Léňa –
Etapák jak má být
Už začátkem května jsem se musel rozhodnout zda-li jet Křivoklátské peklo nebo Rampušáka. Sílu orangeexpresu převýšila touha vyzkoušet etapový závod. Vyrazili jsme tedy s velkým očekáváním se Strejdou brzy ráno směr Leontýn.
1. etapa – časovka 11,2km
Do časovky jdu s cílem neodvařit se a dojet v pohodě aby zbyly síly do odpolední druhé etapy. Hned na začátku docela dost ztrácím, protože ve sjezdu kompakty nestačí, točit vzduch mi připadá zbytečné tak se jen vezu, do následného magneťáku jedu hodně frekvenčně. Tachometr mi nefunguje, pulsmetr jsem zapomět spustit tak jedu jen podle pocitů, snažím se jet max. 180 tepů. Cestou v proti směru potkávám Radka, Kuřete, Malinu a Alánka všechny se snažím povzbuzovat, ale jsou tak soustředění, že nevnímají. Na obrátku přijíždím ještě čerstvý, při prudkém brzdění u kužele dostávám smyk při kterém jsem málem smetl pořadatele, ale vše dobře dopadlo. Po pár stovkách metrů od obrátky jsem v protisměru zahlédl svého soupeře z KPO, který startoval minutu za mnou to mě docela vyděsilo, řekl jsem si konec výletu a jedem! Zalehl jsem na hrazdu, rval to co to šlo, až začalo i koleno protestovat, což mě zase umírnilo, tepy šly ihned ke 190 a čekal jsem kdy mi dojde. Stalo se před cílovým kopečkem kde jsem zbaběle asi 100m před cílem sundal velkou (kompaktní) placku a jako šnek proťal cílovou pásku.
Po takovém výkonu jsem samozřejmě nečekal nějaký super čas, ale nakonec jsem na kolegu z KPO ztratil jen 4sec. Těšil jsem se na druhou etapu a doufal, že ztrátu vymažu.
Po časovce jsme si se Strejdou ustlali na karimatkách v lesíku, vytáhli své svačinky (musli s jogurtem a od Strejdovi manželky lívanečky s jablky, mňam) vše zapili čajíčkem, navrch ještě BCAA. Za nejlepší regeneraci jsme zvolili, ležet a nic nedělat.
2. etapa – Hromadný závod 68km
Cíl byl jasný, vymazat 4sec ztráty na Reného z KPO. V duchu jsem chtěl ještě co nejdéle uviset vrchaře Alánka.
Vystartovali jsme za doprovodným vozidlem, které nás dovedlo na místo ostrého startu poklidným tempem na trať 1. etapy, sjezd jedeme něco přes 70km/h ani nešlapu, chybí převody. Vidím defekt Okrouhlického, který následně odstupuje (dned měl už druhý). Jede se celkem v poklidu první větší vzrušení bylo při odbočování z hlavní a následném brdku, který se musí vyspurtovat a v následné rovince a sjezdu nastolené tempo udržet. Trať vůbec neznám, držím si radši kolem sebe prostor a jen si hlídám abych měl čelo na dohled. Vjíždíme ve velké rychlosti do vsi Olročiněves , která začíná kopcem, je to taková stojka jedeme to na velkou naštěstí má jen pár stovek metrů, ale dává mi pěkně zabrat na vrcholu balík nezpomaluje, ale zrychluje na 40km/h z balíku se stává šňůra zaklesnutých cyklistů a jsem rád, že visím a nedělám díru, tepy jsou nad 190. V mém okolí vidím jak Reného tak i Alánka, takže to musím vydržet. Následné brdky už jedu na morál, ale naštěstí balík zvolnil , nastává čas regenerace. Větrnou rovinku jedeme opět v hadu, brdek v Karlově se jede na velkou. Blíží se spurtérská prémie a první projetí cílem, spurteři za to berou , rychlost se zvyšuje celého balíku. Následuje dvojfázový kopec. První část se jede hodně ostře, ale kolodějským způsobem se držím v pohodě v následném sjezdíku, ale chvilka na odpočinek není ještě se zrychluje druhý hup musím opět vyspurtovat.
Přijíždíme opět na sjezd kde už jsme protaženi do hada a docela se bojím aby mi tady neujeli, na začátku sjezdu jsem to roztočil co to šlo a jen díky větrnému vaku se dostávám na svou max. rychlost 78km/hod. Čelo se zase sjíždí nikomu se moc nechce jet, slyším jak se vepředu pořád někdo vzteká , že se nejede, ale mě je v balíku dobře. Celý průjezd lesem až do brdku v odbočce z hlavní jedeme sice mezi 40 a 50km/h, ale je to takové výletní tempo. Cesta do Olročiněves utekla velmi rychle, tady se opět nastupuje, naštěstí na kopec vyjíždím docela vepředu vedle Petra Zahrádky a nedostávám se do žádné krize, až v další vesnici jsem si všiml, že už s námi nejede Alánek a René. Vidím jen vepředu v poklidu jedoucího Malinu, Kuřete a kluky z KC Brno. Z Brna mě zaujal především Libor Pohanka, který si jel sólo časovku podél balíku, byl jako na gumě, jezdil dopředu, dozadu (holt když někdo má v nohách dynamit to se může dělat co chce). Zdravím se s Jurou a čekám , že mi určitě na Karlově ujedou.
Karlov byl naštěstí v pohodě, ale všiml jsem si, že z balíku poodjela skupinka asi čtyř lidí a mezi nimi vidím Kuřete! Říkám si, co blázní rakeťák. Balík moc nereagoval, jen se po sobě dívali kdo začne stíhat, tady vzorně zapracovala taktika našeho týmu. Poprvé vidím Malinu netahat balík za Kuřetem! Jede si pohodu pěkně schovaný.
Najednou frnk a třetí kolo, už jsme roztrhaní ve sjezdu opět mírně ztrácím (kompakty nestačí), ale naštěstí se objevuje mašinka Jura a do balíku nás docvakuje. V tomto kole se mi zdálo, že se jede největší pohoda a všichni se šetří na zítra. V brdcích ani v Olročiněvsi neprobíhá snad žádná selekce, už jen sleduju Juru a Malinu. Po chvíli se dostávám na čelo přede mnou jede jen Krupi a když vidím jeho snahu o zrychlení balíku dělám jednou velkou chybu, zapomínám na to, že vepředu je odjetý Kuře, Krupiho střídám a ještě rychlost balíku zvyšuju, naštěstí následný brdek opět všechny zklidnil a já se v poklidu vracím do balíku kukat.
Poslední kolo se začíná opět valit pěkně závodně,v Olročiněvsi už mám opravdu co dělat se udržet a nakonec na rovince před Jáchymovem odpadám. Za mnou nikdo, do cíle 6km tak jen točím nohama a modlím se aby mě nedojela skupinka s Reném. Po chvíli mě dojíždí Radek Procházka, pěkně nasr… moc si povídat nechtěl a v tomto složení dojíždíme do cíle se ztrátou asi dvou minut na hlavní balík.
V cíly se dozvídám, že Kuře dotáhnul svůj únik do vítězného konce plus na prémijích, nasbíral nejvíce bodů a dostal se jak do celkového vedení etapáku, tak získal zelený trikot nejlepšího spurtéra! Super. Jako bonus v této etapě jsem na Reného z KPO získal něco přes 3minuty, s rychlostním průměrem 38,9 také spokojenost. Teď ještě přežít zítřek.
Na poslední chvíli se mi podařilo sehnat ubytování v ubytovně Kolečko. Když mi oznamují, že můj spolubydlící je Jura jsem rád. Nakonec v ubytovně jsou všichni kluci z KC Brno, kteří se u večeře ukazují jako správní šprýmaři, zejména Libor Pohanka. Později se ubytovávají také Petr Zahrádka neboli Moser, Pavel Červenka, ještě poznávám Vaška Cafourka.
3. etapa
Ráno už nohy pěkně bolely, ale to asi všechny. Na startovním roštu se srovnáváme s Alánkem a Reném. Tempo je už od startu ostré jako by si Ti vepředu neuvědomovali, že jedeme do kopce. Sleduju Reného a jeho žlutého Authora a nikam se neženu. Na vrcholu kopce za vrchařskou prémijí už ztrácíme na první balík asi 20 metrů, docvakujeme se asi po 5km. Aktivně jsme se zapojili s Alánkem. Valí se kule, při výjezdu z Městečka je průměr 42,9km/hod. Vjezd do Křivoklátu na první kostky už selektuje balík na trvalo. Ještě po kostkách v lese jedu vedle Alánka, Cafourka kteří si navzájem nastupují. Při posledním hupu na vrchařskou prémii nastupuje Alánek, Cafourek nereaguje a já opravdu nemám zájem Alánka stíhat a dovézt mu Cafourka na záda tak se spokojuji z uvisením za Cafourkem, který ale jede pěkně a tahá nás do skupiny za Alánkem. V dáli vidím, že Alánek jede v dobré společnosti, začínají nám jistě ujíždět. Do naší skupinky pak dojel ještě Jura, reprezentantka Růžičková a nějaký dva borci. Jura se nás snaží dostrkat do nějaké spolupráce o roztočení kolotoče, já osobně zrovna t tuto chvíli zrovna jedu plnou tak se mi moc nechce, ale nejsem sám.
Ale když vidím Jurovo nadšení, rychle regeneruji a snažím se kolotoč s ním roztočit. Jedeme jen čtyři já mám ještě smůlu, že se na špici dostávám za borcem, který vždy když se dostane na špic tak zrychlí tak o 5km/h a jen ho dojet a předjet mě stojí fakt dost sil, Jura mi radí: Nestřídej ho, nech ho vycukat, to taky činím. Kolotoč nám docela funguje, nejedu žádnou hranu tepy držím pod prahem (není se kam hnát), udivuje mě Růžičková, která poctivě střídá jen párkrát vynechá. Sjíždíme ještě jednoho borce.
Cesta ubíhá velmi dobře při nájezdu do Křivoklátu a po druhé na kostky nám nastupuje „trhací“ borec, kterému po pár set metrech dochází a kopec vyjíždí s námi. Tady si pochvaluju kompakty, ale i tak si myslím, že bych uživil vzadu ještě o pastorek více. V posledním okruhu si uvědomuju, že v naší skupince nemám soupeře ze své kategorie. To mi dodává klid, zapojuji se do řeči s Růžičkovou, užívám si jízdy v kolotoči. Ve sjezdu do Městečka nastupuje Jura, poodjíždí nám asi o 200m, vydávám se za ním, bohužel máme docela smůlu, protože se Jurovi a později také mě připletla do cesty jedna blonďáta řidička, která nás nechtěla pustit. Slyším Juru jak mi cestuje cizímy jmény, což po chvíli dělám taky, protože místo aby sjela aspoň více doprava tak mě natlačila do protisměru a jen jsem se modlil aby na mě něco nevyjelo a v rychlosti přes 60km/h nic příjemného. Díky tomuto incidentu z úniku není nic. Jedeme tedy do Křivoklátu v naší skupince.
Hned na začátku nám ujíždí jeden borec, jedu hned za ním. Kostky se mi zdají stále prudšší a delší než na začátku, ale drtím svůj nejlehčí převod až nahoru. V cíly jsem rád, že na Reného jsem si zvýšil náskok skoro na 10minut. Dojetí před Jurou potěší.
4.etapa – časovka do kopce
Do časovky nastupuju už dost prošitý , ale s vědomím, že to bych musel jít snad pěšky abych svůj náskok na kolegu z KPO promarnil. Na startu mě, ale naskakuje nová motivace dozvídám se, že hned za mnou startuje Jura. Cíl je jasný, nesmí mě dojet nebo mi moc neujet. Bohužel borec přede mnou nedorazil na start, tak magnet chybí.
Odstartoval jsem volně hodně frekvenčně asi po 100metrech řadím kašpárka, na následné rovině vytáčím nohy a na chvilku dávám velkou, rychlost jde nad 30km/h což po chvíli končí vracím se ke kašpárkovi, snažím se jet co to dá, ale vím co mě ještě čeká tak podvědomě se moc nemačkám a v následném sjezdíku se jen vezu bez šlapání jen protáčím nohy a uvolňují svaly, už čekám kdy se kolem mě prožene Jura, ale stále nic. Už mám za sebou přes půlku trati. Přeci jen zrychluji a poslední 2km jedu už jako opravdovou časovku na krev! Před cílovou čarou se ohlížím kde je Jura a vidím jen jeho kolegu Chadima, který startoval minuty po mě. Cíl splněn.
Mám tedy za sebou první etapový závod v životě, krásné 21. místo k tomu, cíle splněny, zážitků spousty, Kuře celkovým vítězem, Radek na bedně, týmy jsme vyhráli no nádhera a skvělá, milá, ochotná organizace. Těším se na příští ročník, bude to chtít více potrénovat.
