Akce Štětí 2021

Akce Štětí patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-01-09.

:: Diskuze :: Trasa z Jižáku :: Trasa ze Sojovic :: Flyby :: Foto :: Ryba video

Historie: 2017 :: 2020

• Barbánek – Výlet s velkým V
  
  Do kalendáře akcí koukám vždy jedním očkem a vůbec nepřemýšlím nad tím,že bych se nějaké zúčastnil Vždyť mám běh a novoroční předsevzetí,ale to mi bere hned problém s kolenem A tak sundavám silničku minulý týden ze hřebíku v plné zimní výbavě,jen vzduch v duších není. A tak znovu ožívám tento stroj pumpou a jdu vyzkoušet na Sázavu jestli jsem na něm nezapoměl sedět a šlapat
  
  Pátek ráno koukám na ten nejhezčí web a vidím akce Štětí a červ v hlavě začne hlodat,vidět ty známé tváře,tisknout si pravice to prostě chceš A tak řeším jak s logistikou a dopravou na nějaké místo srazu. Všude pro mě daleko a tak večer volam Kaprovi,zda můžu přijet autem do Sojovic a jestli mi nabídne háček na sraz v Mírovicích. Vůbec jsem nečekal,že by řekl né
  
  Ráno vstávám v 6 hod ještě tma,teplota 0 stupňů a lehce pocukrováno jak romantické. Vyžehlit obličej ,udělat snídani,vyřídit ranní komunikaci začít připravovat věci. Termoska s teplou medovou vodou,sojovické suky (značky Zora) jesenky a jednu housku rozpulenou. Obléknout osvědčené věci,hodit kolo do Maxíka a upalovat směr Sojovice kde jsem přesně na čas. Kapr mi nabídne vyhřátou prádelnu. Uspořádat věci do kapes jak je potřeba. Kapr po chvilce přichází první přivítání s legendou a už ukrajujeme první km z dnešního výletu do Štětí směr Mírovice na místo hlavního srazu. Pohodové tempo mi vyhovuje,mluvíme o všem možném,silnice prázdné to je paráda na naměstí v Mírovicích jsme rychle. Tam už nadržený Alf,Bobek,Kolíkáč,Luke,Camrda. Pomačkat pravici,popřát si vše nej v novém roce.
  
  Vyrážíme po trase,ukázněné dvojičky doplňuje Pantáta to je bůh skoro se nepřibrzdí a hned skáče do háku V Mratíně nás předjíždí Ryba s nástavci užívá si poslední den své karantény. Snad Camrda zavelí nesmí nám ujet je úžasné nemít na to,nemyslet do budoucnosti Roztočit hnáty, s Camrdou a Lukem upalovat za Rybou,rychlost se zvyšuje tepy letí vzhůru,tahle Rybička nám neujede,ale dlouho bych tam nevydržel Ještě v rychlosti,když hákujeme Rybu potkáváme v protisměru Ivču + jeden (sorry nevím jméno) a jen slýším Ivču to vás nestihneme,to byla hláška Zastavujeme v Nové Vsi všichni se formujeme a pokračujeme. Užívám si nové cesty a své sousedy. Zastávka na chc.ní u mistní pískovny a ja se jdu přivítat s Pantátou. Vše by bylo v pořádku,kdyby se mě pak nezeptal ty si kterej….vykulím oči! Tak před rokem v Radegastovně mi asistoval na WC a málem mi skončil pod sukní a najednou mě nepoznal ještě,že jsem plachá Byla jsem tedy hrozně zklamaná,takhle mě odkopnout a zapomenout,jak na nějakou Vinohradskou Šlapku ale vše odpuštěno
  
  Znovu pokračujeme,tempo ideální, komunikace možná jen,když se to občas zvedne,tak Camrda se svým jednopřevodníkem zlobí a otáčí se kdo za ním vystřelí pěkně si ho dojedu a háknu ho za rameno a dám odpočinout nohám ať vídí jaké to je tahat takové kila vzhůru. Myslím si,že mu bylo i teplo Luk zase pořád mluví o tom kdy má shodit na malou,že mu velká žere watty nebo co až mu nakonec watty seřerou drát na zadním kole Na pěkném místě kde slunce svítí se Bobek ujme role mechanika a dává Lukovo zadní kolo do provozuschopného stavu.Tohle už nevydržel Kolíkáč a hodil Bobka kolo do hnoje,kde mu způsobil pomalý defekt a tak měl Bobek o práci postaráno Kolíkáč než aby přiložil ruku k dílu,tak nás pořad krmil tím jak vozí perfektní redukci už několik let na foukání kol. Bobek byl,tak unesen tím vyprávěním,že opravu duše odflákl a těšil se až ve Štětí onu regukci vyzkouší Pumpa se tedy v Mělníce vynechává a obklopíme tu ve Štětí. Zátím co my si dáváme kavu,jídlo,tak Bobek opravuje a fouká pumpičkou zadní kolo,protože Kolíkáčova redukce byla úplně na ho.o tolik let vozil gramy navíc,každý ho v kopcích kvuli ní wobložil a pak ani kamaradovi nemohl pomoci Nevím jestli jí vzteky zahodil a nebo někomu dal do kapsy ať už se s ní netahá
  
  Opraveno,občerstveno a letíme zpět k domovům. Neskutečný jak Ivča jede,kadenčně lehce točí nohama a nerve to silou,paráda. Cesta utíká rychle a nastává loučení jižní větev na Kostelec a já s Kaprem a Bobkem na Starou Boleslav kde nás opouští Bobek a my s Kaprem do Sojovic. Ještě na 115km náznak křečí do stehna bylo by divné kdyby né V Sojovicích ještě semnou Kapr krouží kolem baráku ať mi cinkne 120km ono to tak trochu lépe vypadá. Vzít si klíčky,hodit kolo do auta,odmítnout pozvání na kávu(omluva příště se rád zdržím)rozloučit se a upalovat k domovu.
  
  Varianta dojet autem do Sojovic se pro mě ukázala jako ta správná. Dnešní výlet s velkým V jsem si fakt užil. Příjemná společnost,nádherné počasí,krásná trasa,pohodové tempo to vše jsou plusové body
  Děkuji vám za kus překrásné soboty v sedle
  
  Barbánek
  
  
  
• Kolíkáč – Omlazovací kůra
  
  Leden. Konečně. Objížděcí sezóna začíná, využít síly balíku a nechat se odtáhnout daleko od domova. Zažít to mrazení, že to nazpět nemůžu dát, i když vzpomínky potvrzují, že to vždy nějak úspěšně dopadne a horká vana bude cílem výletu. Ve čtvrtek si zarajtovat s Lukem ve sněhu na krosce, pěkně stáhnout strachy zadek a držet sedlo, abych nešel k zemi. Pak na hladkém asfaltu zjistit, co to je za komfort jízdy. Večer promočit kecky s vykutálenou partičkou Běhen. V pátek stehna v jednom ohni a těšit se zase na milované kolo.
  Sobotní ráno na Jižňáku, vykouknout z okna na tu bílou krásu, která poletuje vzduchem. Hmm, tak to bude zajímavé. Oťas píše, že se nehodlá někde vysekat. Najíždím na vymrzlou cyklostezku, sníh křupe pod GP4000. Snad dnes podrží. Hlavní již vysolená, chvilku marně počkat na kruháku, co kdyby někdo. Na T je to již veselejší, Luke a Camrda si dnešní taškařici nenechali ujít. Na Čerňák v černých srajdách pěkně po hlavních. Ale stoupání do Satalic se změnilo v alpský vysokohorský přejezd. Ujetý sníh a zmrazky. Stáhnout půlky a pevně sevřít řídítka, jak se teď hodí čtvrteční trénink. Tak tohle nechceš, takhle do Štětí určitě nejedu. Těším se na hlavní do Kbel, ale ta vypadá stejně. Tři magoři na kolech, okolo auta málem nasazují řetězy. Nálada na bodu mrazu, přemýšlím, kde je nejbližší metro. Camrda hlásí ještě 20 km a bude to dobrý. Z Kbel mírné klesání do Miškovic. Jak mávnutím kouzelné hůlky se situace na silnici i v mé hlavě otáčí. To snad není možný, silnice mokrá, černá, na polích jen mírný poprašek. Mírovická náves se třese pod hurónským setkáním Polabské a Jižanské větve. Vidět ty opelichané tváře, které se díky tomuto sportu vracejí o 20 a více let dozadu. Tohle je omlazovací kůra, kterou neumí žádný plastický chirurg.
  Najednou jsme výškově o 100 metrů níže na sjízdných silničkách a wobjížděcí show může začít. Ryba to některým zpestří svojí rychlostí v nástavcích, abychom pak nabrali Ivču, Martina a Pantátu. Jak povznášející hrábnout na špici, aby se ostatní svezli háku. Ivča upozornila na novou lávku v Lužci nad Vltavou, Kapr naklikal novou trasu a mohli jsme si tak vychutnávat krajinky bez provozu. Majestátný Říp na obzoru, pěkně pocukrovaný a do toho Lukův problém se zadním kolem. Prasknul drát a kolo neprojde rámem. Luke se již vidí v autě, ve kterém přijede zachraňující manželka. Ale já si vzpomenu, že vozím centrklíč, který se v rukách Bobka změní v kouzelnický nástroj. Po chvíli můžeme vyrazit, jen kdyby Bobek neměl svoje zadní kolo na ráfku. Tady na sluníčku, v pozadí s horou praotce Čecha a v téhle partičce to ale nebude žádná komplikace. Přejíždíme nový most ve Štětí, Bobek chce pumpu tady, ještě přece jenom potřebuje vyladit zadní kolo na let nazpět.
  Pumpa, která toho taky již hodně zažila a dnes znovu zažívá. Jsme v cajku a valíme do Mělníka. Párek se vynechává s popěvkem od Kaťáků: „Někdy příííště!“. S Lukem na špici to baví do té chvíle, kdy mě nechce pustit před sebe na vystřídání, při mém zrychlení, též zrychluje. Za námi švitořící dvojičky a já vím, že ten transport do Prahy, ještě bude bolet. Konečně se uvolil a vzadu je hned příjemněji. Kapr, Bobek, Barbánek, Alf se loučí, my na Kostelec kolem rozpadlého plicního sanatoria. V Mratíně se odpojuje Ivča a Pantáta a ve Veleni Martin. Veselá trojka z rána zbyla, před Vinoří si vydupávám zastávku na tyčku a termosku. Teď by to již mělo klapnout, silnice jsou černé a mokré a blatníky plní svoji funkci…
  Děkuji, že to stále držíme, že ta plavba má stále takové grády! Moc jsem si to užil, takovou estrádu neumí žádná komerční ani veřejnoprávní televize!
  
  
• Luke – Ště(s)tí
  
  O párku v Mělníku, teda v rohlíku, melu minimálně od října. O Štětí jakbysmet. Chudák Kolíkáč si toho musel tolik vyslechnout. Jak přežít zimu, připravit se a pak to tam poslat. Kam? No přece na ten párek. A ten je nejlepší na stém km v Mělníce. Všechno vyšlo, leden začal, výlety se prodlužují. Do Štětí se těším moc. Týden začal, pátek je tu a já bych nejradši nejel. Sakra proč? Teplota i odhodlání klesá až kamsi pod nulu. V hlavě probíhá tvrdé vyjednávání o tom, jak moc asi zmrznu, jestli sebou někde fláknu a jestli to opravdu je lepší než se trápit doma na trenažéru. Zásadní zlom přichází až po otázce, co chceš dělat v sobotu odpoledne. Sedět s hlavou v dlaních nad neutichajícím přívalem fotek, aktivit na stravě a hlášek, který asi jsou vtipný, ale ty je nikdy nepochopíš? Nebo ležet ve vaně s pocitem absolutní blaženosti, hlavou v oblacích a další popsanou stránkou oranžového deníku?
  V sobotu ráno pak totální automatika. Teda než zavřu dveře od domu... Sněží. Ty jo, tak to nebylo v plánu. A u nás ještě nebyl sypač. Normálně bych to vyfotil, ale nechci ztrácet čas, protože na sraz asi naberu pěknou sekeru. Tak sypač nebyl ještě vůbec nikde v Průhonicích. Snažím se aspoň nějak jet a držet se ve stopě, kterou projel asi autobus. Důvěru ale v silniční pláště moc nemám. Při výjezdu z Průhonic v esíčku před dálnicí dojíždím autobus. Tak zas tak pomalej asi nejsem. Do Újezda mi aspoň dělá stopu, pak už musím čistě po sněhu. Až hlavní Novopetrovická je posolená a bez sněhu. Myslím si cosi o zpovykaných Pražácích a upaluju na téčko, kde už čeká Camrda. Za chvíli je tu i Kolíkáč a ve třech vyrážíme.
  Průjezd prosolenou Prahou je v pohodě, až za Černým Mostem došla sůl a na silnici leží břečka, takže všichni raději opatrně, ale cítím, že jsem asi nejvíc v pohodě. No taky už jsem jel dnes po horším... Při výjezdu z Prahy najednou místo chybějící údržby spíš chybí sníh. V Mirovicích pak Polabská větev hlásí, že u nich žádný sníh není. A nejen na silnicích, ale za chvíli i pole jsou nezvykle holá. To už se ale kupé pěkně plní. V Mirovicích plus Alf, Barbánek, Bobek a Kapr. V Mratíně nás zdraví Ryba, ale jen sebou mrskne nad hladinou a hned by nám chtěl ujet. S nástavcema a bez blatníků, chápu, že to dnes nepojme společensky. Ale někdo si přece jen přeje družbu, tak přichází na špic povel ho sjet. No nenecháme se dlouho přemlouvat a za chvíli už se vezem. No, dlouhodobě by to asi moc komfortní nebylo, ale sranda byla. V protisměru vidím Ivču a z jejího výrazu čtu, že čekala spíš Posázavský pacifik, než Pendolino. Nedá se nic dělat, Rybu pozdravit a vystupovat. Formujeme už teda předpisový Polabský pacifik express a pokračujeme dál. Má to výhodu v tom, že poslední cestující, Pantáta, nemá sebemenší problém naskočit.
  Silničky bez aut, stejně jako naše skupina, vyzařují klid a pohodu. I to slunce se k nám nakonec přidává a ohřívá naše omrzlá těla. Líp už být snad nemůže. V Lužci nový most, jen pro cyklisty a v případě nouze sanitku. Vypadá trochu jak zmenšenina mostu do nové sezóny z Ústí. To jsou věci... Pak kolem zámku Horní Beřkovice, kde se silnice na Polabí až podezřele zvedá. Barbánek na špici nezpomaluje a tak se snažím držet krok. Camrda by si chtěl hrát, ale je leden. Tahle velehora nakonec měla 3 kilometry a 3 procenta . Pak sjezd, kolem silnice je zase sníh. A další brdek. Libkovice pod Řípem. Nejdřív cink a pak mě někdo začne žrát watty a divně kopat do zadního kola. Zastavuji, ale na první pohled příčinu nevidím, až když kolem protočím, cinknutí se občas zopakuje. Jeden drát se odporoučel a kolo neprojde rámem. Konec.
  Přemýšlím, kde jsem, kdo pro mě přijede a co budu dělat do té doby abych neumrzl. Kolíkáč nabízí nářadí, jehož název mi nic neříká a už sem ho zase zapomněl. Díky, ale nemám tušení, jak vyrobit kolo, natož z něčeho, co kolo bylo, ale teď je to šiška. O tom, že se to dá zaonačit, aby se z šišky zase stalo kolo, jsem slyšel jen legendy a nevěnoval jim víc pozornosti. Prý Bobek o tom něco víc. Ptám se ho, tedy, zdali mám nějakou šanci na Štětí, ale jako pravý šaman mlčí, vezme nástroj do ruky a začne s ním podivně kroužit. U toho něco občas zamumlá. Vůbec nevím co se děje, jen smutně koukám na Garmina a utěšuju se, že těch 67 km bylo taky fajn.
  Kolo je opět kolo, tak přeci jen mám Ště(s)tí! Neuvěřitelné. S nedůvěrou nasedám a ono to jede. Velký dík, ještě jednou! Ale nepokračujeme. Bobek totiž při tom rituálu vypustil duši. Nebo mu jí někdo nevypustil. No radši si jí prostě vymění. Já aspoň můžu pomoct, protože duším rozumím, teda hlavně do mojí obdivované brašny se vejde dost bombiček, tak s nimi nemusím šetřit.
  Konečně pokračujeme. Každý další kilometr si užívám o to víc, protože je prostě nějak navíc. Do Štětí to uteče rychle. Tam ještě plánovaná, zrušená a zase naplánovaná zastávka na pumpě. Finální dořešení Bobkova defektu a občerstvení. Kolíkáč si konečně užil, že se mohl předvést se svojí redukcí. Tohle bylo prostě fantastický číslo! Do Mělníka to uteče rychle, na pumpu nikdo nechce, tak jen zamávat, ať nám jich dají na příště dost ohřát. S Kolíkáčem si lebedíme na špici, až se mi ani nechce střídat . Prostě idylka.
  Začíná loučení, až zbyde zas jen trojka z jihu. Zjišťuji, že zbylo docela dost sil, a tak se snažím držet tempo. Camrda to má podobně, takže si docela svištíme. Ve Veleni si chce zase Camrda hrát, ale pořád je leden. Sice jsem si říkal, že bych využil odlehčeného zadního kola, ale pak jsem si to radši rozmyslel. Ještě rychlá pauza, aspoň se v klidu člověk napije a pak už to jen dotáhnout přes Prahu, teď už vzorně uklizenou. Co dodat? Prostě paráda a nekonečné Ště(s)tí! Díky!