Akce Dobříšský tvrďák 2007

Akce Dobříšský tvrďák patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2007-06-30.

Propozice :: Celkové výsledky

• Andy – Jak tvrdý je Dobříšský tvrďák?
  
  Po MTBO Brdman Cross jsem nabyla dojmu, že Vlaška pořádá parádní zvody a tak jsem se na další se závodů ze série Brdman Adventure náležitě těšila. Ani mi moc nevadilo, že triatlonovému tréninku jsem letos moc nedala, na kole mám sice najeto dost, ale plavat i běhat jsem byla pouze jednou (to je ostuda, já vím). Vzdálenosti, které jsem měla překonat, vypadaly velmi rozumně ? plavání 500 metrů ? kolo 15 km ? běh 4 km ? říkala jsem si že bych to měla zvládnout, i když plavu jen prsa a ještě mizerně a běhat také moc neumím. Můj optimismus dostal trhliny poslední týden před závodem, přepadly mne nějaké zdravotní problémy a já shodila tři kila (kdybych se o to snažila záměrně, určitě by se mi to tak rychle nepovedlo) Cítila jsem se dost slabě a tak mi bylo celkem jasné, že tentokrát budu asi překonávat rekord v nejdelší době strávené na trati. Start byl v jednu hodinu a my s Jirkou do Dobříše dorazili asi v půl dvanácté. Na prezentaci byla docela fronta, hodně lidí se hlásilo na místě. Já už jsem se naštěstí registrovat nemusela, jen jsem nahlásila Cykloserver a dostala jsem očíslovanou tašku na věci, krásné červené tričko s logem závodu a byla jsem popsána fixou. Číslo bylo krásné ? 101. Následovala příprava věcí ? plavky už jsem měla na sobě, takže jsem jen do igelitky nastrkala věci, které jsem chtěla od pořadatelů převézt na běžeckou část. Pak jsme se s Jirkou přesunuli na poloostrov k rybníku, kde se mělo plavat. Na své místo v depu jsem uložila kolo, dres, boty, přilbu a igelitku s běžeckými botami. Od pořadatele jsme se vzápětí dozvěděli, že délka plavecké části je kvůli horší čistotě vody zkrácena ? pro muže na 600 metrů, pro ženy na 300. To mi nevadilo ani trochu Start byl pro muže a ženy oddělěn, chlapi startovali v jednu, my asi o jedenáct minut později (poté, co chlapi odplavali do svého druhého kola). Takže bylo možné se kochat pěknými těly (některá byla navlečená v neoprénu) a okukovat taktiku. Ta mi byla hned jasná. Musím vyběhnout mezi prvními (starovalo se z břehu) a co nejdelší dobu běžet, než budu muset chtíc nechtíc začít plavat. Pánové plavali až na vyjímky velmi rychle, takže za chvíli jsme dostaly i my (to jako dámy) pokyn k řazení na start. Uvítala jsem to, nebylo totiž úplně nejtepleji v už mi začínala být zima. Nasadila jsem své zbrusu nové plavecké brýle a také kolíček na noc (obojí jsem testovala poprvé) a hned po odstartování sprintovala vodou dopředu. Docela se zadařilo, vyplavala jsem z předních pozic. Hned jsem nasadila svá ?závodní? prsa a překvapivě jsem zjistila, že nejsem nejpomalejší. Sice jsem se hodně zadýchávala, ale držela jsem se, tuším, v první třetině ženského startovního pole (bylo nás odhaduji třicet). Za chvíli už jsem vylézala u bójky na břeh a vzápětí se opět nořila do vody na cestu zpátky. Dokonce jsem předehnala nějaké chlapy! (no dobrá, uznávám, byli staršího věku). A už jsem vybíhala na břeh. Už to moc rychle nešlo. Sice jsem plavala jen něco málo přes šest minut, ale nezvyklý pohyb mě celkem unavil. Při oblékání v depu se mi klepaly ruce a vůbec, na mokré tělo se dres a ponožky moc dobře neoblékají, takže mi to příliš dobře nešlo. Rychle jsem vytlačila kolo z depa, naskočila na něj a pustila se do prvního stoupání směrem k areálu Vlašky. Žádný dlouhý ani prudký kopec to nebyl, ale ten přechod po plavání byl strašný, cítila jsem se slabounce a vůbec se nemohla rozjet. Předjela mě Míša Spudilová, což mě překvapilo, to jsem snad musela plavat rycleji než ona! Ale na kole jsem na ní neměla ani v nejmenším. Trvalo mi pár minut, než si tělo přivyklo na změnu a pak už se jelo dobře. Po asfaltu to bylo rychlé, i cesty v terénu byly pevné a jelo se po nich velmi dobře. Ale to proklaté stoupání na Kazatelnu. Nemuselo by to být tak dlouhé Podle Polara mělo 2,3 km a převýšení bylo 142 metrů. Pár lidí tam tlačilo, ale přišlo mi, že na kole je to přece jen rychlejší, tak jsem jela i když tepovka se pohybovala v hrozivých výškách 183-186 tepů za minutu. Byla jsem hodně ráda když jsem rozpoznala vrcholek (na MTBO tam byly umístěny lanové překážky) a těšila jsem se na sjezdík. Byl moc pěkný a já byla hlavně nadšená z kontaktních čoček, které jsem testovala. Dříve jsem vždy jezdila v brýlích a ty mi ve sjezdu různě poskalovaly, v čočkách to bylo o něčem jiném. Asi už pro příště brýle na závody odložím, jednodenní čočky jsou super. Po sjezdu následovala pěkná lesní cesta, terén byl jen mírně zvlněný, dalo se jet docela rychle. Jela jsem s nějakými dvěma kluky, zbytku lidí jsme ujeli ve stoupání na Kazatelnu. Bohužel po chvíli přišlo rozdvojení tratí (chlapi jeli 30 km) a já tak až do cíle jela sama. Přede mnou byl dlouhý asfaltový úsek, dlouhé roviny s hupíky nahoru-dolů, dalo se jet krásně ba velkou placku a kilometry ubíhaly. Poslední část byla po zpevněných cestách, pár zatáček a už jsem rozpoznávala louku před cílem. V depu jsem odhodila kolo, přilbu a tretry, nazula reeboky a vyběhla do poslední části. Ani trochu se mi nechtělo, únava už byla značná a i tepovka dávala najevo, že se pohybuji na svém maximu. Prvních pár set metrů bylo docela dobrých, pak ale přišla krize. Začalo mě všude píchat, nemohla jsem popadnout dech. A co bylo nejhorší, dostala jsem nějakou divnou křeč do ramene, nešlo s tím běžet. Jak jsem při běhu hýbala rukama, strašně to bolelo. Nezbývalo než přejít do chůze. Když se to trochu zlepšilo, opět jsem se rozeběhla. Bolest se vrátila. Tak jsem začala praktikovat indiánský běh. Po nějaké době se všechno zázračně stabilizovalo a já tak konečně mohla vyběhnout. Pak už to bylo docela v pohodě. Trasa vedla stejně, jako jsem předtím jela na kole, takže jsem i věděla, jak je to daleko do cíle. Známé pole mě opět potěšilo Jen jsem špatně identifikovala cíl, myslela jsem, že je to první černý oblouk, takže jsem po proběhnutí zvolnila a až po upozornění, že je to ještě dál, jsem zase zrychlila. Ve skutečném cíli jsem se pak zlomila vejpůl a dlouho se vydýchávala Hódně šťastná, že to mám za sebou. Pro mě tedy Dobříšský tvrďák tvrdej byl a to dost. Průměrná tepovka 176 mluví za vše, to mívám jen na časovce. Další statistické údaje: celkový vzestup byl 380 metrů, na trati jsme strávila 1:27:45. Z toho plavání bylo 6:55, kolo 56 minut, běh 24:42 (časy jsou včetně převlékání v depu). Průměrná rychlost na kole byla 17,9 km. Výsledky ještě nejsou na webu, tak nevím, jak jsem dopadla, ale podstatné je, že poslední jsem nebyla
  
  

Fotografie