Luke –
Dědek s velkejma klukama
Železnýho dědka vlastně vůbec nějak nemám v plánu, protože se kryje s Úštěkem. Ten ale nakonec není, a tak teda hurá na dědka. V pátek si jedu projet okruh, který není tradiční, ale náhradní u Neveklova. Těžký je teda dost, asfalt hrubý, sjezdy ne moc odpočinkové... moc se mi nechce, ale závodní km jsou prostě potřeba.
V neděli ráno docela děsivej radar, takže se musím trochu srovnat s tím, že to bude další závod na mokru. Na místě naštěstí sucho, docela teplo. Spousta známých tváří a dost motivace uviset co nejvíc. Bohužel z týmu jsem tu sám, což mě docela mrzí, další skoro domácí závod...
Start je za drobného mrholení, silnice mírně vlhká, ale nenahazuje. To je na začátek dobrý. Začíná se do kopce a hned se docela jede. Držím se cca v půlce balíku a když je příležitost, tak se sunu vpřed. Po chvíli hned někdo zkouší odjet, za chvíli už jedou před balíkem Tomáš Dudek a Olda Novotný. Nikoho to moc nezajímá a držíme spíš tempo. Přede mnou si řekne o místo Kuře a odjíždí je stíhat. Mám to na kousek a dalo by se jet s ním, ale klidním se a říkám si, že bych se měl vrátit nohama na zem. Kuře odjíždí a za ním Jonáš. To jsme na konci první stoupavé části a je hotovo, ale to samozřejmě nevíme.
Přichází trocha vlnek, sjezd a jde se na první vrchařskou prémii. Vlastně mě zajímalo, jakej šrot se o ty prémie pojede, ale to se dnes už nedozvím. Nájezd do prémie mě vynese na čelo, když se mi nechce brzdit. Navíc v euforii, že jsem první část přežil a vypadá to, že to dnes půjde. Najíždím si na špic před někoho z dvojice Xeelo v mistrovských dresech (přesně sem neviděl, jestli to byl Kollert nebo Uličný) a chvíli balík potáhnu do kopce (30s skoro 600W). Pak kouknu na Garmina, dojde mi, že mi asi jeblo a jdu se radši uklidit do háku. Na vrcholu prémie tedy jedeme jen tempo a já takticky se posouvám dopředu. Sjezd chci totiž jet z čela, což je mi umožněno a do nebezpečné zatáčky a další vrchařské prémie tak najíždím na dobré pozici. Chci tedy trochu pošetřit a záměrně nejedu úplně na max (450W). Na horizontu ale už musím přišlápnout, někdo to rozpojil, a tak jsem ve finále ušetřil úplný prd. Stejně tak to někdo rozpojí v jediné trochu rovné pasáží po sjezdu směrem k cíli. Pár lidí to jakoby sjíždí, ale moc se nedaří. Cílem tak projíždíme s menší ztrátou a trochu mě mrzí, že jsem z balíku vypadl takovou blbostí, že jsem se motal na konci...
Po prvním brdku je ale vidět, že balík moc nejede. Je to proti větru, navíc pořád mírně do kopce. Tuším, že by to šlo dojet, tak potáhnu a zmenším odstup asi na půlku. Doufal jsem, že to zbytek skupinky namotivuje, ale moc to nevypadá. Takže když vidím, že to moc nefunguje, doskakuju si tam sám. Po pár minutách se tedy dotáhne i zbytek, ale taky se jim to povést už nemuselo...
Další prémie se jede trochu víc v klidu, sjezd opět mezi prvními. Druhá prémie okruhu je pod 400W a začínám si říkat, že bych to mohl objet celé. Do cíle už to je v klidu a stihnu i něco sníst.
Třetí kolo se jede v klidu, na prémiích občas krátce přes 400W, ale přijde mi, že jsem si na to zvykl. Přestalo pršet a silnice pomalu schne, stejně jako já. Sjezd na rámovce za Šmíďákem jak v Kolodějích. Jinak to hlídá Koblic z Weberu, případně jede údržbu. Těžká pohoda... až do brdku před cílem.
Tam za to bere Xeelo, tvrdě. Vkládám 600W, ale lehkost ze začátku už chybí. Brdek do čtvrtého kola zase na max, ale 600W už to není. Začíná to hodně bolet. Poměr šrotu a odfrknutí se dramaticky změnil, držím se u špice, což mi dává naději, že když se to bude dělit, dopadne to v můj prospěch. Ale všichni drží, i když někteří se kroutí víc než já. První prémie se dá, sjezd zase z čela, ale zadarmo to není. Do další prémie tuším, že se to rozdělí, najíždím si tam z čela a jedu co to jde. Ale i se 400W couvám balíkem. Docela hrůznej pohled. Kousek přede mnou zůstává Pavel Provazník, se kterým jsem jel před pár týdny Posázaví. Za horizontem ho docvaknu, nic neříkáme a hned jedeme. Sjezd docela přísně, ale balík v nedohlednu. Naopak za námi trojice odpadlíků, takže se domlouváme, že to nebudeme hrotit.
Pak v pěti, točíme, přijde mi, že na tom nejsem špatně. První prémii jedeme bez nástupů, v druhé taky, ale tempo trochu roste. Odnáší to Standa Zahorec, což dodá motivaci Jardovi Halíkovi z jeho kategorie, aby na špici trochu přišlápl. Já i Pavel taky chceme jet a ještě je tu junior Libor Švec, který s tím taky problém nemám. Takže rovinku po sjezdu dál docela jedeme. Pořadí je tedy vyřešené, kromě mojí kategorie.
Pavel se toho nebojí a v posledním brdku se zvedá, já to tak tak zalepím, ale když chce vystřídat neodmítnu a doufám, že by příjezd do vesnice z čela nemusel být extra nevýhoda. Přes horizont si tedy ještě přišlápnu a za zatáčkou z padesátky začínám sprintovat. Teorie se potkává s praxí a cíl je tu tak rychle, že se s tím vlastně asi ani nic udělat nedalo. Beru tedy první místo z odpadlíků, pak ještě Pavel hlásí, že jsme předjeli Lukáše Kindla, který vydržel v balíku dýl než my... No to jsem v tom šrotu na konci ani nezaznamenal...
Pocit fantastickej, svezl jsem se v balíku pěkně dlouho a vlastně bych řekl, že ani nechybělo moc a mohlo být i líp. I tak 80 km v tomhle terénu s velkejma klukama je pro mě splněnej sen. Začíná mě to bavit v dešti, protože se jede trochu opatrněji, navíc mi to zatím vždy jelo... Závod skvěle zabezpečen, okruh pěknej i když povrch nic moc. Ale zase spíš hrubý a nepříjemný, než díry a nebezpečný. Prostě další pěknej závod.
::
Propozice ::
Celkové výsledky ::
Diskuze