Milešov, náročná a mnou velmi oblíbená Daba. Příprava tentokrát proběhla hladce, snídaně chutnala, podařílo se mi do sebe nalít dva litry tekutin, prostě spokojenost. Diablo na náš sraz přijel pěkně nažhaven. Hned na úvod mu oznamuji, že jedu dnes na něj, že zítra pojedu Masters a nechci se dorasovat.
Cestou probíráme jednoho Diablova soupeře za druhým, taktiku, vše do detailu až přestaneme sledovat cestu a mírně zabloudíme. No mírně, bylo třicet minut do startu a my nevěděli, kde jsme.... Díky místním domorodcům a Diablově jízdě alá Colin McRae jsme dorazili do Milešova pár minut před startem.
Na start dorážím už po presentaci, stavím se do poslední řady za bikery, rychle sčítnu co je tady za lidi, potěšila mě přítomnost Máři z Česyku a skutečnost, že všechny Kuřata na Malinách a spol mají volno. Odstartovalo se do cca tříkilometrového kopce zlehka, prostě jsem měl malou a 15. Hlídal jsem především Diablovi soupeře (Prchal, Astral) a druhým okem sledoval Diabla, zda-li se drží. Muziku tvrdili junioři z Příbrami a Petr Bartoš z Daby. Celý kopec jsem se dostal na úroveň horního prahu, takže pohodička. V technickém sjezdu se balík trošku natáhnul, mladej Mářa z Budvaru nastoupil a vytvořila se první díra, kterou s Diablem za zadním kolem lepím. V nastoleném rychlejším tempu se moc nepokračuje, brdky se jedou na velkou a až sjezd přes který vedou dvě řeky vody nás probudí z příjemného závodění. V cílovém kopci zapomínám sundat velkou a setrvačností jdu na špici a táhnu balík do druhého kola.
Ve sjezdu se umravňuju a jedu k Diablovi, který vypadá velmi čerstvé a když vidím jak v kopci švihá lehký převod mám z toho dobrý pocit, že dnes to vyjde. Asi 500m před vrcholem kopce jedu vedle Astrala, který dýchá jako v posledním tažení, zkontroluju tedy Diabla jak je na tom, vypadá stále ok. Před vrcholem nastupuje Mářa a junior z Příbrami, za ním se vyvážejí tři veteráni, jdu tedy po nich, Diablo za mnou. Ve sjezdu před dalším brdkem se sjíždíme. Brdek se jede už dost živě a poprvé musím předat pár svých wattů Diablovi, na kterém vidím, že už to není sranda. Naštěstí přichází dlouhý, technický sjezd ve kterém doufám, že si Diablo odpočine. Soustředím se na člověka před sebou, jede se kudla. Hned po skončení sjezdu čelo nastupuje, tempo je raketové, jedu s nimi, jelikož si fakt dávám, vzpomenu si na Diabla jak je na tom. Při pohledu zpět vidím jeho oranž helmu už s docela velkým odstupem. Následuje tedy rozhodnutí, vyskočit z balíku ve kterém se mi jede krásně nebo pomoct řediteli PRS a POS
? Za Diablem nikdo není, takže kdybych jel, musel by si zbývající tři okruhy odkroužit sám, což je pěkně na hov... a ještě je šance, že zregeneruje a bude mít sílu někoho ještě sjet. Rozhoduju se pro Diabla. Vystupuju a čekám, Diablo si dost dává, neroztáčím to tedy na plné obrátky, ale výlet nejedeme. Sám říká, že potřebuje vytočit nohy. Po sjezdu ještě vidím první balík jak zatáčí na hlavní, je jasné, že je nedojedeme. Začíná náš orangeduotandem. Cítím se dobře, nepouštím Diabla na špic, do třetího okruhu vjíždíme už s dost velkou dírou.
Odkroužíme si spolu další tři desetikilometrové okruhy s průměrným časem kolem 19minut, Diabla nenechávám moc odpočívat, prostě ho mačkám jako citrón
. Po projetí do cíle pátého okruhu pro mě skončilo užívání si cyklistiky a pěkně jsem si naložil, šestý okruh jsem jel co to šlo, ale tepově jsem se nedostal ani na 190 tepů což je umě normální při UACech, ale i tak čas na kolo byl někde kolem 15minut, bohužel po projetí do cíle šestého okruhu mi oznamují konec závodu!
. No škoda, obkroužím si ten sedmý okruh jen pro sebe a kompenzačně, aspoň si budu moct do Šlapky napsat svůj čas a nebudu muset počítat nějaký pofidérní průměr
Sice mi dnes z největší pravděpodobností ušlo bednové umístění, ale vrátil se ten krásný pocit z minulého roku, kdy jsem Diabla tahal několikrát, kluky na Mamutu apod. , prostě jezdit se šlapkami je to co mě naplňuje. Jsem turista, má závodní část se krčí v rohu a jako turista nemám na bedně co dělat, jestli můžu někomu zmírnit utrpení tak radši zvolím variantu pomoct. Závod jsem si krásně užil, nohy mě sesakramecky bolí a Diablo mi nemá za co děkovat, byla to má volba a vůbec jí nelituju, jsme přece tým!
