Akce Karlovy Vary-Unhošť patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2017-05-21.
Nejdelší varianta má délku 104 km.
-
Camrda –
Do Unhoště po 2 kolech
Ráno přichystat snídani dětem a sobě, sbalit sebe na závod, děti na dopoledne k babičce, dát kolo do kufru, vyložit děti v Modřanech a hurá do Unhoště za Technikem svézt se v klubové dodávce.
Všechno na čas a jedeme všichni směr Vary. V autě klasika, Kolíkáč prostě nikdy nezklame. Bohužel ani Kolíkáčovy pověstné hlášky mě neodtáhnou od myšlenek na závod a akutního starťáku. Bez toho by to ale asi nebylo ono. Před startem se cítím, jak když rukuju na třetí světovou. Jak ty hromaďáky nejezdím pravidelně, je to asi o to silnější.
A frčíme, úplně pomalu se nejede, snažím se být vpředu, ale je to o tom chytat neustálé nástupy, mám toho po prvních 10ti km dost. Jdu se schovat, v balíku ale hlodá červík – co když to teď odjede, nějaká pěkná skupinka 10 – 15 lidí, domluvit se, pravidelně střídat, udržovat tempo, rozdat si to na posledních 10ti km, krásná představa.
Tak lehký to nebude, po 20ti km rezignuju, jsem vypráskanej a snažím se jezdit kolem 20týho fleku, abych to případně ještě neodskákal tím, že to někdo v půlce rozpojí a já už to nesjedu. Říkám si, jestli mě tohle vlastně vůbec baví, ale to už najíždíme na objížďku a bere se za to. Pravá klasikářská atmoška, hrubá silnice, nahoru dolů, točky v alejích stromů, jede se kaše, najednou člověk zapomene na vše, drží to dole a drtí velkou ostošest. Nádhera, za tohle asi někdo zaplatil. Najíždíme zpět na hlavní a Kapr hlásí, že tam zůstal Kolíkáč a asi i Technik, škoda, tihle 2 zrovna platit nemuseli.
Jedeme první, náročnější stoupání, Kapr mi nahoře povídá. Tak jsme nahoře, z auta to vypadlo hrozně, ale vylítli jsme to jako nic, co? Já si celkem dával, ale Kapr je evidentně ve svým živlu, kácí stromy, roste mu břicho, ale tady předvádí psí kusy. Dreamer mi pochválí, že je to dobrý, že jsme tady spolu.
Odjíždí nám skupinka s Mirou Thumou, Salem, Víťou Mužíkem a dalšími. Mizí závratnou rychlostí. Nemám na to je sjíždět, mrzí mě, že tam nejsem, Kapr mi říká, ať se šetřím na Krušovice, že to všechno ještě přijde. Vypadá to, že uprchlíky nesjedeme, ale opak je pravdou. Nahoře v Řevničově se formujeme do nějaké cca 15ti členné skupinky a valíme směr Nové Strašecí. V Novém Strašecí začnou všichni nastupovat, děsím se toho, že mi teď odjedou, ale je to jen RP, na kterou jsem zapomněl, za čarou všichni svěsí nohy. Čekuju Dreamera, je tady, tuhle kaši má asi rád...:).
V Tuchlovicích za to ale bere Víťa Mužík, předpokládám, že po něm půjdou všichni, tak mu pro jistotu skáču rovnou do háku. Brdek vyletíme a když se nahoře ohlídneme, jsme sami a za náma celkem slušná díra. Tak teď jedeme. Víťa to za horizontem rozjede, já mu střídám, Žehrovicema letíme snad 50-60. Je to mazec, děsí mě pomyšlení, že to je teď ještě 30 km do cíle, ptám se Víti kolik to ještě je, říká, že už moc daleko ne. Deset? Ptám se. Tak nějak… Jedeme rychle, ale brdky, který tahá Víťa mně berou hrozně moc sil. Na špici se protočím snad jen 3x-4x, pak už jen hlásám, že to nedávám, že nebudu spurtovat, jen ať už tam jsme, skupinu za sebou nevidíme. Začínám toho mít dost, nadávám si, proč jsem tohle udělal, že to je příšerný, že to přece nejde si takhle dávat, evidentně je to větší sousto než dokážu polknout. Ještě chvíli visím v háku, ale za Velkou Dobrou mi ve stoupání před horizontem Vítek centimetr po centimetru odjíždí, svěšuju nohy.
Začínám cítit, jak mi nabíhají křeče, motá se mi hlava, piju a snažím se z toho oklepat než mě dojede skupina. Jde to, hákuju, dojíždíme do Unhoště, spurt o bednu nedávám, je z toho celkově 8. flek, na kostky najíždím opatrně, pěkně po 2. kolech.
Má to něco do sebe tyhle hromaďáky, od půlky to bylo napínavý jak guma od trenclí!
-
Dreamer –
Unhošť přišla než bys řekl švec
Unaveny po patecnim nezapomenutelnem Grossglockneru jsem si na vikend naplanoval odpocinek, protoze jediny zavod ktery by za to stal byla nedelni klasika Karlovy Vary - Unhost. Jenze na tu byla slozita logistika, protoze je potreba dostat se rano do Varu a cil je v Unhosti u Prahy. Kolikac mi hlasi ze misto v aute nemaji, takze jsem smireny s tim ze tenhle vikend bude bez zavodu. V sobotu odpoledne ale vola Kapr, ze Technik bere jeho super duper VW Transportera a tak pro me misto maji. Opatrne rikam, ze teda asi OK, ale ze uvidim jak na tom budu se silami. Je mi ale jasne, ze takova luxusni spolecnost se neodmita a tak vim, ze v nedeli chci stat na startu. Obvykle si veci na zavod chystam den predem, ale jsem tak unaveny ze jdu brzy spat a nechavam to na rano.
Rano trochu nestiham takze snidani si davam do batohu, ale konecne jsem se trochu po nekolika dnech vyspal. V 7h jsem nakonec prvni u Technika, az se divim, jestli mi poslal spravnou adresu., ale zahy prijizdi Kolikac. Technik hlasi ze nakonec casu dost a tak verny svoji prezdivce uklada nase zavodni ore do sve vytunene dodavky, aby vsechno licovalo a sedelo, tak jak ma. Pak uz jedeme, v Unhosti nabereme Kaprovi a mirime do Varu. Snidam, za mnou probiha druzna konverzace, Technik ma startak a mne se povede skoro usnout, omlouvam se ze jsem cestou moc nemluvil, proste se mi chtelo spat. Ve Varech jsme nakonec sice asi 15min po konci prezentace, ale ta stale probiha a vypada to ze tu ani neni tolik lidi, nakonec nas jede neco pod 100 zavodniku. Parkujeme auto stranou, cas ale bezi a tak se vlastne vubec nerozjdeme, ten kilometr od auta na misto startu se pocitat neda.
10h odbila a je tu start. Trasu neznam, kluci hlasi ze prevazne rovina a neco kolem 110-115km. Vitr z boku nebo do zad. Tim ze trasu moc neznam tak se snazim drzet spis vepredu, sice jedeme po siroke Karlovarske silnici, ale mame pro sebe samozrejme jen nasi polovinu a vse kontroluji motorky, zajisteni trati tedy perfektni. Zahy se zacina nastupovat a je jasne ze dneska to bude o prave skarpe. Neni sice treba jet uplne vepredu, ale propadat se nekam za polovinu baliku uz je nebezpecne.
Zhruba po 20 km se sjizdi na par km z hlavni a prichazi prvni kriticky moment zavodu. Periferne vidim ze za to vepredu vzali a ja jsem nekde na 30. pozici. Jede se lajna, silnice uzsi a trochu rozbita, jo ted je ten moment bud a nebo, ted se bude lamat chleba. Jede se lajna, vidim ze vepredu je krasne zabudovany Kapr a Camrda. Chvilemi si rikam ze to mozna uz nesjedu, ale nastesti pak prijde ostra levotociva, kde balik zase dojedu. Ale je tam sterk, tak opatrne a hned zase jet totalni maximum, jinak to zase praskne a ujede mi to. Aktivita se vyplaci, dojedu si balik jako jeden z poslednich, je nas kolem triceti. Technicky usek pak misty porad boli, ale kdyz najedeme zpet na hlavni silnici, za nami uz nikdo neni. Pak je konecne trochu cas si orazit a dostat do sebe nejake jidlo a piti.
Pak se opet v kazdem brdku nastupuje a jak jsem uz psal, prava skarpa je nasim dnesnim kamaradem. Jsem rad ze tu jsem s Camrdou, Kaprem, je tu i Vita Muzik, Salo, Vita Novak a dalsi zname tvare, jo tohle je dobra spolecnost. I kdyz se misty jede normalne, je potreba porad hlidat pozici. Prichazi Krusovice a dalsi nastup, ktery neskutecne boli, sice jsem do nej najel relativne z cela, ale ty kratke nastupy ostatnich mi delaji velke problemy, takze se propadam a nechavam i trochu diru. Vidim ale ze kdyz tady zavaham, tak mi to ujede. Nakonec se s pomoci J. Hlavacka docvaknu do skupinky a razem je nas kolem deseti. Pred nami je ale jeste trojice se Salem a Vitou Muzikem. Dalsi peklo ale prichazi i pote, protoze trva peknych par minut, nez zacneme jet tempo a stridat, do te doby je to nastup za nastupem a zase zvolneni, coz je presne to co miluju, samozrejme mysleno ironicky. Rikam si ze uprchliky asi uz nesjedeme, ale po asi dvaceti km je nakonec dojedeme.
Mam toho uz docela dost, ale ostatni na tom nejsou o moc lepe. Bere za to Vita Muzik a nas Camrda a nenapadne odjizdi. Nechavame je jet v domneni ze to je neskodny pokus. Ale ouha, kluci jedou a vypada to pro ne nadejne. Jednou odstridam naplno na spici, nez mi dojde, ze tam mame Camrdu, takze okamzite se snazim drzet na konci nasi skupinky a nestridat. I tak si to ale musim hlidat, protoze jeste jeden nebo dva kluci odpadnou a tak chte nechte na tu spic jeste parkrat musim. Pro me nova zkusenost, snazim se ale jet ferove a nedelat veci typu ze dojedu do pulky spice a tam odstoupim, atd. Jedeme porad takove tempo, ze nestiham koukat kde jsme a kolik zbyva do cile, jen vidim podle nazvu obci, ze uz jsou to mista blize ku Praze.
Na horizontu odpada Camrda, Svobodak mi zahlasi "jed slapko, ten od vas odpadl", no tak teda jo, uz zas muzu vic stridat, ale sil moc neni. Vita Muzik je stale pred nami, jedeme pres dalsi kruhac, vjizdime do dalsiho mestecka a nez bys rekl svec, zacina se spurtovat a mne dojde, ze uz jsme v cilove Unhosti. Ve skupince jsem byl na konci, takze spurt o druhe misto je beze me, trochu me to mrzi, ne ze bych bojoval o bednu, ale vedet ze uz bude cil, tak jsem tam v kolotoci nasi skupinky nejspis najel trochu lepe. Jak se ale bavime s klukama v cili, vypada to ze pulka lidi nevedela, ze uz jsme v cili, presne po 104km za cca 2,5h, coz dava prumer 41kmh, to je docela narez, kdyz se clovek zpetne koukne na profil, ktery nakonec az tak rovinaty nebyl a pricteme ten bocni vitr. Celkove to ale ale byla radost jet v baliku s ostatnimi z naseho klubu, cely zavod se skvele jedoucim Camrdou a skoro cely zavod s Kaprem, ktery se taky dostava do moc pekne pohody. Zavod bolel, ale byl spravedlivy a jsem rad ze jsem si poprve zkusil i tuhle klasiku v mistech, kde to jinak neznam.
-
Kolíkáč –
Po 20 kilometrech je vymalovano!
Nejak to furt nemuzu prekousnout. Kuwa, jak Vam zavidim! Jste borci, Kapr, Camrda, Dreamer! Proste zavodaci! Tak jsem byl natesenej! A tak jsem zklamanej
Hold tak to v zivote chodi ... Uplne se stydim za to, jak jsem v aute velkohube prohlasoval, jak odjedeme hned od lajny ... Prdlacky! Nastupy stridaji nastupy hned od zacatku. Bricho se mi sevrelo, plice nestihaji. A po 20 kilometrech je vymalovano. Odbocka na objizdnou trasu, asfalt pochybne kvality a ja vlaju na ocase. Kdyz vykouknu z haku uz je to naderovane jak cednik. Marne hledam sily na nejake sjeti. Spise cekam na nejakou zachranu, ktera prileti zezadu a dotahne me zpet. Ostra sterkova tocka a je konec. Doskocim Vlcaka a po chvili vidime zklamanou dvojicku Pistachio+Technik. Je nas asi 15 a nejede se. Tak kam by se taky melo jet
Pred nami prazdno. Rezignoval jsem. Motam se na chvostu a sleduji boj holek o vitezstvi. Pistachio nekdy chytne roupy a roztaci peklo a rve na vsechny, at stridaji. Tady jses na nespravne adrese, mel jsi jet o grupu vepredu
Holky - Klara a Hanka jedou o vitezstvi a svihaji to paradne. Krusovicak zkusim vlezt na spic a jedu tempo. Nahore 4 Slapky a dalsi 3 kusy. Zkousime tocit, ale nejak to vazne. A tak ve Strasecim jsme po zasluze potrestani, jsme zase po kupe! No pekny. Nejak mi letos nesedi iontak a nebo ty smesky, co si micham do bidonu. Neni mi vubec dobre. Do Unhoste uz jen preprava do cile. A tak na zaver gratulace vsem, co jsou spokojeni! A velke podekovani za prepravu do Varu, diky Lucko a Techniku!
-
Radim –
Vary-Unhošť aneb aspoň chvíli s čelem
Trochu delší varianta klasické trasy kvůli objížďkám na I./6, počasí výstavní, poděkování Kláře za odvoz. Na státovce jsem se udržel v balíku prvních asi 10-15 km až na odbočku na objížďku, ale plápolal jsem tam pěkně se slinama u huby, ani s Kolíkáčem jsem si moc nepopovídal, za odbočkou do kopečku se zrychlilo a já už tam nějak neměl co dát. Na objížďce na Chyše tedy jízda sólo, pak ve trojici, v Lubenci nás dojela skupinka 7 lidí, takže dál už zase trochu ve skupině (10 lidí, ze známých tu byli Hauser, R. Vlasák, Šuranyi) a v tempu. Hlavní dva kopce jsem zvládl dobře a v popředí skupiny, ale v závěru mi už trochu docházelo, nejdřív jsem zůstal v prostřední části skupinky (trojičce) na výjezdu z Kamenných Žehrovic, pak mi i tito dva odjeli na výjezdu z Velké Dobré, dojížděl jsem tedy sám, ale dva zůstali ještě za mnou – čas 2:54:53h (vítěz 2:32:01)h, průměr 35,7 km/h a celou dobu proti SV větru, umístění 52. z 84.
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Report Bínič