Akce Pečecká 100 2012

Akce Pečecká 100 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2012-06-09.

Nejdelší varianta má délku 102 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Foto

Historie: 2010 :: 2011

• Bonzo – Over the hills and far away
  
  Na Pečky jsem se hodně těšil, je to má oblíbená akce. I předzávodní příprava v týdnu probíhala podle plánu, proto jsem si už před nadcházejícím víkendem brousil zuby na nějaký dobrý výsledek. V den P100 ještě stíhám sprchu na probrání, malťák do bidonů, připravit svačinu, gely, zkrátka všechno a včas - u mně a před závodem nezvyk, jo a ještě jsem si na nohy aplikoval hřejivku(koňská mast)... Jdu k našim a budím bratra – je zelenej a nevypadá vůbec dobře, je mu zle. Dělám si kafe a on zapíjí Ibalgin   Vyrážíme směr Pečky. Vzdálenost akorát na rozjetí. Na prezentaci zdravíme Choseho, který dorazil chvilku před námi. Zapisuji se na trasu A - 100 km. Brácha se odprezentovat nejde, prý nepojede. Jsem naštvanej, ale je to vlastně jeho věc. Dáváme se s Chosem do řeči a také přijíždí Štáňulka. Po chvilce nás už pořadatel šikuje na startovní čáru. Foto nesmí chybět a pak už start. Vydáváme se vstříc těžké stovce posázavských kilometrů. Hned po vykličkování se ve městě a najetí na dobrý asfalt jdu na špici a roztahuji svižné tempo, aby si balík nemyslel, že se pojede nějaká zívačka :) Motáme se okolo špice s Chosem. Nic zásadního se neděje. Vyčkává se na Bulánku, která se blíží. Ještě v Kouřimi se domluvíme s bráchou, že nakonec pojede trasu 68 km, v jízdě v balíku chytnul druhý dech. Dostane ode mě peníze na pivko a dodatečné startovné a už pomalu stoupáme do prvního kopce. Na patě najíždí celý balík pohromadě. Chose je na špici. Jelikož jsem se byl juknout za bratrem do hloubi skupiny, musím teď pár lidí skočit, chci být kolem špičky. V pohodě se dostávám dopředu. Okupujeme čelo závodu, je to paráda, jedem vedle sebe s Chosem a celý balík za námi. Po druhé zatáčce jsem na čele. Neskutečný morální doping mi točí nohama zlehka a volně. V zatáčkách jen koukám, jak se to cedí a tvoří se skupinky. Na čele jsme nad Bulánkou tři. Je tu také Chose a mladej kadet, klučina v dresu Agra Kolín. Povedlo se nám vybudovat během stoupání celkem slušný náskok, ale závod je v začátku a únik teď je prd. Jedeme tempo, pohodu, ne podlaha, ale balík si přeci jen musí dát, aby nás dojel. Dojíždějí nás někde v Brníku. Kolem Kostelce ještě tahám neoblíbenou hlavní a po odbočení se dekuju do balíku. K Jevanům to je mírně z kopce, ale nějak se nikomu asi nechce jet – jedeme kolem 35Km/h :( Když je na mě řada na špici trošku za to trhnu a jedu. Z 35 je 45 v Jevanech už 50, nájezd na hlavní bez auta a už se řítím od hráze dolu k Hradci. Trochu se větrám před balíkem, sjedou mě někde v údolí před Hradcem. Když jsem dojet a parkuju ve skupině je čas na gel. Do stoupání se bude hodit. A je to tu, totiž kopec na Ondřejov. První P100 mi to tu ulejo, ale dnes je výkonnost jinde. Jedu první flek a celkem tempo už na rovině před Střimelicí. Chci kluky trochu vyšťavit, to se daří. Ohlížím se před začátkem vesnice, jsme jen čtyři a zbytek už nějaké metry nakupuje. Je tu Chose, kadet z Kolína a také jeden dres Kernu. V Ondřejově zjišťuju, že tu už není mladej AK, ale nevypadal, že by měl v kopci problémy. Jedem tedy ve třech. Sjezd do Chocerad jedem pod plynem. Myslím, že nejsem špatný technik co se týče sjezdu, ale Chose jede jak k ohni a sjezd vede z prvního fleku. Na mostě jen hlesnu na Choseho, že to máme dobře rozjetý, a že jestli nechytnu křeče, mohlo by to být dobré. Nohy jsou v pořádku, v kopci se cítím dobře, jedu první. Tempo je ostřejší. Chci mít jistotu, že když takhle přejedeme celý kopec a nechytnu křeče na Nechybě, balík nás už nedojede. Tempo si ale vybírá daň. Chose před Vestcem odpadá. Povolím plyn, jet úplnou samotku nechci. Po sjetí bojujeme se stoupáním dál. Za Vodslivama, když se terén opět utáhne, jedu s Chosem, nejedu podlahu a ze zadu se pomalu dotahuje borec Kernu. V cíli říkal, že kdybychom nezvolnili, nedotáhl by to. Pochvaluju si nohy. Hřejivka způsobila, že mi nohy žhnou, hořej, jsou to zbraně, zapálený pochodně, prostě jedou na jedničku . Ku Sázavě jedem řemeslo. Ještě někde před hlavní za Vodslivama, s velkým respektem ke křečové víle, jsem lupnul ampulku magnésky. Sjezd do Sázavy letíme. Před námi poslední mohykán dnešního klání – serpentiny na Nechybu. V kopci opět, jak přestane proudící vzduch chladit pohonné agregáty, se nohy mění v rozpálené kovadliny. Točí, bolesti zbavené a křečí nepolíbené. Po kopci vidím, že Chosemu to až tak nesedlo. Byla by to velká škoda, kdybychom mu odjeli tady. Proto točím špici s dresem Kernu. Z kapsy kouzlím rychlé cukry, energii na dojezd, jedno carbo. Potrápí nás už jen krátká stojka v Horních Krutech kterou tahá borec Kernu. Po větru pak gumujeme směrem na Kouřim. Rychlost +- 45. Trasa rychle utíká, spolupracujeme, točíme špice a jede se poctivá silniční cyklistika. Jsem rád, že ani v závěru se moc netaktizuje (rovinka Tatce – Pečky). Že se jede. Loni se tu taktizovalo, nejelo, čekalo na nástupy (byli jsem ale větší skupina). Chose skáče před Pečkama železnici a nastupuje, drtím za ním a dojíždím ho, pak nastupuje Kerňák, je taky dojet. Do Peček jede Chose první já druhý a Kerňák třetí. Přemýšlím a v duchu si vybírám zatáčku kde za to vezmu. První 90° levou ne, ale druhou pravou o 90° jo a pak už jen točit znovu levou a bude cílová rovinka. Ale plány vzala voda – v Pečkách měli posvícení, všude lidu, takže luxusní kličkovaná. Do cílové roviny najíždím první. Za sebou slyším, jak tam Chose nakládá ty nejmenší pastorky a pár metrů před páskou mě bere na spurtu. Dali jsme to pod tři hodiny, paráda. Jedem do hospůdky na řízek. Pár desítek zasyčí. Pak se objeví i Stáňulka. Letošní Pečecká stovka byla opravdu deluxe. Děkuji pořadateli za tuto skvělou akci, jako i šlapkám které se ji zúčastnily. A abych nezapomněl, brácha dojel v kategorii B-68 první. Ibalgin taky zabral a gely ani nepotřeboval
  
  
  
• Chose – Pececka100-Šlapky v cele
  
  Po vlastní ose vyjíždím ráno v 7:45 z domova směr Pečky na dráze. Mám to 34 km a z toho 32km po trase závodu tak velmi lehkým tempem jsem 5 min po 9 na místě. Zapíši se za 90 kč, za což mě bude čekat řízek v cíli v blízké hospůdce . Hned za mnou přijíždí Bonzo a Hulis a po chvilce Stáňulka a probíráme jak se tady jelo v minulých letech. Hulis původně ani nechce jet a že se teda rozhodne během jízdy jakou délku pojede. Ještě předstartovní foto a v 9:30 se rozjíždíme vstříc 100 kilometrům. Ze začátku se jede poklidně, po2 km přichází železniční přejezd, který na radu Bonza skáču a pak už za ním jen upaluji. Jede docela rychle, mě to nevadí, protože jsem se slušně rozjel, ale pro mnoho jiných to bude zaručeně první křest. Až do Kouřimi pod první kopec se prakticky nic neděje, občas se někdo vyvětrá před balíkem aby byl posléze zase pohlcen. Na Bulánku lezeme s Bonzem na čelo a ukazuji zbytku pole co jsem se to naučil v Kolodějích, něco přes pul kopce to táhnu a pak jedeme s Bonzem bok po boku a tvoříme závod. Držet se nás dokázal pouze 16tletý agrokolíňák ostatní získávají několikasetmetrovou ztrátu. Do kopce se mi jelo velice dobře a jak říkal Bonzo, takhle jsem měl nasadit až v Nechybáku, ale já jsem jen chtěl ostatní trošku unavit když nás budou sjíždět a hlavně si prověřit kdo jak bude v následujících kopcích zlobit. Celkem si nás dojelo asi 10 lidí a tak poklidnou a volně se vlnící krajinou ujíždíme okolo Kostelce na Jevany a údolím až do Hradce kde odbočujeme do pověstnozlověstného kopce, kde se nás zase drží ten mladík a navíc ještě jeden borec kern a opět zbytku ujíždíme, navíc nahoře agrokolíňák ztrácí tachometr a zastavuje aby ho našel, smůla. My pelášíme, tady to už vypadá nadějně na to že by nás nemuseli sjet, dolů do Chocerad to pořádně pouštím a na radu jednoho Kolodějáka v těch zatáčkách dole nebrzdi to tam beru hlava nehlava a vyplácí se to, do Vodsliv mám trošku náskok ale to Bonzo hravě dojíždí a teď už budou kopce jen pod jeho taktovkou, trosku mi začínají těžknout nohy a když se to trošku poklopí držím se Bonza už jen ztěží, tady jsem začal litovat toho že jsem si v týdnu nekoupil nějaké karbošneky, ty by mě z toho tady zaručeně dostali, na jonťák se pořádně jet nedá a sebou mám jen suk trošku a hroznového cukru. Když se kopec utáhne tak mi už Bonzo odjíždí, ale když to zjistí, tak zvolní nechává se ode mne dojet aby mě zase mohl táhnout jak lokomotiva. Tohle má ovšem za následek to že nás Kern, ještě před tím než kopec zase povolí, dojíždí. Po znovuutažení poslední části kopce už Bonzo veze batůžky dva. Na rovině jím suk a celkem se zapojuji do střídání a v Sázavě jsme cobydup. Brdek u klástěra všichni tři vyklátíme na velkou a blížíme se pod serpentiny tady mi oba trošku ujíždějí, ale poučen z K50, kdy to tady trhal Bobek, si je se sebezapřením docvaknu a držím se jich jako klíště jedna druhá třetí čtvrtá točka a jsme nahoře na Nechybě, hurá udržel jsem to, potom až do Horních Krut nestřídám a vydejchávám to. Do Horních Krut vede poslední kopeček, utáhne se, povolí a zase utáhne na posledních 50 metrech celkem fest. Tady už si je ale nenechávám ani odskočit. Tady odtud nás čeká 28 km po větru až do Peček, celkem pravidelně se střídáme a bez problémů překročujeme i 50 km/h. přejíždíme jednu státovku Kouřim druhou státovku a v Tatcích doprava. Před Pečkami přichází zase ten přejezd který hravě přeskočím a při odbočování na hlavní nastupuju, trhnu se 50m a jedu co to dá, ale pozvolna mě dojíždějí a hned nastupuje Kern ale to mažeme bez větších problémů. Při vjezdu do obce jedu za Bonzem, před uzavírkou jdu na první flek já a snažím se kostky a právě probíhající pouť projet první ale Bonzo se tam ještě někde prosmeknul a tak jedem jak berani a okřikujem lidi ať uhybaj, taky třetí Borec z úniku už ztrácí. Do cílové rovinky vjíždím tedy tak 2 metry za Bonzem, pak tam vzádu láduju nějakej malej převod, řídítka chytnu dole a se zatměním před očima cíl protínám tak s metrovým náskokem v čase 2:57:45. Hurááááá. Setrvačností dojíždím až na fotbalové hřiště. Už se těším na pivko, protože jsem jel posledních 15 km už bez pití. U hospůdky na nás čeká Hulis, který jel variantu 68km a všem frnknul, gratuluji!! Strašně se mi tady líbí ta atmosféra, pojídáme řízek, pijeme pivko na zahrádce a klábosíme s ostatními závodníky o zážitcích, čekáme na Sátáňu až dojede 100km trať abychom ji poblahopřáli že to skvěle zvládla. Děkuji pořadatelů že takovéhle akce dělají a za rok se tam zaručeně zase u