Vláďa –
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, se jelo české UCI Grand Fondo
Časovka se organizačně dost povedla a tak se pomalu začínám chystat na nedělní UCI Grand Fondo. Jezinka organizuje večeři někde v La Sahula kousek od Broumova a tak se snažím kolem páté vyrazit pro číslo.
Nejdřív potřebuju do auta, kde jsem nechal všechny věci při návratu z ITT a nemám na sebe nic než cyklo oblečení. Hodím tašku na pokoj a vyrazím na náměwstí. Tam fronta až ven. Na vydání čísla čekáme hodinu??!!?? Aspoň jsem se dozvěděl z pokecu s Jirkou Baierem a Vejvoďákem kudy se ráno jede.
Když po hodině odcházím tak venku je pořád stejná fronta, jak když jsem přišel. Takže na večeři vyrážíme trochu se zpožděním.
Ráno pohled z okna ukáže mlhu a telefon blekotá něco o 5-6 stupních. To znamená, že na kopci bude nejspíš o něco míň a do sjezdu zmrznu. Úplně překopávám plán na oblečení a hledám ke kombpošce spodní triko, návleky na ruce a vestičku. Naštěstí všechno fakt mám a tak lehce po osmé vyrážím ven trochu protočit nohy po včerejšku.
Za Broumovem je vidět cca na 70m, mlha mi kondenzuje na hraně řídítek, přes brýle nevidím a kape mi z helmy, prsty mi mrznou tak, že přemýšlím o návratu na ubytko a dlouhých rukavicích.
Řadím se do koridoru na chvíli sundávám vestu, ale nakonec ji zase navlékám. Kupodivu stojím celkem vepředu. 8:50 - mlha nikde, sluníčko. Zázrak.
Slavnostní start? Co to je. Když mi třetí kolega s Polským dresem vletí křížem před přední kolo tak si z toho vystupuju a couvám. Pro dnešek vyřešeno. Cca na 5. km pád v balíku, 5 lidí leze na rovině z příkopa.
Ve stoupání na z Božanova na hranice se snažím trochu dojet balík před námi (a asi jsem se fakt snažil, když tam i teď večer jsem v TOP 10 na segmentu), ale bohužel se nedaří. Projíždím Radkow, chvíli to ještě vypadá, že se k balíku pod kopce trochu blížíme, ale je vidět, že je to hákový kopec. Po včerejšku mi to moc nechutná, ale snažím se jet okolo 300W, míjím korálky odpadající z balíku. Za půlkou se usazuju ve skupině co se mi celkem líbí. Do sjezdu opatrně, v první zatáčce je písek a tamtamy hlásily, že ve spodní části to také není nic moc.
Dole si musím trochu hrábnout, ale jsem zpátky ve skupině. Kostková stěna mě trochu překvapí, je dost brzo. Odskakuju si od skupiny, abych měl fóra do sjezdu. Skupina mě nakonec dojíždí až dole, to se docela povedlo!
Dole nás doskakuje borec ze skupiny za námi a na férovku se naloktuje na 3. pozici. WTF? Jede nás celkem tak 20. Couvám, sundávám vestu. Nudný transfer ve skupině. Na občersvovačce nějak v plné rychlosti ulovím bidon, super.
80km ze 148. Chvalečské serpentiny jeden borec jede celkem prima tempo, tak visím v háku. Skupina se rozpadá na elementární částice. Nahoře mu hlásím, že já hlavně potřebuju fóra do sjezdu. Ale není to moc technické, takže dole jsme spolu a zbytek nikdě. Kolega vypadá trochu jako solidní žába a druhá žába nás ještě doletí. Letíme. Nabíráme holčinu co ji vysypala její grupa. Snaží se jet i na špici, ale žábám se to moc nelíbí (celkem chápu, že 90kg žába se za 50kg děvčicu zrovna neschová) takže ji ze špice rychle vypakujou.
Průjezd občerstvovačkou. Další bizár. Pokusy o předání bidonu borcem z týmu holčině se fakt nepovedly. Jak je možný, že vůbec stoji v občerstvovačce??? Nakonec za ní běží přičemž mě skoro sundá z kola??!!??
Valíme dál, před náma nějaká grupa co vypadá, že úplně nejede. Tak se aspoň chvíli svezeme. S kolegou se domlouváme, že Chvalečské serpentiny zkusíme to samé. Tentokrát jedu na oplátku ze špice. Nahoře jsme sami, dole taky, ale kolega hlásí, že má dost. Garmin píše hodinu co cíle. Dávám nootropin gel. Rychle se domlouváme, že počkáme na ty 4 co byli vidět ve sjezdu. Nakonec se ale sjíždí komplet grupa.
Vápenka - tentokrát jsou trochu bizár moje nohy. Dostávám trochu křeč, marně čekám, že nootropin začne zabírat, jedu to ze sedla na kadenci 62. Před horizont se přeci nesvěšuje. Dole jsme ve 4 a zkoušíme jet, ale skupina se zase sjíždí.
Na špici se jede tak 200W, v háku 90. Nudím se. 25km do cíle, zkouším nástup. Odjet mě nenechávají, ale zase se nejede a nohy na dojezd na 300W do cíle po včerejšku nemám. Takže transport. Nudím se, lezu na špic a urychluju grupu. 15km do cíle. Zkouším nástup. A od tý chvíle se nastupuje až do cíle. Čekám, kdy mi dojde nebo se vrátí křeč. Nic. Nástup střídá nástup. Nikdo neodjíždí dál než na pár vteřin. Odbočka, přejezd, odbočka do náměstí. V hlavě mám, že musím jet vlevo, vpravo jsou střepy.
Do kostek vjíždím celkem dobře, nějak se promotávám, roztahuju lokty, vyndávám mozek pod kopcem a jedu co to jde. Kupodivu na 400-500W ty kostky ani tolik neskáčou. Je to sakra dlouhá minuta, ale projíždím páskou cca v půlce skupiny.
Podle stravy posledních 15km za 22 minut.
Super oběd v klášteře...
Posledních 80km mě fakt bavilo, díky za sparring!