Kolíkáč –
Bahno v kufru
Dolů krátký a nahoru dlouhý. Je kosa, ale je to závod! Z první lajny odpálit 16.ročník POSu a myslet na těch 16 let dozadu. Nohy z nebes, a tak chvíli potáhnout špic a zkusit propagační únik. Parádně se zahltit a zjistit, že tělo je proti. Fouká a za každou točkou pořádný šrot. Motám se na chvostu očesaného prvního balíku. S oranjes jsme tu jen s Baskem, bez strategie, bez plánu. Ale ani ostatní týmy, tu bůhvíjak týmově nejedou. Prostě to obkroužit a v závěru mít síly na spurt.
Luke s Oťasem bezvadně fandí v točce před tratí. Další točka a jedeme vstříc větru a mírnému magnetu. Prásk ho! Vpravo to lehne a nebude to jen jeden borec. Další to pokládá uprostřed na asfalt a zezadu jde přes něj další parádním saltem. Jen kdyby tam byla žíněnka, takhle to nehezky bouchne o tvrdý živičný povrch. Auuu, nechci jít do nich, tak to točím směr škarpa a pole. Ustávám to, ale musím vycvaknout. Tretra zajela do měkké oranice až po ponožku. Nemohu nacvaknout a dívám se na tu spoušť kolem sebe. Kluci, jste dobrý? Zvedají se a nadávají. Snad to bude dobré …
Balík zmiznul, ale mám chuť ho dojet. Ale tretra s kufrem plným bahna je proti. Konečně jsem to vyklepal a mažu za balíkem. Za mnou další dva borci. Očekávám, že mě sjedou, ale nějak se k tomu nemají. Ale balík sám nesjedu. Svěšuji a čekám. Jsme ve třech a točíme kolotoč, je tu kamarád Ryby – Alexey Stepanov. S Alexeyem si vyhovujeme, ten třetí je nějaký bez sil. Tak po chvíli jen ve dvou. Hecuji to, ale balík stále v dáli. 2 okruhy časovkou dvojic a jsme odměněni. Balík se šetří na spurt a my si do něj dolítáváme. Jen jsem nějak neodhadl, že už bude cíl v tomto okruhu. Až doma zjišťuji problém s čidlem a tím pádem jsem měl méně kilometrů na budíku. Tak se jen nechat spláchnout v přívalové zadní pěně té rozbouřené první vlny o celkové prvenství.
Nakonec tedy spokojenost, bez pádu, v prvním balíku, jen to bahno z kufru jsem doloval o trochu déle
Luke –
První Poslední šlápnutí
Je třeba dát razítko na týmové třetí místo, a tak dlouho dopředu hlásím záměr své účasti. Poprvé tak okusím okruh v Chýni, ze kterého mám docela strach, ale tým je tým. Taktika je jasná, na té rovině těžko něco vymyslím, takže se schovávat dokud to půjde a za každou cenu se snažit nejet sám. Na startu je nás 18, takže nikdo neřeší první lajnu a ta je tak volná pro nás s Rybou. Vlastně by nebylo špatný se ho držet a dojet to případně s ním...
Ale to už je tu start, v první zatáčce bude Kolíkáč s foťákem, tak se chci ukázat. Na čele ale vydržím jen před zatáčku, kde mě předjede někdo z Lawi (asi Nežerka) a za zatáčkou za to bere takovým stylem, že ani úsilí spurtu do cíle mě k němu nedostane na víc než dva metry. Překvapivě ale za mnou stejná díra jako přede mnou. Pakuju se dozadu a trochu se vydejchat. Na rovince proti větru to docela jde, takhle se tady vozit celý závod, to by byla paráda. Ale to už je tu nájezd na hlavní a vítr do zad. Za zatáčkou hned docela přísnej nástup, tak tak vlaju, ale dá se. Jenže místo utírání představců je tu další nástup a cca v půlce to praská. Já samozřejmě v té druhé, neboť kam bych se cpal. Ještě se zkusmo zvedám, jestli by to jako šlo. No samozřejmě by to nešlo, ale štěstíčko přeje a tak zrovna když si chci zase poslušně sednout, projíždí kolem Tomáš Kotrlík. Za cenu nějakejch 360W se tak luxusně vezu rychlostí 56 km/h zpět do balíku. Překvapivě tenhle expres využívám sám a tak přichází zcela unikátní situace na čele závodu, která by se dala pojmenovat třeba "Luk mezi hovaďáky". Chvílí se bohužel moc nejede, a tak se sem docvaknou i ostatní smrtelníci. Ale zase je možnost najet si na čelo a nechat se zvěčnit v zatáčce u Kolíkáče.
Pak zase hnusný magnet na větru a pohodička zašitej protivětru... Znova pravá na hlavní a opakování z minulého kola. Ještě se přede mně nacpe Jirka Baier aby to zase odpojil. Sakra, že já si na tohle nedal pozor. Podruhé už spása nepřichází, takže pokračujeme ve 4 s Jirkou, Thomasem Cuplem a Michalem Vlachovským. Jsem tu jasně nejslabší, ale snažím se neschovávat. Bohužel teda spolupráci bych si představoval jinak, sice se točí, ale souvislé tempo to teda není. Stojí to zbytečně dost sil, a mě je jasný, kdo na to dojede první. Vykašlat se jim na střídání je mi zase blbý, a tak po pár kolech přichází zase nástup za zatáčkou, který mi vystavuje stopku v téhle grupě. Dál jedu sám a pořád se otáčím v naději, že někoho uvidím. Nikde ale ani živáčka, tak se snažím držet nějaké tempo i když proti větru to dost bolí. Začínám odpočítávat kola. A to je přesně to, co člověk nechce, jezdit někde na okruhu sám...
Po čase mě dojedou o kolo Néža s Jonášem v úniku. Bohužel přiváží i duo Miller, Procházka, kteří ještě před chvíli byli v nedohlednu za mnou. Trochu se to ve mě pere, protože kdo ví jestli by mě sami dojeli, navíc bych je určitě nenechal ujet zadarmo. Ale zase představa, že takhle sám pak dojedu zpět do skupinky, kde jsem odpadl na výkonnost se mi nelíbí. Takhle závodit nechci, a tak je nechávám všechny jet. Sám pak dojedu některé borce o kolo a to mi zvedá náladu. V posledním kole mě ještě dojíždí o kolo i skupina bojující o třetí flek, ale naštěstí nevezou žádné soupeře, jen Rybu s kterým pak poslední půl okruhu dojedeme společně do cíle. Trochu nečekaně se mi tak plní přání, dojet to s ním...
V cíli pak 9. místo v UAC balíku a soupeři o TOP 10 celkově buď za mnou, nebo nedorazili, takže spokojenost s výsledkem je. S výkonem nakonec taky. Potěšilo mě, že (když nepočítám dovezení se za lidma o kolo napřed) mě nikdo nedojel. Vzhledem k tomu, že to je rovina, jsem to čekal o dost horší.
:: Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto ::
Foto Schneck