Akce Krakonošův cyklomaraton 2024

Akce Krakonošův cyklomaraton patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2024-06-15.

Nejdelší varianta má délku 135 km.

:: Propozice :: Trasa Garmin :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Kanaďan – Nohy zůstaly na Pražské
  
  V neděli ráno mě nabírá Strejda s Žábou do auta před domem a já jsem vděčný že se nemusím nikam přibližovat na sraz. Rychle usínám a když se před Trutnovem ne zrovna česrstvý probouzím, přemýšlím jak se bude závodit se spánkovým deficitem nabraným za poslední tři dny. Naštěstí když zastavujeme na parkovišti, spouští se více méně zautomatizovaná rutina (čísla, bidony, převlíknout, jidlo do kapes...), která nenechává místo pro pochybovačné myšlenky. V 9:45 stojím v klidu s Žábou a Technikem na startu blízko čela koridoru.
  
  Po startu se ve městě nikam moc necpu a tak ztrácím pár pozic, ale pořád si hlídám abych viděl Žábu a Technika a začínám se cítit celkem dobře, ono to dneska ještě půjde. Před kopcem do Žacléře si dojedu k Žábovi a držím se u něj. V horní pasáži nám čelo skupiny poodjíždí tak hned jak se přehoupneme přes horizont zapojuji Žábu do háku a zalepuji tu díru, jsem rád že tentokrát můžu být aspoň trochu užitečný. Pár kilometrů poté se přiženou Elite na ocase s druhou půlkou skupiny co jsme nechali na Žacléři. Aspoň nám dováží zpět i Technika. Elite jdou na čelo, je tu mírné klesání nebo rovinka, letí se 60 km/h. Oni ovšem pokračují v letu i do brdku za Lubowkou a bohužel se to trhá před námi. Za horizontem se opět pouštím do lepení, ale je mi jasné, že tentokrát to sám nedokážu. Tak po dohodě s Žábou a Technikem v klidu zakládáme svojí skupinku. Jede se mi dobře a jsem spokojen udávat rozumné tempo až na Pomezky. Ani ve sjezdu mi to neujelo a užívám si závod. Pak přichází prudká část kopce na Pražskou boudu. Mapu jsem studoval, vím že to je celkem dlouhé, ale nikdy jsem tu nejel. Po nějakých 10 minutách ve stoje s kadencí okolo 50 rpm, na hraně zastavení a ztráty rovnováhy, nemůžu uvěřit, že ten kopec ještě pořád aspoň na chvíli nepovolí. Držím dvojičku se Žábou, který má zřejmě ještě o něco těžší převod než já. Asi 1 km před vrcholem nám čelo skupiny odjíždí. Technik je ale tam, po těch Pomezkách se mu to rozjelo!
  
  Sjezd z Pražské jedu marně, Žába na mě gentlemansky čeká, řvu na něj ať jede ale on mě hecuje, že po menším kopci přijdou nějaké rovinky a že to spolu dáme. Jenže jak se silnice narovnává a pomalu začíná kopec do Strážného tak zjišťuji že moje nohy zůstaly na Pražské boudě - asi na kafe nebo na štrúdl. Neschopen vymáčknout víc než nějakých 220-240W, oznamuji Žábovi, že jsem opravdu na nic, ať mě tu kouká nechat a jede. Když nás dostihne další skupina, Žába konečně poslechne a odjede s nimi. Zbytek závodu se plahočím sám (aha, nohy asi nezůstaly jen na kafe a štrúdl, ale i na večeři), nebo s jednou s dalších skupinek co mě dojela a ze které bych nejraději zase rychle odjel neboť jeli příšerně (při nepochopitelném odpadání ze špice na závětrnou stranu jeden borec málem srazil celý rádoby terezín).
  
  I když v cíli jsem byl zklamaný, tak s odstupem to bylo celkem fajn. Až pod prudkou část stoupání na Pražskou jsem se cítil výborně a byl jsem snad trochu užitečný pro tým. Rozjeli jsme to celkem dobře a Technik se famózně vyklubal na 6. místo v kategorii, bravo. Naopak mě mrzí, že jsem Žábu neodehnal dřív aby si zbytečně nekazil pořadí a že jsem nám vlastně prohrál soutěž týmů. Na příště to prostě chce více silových tréninků v nízké kadenci, aby nohy úplně nevypnuly po Pražské, a taky se mnohem víc vyspat před závodem.
  
  
• Luke – Štrůdl
  
  Bylo nebylo... něco jsem si v zimě vysnil, na něco trénoval, nic se nesplnilo a bylo to... prostě jinak. Sudety v prachu, Mamut v prachu, na Krakonoše vlastně nevím co. Lidi s kterýma jsem chtěl jet, jedou mimo moje možnosti, lidi s kterýma bych mohl jet, jedou něco jinýho, případně nezávoděj a stejně jedou mimo moje možnosti. :)
  A tak je tu start, nikam se necpu, jede se v klidu, žádná tlačenice, baví mě to. Dojíždím na čelo a ptám se kluků, jestli už to začalo. V samé euforii přišlápnu do jedný vlnky na konci Trutnova a mám 5m. Bude sranda? Přidá se někdo? Nepřidá, jedu sám. Přijde mi trapný prostě zastavit, tak jedu. Aspoň budu mít bezpečák v brdku do Olešnice. Ale trvá to, snažím se jet ne na max, ale asi mi to moc nejde. Olešnice je tu, ale je to nějaký dlouhý, brdek nikde, furt to stoupá, sakra tady v balíku člověk nemusí ani šlapat a teď už to dost bolí. Konečně kopec, balík se blíží, jde přes, ale na horizontu to nějak zaháknu. Uf.
  Do Žacléře docela v klidu a pak hurá do kopce. Motám se někde před Pavlem Popiolkem, po loňsku nechci blbnout, věřím, že to má pod kontrolou a pod Pomezky pojede zadarmo v grupě, Vláďa na dohled, tak to bude ok. Najednou kolem letí letka Elkovu, asi bych se měl svézt, ale dost to bolí, tak vystupuju hned jak to někdo odpojí. Trochu mi odvezli Vláďu, ale máme grupu a asi ho ještě sjedeme. To se děje na hlavní do Polska, kde nás nabírají dva mlaďoši z Elkovu a jedou 50kou na výlet. Samozřejmě nadšení jak to letí a když chtěj vystřídat, tak neváhám. Nabereme Vláďu a Valíme dál, je tu čelo krátký, ale nikdo nechce na špic. Já neodmítám, s Pavlem ve dvojici potáhneme Elkovu, což Pavel halasně komentuje "jen pojďte kluci dědkovi do háku".
  Jede se fakt pěkně, baví to, tak co už. Pomezky jsou tu, silnice se zvedá, přestává mě to bavit. Rychle obhlédku skupinu, krátká pojede pryč, Elkov taky, zůstane plus mínus to, co loni, předloni, předpředloni... Když zapadnu na ocas kousnou mě záda, bohužel s tím poslední dobou trochu bojuju, stejně jako s motivací a tak mi to odjíždí. Nechci se trápit, bez motivace se jezdit nedá. Pozdraví mě procesí závodníků, napíšu ješťě Vláďovi, že jdu na štrůdl co inzeroval, ať ví, že to se mnou bude na dlouho a bez ambic. Stojí nahoře a nejistě zjišťuje, jestli to myslím vážně. No nemusím, ale ani nevidím důvod proč ne. Je pěkně, proč tu chvilku neposedět. Dáváme štrůdl, paní vedoucí hlasí, že jsme první. Taky jsme pořádně letěli, abychom tu byli brzo, že? :)
  Pak se pomalu rozjet, po silnici se pořád trousí závodníci. Předjíždíme je ve sjezdu i směrem do Pece. Vláďa vytrvalostní trénink, já výlet, docela si vyhovíme. Pražská je peklo i když se jede pomalu na hranici pádové rychlosti. Jsme nahoře, sjezd opatrně a do Strážného zas předjíždíme mraky lidí, Vláďu to začalo bavit, tak ho trochu krotím, na bufetu stavíme, bidony už se nepodávaj, ale chápu, staví tu každý. Mají koláčky, dobrý, neodmítám, další beru na cestu. Vyrážíme dál, nabíráme skupinu, ale nějak zase zmizela. Směrem na Jánky Vláďa hlásí, že dojedem do další grupy a mohli bychom se s nima svézt. No moc tomu nerozumím a ani nevěřím, ale jsem na výletě, tak to neřeším. Řeší to ale oranźová postavička před námi. Sergei! Dojíždíme ho, nevypadá nejlíp, ale prý je v pohodě. Radostně mu oznamujeme, že mu to odtáhnem do cíle ať si řiká, co chce a potřebuje. Neříká nic a útrpně visí. Visí až nahoru, pak dolu, na rovině pospojujeme celou jeho grupu co se rozpadla na Jánkách. Baví mě to. Hrádeček a slabší chvilka pro Sergeie, ale má tým, tak pohoda. Nebo naopak? Po sjezdu to zas sjíždíme, docela jedeme a valíme až na rozhodující kruhák v Trutnově. Tam bohužel Sergei křečuje, takže se aspoň domlouváme na týmovej dojezd. Bohužel v cíli už nikdo nic nehlásí, ani nefotí, takže jediný fotky budou se štrůdlem. Ale co už. Dobrý to bylo, lepší než se celej den trápit a dojet jako loni. Díky!
  
  
• Radim – Krakonošův cyklomaraton, aneb podesáté už tak trochu do téže řeky vstoupíš
  
  Report - www.sokolveltez.cz
  
  
• Technik – Krkonšská neděle
  
  Krakonoš je nádhernej závod. Proto, když jsem zjistil, že termínově koliduje s pražskym lEtapem, rozhodnutí přehlásil lEtap na horskou nebylo těžký.
  Pozn.: Bohužel pak jsem zjistil, že si moje Alice na termín horskýho lEtapu naplánovala porod… No co, bude si to holka muset taky přehlásit… :O
  Z Prahy vyrážíme s Vláďou a Lukem, pohodička, šlofíček, tankování. V Trutnově ale zase nestíhám, takže rozjetí odlfáknu stylem kruháč a do křoví na malou a hned mažu na start. Tam už jsou Žába s Kanďákem hezky zabudovaný ve třetí lajně. Nejdřív přehodim kolo Žábovi a pak si to hezky v klídku obťapinkám.
  Úvod za autem letos bez problémů, žádný brzda, plyn, pěkně v pohodičce držet fleka. Až na to že jsou tam kruháče, který jedu jak trubka zprava a najednou jsem sedmdesátej. To je ale na Krakonošovi taky to pěkný. Člověk se vždycky dostane, kam chce/potřebuje. První kilometry hlavně zašitej a neplýtvat, i když jednou mě to tam každej rok na horizontu kousne ještě před Žacléřem. To je vždycky znamení, že Žacléř bude špatnej. Holt ty moje první kopce, to je tragédie.
  Čili Žacléř se najdřív začal celkem lidsky. Jak se to utáhne, tak si jen hlídám Watty, ať to nejde moc přes 400 a uvidím na co to bude nahoře. Žába, Kanaďák odjíždí zabudovaný ve skupině. Já mám na ně na horizontu necelých 20s. Jedeme ve třech, když tu se přiřítěj eliťáci. Wow, to je neuvěřitelnej fofr. Krásný svezení s nima. A tak nás kluci přivezli zpět do balíku. Chce se říct bezbolestně, ale obnášelo to několik 900W vsazení, aby člověk nevypadl z háku, když se za zatáčkou nebo na terezínu udělala díra. PRka cinkaj jedno za druhym.
  Když nás kluci vysaděj zpět v balíku, člověk si řekne, taaak uf a jsem tu… Jenže Elkov pochopitelně rovnou na špic a mažou dál. Tady jsem zaváhal. Byla chyba, myslet si, že tohle můžu jet přilepenej na chvostu. Každá zatáčka, každá nerovnost znamená sprint a lepit díry. Dopředu se ale už nejde dostat… Pak přijde tradiční poslední vlna v Polsku před Pomezkama a to je konec. Naštěstí nejsem sám. Před náma vystupují lidi ještě daleko dřív a já nějak zázrakem držím Žábu a Kanaďáka. Bylo to pro mě ale hódně za hranou a tak další minuty trpím jak zvíře… Kanaďák jede možná normálně, možná ne, ale v mym stavu už je to moooc. Naštěstí na mě kluci berou ohledy a na Pomezky mě vyvezou jak v bavlnce. Zachránili jste mě, moc díky!!!
  Jak už to tak bývá, začínám se postupně cítit líp. Pražskou začínám opatrně a když to jde, tak postupně přidávám. Nahoře je nás pět. Bohužel tentokrát se krize nevyhnula Kanaďanovi. Tohle je velká škoda, nechápu, jak je to možný, když jel do teďka tak krásně. Převody? Cukry? Vedro? Krátký tréninky? Něco muselo bejt blbě.
  Nahoře na Pražský kelímek s ionťákem a opatrně přes tankodrom dolů. Akorát nás doletí 3 mlaďasové z Elkov a sjezd je za nima bájo. Letíme dolů, PRka zase cinkaj. Bohužel po cestě míjíme nepříjemně potlučenýho Unlimiťáka. Podle výsledků asi David Januška. Snad jen odřeniny. Přeju ať se dáš co nejdřív dokupy.
  Strážný chvíli držíme Elkováky, ale my slabší na to brzo pečeme. 3 se drží o zatáčku dál, ale sjedeme si je pak ve sjezdu. Pak si nás ještě před Hoffmanka doskočí další o třídů lepší kus a na Hoffmanky naloží ty 3 a jedou pryč. My už to nějak dotočíme. I když systém v tom moc není. Nakonec rozjedeme kolotoč každej minutu a trochu jedeme. Vlnka před kruháčem kupodivu nikdo nic. Pak do toho šlápne Michal Šot z Kilpi a ostatní maj díru. Michal celej závod exceloval ve sjezdech, takže se soustředím jet technickej závěr jeho lajnu. Na kostkách si to pak rozdáme a kupodivu mi to vyšlo.
  Po závodě rychle nadlábnout a odjezd kolmo do Rokytnice. Pěkný pozávodní vyjetí a díky Hankovi, že mi dojel naproti a odtáhl mi hnusnej protivítr. Pak už se jen překulit přes Rezek a jak za odměnu završit nedělní dvojkilo sjezdem do Roky se svým nejlepším parťákem.
  Pěkný dneska :)
  
  
  
• Vláďa – Na štrůdl
  
  V týdnu se na FB objevuje, že závodníci Krakonoše mají na Pomezkách štrůdl a kafe zdarma. Pro zábavu posílám do WA a uvidíme jestli se někdo chytne. Lukův záložní plán je si na něj zajet jako vyjetí.
  
  Do Trutnova vyrážím tentokrát z Prahy, do auta nakládám Technika a Luka. Cestou ještě musím natankovat, ale cesta ubíhá a v Trutnově jsme i tak podle plánu lehce před devátou. Při parkování trochu zmatky, takže nakonec jedeme k Bille. Při vyzvedávání čísel zjišťujeme, že parkoviště pod UFFO je skoro prázdné, škoda.
  
  Rozjetí moc nehrotím, prostě jen protáhnout nohy z auta a šup do koridoru. Držím se letošních plánů na zbytek sezóny takže pěkně zezadu. Luke se přesouvá ke mně do stínu, okukuju kdo se ještě bude chtít cpát dopředu, ale snad nikdo.
  
  Zapínám kameru, Garmina a je tu start. Letos mi to přijde celé mnohem klidnější, možná proto, že hromada lidí je na L'Etape. Za posledním kruháčem nečekaná odbočka doleva přes koleje, tam se to teda trochu zakucká, ale oproti jiným letům je to vlastně jen jednou. Balík se trhá na dvě půlky, přijde mi to brzo tu takhle zůstat, takže trochu přišlápnou, vlevo krásně volno a na čelo naší půlky dojíždím akorát ve chvíli, kdy startuje dvojička co to chce taky doskočit, takže jen padám do háku a vezu se do prvního balíku.
  
  Tam zahlídnu Luka 30m před balíkem, za ním jedou motorky, takže první pokus o únik. Nechávají ho tam větrat docela dlouho a navíc to i celkem bolí. Vlevo pořád narozdíl od předchozích ročníků krásně volno, takže na pohodu se blížím k čelu a krom pár krátkých přišlápnutí okolo 400W (asi Žába, kterej si to kontroluje z druhého fleku) si tak ušetřím šrot na vrchol kopce.
  
  300m na vrchol na mě křičí Luke, který je najednou za mnou, asi už mu čerstvý vzduch před balíkem stačil, lehce zvolním a jde se do sjezdu. Za odbočkou ke stoupání na Žacléř už jsme oba zpátky v prvním balíku a ani to letos tolik nebolelo.
  
  Kolem sebe vidím známé tváře ze Sudet takže asi cajk. Vzhledem k tomu, že Luke je před vrcholem někde za mnou tak si nechávám čelo cuknout. Ve chvíli, kdy se přehoupneme, tak je tu ELKOV. Takže odmazali 5 minut. Zkouším skočit do háku, ale borcovi předemnou padá řetěz, takže radši svěšuju. Navíc to vypadá, že z celé grupy s ELKOVem jede jen jeden borec. Mám trochu podezření, že nás schválně odpojili. No aspoň ten sjezd, co jsem nikdy neměl rád bude v klidu. Kupodivu je to ale úplně v pohodě, krásnej asfalt. Pořád čekám, kdy mě dojede Luke, ale když za odbočkou na Lubawku nejede tak koukám, že mají díru asi 700m.
  
  Opouštím nakonec skupinu a čekám. Nabírám rychlost, abych je zahákoval. Na čele grupy operujou dva Elkováci a vysmátej Luke v druhý lajně na mě povykuje, že má skvělý nový kamarády. Tak padám vedle něj a frčíme.
  
  Před průjezdem městem nastupuje Pavel Popielok, moc to nechápu, jede se lajna. Pak si vzpomínám, že se musíme promotat přes náměstí. Před nájezdem se převalí pár lidí z krátký. Dochází mi, že kdyby tam Pavel nenajel, tak ELKOV je asi v trapu. Jednou nás na chvíli pustili na špic, ale nikdo se tam moc nehrne takže nakonec nás táhnou až na Pomezky.
  
  Ve stoupání vidím Luka pár serpentýn podemnou. Rozhoduju se, že si to prostě vyjede v grupě a naberu si pití a počkám. Přichází zpráva ať nečekám. Pak druhá, že jde na štrůdl. Na Pomezkách stavím, čekám až dorazí, letos nějak nemám v hlavě snažit se o 12 místo kategorii. Žába 2km předemnou, Luke 1km za mnou. Hledáme štrůdl a nacházíme přímo naproti občerstvovačce.
  
  Sjezd dolů, před námi cca 200 lidí. Tohle bude legrace. Lezu na špic a tahám vytrvalost, míjíme hromady korálků roztroučených po celých Krkonoších, ale zůstávají za námi. Do Strážného mě to fakt baví, Luke neprotestuje a tak trochu přitápím. Prej je to moc. Tak holt tempo míjení trochu klesá.
  
  Cestou na Hoffmanky je před námi celkem velká grupa, Luke zahlídne orange dres tak se pomalu blížíme a zdravíme Sergeje. Nevím jestli nás má rád, nutíme ho jet nám v háku, dost u toho funí. Do sjezdu si dávám trochu náskok, dole čekám a když mě Luke se Sergejem dojedou tak lezu na špic a dotahuju nás zpátky do jeho grupy. Hrádeček, nějak mi divně cuká ve stehnech, tak v klidu za Lukem, ale v grupě i tohle tempo je dost na hraně. Po sjezdu z Hrádečku špice v grupě s Lukem, nevím jestli jsou rádi nebo nás nenávidí. Ale ochotně nás na špic pouští, v grupě totální ticho, Sergei za námi na třetím fleku. A takhle až skoro k poslednímu kruháči v Trutnově.
  
  Do cíle projíždíme jako oranžová trojka s Lukem za ramena. V cíli nám Žába vypráví, že spurtoval s Pavlem Popielkem, no to jsou teda věci. Pozávodní tiskovka probíhá u stánků s občerstvením ve složení Luke, Strejda, Žába, Kanaďan, Sergei, Technik a moje maličkost.
  
  Jedinou mojí ambicí na dnešek bylo užít si Krkonoše a to se mi splnilo zcela bez výhrad.