Bobek –
Ještěd ve dvojici
Letošní ročník Ještědu a všeho společenského života, včetně sportovních a výletních aktivit je poznamenám neblahým ,,mazlíkem" Covidem (termín ,," jsem se vší úctou použil z vědeckého slangu). Ať je to jak je to, věřím, že lidé více chápou tak, jak píše M.Kundera (až pochopíme, že dějiny můžeme chápat až zpětně, chápeme, jaké místo má člověk v dějinách) a nevymyslí (i příroda) nic záludnějšího a celá tato neblahá situace brzy skončí.
Tak celý tento týden pracuji doma. Občas něco celkem pravidelně objedu, občas, jako ve čtvrtek to cinkne: Kostelec u Penny, jo? Jo, a přemýtám, jak jsem přemýšlel o pouhých 50km na vyklepání. Vcelku je hezky, u Barbánka ve vsi je stále kopec, fouká zřetelně z východu a pěkně hřeje sluníčko. U Penny trochu čekačka kde mi probíhá hlavou analýza křivek atmosférického tlaku a oblačnosti s teplotou a už se snášíme do posázavských údolí. Tady Ti něco ukážu! Mají tu novou silnici a už zatínáme zuby do omotávek a šplháme nahoru do Mělníka. Neznalý promine. Protneme se údolím a projíždíme vesničkami jejichž domky podbně jako silnice stále více podněcují myšlenky co se sobotou. Zastavujeme v Janovicích u tradiční benzínky, ale nikdo dovnitř nechce. Konečně snad dojde na řeznictví na náměstí s výbornými párky. Naposled jsem v něm byl cestou na Vysočinu, v létě a nakoupil pár kousků na ohýnek. Cítím celkem únavu, ale je tak hezky, že jeden párek hned slupnu. Začíná mi docházet co většina, na 200km, 60km před domovem, v Mělníce na benzínce, cítí. Začínám cítit i já, zdvořilostně nabízím Prezidentovi, ale ten zásadně odmítá a očkem pošilhává po nápisu, mleté maso! Zvláštní.
Projedeme Blátem a přilehlými údolíčky Honzy B, opojen kouzelnou atmosférou této vznešené společnosti poodjíždím v horizontu, kde přichází zmíněná symfonie (jak jsem psal ve skupině) 4'33" John Cage. Tak jako je skladba rozdělena do tří částí dochází k nápadu co se sobotou:
1.předpověď počasí, 2.podněty z tohoto dne, 3. nápad-jed na Ještěd. Vznik skladby to říká jednodušeji: zvuk nervového systému, zvuk krevního oběhu.
Možností není moc, jet do přírody se může, tak jen koho do povolené dvojice. Dlouhou dobu přemýšlím o prezidentovi, ale ten nemá osamocené jízdy moc rád. V podvečer tedy píšu krotiteli hadů, který se právě zaobírá krmením mamby černé, mlékem. Jeho zamyšlený emotikon dává spíše najevo, že mamba mléko zblazjla a trochu po něm prdí. Po pátečním podvečerním připomenutí nabízí pouze doprovod k Českému Dubu. S nadením přijímám. V podstatě jsem stejně přemýšlel o jízdě na samotku s ohledem na aktuální situaci. Nicméně vzpomenu na kamaráda, znalce přírodních úkazů, historicky zajímavých míst, s turistickým duchem. Malá kontrola zdali nebude krotitel proti dočasnému počtu nad povolené množství a už jen zavolat: Ahoj, zítra Ještěd, přidáš se? Sedím právě v autě a jedu z práce, dobrý nápad, 8:00 Podbrahy. Co víc si přát, řekněte...
Ráno na místě, s rámovými logy jako z logaritmického pravítka, vyjíždíme na sever. Poctivě střídáme, Turista, Bobek, Kapr / Turista, Kapr, Bobek. Docela nám to tam vzadu jde a jsme schopni i něco ústně ,,prohodit". Povinné foto, ventilky kolmo, klika s převodníky dopředu, cvak cvak a skara stejně tam je malá chybka. Přijde na ni oko zkušeného odborníka? Jedeme dál.
Trošku se laboruje a přes můj původní úmysl se to snažíme udělat hezké, volíme cestu skrz Ralsko. Musím přiznat, že to byl dobrý nápad. Příroda tu stojí za povšimnutí. Na trase časovky Bělé vzpomenu Myšáka a jeho úspěchy ve 24hod. Kapr se v Kuřivodech odpojuje a my s Mírou pokračujeme dál. Mohli bysme prý vidět Zubry a koně; ale nejvíce je vidět děr, silnice zde ještě není úplně opravená a tempo je také solidní. V Osečné Míra hlásí nějaký údaj s trojkou na začátku.
Za vsí začínáme stoupat, krajina se otevírá a protivítr je o to víc znát. Vlníme se vzhůru, na horu, až na vrchol. Po sněhu ani památky, pouze hromada na výpřeži, a pár zbytků ve stinných koutech těsně pod vrcholem, silnice suchá a obloha s oparem. Po chvíli na vrchol vyjíždí další ,,mambák", z kterého se v aplikaci klube také celkem slušný wobjížděč. Prý testoval nový materiál, tak ať slouží!
Dokončíme tedy potřebný snack a společně ve třech valíme dolů. Oddělujeme se, odbočujeme na Křižany, utíká to, že ani nevím jak. Levou pravou spíš řeším pocitem možného poklesu rychlosti která se pohybuje stále mezi 40-60km/h; jedeme ale správně, pochvíli mineme odbočku na Jablonné a lemujeme Stráž. Podél Ještědského potoka řeším první problémy s nohami, nějak se nechtějí točit a něco v nich cuká. Volím budhistickou formu útěchy - vše si jenom myslím vždyť Mírovo kolo jede úplně volně a hladce. Úspěch se během chvíle dostavuje.
Zmiňovaná cyklostezka ze Stráže do Mimoně, se nekonná. V tom fofru se nějaká odbočka či cesta špatně řeší, tak snad se Míro nezlobíš... ale teď když koukám do mapy, už vím kudy správně na ni. Nicméně hl.silnice na Mimoň nám dopřává efektivní větrnou podporu čehož masivně vyuíváme a držíme rychlost kolem 50km/h. Na Mimoňskou benzínku se jen usměju, projedeme městem za kterým Míra hlásí, že by to chtělo bufet, oponuji, nejblížší za 20km v Doksech. 20km je dost, ale když se pořádně zakousnu do galusky předemnou, vychází mi, že ta nesnesitelná bolest bude trvat ani ne 30minut. Lesy jsou plné aut a lidí jakoby rostli hřiby.
Poslední horizont a sjezd do města, ve vzpomínkách na páteční, ranní, Praha Doksy....
Penny urrraaa... 140km a 29.5km/h, u kolegy 30.5. Ranní tuistický přesun do Podbrah a popojíždění neskutečně zkresluje. Doplňujeme energii, shodujeme se, že nemusíme jet takovou kaši, ale že Karl dal nedávno 250 průměrem 31.5 se musí ocenit. Já oceňuji, že se nepřidal a respektuje tak restrikce dvou lidí.
Probíráme zbylou cestu, těší mě, že Mírovi není na škodu nejkratší cesta k domovu a vydáváme se směr Okna, dále protisměru Doks do Mšena minout velké město Mělník. Jedním z hlavních kritérií je také cesta po vršcích a využít vítr. Jak známi Doksy, vršků tu pár je a stále to v nich cuká. Cítím se jak na Mamutovi s extraligovým přelivem, nádíván UAC. 180km průměr 30, aktuální se zasekla u 4 na začátku, mé zuby už dávno prohloubily drážky v Mírově plášti do původní verze. Teď už jen přežít let do Toušeně.
Loučím se. Vracím powerbanku a odbočuji s poctou, že bych stejně již jen kazil hodnotný průměr. Kdybychom odečtli ta popojíždění atd., myslím, že by to pár přes 32 dalo... slušný konec března na 200km! Bylo mi ctí!
Blahopřeji a děkuji kdo dočetl až sem. Kdo nebyl zmíněn, není to záměrné - těch pocitů tam, cestou, za uplynulá léta bylo...
Sanžil jsem se i vysvětlit jak k tomu všemu došlo když nemám bodovky - čímž mu děkuji za podnět
Tak doufám že brzy spolu všichni dohromady!