Vendu –
TATRY TOUR – 6.místo a vyhraná sázka
TATRY TOUR - 6.místo a vyhraná sázka
Když jsme se s Daliborem domlouvali, jak skloubit mou krátkou letní dovolenou, účast na závodech a nějakou jinou sportovní aktivitu v jedno, padla naše volba na Vysoké Tatry. V sobotu krátká biková vyjížďka, v neděli závod MTB Tatry Tour, v pondělí bike a pěší výšlap na Zbojnickou chatu a v úterý zpátky do Smokovce.
Zátopek - věrný soudruh a účastník na mých zájezdech se nemohl nepřidat, tak jsme v pátek večer vyrazili směr Slovač, přespali jsme pod širákem někde u Lipníku nad Bečvou, posnídali frgále v Rožnově pod Radhoštěm a do Smokovce dorazili kolem 2 odpoledne, ubytovali se, oblékli se a vyrazili protočit nohy před nedělním závodem. Dalča nám nějak zapomněl říct, že cesta na Popradské Pleso a zpět je sice jen 38km dlouhá, ale má tatranské převýšení, za což nebyl rád Martin Lenz - Zátopek, námi přezívaný Lentilka (když on je tak sladký a kulatý). Když jsme na něj na Plese čekali 18 minut, začala jsem být zmrzlá a vzteklá a od fyzického napadení ho zachránilo jen to, že boxuje ve vyšší váhové kategorii, já jsem křehká žena a Dalibor mě uplatil Radlerem. Sjezd do Smokovce jsme si užili všichni, jen jsem občas necítila ruce s narušenými nervy a porušenou drobnou motorikou a nebyla si jistá, že v nich udržím řidítka. Kamarád ortoped mě ujišťuje, že správná rehabilitace, širokospektrální vitamíny B na obnovu nervů a rozumná (rozuměj žádná) zátěž, jsou zárukou vratnosti této patologické změny, tak uvidíme. Po výborné večeři v místní Kolibě jsme zalehli a těšili se na závod.
Nedělní ráno nás přivítalo skorojasnou oblohou, sluníčkem a teplotou kolem 20C.
Na hlavní ulici v Novém Smokovci se v 10.00 postavili na start borci v obou kategoriích. Dlouhá měřila 85,8 a byly to 2 okruhy tratě krátké. Na dlouhou vyrazilo 28 bikerů a na krátkou 126.
Prvních pár kilometrů byl let po silnici, najetí do terénu byl kulturní šok, z rychlé silnice do velkých kamenů, kde se šlape těžko, ale sklon nebyl takový, aby to jelo samo, pak nás čekalo pár brodů, z nichž 1 se jet nedal, pod mostem jsme vytlačili kola na silnici a opět silniční vložka do Vyšných Hágů, kousek rychlým terénem, mírně nakloněná silnice směr Plesa... pořád pohoda. Další najetí do terénu znamenalo prubířský kámen pro většinu závodníků, široká cesta s hlubokou a jemnou šotolinkou, naklopená tak, že místy šla jet jen na kašpara, to vše na přímém slunci a 5km dlouhé, slabší jedinci padali či slézali ze svých ořů... S křivým úsměvem jsem je předjížděla... Oni se asi usmívali, když předjížděli mě v následujících bahnitých a kamenitých sjezdech, kde jsem pro změnu padala a slézala já.
Z 18. na 35.km to bylo de facto z kopce, za zmínku stojí brod přes divokou řeku, který se nedal ani jet, ani přejít suchou nohou, takže jsme se odvážně vrhali do ledové vody, sahající do půli lýtek a smáli se na fotografa, který nás vybízel k úsměvům pro kameru. Posledních skoro 10km bylo do kopce, vycítila jsem svou šanci a postupně sjela 4holky, co si mě mazaly na chleba ve sjezdech... S poslední jsem si to chtěla rozdat v cílové rovince, (mimojité taky proto, že dřív jsem ji nesjela), ale asi neměla chuť závodit a tak spurt na 6. místo byl jednoduchý.
Organizace byla výborná, organizátoři se dušovali, že na 2.ročník domluví s Tanapem otevření všech závor.
Dalča s Lentilkou byli v cíli taky spokojení, jen tam prý mohlo být víc terénu. Namožená těla jsme si naložili v Popradu do lázní, teda Martin si naložil, my jsme si je spíš otloukali na tobogánech, aby pan měl pan masér večer víc práce.
Pondělních 10 stupňů, vytrvalý déšť a stejná celodenní předpověď nás donutilo změnit plány a odjeli jsme do Beskyd. Už v Žilině nepršelo, na Makově bylo příjemných 15C a tak jsme se rychle ubytovali v Horní Bečvě a vyrazili směr Pustevny (výborné frgále v kolibě s krbem), Radhošť (výborné pivo, jak jinak než Radegast), Frenštát a zpět Bečva skoro za tmy. V úterý protější hřeben - z Bumbálky na Solanec, Soláň vede neuvěřitelně krásná, rychlá a přitom terénní hřebenovka, skoro bikerský orgasmus. Po silnici zpátky do Bečvy a to obdivuji všechny, kdo jeli silniční Beskyd Tour - některé kopce jsou vražda.
Ve středu jsem zjistila, že díky 4dennímu bikování (místo 2dní) jsem vyhrála 4měsíční sázku. Vsadili jsme se s kámošem, který si na lyžích zlomil klíční kost, kdo od dubna do konce července najede víc km. On počítal s tím, že budu 2dny chodit a mírně kolo vypustil a já ho porazila na 2600km o pouhých 33km. Parníku, díky za tu basu šampaňského.
