Léňa –
Hurá na silnici!
Před Dobříší jsem se necítil dobře. V pátek na švihu mi to vůbec nesedlo, chtěl jsem zavolat Diablovi, že nejedu. Ale večer před závodem volám Kuřeti, který rezolutně a nepochybně potvrzuje svou účast, pak se přidává Renda, Míra na diskusy, hned jsem na vše špatné zapoměl a začal se těšit. Bike ještě měl na sobě bláto z Nesvačil, musel jsem ještě při měsíčku absolvovat noční očistu, která se protáhla vzhledem ke stavu znečištění.
Ráno se scházím na Hájích s Rendou , který přijel na svém den starém horáku a jen z něho srší nadšení a natěšení na bikový závod. Diablo nás vyzvedává na Jižní spojce, jsme již kompletní a vyrážíme vstříc Brdům.
V Dobříši je jak je u DabyMTB zvykem pěkná kosa. Vyhlížím Kuřete a Míru. Míra za chvíli přijíždí na své bikové raketě, rád ho zase po tak dlouhé době vidím. Soudě podle jeho výbavy předpokládám, že mi hned na startu ujede a budu rád když mi nedá kolo. Už se s Rendou a Diablem nedočkavě převlekáme a jedeme si projet trať. Okruh je místy silně promáčený, překvapuje mě jen jeden technický výjezd do lesa, kde technika síla bude rozhodovat o tom,jestli se poběží nebo pojede, zatáčky nejsou tak prudké a krátké jako v Kamýku a hlavně je tady kopec (brdek). Ikdyž jsem trať projížděl hodně pomalu jsem dost od bláta, ale s okruhem vyjadřuji spokojenost. Škoda, že na to nemám nohy. Do startu nám zbývá ještě 30min volám Kuřeti, kde je. Pak nevěřím vlastním uším, Kuře si snídá doma s přítulkou! Fakt mě to zklamalo. Nedá se nic dělat stojí na startu pouze dvě šlapky.
Start mi jako obvykle nevyšel, startuje se do kopce což mi sedí, ale nechci se rvát dopředu do toho klubka šílenců, jedu si tedy svoje, na vrcholu před výjezdem do lesa se pole závodníků stáhne do trychtýře, musím zastavit a kopeček vyjít pěšmo, hupík zpět na cestu se dá sjet bez brždění a v následném mírném sjezdu na louku beru pár lidí, začíná větrná rovinka na louce, kde již vidím před sebou Rendu a Diabla. Čelo je už asi o 150m jinde. Následuje pár zatáček, výjezd po boulích a opět sjezd, kde je výhoda, že mám zakrnělý pud sebezáchovy tak beru další borce a jedu už za Rendou. Kterého společně s Diablem beru ještě na louce. Bohužel před nimi je asi 20m díra a nezbývá mi nic jiného než na cílovou rovinku, která je zatraceně dlouhá, bahnitá a hlavně proti silnému větru jet sám. Přede mnou jede spolupracující pětičlenná skupinka kde poznávám Krakena, malého Mářu, Mahagoniho z Česyku a další dva, které neznám. Nervu to na max., protože si říkám, že je nemusím sjet hned a při průjezdu prvním okruhem vidím, že do cíle chybí ještě 10 okruhů. Jedu si tedy časovku jednotlivců se smečkou před sebou. V kopci jí sjíždím tak na 10m, ale ve výjezdu mi přeskakuje řetěz což způsobuje pád a opět ztrátu, sakra. Jedu stále ostře, ale pod dohledem…
Při pohledu za mě už vidím fakt díru, takže je jasné, že odtamtud mi nikdo proti větru nepomůže. Přišlápnu si tedy a v dalším kopci si docvakávám skupinku přede mnou, která už je jen tříčlenná. Zdravím malého Mářu, který jede údržbu a soustřeďuju se na Krakena. Po chvíli jedeme už jen ve třech. Jsem gentleman tak rovinky proti větru nechávám tahat Krakena a malého Mářu, kterému se, ale moc nechce. V tomto složení spolu absolvujeme dva okruhy, točíme se spíše jen s Krakenem o kterém jsem stále přesvědčen, že to je ten co mě vzal v Nesvačilech, držím se ho tedy zuby nehty. Po průjezdu cílem dalšího okruhu vidím u tratě stát Rendu, copak se asi stalo? Do šestého okruhu už vjíždím jen s Krakenem, malej Mářa už nemá o co jet jeho soupeř je daleko, tak odpadá. Před vjezdem do lesíka mi dává Kraken přednost a až teď si všímám, že to je Diablův sok Roman! Což pro mě znamená, že nemám taky o co jet. V sjezdíku pouštím Krakena před sebe a taky díky technickým potížím s pedálem (totálně se zanesl a nemohl jsem zašlápnout) Kraken odjíždí pryč a jedu opět sám.
Při vjezdu do sedmého okruhu mě předjíždí Jirka Chyba o kolo, fajn zase o kolo méně. Už jedu jen tempo. V osmém okruhu vidím před sebou Míru, nechápu co tady dělá? Jede výlet? Dostal jsem ještě chuť přišlápnout do pedálů a v dalším okruhu už Míru předjíždím o kolo, tvářil se spokojeně, opravdu to bral jako výlet. Na konci cílového rovinky jsem v dálce ještě zahlédl Petra Bartoše, říkám si, že ještě jeho dát o kolo to by bylo príma J. Zvedám se a jedu max. určitě mé nejrychlejší kolo. Nebýt skákajícího řetězu na mém již silně znečištěném kole určitě bych Petra dojel, ale v cíli mi na něj chybělo tak 40 metrů.
Cítil jsem se velmi dobře, okruh mi vyhovoval, jen mě mrzelo, že Rendovi to díky ne 100% zdraví nejelo. Jediné co mi chybělo byl soupeř. Ti tři nebo čtyři přede mnou byly opravdu o dost lepší takže někdo ke mně. Poprvé jsem cítil zlepšení a dobrý pocit z jízdy. Jet dva okruhy za pětičlenným balíkem mi přišlo jako dobrý. Jen škoda, že Mahagony za to vzal dřív než jsem je dojel všechny.
Diablo dosáhl v celkovém pořadí na vynikající druhé místo. Není to první, ale pro šlapky to je super, Kraken Roman byl prostě lepší. Mě zůstalo populární čtvrté místo. Bikový pohár se uzavřel a můj stařický bike ulehne do sklepa minimálně do Řijna. Už se těším na silnice a svého Spešlíka!
