Luke –
Roztočit nohy do sezóny
Někdy v březnu se mě Javi ptá, jestli nepojedu do Náměšti. Vypadám snad, že objíždím všechno? Zamítám to, roztočit nohy bude stačit na Pekle. Ale super jarní počasí a tréninkový výpadek v týdnu velí potřebu nějakých intenzit, tak sonduji zase zpět, jestli jede. Taky už to zamítl, ale tým je tým a o té vzájemné podpoře to je. Takže poznávací pokec v autě, španělská vyklidněnost po cestě, ale naštěstí Žába nám vyzvedne čísla. Takže rychlé rozjetí a hurá na start. Je nás kolem 70ti, docela pohodový balíček. Navíc start do brdku.
Rozjezd po kostkách na 500W mi nedělá úplně dobře, ale fixíruju druhou stranu silnice a sunu se Žabím tempem směr hlavní balík. Žába jede rozvážně, takže jsme za chvíli u čela a zábava může začít. Klasická jarní cukatura, první sjezdík z čela a pošetřit wattíky v následném brdku. Proč tu jet 900W když stačí 700, že...
Dál by se řekla pohoda, ale nějak na mě dolehl první závod v ČR, ohleduplnost ze Strade to není a tak jsem ve sjezdu před cílem poměrně rychle vyloktován až na konec balíku. Další kolo tedy začínám s pořádnou sekerou, kterou v kopci na kostkách nemažu. Nahoře ale s pár lidma zabojujem a jsme zpět.
Další kolo funguje stejně, jen už nemám ani ambici se nikam cpát, za to mi 60km kriťas nestojí no...
Do 3. kola tedy zas sekera a i když mi Žába neodjíždí, on je na horizontu za lidma, co zvednou zadek a skočí do čela, já tam jsem za lidma co si sednou... Tak pápá. Ale nějak mi to nevadí, dělá se grupa, kde se po půl kole docela srovnáme a dokroužíme to docela se ctí. Do posledního kola už tak v 10-ti lidech, takže tohle vyhrát by se počítalo. Plán je za to vzít v posledním brdku, nebo horizontu a přijet na náměstí první, věřím, že tam už by mě nikdo nepředjel. Ale o dva brdky dřív se nějakej mlaďas sebere a zbytek jen pokřikuje "hej hej hej" nebo "hop hop hop". Trochu zvednem tempo, ale má těch 50-100m. Ve sjezdu mi to ale jde, jdu první do točky, super stopa a do následného vkládám 12 w/kg. A 50m ztráty je smazáno za 20 vteřin. Wow! Jedeme ve dvou, ale borec tuhne, teda ne že já bych nebyl tuhej. Z balíku ještě odjel někdo, takže jsme chvíli 3, pak jen dva. Poslední brdek je haluz, ani nevím jak jsem se dostal nahoru, ale balík není vidět. Pak se ale zase rychle blíží. V totální smrti zapomenu na nájezd na náměstí a nechám se vystřídat. Pak už s tím v zásadě nic udělat nešlo, ale 2. místo z grupy dobrý, hlavně že to bavilo. Takže asi vezmu tyhle kriťasy (nebo kraťasy) na milost.