak jdu za ním… Do první serpentiny tak vjíždím za ním. V té druhé a zároveň poslední nastupuju ještě Vláďovi a nechávám se krásně vyvést zatáčkou ven… Čekal jsem, že za mnou budou všichni nalepený a jen co zpomalím, tak mě přepálí… Když se ale otáčím, tak zjišťuju, že je za mnou dobrejch 10-15m díra. Druhej je Lukáš z Kolokrámu a za ním Turista… V závěru už spomaluju a když se podruhý otáčím, tak vidím, že Turista do toho ještě jde a docela mě vystrašil, aby mě ještě nedojel… Už to k ceduli ale bylo naštěstí jen kousek a byl jsem ještě schopnej si přišlápnout a pohlídat si to. Krásnej souboj, kterej jsem nakonec uhájil a o bod před Turistou vyhrál naší bodovací soutěž na třech prémiích… Po kopci už jsem byl bez pití, takže jsem se už těšil do cukrárny v Libáni na doplnění zásob a káves… U cukrárny nám pražáci bohužel řekli, že na afterpárty nejedou a budou se odpojovat, škoda. Jeli jsme ještě kus společně. Cesta zpátky byla fakt pekelná… Ukrutná jarní klasika, rozsekanej asfalt, vítr… V Prodašicích se bohužel balík trhá, na špici jede Camrda s Turistou, tak řvu ‚mooooc‘. Oba spomalují, ale netrvá to dlouho a zase se zrychluje, ostatní se chytají a tak se jede dál, za což nás odpadlíci v Krchlebech, kde jsme čekali zrovna 2x nepochválili. Vepředu se celkem pravidelně střídáme. Pak na Lukáše vyšla špice s Turistou, netrvalo dlouho a chudák měl krátký kolo, tak na něj řvu, ať střídá, že si k Turistovi vlezu. Nohy jsem měl zatím celkem dobrý a jelo se mi hezky, tak proč to nezkusit… Chytám se v obloukách a 35km/h ve slušnym protivětru pro Turistu není problém, zatím mi to ale nevadí, tak valíme a špici si užívám. V Patříně krátkej sjezdík, kde se to rozjede přes 50km/h, z kopce to jde, ale Turista to pak drží dál i na rovince, chvilku to s ním jedu ale pak krutě tuhnu a musím se uklidit dozadu… Nesmysl, zajímalo by mě, na co ten člověk jezdí, chci to taky… šílený co dokáže vydržet… Jsem rád, že se vůbec chytám do háku, protože se jede fakt vostře. Tak ostře, že to odfouklo Honzu Moravce a Lukáše, tak na ně s bráchou čekáme. Opět řvu ‚mooooc‘ ale s rozjetym vlakem to ani nehne… Po příjezdu k hlavní v Krchlebech zjišťujeme, že pražáci už jsou pryč. Počkali jsme teda na ostatní, který nám řekli co si o tom, že jsme jim ujeli myslej, rozloučili jsme se a pokračovali do Brodu na občerstvení . V tom protivětru síly dost rychle docházej a snažim se na špici bejt co nejdýl, abych pomohl ostatním… Samotnýmu už mi to ne úplně chutná, ale Honza Moravec a brácha na tom už asi budou podstatně hůř. Moje poslední špice začíná v Sadský, kde jedeme nejdřív lajnu na hlavní a pak se ke mě do dvojice připojuje Honza Kulhánek. Jsem rozhodlej, že už to do Brodu dovezeme. Ale Honza K. je další neuvěřitelnej tahoun, kterej jede strojový tempo a mě postupně začíná docházet, takže v Pečkách pod brdkem musím zalíst dozadu a Honza mi odpovídá, že on ještě pojede a ještě se trošku potrápí… Na posledních 5km se to nadělilo na dvojice, trojice, možná i jednotlivce… netuším, protože sám mám před očima černo a jedu vepředu ve trojici s Vláďou a právě Honzou Kulhánkem, kterej mi asi 1km před Brodem ukazuje, abych ho vystřídal… Na to už fakt nemám a jen kroutim hlavou, že mu už fakt nepomůžu, naštěstí se obětoval Vládimír a vyjel na špici… V Brodě přes město už v klidu. Kluci se otáčí a s překvapením zjištují, že tu jsme jen my 3… Po dojezdu už toho mám tak akorát a jsem rád, že z toho kola můžu slíst a jít tlačit do hlavy polívku, lívance, limonády, kafe a všechno co je po ruce na stole připravený… Po krátkym odpočinku vyhlašuju vrchařskou soutěž a rozdávám ceny… Pak ještě krátký posezení než se účastníci začali rozprchat k domovům.
  
  Byl to naprosto peckovej švih, mělo to snad všechno co by mít mělo… Počasí snad líp vyjít nemohlo, až na ten pekelnej vítr na cestě zpátky, kterej nás popravil všechny… Díky všem kdo přijeli. Mělo to grááááády a zas někdy v kopcích – tentokrát už o závodech…
  
  
• Kolíkáč – A vítr duje!
  
  V sobotu slivovice na škrábání v krku. Rýmečka je furt cítit ve vzduchu a v nose, dceru bolí v krku. Venku, že bys psa nevyhnal. To jsou zase stavy. Rosničky slibují v neděli jaro, a bratři z Brodu Trosky, tak to jsem zvědav!
  Neděle ráno, slunce pere, teploměr letí do závratných výšin. Co na sebe? To je zase dilema. Na kruháku s předstihem Oťas a překvapení Dreamer party. Na Téčku Turista a Camrda. Jednice nedočkavě hýkají, to zase budeme v Brodu s předstihem. Navíc vítr do zad, to je let.
  Kecáme na parkovišti, než se se to sleze. Očekávám kolem 20 kusů a moc jsem se nespletl. V Sadské jsme za chvíli a za Nymburkem nabíráme vyšvihaného Pepína a Vlčáka. Luke se též připojuje do tohohle dnešního cirkusu. Blízkost závodů a jarní ozón rozjíždí nažhavenou skupinu do nepovolených rychlostí pro zimní výlet. Pěkně rozvěšeno po škarpách. Naštěstí se počká a pak se již v klidu přepravujeme pod první prémii za Sobotkou.
  Zkouším to do prvních toček uviset s nejlepšími, ale tělo odmítá poslušnost, dýchám jak lokomotiva a stehna pálí. Cedím se, vydýchávám tu bolavou intenzitu a snažím se užívat pohled na majestátní Trosky s panoramatem zasněžených Krkonoš. Tož toto stojí za to!
  Silnice oslintané a sevřené skálami. Jedu s Oťasem a drtíme procenta sklonu k parkovišti. Jsem slušně odvařenej, představa 100večky domů proti větru se mi vůbec nelíbí. Naštěstí se schováme v balíku, jak jsme to před chvílí probírali s Oťasem. Kapr stahuje návleky a ukazuje svoje kamaše. Začínám se těšit do Libáně na větrníky.
  Před tím ovšem ještě jedna prémie, snažím se jet vepředu, hlavně za mašinou Turistou, který jede famózně. Ale stejně závěrečné točky před vesnicí už vypadávám ze své komfortní zóny a vůbec se mi nechce do červených čísel. A tak není divu, že mávám nejlepším zadkům, které mi bez nároku mizí. 10 km do Libáně a mám měkké zadní kolo. Posíláme skupinu na kafe a s Oťasem spravujeme. Jeho pumpa je dokonalá, díky!
  Po krásném asfaltu letíme k cukrárně, kde nervozita sílí. Camrda ještě slíbil doma rodinné radovánky. Letka z Jíža se formuje a že prý pojede solo. Tak to tedy ne! Jsme na výletě, vítr vane přímo od Prahy, která je 70 km daleko, to chce jet v grupě a pomoci si. S Oťasem do sebe futrujeme suplementy a rychle nasedáme do spěšného vlaku. Vlčák s Pepínem se loučí a míří na Dobrovice.
  Kozodírky a jejich okolí je hodno tohoto jména, protože stěží hledáme kousky hladkého asfaltu. Špici ovládl démon rychlosti a zadní řady zase démon vlajících draků. Móóc! Možná poslední dva magnety na trase, ale balík je fuč. S Kaprem, Oťasem, Martinem Vedralem a Lukem si pomáháme. Luke se odpojuje na chajdu. Je tu placka na Loučeň, kde jsem se tak těšil na opojení ve skupině. A teď moje dlouhotrvající špic…
  Hodně nadávek létá vzduchem, stále ale věřím za každou zatáčkou, že grupa počká. Kapr leze na špic a vítr duje. Konečně Krchleby a Broďáci čekají, pražská kavárna už odfrčela. Kapr se parádně rozohnil. Rozlučka a další větrná placka do Lysé. Točíme se s Kaprem, vzpomínám na Mamuta a náš výlet. Má to grády, až z toho Oťas dostává chuť na pivo. Kapr nabízí azyl v Sojovicích, klidně nás hodí prý domů, ale nedříve prý musíme u něj dát svíčkovou se šesti.
  Svíci a odvoz s díky odmítáme, ale zrzavým ionťákem nepohrdneme, spláchnout ten navátý prach. Ten chutnal na letní terase! Díky brácho. Pak už jen zapojit Oťase za své zadní kolo a domlátit to na kruhák. Překvapivě to rychle uteklo, a dokonce mě to snad i bavilo!
  Bejci vše odpuštěno, ale příště prosím držme při sobě, jsou to výlety, společenské akce, žádné závody, zkuste mít třetí oko vzadu na helmě
  A tady s dovolením vkládám dva postřehy od Kapra:
  Z Prodašic do Sojovic je to 40 km. Nadělili nám 13 minut, z toho jsme 4 minuty stály v Krchlebech, takže nám na 40 km ujeli o 9 minut, kdybychom jeli pohromadě, tak jsme do Sojovic přijeli o cca 4 minuty později.
  Jsou to detaily, nástup za každou křižovatkou, rozjezdy, kdy ten vzadu musí spurtovat, aby tam byl, když se čeká, tak dáte čuchnout a znovu šrot, silní mají jet na té straně, kde fouká, nepřehledné vesnice a rozbitý asfalt jet pomaleji atd.
  
  
• Luke – Výlet na Trosky
  
  Český ráj je pro mě srdcovka a tak si Trosky nechci nechat ujít.
  Naštěstí organizátoři nic nepodcenili a připlatili za naprosto luxusní počasí a tak si první část na samotku proti větru docela užívám. Velikost balíku mě nejdřív trochu zarazí, ale v zadní části to už švitoří známými tóny. Hned mi hlásí, že jedou jak hovada, takže v pořádku, vše při starém a můžeme letěť směr Sobotka. Táhlé klesání na Bousov je nádhera, výhled do kraje kde už pučí jaro, v dálce zasněžené vrcholky Krkonoš. Za chvíli jsme v Sobotce a jde se na první prémii. Mám to nastudované, protože jaro už velí první intenzity a tak můj cíl je to nahoru neflákat. Nacpu se tedy dopředu a čekám co se bude dít. Tempo roste a já se utěšuju, že budu aspoň brzo nahoře. Když se první 4 zvednou, tak se zvedám taky, připadám si silný, hlava chce jet... No půl minutky visím za oči a pak se vzdám. No nic, aspoň doma můžu mrknout jaký watty se tak jezdí a zbytek kopce přemýšlím, jak dlouho asi může trvat se na takovou úroveň dostat. Pak se ale sklon opět sklápí a přichází další sjezd se skvostnými výhledy, tentokrát už s výhledem na dnešní cíl.
  V Troskovicích doleva kolem kostela, balík se trhá, před stoupáním se docvaknu, sundám návleky, rukavice a jde se na další kopec. Nahoru už ale závodím spíš se sebou, ale i tak mám ale radost, když dojedu někde v půlce. Beztak bude PR. Výhoda toho, když člověk teprve začíná. Na parkovišti pauza, pak popojet na foto a hurá zpět. Opět kolem Troskovického kostela. Všimli jste si jak je pěkný? Podle mě nejhezčí památka v Českém ráji, a to konkurence je veliká. Ale ty kamenné zdi a panorama v pozadí... Bohužel balík se trhá hned na křižovatce v Troskovicích a ještě víc ve stoupání přes Hrdoňovice. Jsem ve druhé skupince, za námi je další. Přemýšlím co s tím - rozumně sem měl počkat na další skupinku za námi, ale já jdu sjíždět tu první abych jim řekl, ať počkají. Vlastně se mi jelo fakt dobře a v Mladějově už sem fakt blízko, ale jak se kopec trochu zvedá, přestanu se přibližovat, spíš naopak. Až doma mi došlo, že tu začala další prémie. V serpentinách kde jsme se měli fotit teda fotím a čekám na poslední.
  Ze Sobotky už směr Větrník, totiž cukrárna v Libáni. Ani nevím jak ale ocitnu se na čele. Snažím se v kopcích krotit tempo a kontroluji jestli se netrháme, zepředu to vypadá na strašně dlouhý vlak, že musíme být všichni, ale nakonec zjišťuji, že chybí Oťas a Kolíkáč. Jsme ale dva km před Libáni a tak už balík setrvačností dojíždí.
  Tohle mě fakt mrzí, defekt mě nenapadl, ale nechat takhle dva kluky vzadu jsme neměli. Takže díky tomu zbytečně dlouhá pauza, ale zase cukrárna perfektní. Pak už odjezd domů, bohužel trochu chaotický a na tankodromu před Kozodírky se balík úplně rozpadl.Snažím se aspoň trochu pomoct, ale zrovna je terén kdy to moc nejde. Pak už se musím odpojit a regeneračně jsem odfouknut tím správným směrem, kde se vaří regenerační nápoje.
  Výlet to byl parádní, díky organizátorům za trasu, prémie, díky legendám za usměrňování pelotonu, díky všem za jejich příjemné i štiplavé špice. Díky za to, že s Vámi můžu jezdit. Pokaždé si to moc užívám.