Akce Krakonošův cyklomaraton 2022

Akce Krakonošův cyklomaraton patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2022-06-18.

Nejdelší varianta má délku 135 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: ČT sport

Historie: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021

• Dreamer – Krakonoš v roli superdomestika
  
  Prvni letosni venkovni zavod jsem si naplanoval na Krakonosuv cyklomaraton. Protoze jsem ale vedel, ze nejsem venku vyjezdeny, premyslel jsem jak zavod pojmu. Nakonec jsem dostal myslenku, ktera byla zajimava, ale narocna na realizaci a to hlavne mentalne. V patek si davam naplno hodinovy zavod na Rouvy na 300w a tak vim, ze o pulden pozdeji v Trutnove muzu zapomenout na jizdu s celem. Nabizim pomoc domestika Lukovi, Kaprovi a Kolikacovi, za predpokladu, ze s nimi vubec v baliku budu, az se to nadeli. Ranni cesta s Mlhosem a HonzouB je pohodova, dokonce se potkame s druhym autem a potetovanymi zenami cyklistkami na benzinove pumpe. Kluci me vybizeji k seznameni, ale holt jsem narocny, zhusta tetovana zena neni zrovna to po cem touzim.
  
  Na prezentaci mi skoci cislo vyzvednout HonzaB a tak se muzu vydat rovnou na start, cas bezi a za dvacet minut zaciname. Chtel jsem si stoupnout nekam kde na me zbyde misto, ale Kolikac, Kapr i Luke stoji prakticky na cele s elitou z Xeelo a spol. No tak se k nim pridam. V 10h odstartujeme a jsem docela nervozni co se bude dit. Tim ze jsem takhle na cele, tak se tu jede rozumne a mam cas se szit s pohybem v realnem baliku. Brzy se ale zrychli, prijdou prvni brdky, protijedouci auta, diry na silnici, sjezdy, zatacky, no proste je to uplne jiny vesmir nez ten na Rouvy. Ale s kluky tu jsme a prezijeme prvni brdek. Ne tak uz ten druhy, kde chytim s Kolikacem mensi diru, ale jeste se dotahneme. Pak jedeme na chvostu celniho baliku az prijde druhy kopec, kde uz celo nechavame byt. Asi bych na to mel, ale tohle je presne ta chvile, jak jsem si ji vysnil. Dostatecne unaveny ze vcera, abych nemel ambice hakovat celo, ale zaroven s dostatkem sil na to jet s kluky.
  
  Utvorime udernou ctverici a pres hranici do Polska jedeme pekne ve skupine. Nekoho sjedeme a skupina se cile rozrusta. V Polsku se ptam, kdy nas asi doskoci elita a vida, jsou tady. Hakneme je tak na kilak, jak se ale silnice zvedne, jsou pryc. Pokracujeme nasim tempem, bohuzel bez Luka, ktery trefil diru. To je opravdu smula, ale drive ci pozdeji se takove veci stavaji kazdemu z nas. Priste si to Luke jistojiste vynahradi. Jedeme ve trech a v dalsim brdku ztracime Kapra. Nechavam na Kolikacovi, jak chce dal pokracovat a rika, ze jedeme se skupinkou kde prave jsme. Docela se jede, turistika to zadna neni. Stiham ale v pohode a to uz zaciname stoupat na Pomezky. Tam se ptam kdy nas predjede celo kratke trasy a za par vterin jsou tu. Kolikac glosuje rozbitou silnici, mne to ani neprijde s 28 mm plasti, ty se ted hodi. Nahore vezmu bidon, chytim sice diru, ale ve sjezdu kluky sjedu, byt zadarmo to nebylo. Predavam bidon nacelnikovi, ten mi dekuje a mne moje dnesni uloha zacina bavit vic a vic. Samozrejme to boli i me a tak setrim se slovy a soustredim se na vykon.
  
  Pec po Snezkou a prichazi stojka na Prazskou boudu. Pod ni Vita Novak s technickym problemem. Stoupame, bezec Holusa dnes na kole mizi v dali. Jedeme s Kolikacem nasim tempem a prekvapive zjistuji, ze i tenhle kopec se da vyjet a nebyt uplne na srot. Nahore zase stavim a beru pro Kolikace bidon. Pak mi na rozbite ceste docela trva, nez se dotahnu, ale v dlouhem sjezdu si drzim kluky porad na dohled a v najezdu na hlavni jsem tam a opet muzu Kolikace zasobit cerstvou vodou. Skupinka pekne jede a brzy jsme na bufetu ve Straznem. Tady uz stavime skoro vsichni vcetne Vladi Kloze. Cekam az Kolikac odjede a jeste si beru pulku kolacku, i kdyz ho vubec nepotrebuji, ale jen tak na chut. To se mi odmeni tim, ze pak musim sam kluky sjizdet pekny kus cesty az do kopce na Hoffmanky. Ale jsem tu prave vcas, abych nas dotahl na skupinku pred nami.
  
  Blizi se zavecerna pasaz, sjezd, rovina, brdek, kde u Hradecku jedu na konci za dvema kluky, kteri nechavaji diru a tak si musim jeste jednou davat, abych dojel skupinku s Kolikacem. Jak jsem rozjety, jdu na celo a tahnu celou grupu az do Trutnova. Dole uz je pekne horko, takze jsme vsichni radi, ze je cil na dohled. Jeste zvladnout prudky sjezd ulici kousek pred cilem a dovezt Kolikace pod cilovou branu. Na bednu v kategorii mu to sice nevyslo, ale i tak to byl paradni zazitek! Rad jsem pomohl a sam jsem po vetsinu zavodu musel jet naplno, takze spokojenost po vsech strankach. Po zavode za odmenu vykoupani v chladive rec, pokec s kluky a pomaly presun domu. Krkonose mi dnes ukazali svoji privetivejsi tvar, dekuji za to!
  
  
• HotGeorge – Krakonoš 2022
  
  Po roce opet na startu tohodle podareneho zavodu. 136km a 2300m nastoupano jsou parametry, ktere by mi mely relativne sedet. Minulej rok jsem tu strasnym zpusobem vykrecoval, letos je taky vedro, ale vic fouka a stejne bych rekl, ze tak o 2 stupne mene, takze to neni tak hrozny. Posledni 2 dny do sebe laduju stejne magnesko a na trati mam zajisteny luxusni servis s bidonama, dekuji!
  Pred startem potkavam Honzu Fisnara, mistni legendu tohodle zavodu a obrovskeho sympataka. Na otazku, jakou ma formu odpovida neco ve stylu "ja uz musim jezdit jenom furt naplno, na vic uz nemam"...to jsem jeste netusil, jak pravdiva slova to jsou
  Letos je zavod "okorenen" tim, ze je na start prihlaseno 20 zavodniku Elite - mj. 5 jezdcu z Elkovu a 3 z Favoritu Brno. Ti startuji spolecne s kratkou trasou o 5 minut za nama, ale jsou klasifikovani s nama. Coz je dle meho dost nestasny z nekolika duvodu. Krom toho, ze handicap 5 minut je na 3.5 hod zavode (pro ne, pro vetsinu ucastniku 4hod+) o nicem a profici tak "vykradou" podiova umistneni (a ruku na srdce, uplne jinak zni "byl jsem druhej" nez "byl jsem sedmej, ale jeli tam profici"), tak to meni i dynamiku zavodu. Za mne to moc stastne neni.
  Ale zpet na trat. Na startu se uz zkusene stavim do druhe lajny. Prvnich 5km za zavadecim vozem a pak jdeme na to. Moc se nenastupuje, ale Michal se snazi rozjizdet tempo. Par kluku z Lawi se na spici taky vystrida, ja se tam dostavam az cca po 18km tesne pred Zaclerem, kde Honza Fisnar rozjizdi dost zbytecnou kudlu a pomalu trha balik a tim se ocitam uz vic ve predu a zacinam se taky na tempu podilet. Premii v Zacleri projizdim na cele baliku, na druhem miste za ujetym Michalem Prochazkou, ktery nastoupil takovym stylem, ze jsem malem chytl rymu. Prichazi dost rychlej a vetrnej sjezd a ruka do Polska. Tam je druha premie, kterou se rozhodne Michal Prochazka vyhrat taky. Nam ostatnim jde o to jet dobre tempo, at nas nesjedou profici driv nez ve stoupani na Pomezni boudy. Honza Fisnar zase najede na spic, ja vyjedu za nim spolecne s Josefem Bakem z Kupkola, kterej ma teda slusnej tah na rovine. Po projeti premie se Michal Prochazka nechava dojet a razem jsme v uniku 4. A Honza Fisnar to hecuje, at jedem. Zcela uprimne - vim, ze je to blbost. Vystrilet se tady jeste pred najezdem do kopcu, kdyz stejne zezadu naleti profici s tema nejlepsima amaterama v haku, kteri tak dostanou "free ride". Ale vzdycky jsem si nejakej unik chtel zkusit, tak jdu do toho Hlasy, ze to nema smysl, Honza Fisnar tvrde odbyje tim, ze to tady zna a za chvii nam zacne foukat do zad, a ze ty Pomezky bychom mohli stihnout urvat! No, a tak jedem Tech 40 minut, co jsme v uniku, mam prumerny tep 177 tepu (!!). Jak jste uz asi pochopili, dojeli nas Cca 3km pred vrcharskou premii na Pomezkach pod nama vidime asi 15 lidi s Elkovem na cele a 2km pred horizontem jsme dojeti. Honza Fisnar se s tim jeste nechce smirit, takze to zkousi asi kilak jeste solo (kudos za odvahu), ale stejne je pohlcen. Skoda, nevyslo to. Prekvapive se porad jeste citim v pohode na to to ty posledni 2km haknout a kdyz pominu nastup na poslednich 300m, kde uplne bez ambici zustavam v zadni skupine s nadeji, ze se to sjede, tak to ani nebylo tak hrozny. Tak fajn, jsem v top cca 18 lidech, pod Prazkou bych tu mel vydrzet! A vydrzel jsem Ve sjezdu a mirnym stoupanim do Pece jsem usetril nejake sily, Elkov jede spic, my tahat nemusime. Tady bych to fakt sam jet nechtel.
  Kazdopadne stoupani na Prazskou si vybira svou dan. Uz odspodu si jedu svoje, normalne tu cestu sneruju, abych nemusel jet vic jak 350W. I tak par lidem cukam, nicmene Elkov je uplne pryc, Michal Kollert mi ne-tak-rychle, ale stejne ujizdi a docvakava se na Nezu a Jonase z Lawi. Nejsou zase tak daleko, ale tech 30s tam uz nemam. Honza Fisnar je tak 15s prede mnou, skoro si rikam, ze bych ho mohl dojet v nasledujici houpave pasazi, ale to bylo dost najivni. Misto toho mne dojizdi 14 lety Marek Reiger, kery ma tak 40kg (to neni nejvetsi vyhra pro dalsich 55km), ale nakonec i reprezentant v cyklokrosu Kuba Riman, ktery ma dost velke problemy s razenim a proto odpadl ve sjezdu z Pomezek. Honzu Fisnara vidim naposledy jeste v stoupanicku po Prazske a pak nastava sjezd, kde vsem ujizdi. A ja mam co delat, aby mne neujel Kuba Riman, protoze takhle z kopce proste jezdit neumim. Mladas s tim ma taky trochu problem. Nastesti Kuba nechce jet sam (ikdyz by asi mohl), takze spis pocka.
  No a takhle jedem az do cile. Zajimavosti nasi trojce je, ze pomer spici je tak 70:25:5%. Ja mam tech 25% a mladas 5%. A to nekecam. Jestli za tu hodku a pul, co nam to trvalo, odtahal vic jak 3 minuty...no jo. Zaroven nam celou cestu (a to i skrz KRNAP!) jede za zady jeho tata v aute, ktere se oficialne nesmi (ale s tim si nelamal hlavu ani Elkov). Kdyz se blizime k cili, snazim se mladasovi rict, ze bych se na spurt vykaslal a nechal vyhrat Kubu Rimana, ktery bezkonkurencne odtahal nejvic. Jestli skoncim 15. nebo 16. je mi jedno. Navic on je v jine kategorii, takze mu to muze byt jedno taky. Moc se na to netvari. No a tak dojde k dost neprijemne situaci 500m pred cilem. Pri sjezdu dolu do posledni pravotocive zatacky v asi 50km/h se to vyhroti a Kuba se rozhodne si to pohlidat a napali to do te zatacky moc rychle. Podjede mu predni kolo a leti k zemi, cimz mi ale prehradi cestu. Musim tak skocit na chodnik a pak i do travy, abych se mu vyhnul. No ty vole! To bylo o fouas a zaroven si to fakt nezaslouzil. Mladas toho vyuziva a plnou silou spurtuje do cile. Byt jeho tatou v aute, tak mu vynadam. Takhle jsem mu jenom v cili rekl, ze jel fakt na svuj vek skvele, ale jeste se musi ucit respektu....
  Nakonec 15. celkove, 8. v kategorii, bez profiku bych byl v kategorii 4., coz je dobry. Dneska jenom lehke naznaky kreci, ale nic velkeho, a za ten unik jsem vlastne zase tolik nezaplatil. Moc diky za support a na nejkou chvili hromadakum rikam sbohem!
  
  
• Kolíkáč – Brambory z Krkonoš
  
  Osmým rokem celý týden na nic jiného nemyslet než na Pomezky, Pražskou, Hoffmanky. A hlavně jak zvládnout start přes Žacléř, který bude určitě zase prosévat do té správné nebo nesprávné grupy? A taky lustrovat startovku ve své kategorii a dumat kolik borečků mě přežehlí… no je to nabité, do TOP5 by to byl pro mě úspěch. Navíc Křivoklátsko z minulého týdne zanechalo hluboké stopy v mých stehnech a ztěžka je vymazávám. Ale pátek už kujeme plány s Lukem, přislíbil mi pomoc, tak na sobotu hledím optimisticky, že si to zase užijeme. A navíc když se přidává i oranžová maratónská legenda Dreamer, který je rozzávoděný z Rouvy a Krakonoše chce taky s námi ve skupině.
  Trochu dohadů ohledně dopravy, už by to chtělo týmový bus a bylo by vyřešeno. Ale nakonec se nějak ekonomicky poskládáme a u Kuksu na pumpě si můžeme plácnout dlaněmi. V Trutnově chytáme zcela náhodně luxusní flek u jedné hodné paní na zahradě, přímo naproti schůdkům na tradiční koupačku v Úpě, kterou plánujeme hned po projetí cílem. Teplota se totiž začíná šplhat k hodnotám minulého roku a já po přečtení reportů cítím tu slabost a nabíhající křeče, co jsme měli před rokem od Pražské boudy. Peru do sebe hořčík všemi možnými způsoby, dokonce stříkám na stehna nějaký prý zázračný magnesium sprey od Luka. Namazat záda pod průsvitnou komboškou a jde se na to.
  V první lajně stojí můj soupeř Jarda Halík a hned mě zve k sobě na pokec a ukazuje pozůstatky pádu z minulého víkendu. No slušný ďábel, že dnes jede, to já bych ležel na kanapi a foukal si bolístky. Kapr vedle mě, kousek za námi Luke s Dreamerem, tak teď si jen popřát šťastný začátek. Startovací pistole selhala, ale stopky spolehlivě začaly ukrajovat první vteřiny dnešní bitvy. Že se nedá nic naplánovat a pokaždé je to jiné a neopakovatelné nám ukazuje hned první kruhák, který je vlevo zatarasen auty, a tak se musíme všichni vejít do pravého pruhu. Kapr ztrácí bidon, ale hrdinně směřujeme ke špici a na výjezdu z Trutnova tak očucháváme zaváděcí motorku a koukáme na tu vymetenou silnici před sebou. Tak toto se zatím povedlo!
  Ostrý start, hned se tempo zvyšuje a mně to moc nechutná. "Olesnak" začíná bolet, hlavně jeho závěr, kdy ručička musí jít zvysoka přes 400 wattů. Ale orange zadky Kapra s Lukem jsou dostatečným magnetem. Padáme do Bernartic, levá točka a natažená tvrdá lajna. V hlavě mám šetřit, šetřit, tak sjíždět to nehodlám . Pár borečků začíná točit, ale hlavně zezadu přilétne Dreamer, který to metr po metru stahuje. Tak paráda, před Prkeňákem jsme zpět, poprvé dnes musím poděkovat Snílkovi! Snad se tyhle ušetřené síly budou hodit. Balík je už zase roztažen po celé šířce, tak si loknout z bidonu a znovu do plných, jelikož se to znovu natahuje. Přesně podle předpovědi Ing. Sukese si vystupujeme před nájezdem na hlavní směr Žacléř. Asi by to ještě šlo to vydrásat kousek s nimi, ale respekt z těch dalších stoupání v tom vedru nám rozumně zavelel konečná, vystupovat. Já se trochu srovnávám a také se zapojuji do střídání. Prémie Žacléř, vytahuji na oslavu ze zadní kapsy dresu bidon a dávám napít svým soukmenovcům. Tohle je sen, 4 orange za sebou se stávají motory ve větší grupě, která valí do Polska. Před Lubawkou tomu ještě napomáhá vítr do zad, tak pro tyto chvilky to stojí za to!
  Sjeli jsme Fílu Endlera, Dreamer se ptá, kde je Elite. A během chvilky už nám za zadkem houká policejní auto, neklamné to znamení vláčku Českého poháru. Zrovna je tu na silnici pěkně rozdrbaný úsek, někteří z naší grupy se chystají hákovat, to já na toto nějak nemám pomyšlení. Luke se tam už už taky šteluje, ale jedou docela kudlu, která by nás po chvíli zcela jistě pěkně pobodala. Elite odjíždí, ale bohužel se ze skupiny ozývají podezřelé zvuky defektu. Luke zvedá ruku! Věřím jen v opravitelný defekt a třeba si nás ještě dojede.
  Je tu nepříjemný magnet Szczepanów, kde ztrácíme Kapra. S Dreamerem držíme grupu a stoupáme na Pomezky alias "Horní Malá Úpa Climb". Tempo vyhovuje, úplně neplápolám za oči vzadu. Jeden Polák odjíždí nechytatelným tempem. Předjíždí nás čelo krátké trasy, ale toto taky není pro nás akceptovatelné. Ale díky nim se k nám asi dotáhl Jakub Holuša. Vedro se stupňuje, ale na prémii jsme v kompaktní grupě. Bufet projíždím, Dreamer zastavuje a bere bidony. Letíme dolů dlouhým sjezdem, ale nějak mi to ujíždí a nedokážu s tím nic udělat. Naštěstí v hrbu ve Spáleném Mlýně se parkuje a s Dreamerem si to doskočíme. Krátká trasa doleva do nějaké šílené stojky, dlouhá doprava pozvolným údolím do Pece ke svému vrcholu na Pražskou – segment "Od křižovatky po Pražskou". Grupa jede, já se musím dát trochu do kupy, Dreamer mi podává jako na zavolanou bidon s chladivou vodou, díky bejku, ten sedl! Leju tu na helmu, za krk a do krku. A před námi pozoruji osamělého borce, ke kterému se pomalu blížíme. Vláďa Kloz!
  Do hlavy tedy nahrát další důležitý zdrojový kód dnešní bitvy – s Vláďou do cíle! Překvapivě se cítím bojovně a na tu Pražskou se snad i těším! A je na co! Dole chudák Víťa Novák s defektem a v první rampě odlítává Jakub Holuša, kterého neuvidíme až do cíle, pěkný! Já hlídám Vláďu, o Dreamera nemám starost, tomu kopce vždy chutnaly. 36x32 si spokojeně vrní a můžu tak nasávat energii od diváckého kotle, který lemuje trasu. A před bufetem dokonce ucítit zadní přítlak, a on to Milan Sýkora na biku. Jede jako můj trenér a radí toč, toč, ať se Ti vyplavuje kyselina mléčná . Dreamer znovu staví na bufetu, já rozmláceným sjezdem stíhám Vláďu.
  Sletěli jsme dolů a je tu stoupání "Dolní Dvůr – Strážné". Dreamer znovu mile překvapuje, a hned na začátku se u mě zjevuje a podává bidon. Tak to musel ten sjezd jet parádně! Tohle je závazek, zodpovědnost, že nesmím zkolabovat. Peru do sebe jedno magnesium za druhým a nohy furt překvapivě drží. Jaký rozdíl oproti minulému týdnu! Tady jsem čekal problémy se svým motorem, ale dnes je všechno jinak, snová voda z bidonu blahodárně ochlazuje a motor furt jede! Jóóó parádní chvíle!
  Strážné zastavujeme doplnit bidony, banán a rohlík a mažeme dále. Část skupiny odjela, ale Vláďa je stále na dohled. To je jistota tempa, musím za ním. Dreamer se trochu zapomněl na bufetu, ale vím, že na Hoffmanky nás stejně určitě zase dojede. S Vláďou +1 stoupáme Černým Dolem - "Rudník Climb" a dojíždí nás opravdu Dreamer. Je radost ho vidět, jak si to užívá, přece jenom v těch kopcích má navrch a pomůže nám sjet grupu před námi. Neskutečně si to užívám, ten pocit, že křeče snad nepřijdou a nohy jsou silné.
  Sletěli jsme Jánky, myslím na Luka, jak to tady před rokem rozjel… Valíme do Trutnova přes Hrádeček, kde znovu sjíždíme osamocené bojovníky. Rekognoskuji šedivé vlasy zpod helmy a žilnaté nohy a čuchám soupeře z kategorie nad 50. A vypadá to, že jednoho padesátníka jsme asi sjeli, pak z výsledků se dozvídám, že je to Honza Hauf. Taky o mě asi ví, takže se oba snažíme co nejvíce pošetřit. Jen se mi to v hlavě motá, o jaké místo asi jedeme… Po sjezdu z Hrádečku dva odjeli, asi je šlo háknout, ale soustředil jsem se na Honzu, nechtěl jsem riskovat křeče. Grupa má snahu sjet uprchlíky, ale po chvíli nám zmizli z dohledu, přiznávám, že jsem nepřiložil nohy k dílu, tak omluva borci.
  Přemýšlím, jak to vykutálet s Honzou, ten dojezd je hrozně technický, na ten bych to nerad nechával. Na brdek před kruhákem si nějak nevěřím, i když ho Dreamer pěkně potáhne a pak tahá grupu v Trutnově. Já si jen hlídám soupeře, který to nabombil do závěrečného sjezdu a už se smiřuji s porážkou. Ale ikonická točka doprava je mu osudná, nevybral ji a skončil na chodníku, naštěstí bez pádu. Tak už jen zvednu zadek a domydlím to přes finální kostky. Cílové prosolené objetí s týmovým kumpánem Dreamerem, rozhovor pro Trutnov novinky, finisher medaile a týmový pokec v cíli. Luke už vysprchovaný, dnes to dojel bohužel vlakem. Kapr za ramena s HonzouB, Strejda spokojený v cíli, v týmech TOP10 na dlouhé a u mě nakonec zase brambora, ale tahle chutná úplně jinak než před týdnem! Snílku, z půlky je Tvoje, děkuji moc za vše!
  Díky bejci, orange maratonská show pokračuje i v tomto roce, je to stále sen! A ta afterparty aneb koupel a plavání v Úpě, to jsou okamžiky, které se hluboko zaryjí do vzpomínek!
  
  
• Luke – První DNF
  
  Minulý týden ukázal, že zimní plány ještě možná není třeba úplně roztrhat a tak se na Krakonoše dost těším. Má být horko, mám trochu strach, aby se to nezvrtlo v boj o přežití, ale až takový vedro nakonec není. Vlastně na postávání u trati (a vlastně i tý železniční) je to ideální počasí. Ale o tom za chvilku.
  Před startem probíhá vše jak má, kapsy narvaný, bidony plný a připravený na výměnu. Ještě trochu spekulace, jestli brát do bezdušáků pro jistotu i rezervní duši, ale do kapes se vejde, tak respekt k horám vítězí a jedu o pár gramů těžší.
  Na startu poměrně volno, tak beru optimisticky nějakou 4 řadu, jsou tu kluci z Unlimited, Sukes, Dreamer, kousek přede mnou i Kapr a Kolíkáč. Vyrážíme hned, řadím se za Kapra, který olizuje zástěrku zaváděcí motorky a tak je začátek klidný až euforický. Jo, jedna lajna Xeelo, jedna Lawi a jedna šlapky...
  Pak se to odmává, Kapr bezhlavě hákuje a drží 2. nebo 3. flek v lajně která se tvoří. Po chvíli by se to snad i uklidnilo, ale přichází první kopeček. Docela se cedím i když jedu 350W, ale nechci to ze začátku úplně moc hrotit, přeci jen z Pomezek mám dost respekt. Najednou se to ale trhá, za Kaprem se otvírá pěkná díra a já dle předzávodní taktiky koukám, jestli to někdo sjede. Sám se rozhodně snažit nehodlám. Nakonec ani nemusím čekat na rovinu nebo sjezd a ještě před horizontem to dojíždí Vláďa Kloz, takže se rád svezu. Vlajem tedy na konci, ve sjezdu se nechci nikam moc cpát, ale mohl/měl jsem.
  Po sjezdu ostrá levá a letí se tvrdá lajna, za mnou nikdo, takže jsme ztratili Kolíkáče a Dreamera, ale ten prý dnes domestikuje, tak čekám, že to doveze zpět a já se jen snažím přežít v lajně za Kaprem... To se daří, zvolňuje se, trochu kecačka a šance pro pár lidí doletět zezadu.
  Pak pravá, tady to před 2 roky lehlo a skončil můj pobyt v balíku, letos tu o mnoho dýl nevydržím, protože tempo narůstá. Brzo se to trhá, takže druhá skupina, ne? I ta jede docela zostra, koukám za sebe a Kolíkáč, Dreamer i Kapr jsou spíš v tom, co asi bude nahoře skupina číslo 3. Vcelku rád si tedy zvolním a za chvíli už to vypadá na grupu snů. Nahoře jsme 4 oranjes a k tomu pár borců, co tuší pěkné svezení. Nabíráme ještě pár lidí a magnetem se stává trojice před námi. Po sjezdu točíme na hlavní směr Polsko a trojice na dosah, vítr se nám opírá do zad, na špici to nebolí, Garmin ukazuje 53 km/h když střídám, za mnou další 3 oranžové dresy, tohle je pohled pro bohy. Nabíráme i Filipa Endlera z Lawi, kterýmu to asi dnes nesedlo, ale pro nás je to další runda endorfinů na téhle mega párty.
  A je tu Lubawka, levá na náměstí a pak ještě ostřejší levá po kostkách. Trochu se to trhne, držím se vpředu, pak výjezd z města a bočák jak kráva. No, ne že by se to nedalo čekat po tom přítlaku do zad. Čekal jsem že bude foukat, ale takhle? Pořád se docela jede, ostrá pravá škarpa a říkám si, jestli to je pod Pomezky rozumný... Někdo ale hlásí čelo krátký. Tedy vlastně elite na dlouhou... A už jsou tu, tak co, budeme je hákovat? No samozřejmě, že to smysl nedává, ale být ten rozumnej co tu zůstane sám na větru nikdo nechce. A už se to valí kolem, jsem připraven, elite dresy končí, ale další lidi hákují, musím taky. Musím jet solidní šrot pravou škarpou abych to neodpojil. Už si řikám, že na to kašlu, ale při pohledu na Kolíkáče za mnou to prostě odpojit nesmím. Chjo. Brousíme krajnici, která není úplně rovná, dost to drncá. Najednou vykouslá krajnice, pěkně hluboká díra, rána, druhá, borec přede mnou svěšuje, já taky. Tak tady někdo končí a za chvíli je jasný, že jsem to já. Ještě zvednu ruku aby mě zbytek viděl a pomalu stavím, až je přední kolo prázdný. Ještě si nějak vsugeruju, že když všude nestříká mlíko, že to bude těžká pohoda, narvu tam jednu bombičku a za 30s jedu dál, chytnu další grupu z krátký a před Pomezkama se budu ptát kluků proč na mě čekaj...
  Jenže při pokusu zkontrolovat všechny dráty, přece jen to byla děsná rána, zjišťuju, že se kolo tak úplně volně netočí a za chvíli je vidět i rozsekanej a roztřepenej karbon přes brzdnou plochu. Chvíli koukám kolem, odmítám to zpracovat. Je konec, pomalu obřadně vypínám Garmina, který se jakoby ještě ptá, opravdu chcete skončit? No nechci sakra, nechci, ale co jinýho?
  ------ Konec části související s cyklistikou ------
  Jenže den nekončí. Pavel Svoboda z Vokolku stojí o pár metrů dál, stejnej pohled, ráfek ve stejném stavu, stejná beznaděj. Dáváme se do řeči, první myšlenka je na doprovodný auto, ale nikdo nejede, sběrák se zdá jasnou volbou, jenže kdy ten dorazí do cíle? Nechci kluky zdržovat ještě tím, že dorazím někdy k večeru. Jet na kole ale fakt nejde, naštěstí mám mobil, mapy prozradí obří nádraží v Lubawce. No hurá, tam něco musí jezdit. No, sice s intervalem 5 hodin, ale nakonec tak, že možná stihnem i dojezd dlouhý. Teď ještě jak ty 4km? Ťapat v tretrách se moc nechce, ale kousek je odstavená dodávka, aby měli závodníci volnou trať. Nějací místní zedníci, nabízej odvoz na Pomezky, no to není moc velkej posun, ale drze si řeknem o vlak v Lubawce. Projde to, jen silnice ještě uzavřená pro závod, tak čekáme. Ještě se snažíme zjistit, jestli ve vlaku budou brát karty, protože zlotůvkama fakt nedisponuju. Odpověď není, jen se schodnem, že by to smysl dávalo. Pak už přesun na nádraží, tam rujny a zarostlý koleje, nádražní budova pro stohlavé davy, ale obehnaná páskou aby na někoho nespadla, vedle budka pro pár lidí. Pokladny nejsou, takže napětí až do příjezdu vlaku.
  Docela plno, tak si řikáme, že nás možná nevezme, nebo nezaplatíme... no ale fíra o závodu ví a i se ptá, jestli stihne vidět dojezd. No možná, kdyby neměl zpoždění... nakonec i chvíli pokecáme, kouknem do kabiny. Což je z části i tím, že vadíme průchodu a dál do vlaku jsme se nevešli. Cestou nervózně kontroluju mezičasy, jak si kdo vede. V cíli už je krátká, čeká se na dlouhou. A já se jdu převléct, najíst, žádný návaly, fronty, takhle to vůbec neznám. Pak s pivem do cíle zafandit při dojezdu našich. Není to úplně zlej program, i když by člověk samo rád ten čas spíš trávil na kole. Nakonec koukám do výsledků, jsme jediný dva, co nedojeli ani na Pomezky. Můj 136. závod, první DNF, ale holt to asi někdy přijít muselo.
  
  
• Radim – Opakování je matka moudrosti
  
  report