Zkusit přiložit pár větviček do závodnického ohýnku, aby se zase ve mně rozhořel. Před týdnem na Col du Saxel, Col de Cou, Col de Jambaz a začátek na Col de Ramaz se ho podařilo zapálit, ale Col de Joux Plane ho dokonale hasil, ale snad úplně neuhasil… nebo snad ano?
Kolem Melechova, start v Meziklasí, žije tady tím celá náves a parking na louce naznačuje velkou účast a konkurenci. Radim Skála parkuje hned vedle, vzpomínám na svoje první Doksy 2005 a jeho tým Scorpios. No taky se ho ta cyklistika již pěkně dlouho drží jako klíště. Rozjet se s Lukem, pozdravit se s naším vt a pokecat s Jardou Halíkem, domácí hvězdou, a jde se na to. Čekám vysypání z balíku v prvním brdku, ale co to? Já si úplně chrochtám na číslech začínajících 4! No to bude pěkně mastný konečný účet…
V balíku loket na loket se stále necítím úplně komfortně, ale nechci si vystupovat, dokud to moje nevýkonnost dovoluje, tak ještě bojuji. Bohužel úvod je furt nahoru, čelo přitápí a přibližně na 7. kilometru to praská a asi 30 lidí mi nenávratně mizí včetně našeho Luka. Nepanikařím, chci si to užít, i v naší formující se grupě se docela jede a je nás hodně. Je tu Hanka Doležalová a po chvíli k nám doskakuje i náš vt, tak to nebude nuda!
Hlídám si oranžová čísla, která by měla značit moji kategorii, na špic se vůbec nehrnu, testuji, co vydrží noha, přece jenom dnes je to úplně jiný závod než před týdnem, tady se pálí jedna sirka za druhou v mnoha stojkách a brdkách, kde se jede full gas. Noha drží, užívám si zase po dlouhé době závodění, tohle je tak nabíjející. V největší stojce u vesničky Dobrovítova Lhota bohužel vt padá řetěz, tak to bude trochu smutnější bez týmového kumpána…
Jeden okruh za námi, stále je nás docela dost, hlavně mě fascinuje borec v SPD pedálech, který to drtí neskutečně a má bohužel oranžové číslo! Tak toho si pohlídat, ty wado, že bych fakt zase závodil? Hanka jede taky famózní bomby, dokonce leze i na špic, no má tu soupeřku ze své kategorie, tak to bude velký souboj o ženské zlato. Já zatím stále v háku, s otazníky v hlavě, co noha, ale ta zatím drží hubu a nekecá
Další okruh za námi, ani jsem nevěděl, že ženy měly jen 2 okruhy, takže jsem jen přihlížel tomu oblaku prachu, který se zvedl v poslední točce před cílem a signalizoval tak lítý boj o ženský trůn. SPD pedály začaly zhurta šlapat na plyn a já se začal taky zahřívat. No ono jsme byli zahřátí až dost, bylo tropické vedro, sucho v hubě bylo stále nutné zavlažovat. Ale SPD jsem nechtěl nechat ujet, tak se trochu angažovat vepředu skupiny. Další oranžové číslo taky na tom vypadalo hodně dobře, ale já měl v hlavě, že je musím dát a bláhově si vysnít, že třeba jedeme o podium.
Takže jsme teď tempo určovali většinou my tři, SPD alias Skokan Pavel – 1972 se stále snažil odjet a my ho naháněli. Tady to hodně bavilo, i když kolotoč jsme moc neroztočili, zbytek skupiny moc nespolupracoval. Blížily se poslední kilometry, tady to bylo furt nahoru a dolů, segment Rampa Veliká to zkusit urvat pro sebe a v dáli uvidět Luka! No ty wado, to je znamení, teď se ještě zvednout, doletět si ho a valit ve dvou do cíle. Ale to bylo jen zbožné přání, nohy kaput, za mnou nalepená oranžová čísla, tak jen rychle regenerovat, aby se ty závěrečné brdky přejely důstojně.
Borečci nevadnou, poslední možnost v Koňkovicích za to vzít a překvapit, ale mně už vyschla nádrž, není z čeho. Navíc noha začala mluvit, tak už se jen motat do cíle a tam poblahopřát lepším. A pak ve výsledcích zjistit, že pódium padesátníků odjelo už hned na začátku a že to druhé oranžové číslo je ročník 1959 a vítěz šedesátníků. No potěš koště! Ale zase to dává naději, že i za 10 let se dá ještě parádně závodit…
V cíli pokec, párek, pivo a doufat, že ještě letos něco podobného klapne!
::
Propozice
:: Celkové výsledky ::
Foto :: Strava Flyby