Akce Trosky 2020

Akce Trosky patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-03-14.

:: Plakat :: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2016 :: 2019

• Luke – Společnost na Troskách
  
  Tak (neplánovaně) poslední společný/společenský výlet je za námi a je čas bilancovat. Nebudu tvrdit, že mě to neštve. Člověk už se viděl na Ještědu a ve Vídni. O zcestných snech o Sázaváku ve skupince, která bude olizovat mísu pudinku, nebo maratonech po boku našich legend, bych snad ani veřejně psát neměl, ale hlava lítala v oblacích. Jenže na světě jsou důležitější věci než drtit sto a víc psů o asfalt po vlasti české a přilehlých krajinách. Takže pauza a nezbývá než prohlásit Trosky za vrchol zimní/jarní sezóny.
  A vrchol to byl opravdu se vším všudy. V pátek samozřejmě pochybnosti, jestli to po trilogii vůbec objedu. Ráno chladno, ale předpověď bez deště usnadňuje oblékání. Ani odpoledne nemá být kdoví jak vedro. Jednice letí a bory šumí, aniž by si ode mě žádali nějakou větší snahu. V Uhříněvsi se schovat do balíku a až do Brodu nešlápnout. Jo, takhle by to šlo. Na srazu snad všichni včas, povinné focení a startujeme ve 14 kusech. Jede se svižně, ale rozumně. Za chvíli Nymburk, projíždíme Hrubý Jeseník. V dálce už jsou vidět stále ještě zasněžené Krkonoše. Můj oblíbený sjezd do Bousova na špici s Hulisem a za chvíli už se bude stoupat na Sobotku.
  Blíží se první prémie, neplánuju se zašít. Jednak tu mám "time to beat" z loňska a druhak nohy se nezdají ještě tak mrtvé, tak to chci zkusit a uvidí se. Rozjíždí se to pomaleji než loni, kde 5 lidí odletělo hned a místo toho je tu větší balík, co se žene vzhůru. Trochu zaváhám a musím si doskočit Turistovo zadní kolo, to by byl dobrý výtah nahoru. Čelo mizí, necítím se na další doskočení, a tak si držím Turistu, až před vrcholem dojíždíme odpadlíka, a tak ještě přidám a pomůžu si o pár míst. Nahoře odhadem 6-7, přes pomalejší rozjezd umazáno 24s z loňského času. Pod kopcem Hulis hlásí, že dost lidí nepůjde na vyhlášení, a tak z toho jsou i nějaké body. No, na to docela slyším, nohy jely, tak mě čeká ještě dvakrát podobná zábavička.
  Přesun pod další prémii, prý bude start až z Troskovic, takže kopec z Újezda moc nehrotím. Ale Hulis defektí a rozjetý vlčáky už nikdo nezastaví. Turista to zkouší z úniku, za ním skupinka s Karlem a Camrdou. Pořád docela na dohled, tak jedu a chvíli držím docela rozumný odstup. Prolítnu kolem Baska +1, dneska nohy z nebes, tak zbývá si to prásknout sám nahoru na parkoviště pod Troskami. Nahoře zas přede mnou kolem 5 lidí, spokojenost, navíc Strava hlásí 50 vteřin náskok na loňskýho Luka, +50 W při stejných tepech. Turistu nakonec sjeli a první nahoře byl zas Karl, na Stravě odměněn korunkou. Gratulace.
  Pak chvíli oraz, foto a změna trasy. Podíváme se na Hrubou skálu a silničky směr Vyskeř. To je zas reklama na cyklistiku. Průjezd po úzké silničce vinoucí se mezi skalami přeruší Camrdův defekt. Pro zbytek vhodný čas na opalovačku a pár dobrých rad. Nálada kvete. Po 21 minutách pokračujeme, čeká nás improvizovaná prémie. Postupně se utahující nakloněná rovina končí v podstatě hromadným spurtem na horizont. Trochu to kazí protijedoucí auto, ale i přes nutnost ubrat se držím kolem top 5. Pak se ještě zhoupnout do Sobotky a v posledním brdku vypustit těch pár wattů co zbylo.
  V Sobotce je otevřená večerka, a tak doplňujeme zásoby a vydáváme se vstříc pohoštění do Brodu. Debatuje se, jestli to stihneme, ale vypadá to dobře. Vítr dost pomáhá, slunce svítí, jednice letí krajinou. Ani na špici mě to dnes nebolí, připadám si nesmrtelný. To jsou zase stavy. Nymburk je tu nějak dřív a bláznivé přestavení na kruháči s ním. Magor bez morálních zábran rozdělí balík neohroženým průjezdem ve stylu já mám přednost, tak co. Zajímalo by mě, jestli by stejně najel i pod valník od tatrovky a doufal, že ten valník zastaví a dá mu přednost. Ale co, ne každý dostal od rodičů ten správný hodnotový žebříček, tak to prostě je. Další kruháč a čelo přehlédne auto, naštěstí zbytek balíku dával pozor a řidič auta na tom byl s morálkou o něco líp, takže všichni zdrávi pokračujeme dál.
  Do Brodu to tudy nemám moc rád, většinou tu jezdím sám, a ne zrovna čerstvý, ale dnes to letí samo a ve vzduchu už se vznáší prach cukru a skořice. Za chvíli nás tak vítá cedule Český brod a začíná "společenské podujatie", které jen podtrhuje tu dnešní "pecku všech pecek".
  Polévka na doplnění tekutin a všichni sypeme jak týden před Tour de France, teda cukr a skořici na lívance. Kolíkáč se poprvé dnes snaží hákovat čelo. Proběhne vyhlášení dnešního obkladače Karla, já díky neúčasti některých hvězd na vyhlášení stojím nečekaně na pódiu vedle Turisty, tak to je vypečená společnost. Za tři lívance 5 hodin a pomalu se musíme zvedat, protože vana nečeká.
  Vítr dál pomáhá, a tak i přes postupující únavu se daří dorazit zavčasu k hranicím Prahy a rozprchnout se do svých domovů. Jestli tohle měl být na nějakou dobu poslední výlet, tak to byla tečka hodná zakončení sezóny. Užil jsem si to pořádně. Díky všem a organizačnímu výboru zvlášť!
  
  PS: doma na váze stejný číslo jak ráno, pitný režim jsem dodržoval, takže to s těma lívancema byli nějaký "fake news"