Akce San Piego 2016

Akce San Piego patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2016-02-28.

Trasa :: Diskuze :: Foto

• Bonzo – K baráku na vodstřel
  
  Tento report k baráku na vodstřel musím začít už v sobotu, byl to totiž dvojboj, kdy jsme s bráchou jeli šlapkovskou klasiku na Hrubý Jeseník.
  No vlastně začnu už v pátek, protože tenhle víkend patřil do škatulky hard and heavy cycling.
  
  Pátek
  V pátek končím ve čtyři, brácha má nový tágo, takže už v pět odpoledne v pátek v hospodě na kulečníku, krása Zítra jedeme, takže to nechceme moc protahovat, pět kozliků jedenáctek podleju doma ještě pro sichr lahví 0,7l červeného ... Po celým těle mi je tak krásně, jednou o tom napíšu i básně ... (Alkehol)
  
  Sobota
  Ráno jsem celkem v pořádku jen do té chvíle, než otevřu okno. Větry slečny Petry! To, co se oknem dralo dovnitř, nebylo vůbec dobrý. Na teploměru -4°C, za městem na polích bude -5 nebo 6. Jezdit v tomhle už není prdel, kor když tě přestává hřát mládí No, včera jsem se máznul vnitřně, takže kdepak to máme? ááá, tady, Konopné mazání hřejivé, z diskuze doporučují tři ze tří šlapek, uvidíme v ostrých podmínkách Mažu prsty u nohou Zbrojíme proti zimě, Moira je v permanenci. Vyrážíme. Ještě se zastavujeme v krámku na rohu u Čonga Konga pro jablka a pár banánů a dvě, tři štangle tvrdejch salámů (Wohnout). Je 8:20 vyrážíme na sraz do Mstětic. Měli jsme to jen tak tak, přesněji řečeno přijíždíme na sraz s pětiminutovým zpožděním s tím, že na nás balík počkal, díky! Vyjížďka ve zkratce masakr - fukar. Ten vítr v sobotu byl hnus. Když jsme se od balíku odpojili, brácha měl slušně vymeteno. Dojížděl prošitej jako deka. Dneska dáme voraz, zítra jedeme Pardubice ... V šest v hospodě na kulečníku Hrajeme na deset vítěznejch, uhrál jsem 5 bodů, asi byl na kaši ještě z kola, jinak bych 5 neuhrál ani náhodou, hraje totiž dobře
  
  Neděle
  Nohy jsou po včerejšku celkem v pohodě. Na teploměru 0°C a na stromech se nehne ani lístek, cche ... Dneska to bude paráda. Spodek, tričko s dlouhým a bunda, nic víc neřeším, tedy žádný mazání Mazal jsem jen řetěz Naplnit kapsy a rychle mažu pro kolo, jako ředitel výletu chci být na srazu první. Nejsem, u Vela už čeká Luky. S kterým přihodím k dobru toto z plánování akce ...
  Píše Jenča: "Prej pojede někdo z Cannondalu."
  Já:"Super."
  V tu samou chvíli píše Lukáš: "Pojede Jarda Karas?"
  Odpovídám: "Nevím, napiš Jenčovi, Vy spolu trénujete."
  A hned píšu Jenčovi:" Pojede Jarda Karas?"
  Jenča: "Kdo to je? Toho neznám."
  Já se poseru, to je domluva!
  A za chvíli přijíždí na sraz i Jarda Karas . Před Velem ráno 13 kusů s tím, že Jenča a Patrik Šimůnek nastupují do vláčku v Poděbradech. Vyrážíme a s bráchou bok po boku vyvážíme balík z města vstříc San Piegu na švihu k baráku na vodstřel. Po odstřídání jde na špici Luky s Barbánkem. Docela drtí a asi se jim špic hodně líbí, nestřídají. Až tak, že brácha jede k Lukymu se slovy, že jedeme 180km, že těch kilometrů bude dost pro každého, ať si klíďo odstřídají. Dlužno dodat, že Luky je mladej bajker a silničku má chvilku, ono jet 7 hodin silnici nejde stylem, těď mám špic, tak to nahulim Brácha sbírá nula nula nic vrchařských bodů za vrchařskou (ne)prémie v brdku v Klučově, kde obloží a přelítne na horizont balík.
  Alf: "Neměla tohle být rovina?"
  "Vždyť to je rovina, nakloněná ."
  V Poděbradech čekají další dva kousky, mladý pušky. Balík se rozrostl na 15 kusů a pokračujeme dál směr Žehuň. Za Poděbrady nabíráme ještě další korálek a tím je balík komplet, 16 hlav v balíku, megapárty Tuhle megapárty utne až dělení tras, broďáci otáčí a tím balík v Žiželicích na Téčku rozdělí vedví, osm pokračuje, osm otáčí. Řady značně prořídly, ale srdnatě pokračujeme stejnou trasou jako šlapkovská akce na Bydžov. U cedule Královéhradecký kraj sekne Lukášovi. To se v cyklistice holt prostě stane. Visí za balíkem na gumě.
  "Máš něco v kapse, nějaký jídlo?"
  Luky: "Jo."
  "Žer!"
  Dotáhnu ho k balíku, ale nevypadá to s ním moc dobře. A stejně tak i já jsem tomu nepřidal v další vesnici Koukal jsem na mapy a má to být zkratka mezi vesnicema, kančí stezka, snad asfaltová, tak kluky trasuju z hlavní.
  "Pravá!"
  Martin a Hábič na špici hezky sjíždí doprava a jedeme dál, silnice rozkopaná tak na jedno auto, nevím, kde se to posralo, ale místo toho, aby jsme dojeli do kýžené vesnice zkratkou, tak najíždíme zpátky na nějakou hlavní a hned to vidím, nene, jsme zpátky před tou samou vesnicí, pod tím samým kopcem Já se poseru podruhý Na trase FlyBy je to kolečko vidět Nejvíc mě musí proklínat Lukáš, kterej je prošitej už totálně a nechválí mě ani dvojička na špici za repec kopečku. Kluci sry! Všichni ty kilometry ale potřebujeme, ne? No nic, takže rovně až do Chlumce a pak musíme dvakrát doprava. Někde za Chlumcem tedy přijímám výzvu Jenči na spurt ... Nejsem rozumnej, ale tuhle sezónu zase hravej a dravej, tak jedeme! Já vrchař, třicetiletá omladina vs. Jenča, osmnáct roků, nadupanej sprinter, mladá krev a puška na kole. Brácha mi to nerozjel, hlavně že jsme si zkusili rozjet na spurt po Brodě pod lampada na nočních kriťasech v týdnu ... Takže to vezmu prostě na sebe, jedu špici, letíme na rovině přes padesát a já vím, že Jenča je pořád za mnou. Je jen otázka až nasedí do spurtu a půjde přese mě. Spurtujeme, ještě zvedám zadek ze sedla, ale na tuhle motorku nemám nárok. Maximálku to Jenčovi naměřilo 57km/h, já kousek na ním, ale na předjetí bych potřeboval asi motůrek do kola nebo radši dva Neboj se, kamaráde, někde ti to vrátím, spíš teda v kopci :-P V Újezdu u Přelouče se odpojuje Lukáš, že to dotočí sám. Moc se mi to nelíbí, že ho tu necháme prošitýho a samotnýho, ale OK, prý to tu zná, že tu s Jenčou jezdí a trenérovi řekne, že strhal celý balík, proto dojel sám
  Pokračuje sedm statečných. Před obcí Břehy malá sranda.
  "Levá, je to zkratka ."
  "Určitě jo?"
  "Nabeton !"
  Začíná trochu pofukovat avizovaný vítr proti, aby nám vzápětí na zpáteční cestě pomohl do zad. Vítr ještě nenabral na síle, takže nevadí ani neobtěžuje jízdu, která rychle utíká až do Pardubic. Na začátku Pardubic musíme na cyklostezku, která lemuje silnici, protože na silnici je zákaz vjezdu cyklistům. Rychle se cyklostezkou promotáváme Pardubicemi. Podjíždíme železniční trať tunelem, kde Barbánek hlásí, že s kolem v (aero) tunelu ještě nebyl Dorazili jsme k baráku na vodstřel, kde dáváme malou pauzu. S bráchou foto a pliveme na práh
  Jarda vyhlásil barák slovy: "To kvůli tomuhle sem jedeme ?"
  No jasně, horší barabizna nemohla na konci cesty čekat, že jo . Jedeme na benzínku. Neměli automat na kafe, nekecám! Kafíčko nám vařila paní pumpařka, takže žádná břečka. Kafe, 2xCola (jedna do kapsy), croissant, polomáčenky, snickers (do kapsy). Slušné dotankování cukrů na zpáteční cestu. Barbánek, ještě než jsme začali sedlat, vykládá cosi o pracovních nedělích a pondělcích paní pumpařce, co nám právě zametá pod židlemi a pak přidá ještě na odjezd.
  "Takže teď už to bude nuda jo, říkáš, to abych si vzal s sebou na cestu časopis ."
  No nuda to rozhodně nebyla, to co přišlo, bylo naprosto neskutečný řemeslo. Mám tyhle chvilky, kdy člověk musí být už trochu zmazanej, aby se do toho dokázal položit, kdy naprosto proroste kolem od řidítek až do posledního niple, strašně rád. To byla špice ... a jaká ... Pomáhá vítr, rovina, zalehnout do oblouků a jedeme špic 10km, 20km. Rychlost neustále osciluje okolo 35 - 36km/h, paráda. 30km špice, Týnec, odpojují se kutnohoráci. Kluci, díky. 50km, jsme v Kolíně, jedeme tu špici pořád pryč Až to Martin zastaví s pauzou na chcaní v Lidicích nad Cidlinou, přišla vhod, občerstvení. Od Pardubic letíme jak rakety. Diskutujeme, resp. říkám, že z Poděbrad hned domu, na dvoukilo to nevidím. Martin se po pauze a občerstvení docela probral s tím, že nadhazuje do vzduchu udičku s tím dvoukilem, jestli přeci jen ...
  "Hábič, jak si na tom?"
  "Skvěle, cejtím formu."
  Další super hláška. Koukneme se po sobě. Jste magoři, tak jo no, není o čem, z Poděbrad dál na Nymburk. Bude to dvoukilo! Stále na špici, neskutečný řemeslo, asi jsem na chvilku nakoukl do cyklistického nebe V Nymburce jsme v letu cuku. Jedeme na Sadskou, kde mezi vesnicemi střídáme, seklo Barbánkovi, tvl to byla špice, tos ještě nejel co? Já taky ne! V Semicích tikne jako prvnímu dvoukilo Jardovi. Stáčíme na Poříčany. Marťas ještě pozlobí, protože se mu jede dobře, v brdku před a do Chrástu, ale nedám mu šanci, obložím ho, mně se jede totiž dneska taky výborně :-P Brácha pak sám z Poříčan nasadí a mizí do Brodu. Dotlačíme to tam, ještě zašpurtujeme o ceduli s nápisem Český Brod. Budík s ukazatelem endorfinů v těle je na maximálce, zato ten s glykogenem je na kriticky nízkých hodnotách, je třeba dotankovat, a to hned!
  Jedeme si sednout. Dojíždíme v kvartetu statečných. Jak jsem psal, po dojezdu polévka, lívance, Birell, čaj i káva a došlo i na ten Rum Chvilku posedíme, vracíme tělu kalorie a jako první se loučí Jarda, který musí dojet ještě do Jíren, ten den natočil 256km, super práce. Jako druhý odjíždí tahač Barbánek do Přehvozdí, 217km. Jako poslední se už za tmy, hezky v klídku po třech pifkách a kávě s rumem, rozjíždíme domů s bráchou a Hábičem 202 resp. 203km. Jenda to dvoukilo, nota bene poslal z voleje, přípravou netřeba se stresovat Takhle se má jezdit, Punk´s not dead.
  Jelikož se akce zdařila, tak bych rád poděkoval:
  Mámě za jídlo, tátovi za volnou zasedačku, ségře za foto, bráchovi za hec na dvoukilo a za super výkon, točil jako hodinky i s tím málem kilometrů co letos má, Barbánkovi za neskutečnou špici, tohle jsem ještě neviděl a ani nejel, špici cca 90 nebo 100 kilometrů masakr. Hábičovi a Jardovi Karasovi, že dali celou trasu. Jardovi Pažoutovi za zmobilizování CSC klubu Český Brod, jakož i úplně všem, kteří se přijeli sklouznout v balíku na jízdě k baráku na vodstřel.
  Chlapci, kamarádi, borci. Za II. ročník San Piega - k baráku na vodstřel, velký díky.
  Byl to Rock n Roll
  
  A sleduj, trasa FlyBy, super
  http://labs.strava.com/flyby/viewer/#504719691?c=u2fsfu7p&z=B&t=1MqgPl&a=S2kVHnVGFh7VDA8eucsOHsTCDh5r_A0e_-wOHtVqDh4
  
  
• Hulis – Z voleje do Pardubek a zpátky
  
  Brácha mi oznámil už kdy, že plánuje svojí akci a že musim jet s nim... Řikal jsem mu, že nevim nevim jestli z voleje ujedu 180km do Pardubek a zpátky... Na zimnim tréninku jsem byl naposledy 2014... Minulej rok vypuštěnej až na jeden závod na kterej jsem trénoval něco přes měsíc... Takže dá se říct pomalu rok bez kola a jakýhokoliv sportu (ani jsem neběhal nic)... Brácha řikal, že stačí dojet do Parbudek a zpátky je možnost vlakem, tak jsem mu na to kejvnul, že to teda hecnu... ale pak jsem koukal že den předtim se jede Jeseník a řikal si, že těch něco málo přes 100km mě nemůže zníčit. Brácha at na to seru a šetřim se na neděli... Já měl vlastní hlavu a na Jeseník jsem přijel... V tom fukaru to byl docela masrk, snažil jsem se i střídat, abych nebyl za netáhlo... Když jsme se v Přerově nad L. odpojovali, tak jsem měl vymalováno.. hodil jsem kašpara a těch 10-12km domů se se mnou bratr táhl asi hodinu... Nebyl jsem schopnej šlápnout. To jsem si řikal, že zejtra dojedu tak do Poděbrad a ne do Pardubic s tim, jak jsem byl zničenej po 110km V neděli vstávám a nohy pořád tahaly, no nic, oblíknout nacpat kapsy a valba.. Na srazu nás bylo 13 s tim, že 2 kusy se připojili v Poděbradech a dalši kousek chvilku za Poděbradama... Tudíš 16 kusů v plný sestavě... To byla párty... Bohužel se kuci z vela z brodu asi po 55 otáčeli a bohužel s nima to zabalilo mnohem víc lidí, než jsme čekali... Dál jsme jeli v 8mi... Po pár km dalšímu odešly nohy a že si to domů nějak dokroutí sám... Do Pardubek jsme dovalili v 7mi a já už cejtim, že nohy začínaj docela tuhnout.... Řikal jsem si, že jsem na sebe moc zvědavej, jak v 7mi kusech budu točit pravidelnou špici... Naštěstí přijel na špici zázrak v podobě Bonza a Barbánka... No zázrak... Spíš kvalitní zimní příprava a nalítaný kilometry, který jeli z Pardubic špici po větru až za Sadskou do Hradištka... Neuvěřitelná práce... A já si jen liboval v tom, jak se jen vezu a s úžasem sledoval oba bejky na špici... Ale to předbíhám, v Týnci se odpojil Jenča s kámošem z K. Hory a my jeli dál už jen v 5ti. Před Poděbradama na mě šla celkem krize a od rána jsem nebyl chcát ani po kafi, cole a vodě na benzině v Pardubkách, tak jsem zahlásil pauzu, abych to všechno mohl vypustit... Barbánek, bratr a ještě Honza hába se dohadovali několik dní před akcí, že by chtěli dotočit 200km, když to bude v našich silách... Tak se jich ptám jestli jo a nebo ne... V duchu jsem doufal v to, že ne... Oni že ne, že jedeme rovnou domů. Během tý pauzi jsem do sebe napral skoro veškerý curky co jsem měl po kapsách a světe div se, hned se mi jelo krááásně... Nohy povolily a hned se všech ptám jestli to dvoukilo ještě nechtěj zvážit, že to pro mě je asi první a taky zárověn poslední možnost ho tam poslat... Všichni na sebe koukli, potpali se, jak kdo je na tom a bylo rozdohnuto... V poděbradech, místo domů, jsme točili na Nymburk a tak dále, jak jsem psal vejš... Kde bohužel seklo Barbánkovi, ale neni se čemu divit po asi tak 75km na špici... Parádní výkon. Zvolnili jsme, aby si Barbánek tak nedával a hnali ho dál vidinou těch lívanců, polívkou a pivka... Mě se nohy parádně rozjely, jak kdybych měl nalítáno nespočet zimních kiláků a ještě jsem si s bráchou v dvou brdkách zašpurtoval... Bohužel jsem oba prohrál... Sice to nebylo moc sportovní a ohleduplný, po tom co brácha předvedl na špici, ale já se kupodivu cejtil docela dobře, tak jsem posledních 8km roztočil nohy a dal si to solo pár minut před ostatníma... V cíli nádhernejch 202km, celkově za víkend 312km... Já myslim, že to neni uplně marnej výkon z voleje... Z vody by mi docela vařit šlo... Sám jsem nečekal, že bych něco takovýho mohl dát... Díky všem, kdo přijeli a pomohli mi k tý dvoustovce... PUNKs NOT DEAD!!!!