Tak jako před týdnem si hledám v kalendáři nějaký delší silniční závod jako přípravu na Mamuta. Sice 100 kilometrů není žádná dálava, ale nic jiného jsem nikde nenašel a trénovat zase někde sám už se mi opravdu nechce. Navíc Vojtěchovský po mně jednoznačně chce, abych za každou cenu závodil a na nějaké trénování už se zvysoka ... , prý už mám natrénováno více než dost (no to tedy nevím, tak optimisticky to opravdu nevidím, ale musím držet hubu a krok
) ). Ráno valím autem do Brna, předepsanou rychlostí jsem nejel snad ani pět minut. Škoda, že mi to na kole také nejede tak rychle.
V Brně funguje vše jak má. Parkoviště, prezentace, velká strana, několikrát malá strana, rozjetí, před startem se zdravím s Jurou, výstřel a jde se na to.
Čeká nás 100 kilometrů, jede se dvakrát jedno kolo, v každém jsou 4 kopce, které daly celkem 1350 výškových metrů. Počasí je přímo pohádkové. Nefouká, polojasno, optimální cyklistická teplota okolo dvaceti stupňů. Silnice sice mají k těm německým hodně daleko, ale katastrofální to zase není.
S čelem přežívám první kopec, tepovka zpívá hodnoty, které v tréninku nikdy nevidím, ale platné to je kulové, druhý kopec je v této společnosti již nad mé síly. Po cca 45` mi první balík v druhém kopci odjíždí. Dělám co mohu, ale prostě jim uviset nedokáži, zůstávám úplně sám. Zřejmě mě již v tomto životě nikdy nepotká rozkoš pobývat delší dobu při závodě v jednom balíku s Jurou, Vitáčkem (opět vyhrál svojí kategorii, že ho ta nuda neustále lézt na bednu ještě baví) a dalšími mladými dravci. Jedině snad po reinkarnaci, pokud mě sem tedy pámbů nepošle třeba jako žížalu.
Po delší době přisupí zezadu druhý velký balík, ve kterém se pohodlně usalaším. Nemám žádné výraznější potíže a už se těším, že s nimi dojedu až do cíle. Ale ouha. V druhém kole přichází opět onen vypečený kopec, kde mi ujel už první balík a ke své hrůze zjišťuji, že opět danému tempu nestačím. Nechápu to. Asi dvakrát se vztekle donutím zvednout a docvaknout se za posledního, ale pak to vzdávám. Nevím proč tomu tak je. Objektivně na to fyzicky nemám? Nebo závod jedu takticky blbě? Nebo mi chybí ono pravé závodnické srdíčko? Nevím ... .
Zůstávám tam tentokrát se dvěma dalšími odpadlíky a snažím se organizovat jakousi stíhačku, ale jsou bohužel na šrot a nepoužitelní, takže jim dávám vale a jedu sám. Otřepal jsem se z toho relativně rychle. Prakticky sólovou jízdou po cestě předjedu několik dalších odpadlíků a přifičím do cíle v čase pod 3 hodiny, což byl můj takový malý cíl. V cílové rovince, která ovšem rovinkou nebyla, protože to bylo do prudkého kopce, si ještě alespoň trochu spravím chuť zaříznutím jakéhosi mladého reka (to nás rakváče vždy velmi velmi potěší
).
Ono druhé rupnutí mě stálo okolo 5-ti minut, odjelo mi 20 lidí a mezi nimi 3 z mé kategorie. Je to velká škoda, takové balíky by mi prostě odjíždět neměly, jinak se nikam dál nedostanu.
Nevím na základě čeho tady vzniknul pocit, že to není pěkný závod. Mně připadá takový úplně normální. Pořadatelsky tomu nechybělo vůbec nic. Narozdíl od sobotního Znojma jsem tentokrát ani neviděl žádný škaredý pád. A po závodě to Starobrno opravdu skvěle syčelo do palice. Obvzláště dnes při tak nádherném počastí to byla velká závodní radost a je velká škoda, že se do Brna nevypravila z klubu podstatně větší účast.
Výsledková listina je zde: http://www.championchip.c z/cze/zobrazenisouboru.ph p?IdAkce=805081&Kateg orie=Silnice
