Loni jsem jela Ruskou ruletu poprvé a moc se mi líbila. S Petrem jsme se v naší kategorii (Maxim) i docela dobře umístili ? nasbírali jsme 600 bodů a v konkurenci 120 párů jsme skončili na celkovém 35. místě, mezi páry smíšenými jsme byli čtrnáctí. Letos jsme chtěli výsledek ještě zlepšit.
Do jezdeckého klubu v Ptýrově jsme dorazili už v pátek večer, dokud bylo světlo tak jsme postavili stan a pak u piva studovali mapu. Letos byl prostor, kde jsme se měli v závodě pohybovat posunutý více na západ a tak bylo možné užít si dosytosti krás Máchova jezera a Bezdězu. Čekalo na nás celkem 45 kontrol, z nichž čtyři byly za 80 bodů, šest za 50 a zbytek za drobné
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Vojenský prostor Ralsko byl zvěčněn na podrobné mapě na rubu mapy klasické. Předběžně jsme se domluvili na taktice vyrazit na severozápad, pak sbírat ve vojenském prostoru, poté západní území a jihovýchodním směrem se opět vracet. Aby se nám dobře spalo, kopli jsme do sebe ještě ?jablíčko? a pak už jsme zalehli do spacáků. V noci nás probudil vichr, který nám cloumal stanem (zapomněla jsem přibalit kolíky) a déšt. Pršelo dost dlouho, přestalo vlastně až někdy k ránu. To nevypadalo moc optimisticky. Ale naštěstí Petr je co se počasí týče klikař (nevím jak to dělá, ale přitahuje dobré počasí), takže ráno už nepršelo a jak bylo dlouho sucho, všechna voda se rychle vsákla, takže až na pár míst s kalužema v lese bylo vlastně sucho. Po ránu bylo ale trochu chladno, tak jsme se museli trochu přiobléknout. Po snídani a montáži blatníků už jsme se pomalu řadili na start, neboť jsme startovali jako první v 10:00 (startovalo se po jedné minutě vždy po dvou dvojicích). Hned za budovou jsme dostali bodové ohodnocení kontrol, takže jsme ujeli asi jen 500 metrů a sedíc v trávě jsme zapisovali body do mapy. Konečnou taktiku zvolil Petr (a já odsouhlasila
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
) ? sebrat kontrolu 14, dalších políž startu si nevšímat (sebereme je když bude čas na závěr) a vyrazit po silnici na 9. Poté vzít 8 a 34 (tam jsme původně nechtěli, ale byla za 50 bodů), stočit se jižně pro 7 a ve vojenském prostoru vysbírat kontroly 10, 35, 36, 46, 6, 38, 44, 37 a 43. Severní část (nad Mácháčem) jsme se rozhodli vypustit i když byla za hodně bodů. Byl tam hodně členitý terén a orientačně to také nevypadalo úplně jednoduše. Takže jsme chtěli přejet hlavní silnici (po ní byl kvůli bezpečnosti zákaz pohybu) a sbírat kontroly v okolí Maršovic ? 24, 25, 26, 27 23, 22 a 21. Odhadovali jsme, že až budeme přejíždět silnici, měli bychom být přibližně v polovině času. Z kontroly 21 jsme chtěli pokračovat na 17, pak 18, 16 a 15, poté opět přejet hlavní silnici a ve vojenském prostoru posbírat ještě kontroly 4, 3, 2, 12, 13 a 1. Osvědčené jsme měli i rozdělení rolí ? Petr fungoval jako hlavní navigátor (já mapu moc číst neumím a tak jsem ten, kdo na závodech MTBO ?drží hubu a krok?), já jako časoměřič, hlásič popisů kontrol a označovač nalezených kontrol.
Taktika se nám v první polovině poměrně dařila, škoda jen delšího záseku na kontrole 35. Tam jsme nějak nemohli trefit tu správnou odbočku, a to i přesto, že si Petr předem změřil vzdálenosti mezi jednotlivými body a pak je odměřoval na cyklocomputeru. Jinak jsme ale vojenský prostor zvládali velmi dobře, a docela jsme se bavili, když jsme potkávali stále ty stejné dvojice, které jezdili sem-tam a tápaly. Takže silnici 38 jsme u Máchova jezera opravdu překračovali v polovině času, dokonce asi o 15 minut dřív. Tam jsme se ale opět zasekli, Petr neveřil, že odbočka na kontrolu 24, kterou jsem mu ukazovala je správná, a vedl mě na jinou. Podle mapy byla opravdu správná ta jeho, ale v mapě byla chybička a mi skončili uprostřed vzrostllého pole. Když jsme jím projížděli, čouhali nám jen helmy
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Nakonec jsme se stejně museli vrátit, neboť cesta nikam nevedla a jeli jsme na ?mojí? odbočku. To jsem se pak Petrovi smála s tím, že nejlíp naviguje ten, kdo mapě nerozumí a jezdí intuitivně
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Kontrola 24 nám také dala zabrat, byla pěkně schovaná. Ostatně všechny dohledávky byly složitější, kontroly byly většinou schované tak, že nebyly z cesty vidět a tak bylo nutné vyčíst v mapě dost přesnou polohu (to byl rozdíl například od MTBO závodu Brdman Cross, kde byly kontroly vidět už z dálky). Pokračovali jsme na 26, která byla na to, že byla jen za 30 bodů, strašná. Dost ošklivej kopec v terénu po zelené, musela jsem tam i tlačit. Kus do kopce to bylo i na kontrolu 27 (ta byla za osmdesát bodů), ale vykompenzovali jsme si to parádním sjezdem po červené a po žluté. Ztratili jsme tam ale další čas, neboť někdo strhnul rozcestníky na žlutou, a tak jsme na poprvé přejeli odbočku a dost jsme si zajeli. A pak to museli zase vystoupat
![](./img/smilies/icon_smutny.gif)
Kopcovitý terén, náročnější i na techniku, zajížďka, vyšší teploty oproti ránu i to, že už jsme byli na kole nějakých čtyři-pět hodin, to všechno byly faktory toho, že jsme v této části závodu zpomalili značně tempo. A tak jsme najednou zjistili, že už toho asi moc nesebereme a že bychom se měli začít vracet do cíle. Museli jsme tak oželet kontrolu 18, která byla za osmdesát bodů, ale byla by to k ní moc velká zajížďka. To mě mrzelo. Alespoň že jsme pak sebrali ještě kontroly 17, 16 a 15, přičemž dvě byly za padesát bodů. Už jsem to ale ani moc nevnímala, protože mi došla voda a poslední hodinu jsem měla strašnou krizi. Už jsem jen tupě reagovala na Petrovy pokyny, občas musel i zvýšit hlas, abych se rozjela
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Ono to bylo nutné, neboť jsme byli asi 17 kilometrů do cíle, když nám zbával čas do limitu necelých 30 minut. To na biku v terénu nejde
![](./img/smilies/icon_smutny.gif)
Naštěstí se nám podařilo se vymotat k Bělé a pak jsme po silnici jeli přes Novou Ves až do cíle. Letos jsme toho oproti loňsku moc po silnici nenajeli, bylo to mnohem více terénní. V terénu je to také samozřejmě mnohem hezčí, za tu závěrečnou silnici jsem ale byla moc vděčná, protože jsem už mlela z posledního.
Limit jsme ale samozřejně stejně nestihli, dojeli jsme v 17:15:06, což znamenalo ztrátu 32 bodů (co minuta zpoždění to dva body dolů). Když jsem pak do sebe otočila dvě piva skoro na ex, abych doplnila tekutiny
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
, spočítali jsme ulovené body. Hodilo jich to celkem 730, po odečtu penalizace jsme skončili na 698.
V konečném účtování to znamenalo 39. místo celkově, 14. ve smíšených. Žádné zlepšení se tedy nekonalo, ale stejně jsme z výsledku měli radost
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Najeli jsme celkem 101 km, nastoupali necelých 1100 metrů.
Přesný postup včetně bodového ohodnocení vypadal takto:
14 (10) ? 9 (30) ? 8 (20) ? 34 (50) ? 7 (10) ? 10 (10) ? 35 (50) ? 45 (30) ? 36 (20) ? 6 (20) ? 37 (30) ? 44 (20) ? 43 (30) ? 24 (50) ? 26 (30) ? 27 (80) ? 25 (20) ? 23 (20) ? 21 (80) ? 17 (50) ? 16 (20) ? 15 (50)
Jak to vypadalo loni se můžete podívat tady:
http://andysbike.blog.cz/0607/bakov-devils
Díky najeté stovce se mi podařilo přehoupnout se letos přes tři tisíce kilometrů, což mě velmi těší
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
)