Na Žlebského zubra se těším. Po sérii maratonů kdesi na konci republiky nebo i dále konečně něco ne tak vzdáleného ani dlouhého. Tenhle závod nejedou žádné tisíce lidí, ale něco kolem stovky, tak z toho nemám žádný stres. Kdo by se tady zbytečně loktoval, když je místa dost a kopce spravedlivě ukážou, jak na tom kdo je? Tohle bude jízda za odměnu. Alespoň taková byla má očekávání po zkušenostech z let 2022 a 2023.
Na startu se opět vítám s týmovými kolegy Hulisem a Daffym. Ostatní Šlapky jedou na časovku do Roudnice nad Labem. Něco ale je jinak. Letos ani nekápne. Je horko, a to, jak známo, leze lidem na mozek. Každý chce jet co nejostřeji a opatrnost jde stranou. Hned od začátku se jede nad poměry rychle. Ambice vydržet s čelem do kopce v Seči berou za své už ve tříkilometrovém stoupání v Třemošnici, kde avg 5 W/kg prostě nestačí. Na takové intenzity z maratonů zvyklý nejsem. Ale je nás docela dost, tvoříme početný balík. Je tu i Hulis a po chvíli nabíráme i odpáraného Daffyho. Naopak stoupání v Seči už je lehce mírnější, a tak si říkám, že s touhle skupinou bychom to mohli dojet.
Jenže pak to přišlo. Kousek za Hoješínem si přímo přede mnou lehnul Jakub Čegan z Unlimited. Nechápu, jak se mu to na rovném úseku povedlo, ale stalo se. Přes něj to položil Michal Bubeník a já taky neměl čas ani prostor zareagovat. Ano, v balíku jsem zjevně nedodržel bezpečnou vzdálenost za jejich vozidly, takže jsem vlastně spoluviník
Šel jsem přes řídítka a poprvé v životě jsem otestoval funkčnost helmy. Prý tam spadnul i Jaroslav Halík, ale ten pokračoval dále dříve, než jsem se stačil posbírat.
Při letmém pohledu na zbytky kola mi bylo hned jasné, že jsem dojel. Řídítka ohnutá, ne-li hůře, pravá páka ohnutá a zničená, přehazovačka ohnutá, ráfky se netočí. Skutečný rozsah škod zatím neznám, ale bojím se, že řada dílů bude na výměnu. Kéž by alespoň rám a vidlice byly v pořádku, jinak by to byla totálka. Netknutý je jen přední ráfek, protože ten je na reklamaci v SBCR, zatímco provizorně jezdím s hliníkovým
Helma promáčklá, brýle odřené, kombinéza děravá a na mě silniční lišej a pár kostí naražených, naštěstí ne zlomených.
Chvilku poté u nás zastavuje auto s fanouškem z Ronova. A hned se ochotně ptá, jestli potřebuji pomoc. Borec mě i se zbytky kola odvezl zpět – moc díky, to byla záchrana!
Luke mi píše, jestli žiju. Ano, i druhý den jsem se probudil. Tak prý že musím hned na kolo, protože těch 17 ujetých kilometrů byl houby trénink
Má pravdu, jen je otázkou, kdy budu mít zase silničku a jak bude pokračovat letošní závodní sezona. Prozatím zase vytáhnu gravel.
Kvůli namotanému řetězu bohužel nedokončil ani Hulis, takže jedinou Šlapkou v cíli byl Daffy. Příště snad bude zase lépe!