Michal Kollert:
Je to akce z kategorie ohromnych masovek a to ma sva pro a proti. Pri online registraci se me ptali jaky ocekavam prumer. Prvni volbu (36km/h) jsem nezvolil, protoze to bych si pripadal blbe zaskrtnout na teto trase i kdybych se jmenoval Pogacar. Nicmene jsem pozdeji zjistil, to byl klic k razeni na startu a tim, ze jsem zadal realisticky ocekavany prumer 30km/h, tak me dali do druhe vlny. Start 7min po prvni tisicovce tech udajne co by meli jet rychleji. To se nakonec vykomunikovalo a mohl jsem startovat z prvni startovni tisicovkove vlny. Start v 7h, doporuceny prichod na start 6:00-6:30. 6:45 se koridor nasi vlny uzavira. Znamenalo to 4:30 budicek, 5:30 odjezd na start. Rano trosku dilema co si oblect. Teplota venku je 5 stupnu ve vysce cca 1200m. Hodinku po startu bychom meli byt na Galibieru 2642m a pak dlouhy sjezd Hmmm to muze byt jako dost zima! Kdyz jsem tam pred par dny jel, tak v udoli bylo 29 stupnu a nahore pekne studeny vzduch, jake to bude asi rano Dojezd cca v poledne na Alpe d´Huez bude zase grilovani jako v rozpalene troube. Volim variantu kratke/kratke a nahore vesticka. 6:15 prijidzim na start, klepu se kosou v peti stupnich. Predemnou uz stoji cca 500 lidi, takze start trosku vic zezadu, ale to uz nejak zvladnu.. Ted 45min cekani do startu, slunce na nas jeste nesviti, vsichni se trepaji zimou vcetne me Koukam kolem sebe, vidim starsiho pana, chlupate nohy… Rikam si hmm, takze ten zadal ocekavany prumer 36km/h a mel startovat predemnou? Kousek vedle cca 95kg chlapík a vedle paní s lehkou nadvahou v bunde. Ok, tak hlavne ze se podarilo i diky rediteli ceske Letape to prerazeni do prvni vlny a uplne nechapu, proc nekteri startuji zde, kdyz citim, ze ten prumer pres 30km/h neni zdaleka v jejich moznostech. Pekne nas hecuji pred startem, super motivacni countdown, atmosfera skvela 7h, start!!! Je to trosku do kopce a co jsem cekal se potvrzuje- z tech stovek lidi predemnou, kteri meli startovat v uplne jinych vlnach se hodne lidi okamzite propada a hned se tvori diry a je potreba ve velke rychlosti a za studena na vysokych wattech se tlacit dopredu. Tak prvnich 15min je trosku neprijemnych, musim davat hodne pozor, ale dojde k urcite stabilizaci, procedeni a vytvoreni pelotonu z lidi, kteri maji +- byt tam kde maji a letime smer Lautaert a Galibier! Pred Lauraretem odskoci mensi skupinka. Peloton se natahuje vic a vic, tempo je vysoke. Jsem cca 40-60 pozice, coz diky natazeni je najednou celkem vzadu bohuzel. Zacina to na hodne mistech praskat. Postupne lepim prvni, druhou, treti diru. Stale bylo vepredu dost lidi, kteri sem nepatri a to udelalo trosku komplikace, ale da se. Nyni uz smer Galibier a jedeme pres 2000m vys. Tady mam trosku respekt byt dyl ve vetsim vykonu aby me to nepopravilo na zbytek zavodu, ceka nas toho jeste hodne! Nejradeji bych byl kdyby se jel Galibier celkem v klidu, ale nejede. Tempo je velke a jeste se trosku vystupnuje. Predjizdim par zavodniku a cca 5 mist predemnou se tvori vetsi dira a vidim, ze jsem ve druhe skupine. Vitr fouka celkem znatelne proti. Zvazuju zda udelat vsazeni a dosprintovat prvni skupinu. Vim, ze uz jsme pres 2000 a mohl bych za to nahore dost zaplatit… Na cele nasi skupinky vidim Cédricka Budoise, viteze posledniho rocniku Letape du Tour. Tak vyhodnotim, ze v nasi skupine je kvalita a zustanu zde. Tempo je ok, Cedrick se snazi tahnout, ale tempo citim neni dost dobre, abychom se spojili s prvni skupinou. Tu porad mame na dohled a 2km pod vrcholem se rozhodnu nastoupit, vsadit to tvrde a pokusit se dostat do prvni skupiny. Vsem okamzite ujizdim, nicmene v prvni skupince se take hodne zrychlilo. Predjizdim dva odpadliky, ale prvni group zustava stale daleko. Dostavam se do neprijemne pozice “no mans land mezi dve silne skupinky. Pres vrchol jsem uplne popraveny a prvni zatacky ve sjezdu se davam dohromady a vydychavam bolest. V te vysce dava vykon, ktery by byl normalne ok, strasne zabrat... Jak jsem se oklepal tak se zacinam soustredit na sjezd, zde se nabizi moznost dojet skupinku, kterou v dalce vidim. Jedu doraz, za kazdou vraceckou sprint. Celej sjezd neni ani jeden moment kdy bych mel prilezitost nebo myslenku napit se z bidnou. Presto jedu tak abych hlavne nelehnul a to se dari. Aero pozice dava taky zabrat, hlava dlouho v zaklonu znamena, ze mi pekne zathnou sijove svaly. Snazim se obcas prostrecovat, ale moc to nepomaha, musim se hned vracet do aero pozice nad riditka. Nicmene skupinku nedojizdim, naopak nejakej frantík me dojizdi a hned prede me. To me hecne a snazim se jet s nim. Jede fakt skvele, vsechna cest. Jedu jeho stopu, trosku vic pokladam zatacky a letime ve dvou! Aspon nejaky nadejny spojenec V pulce sjezdu je mensi nekolikaminutovy protikopec. Vidim nejake odpadliky z prvni skupiny. Rozjedu tvrde tempo abychom je co nejdriv sjeli a vytvorili vetsi skupinku pred udolim. To nam posetri sily pred dalsim stoupanim. Tocit se v peti nebo jet sam na rovince, to je velky rozdil. Pres horizont se sjizdime. Jeden svycar a dva francouzi, kteri jsou ze stejneho tymu jako partak sjezdar. Letime dal. Dole v udoli pekne stridame, ale s nadhledem. Ceka nas 30km climb a je cas se dopit, najist.. U toho ale poctive stridame. V pulce udoli se k nam priblizi skupinka cca 15 lidi, ktera leti rychle do nas. Spojime se a v 20ti lidech najizdime do Col de la Croix de Fer. Jeste jsem ten kopec nejel a citim celkem respekt. Odspoda to ma porad 10/11% a jedeme cca v tempu 350-380w. To mi prijde, ze mi bude stacit, mozna budu zvolnovat. Par kluku nastupuje a to z tohoto tempa vubec neresim. Vim, ze vic si vzhledem k delce stejne dovolit nemuzu. Je tam par zlomu, rychlych useku a nema cenu tam ztracet sily. Lepsi je jet minimalne prvni pulku kopce ve skupine, pokud se pojede kvalitni tempo. Jedeme dobre tempo. Spis si myslim, ze v druhe pulce to malo kdo vydrzi na tehdle wattech. To se pak ptvrdi :) Zhruba 10km pod vrcholem je obcerstvovaci stanice. Po 20km stoupani ve vysokem tempu a vedru mam vse vypite a fakt bych potreboval doplnit. Obcerstvovani je jedna z veci, ktere zde nefunguji podle mejch predstav Je to udelane formou zajizdeni do boxu jako ve formuli. Odbocis z cesty kterou jedes, kde jsou obcerstvovaci stanky. Bohuzel vidim parkoviste na sotoline, kde je dost kamenu a mam tak i trochu obavu o defekt. Dalsi vec je, ze si musis zastavit, odsroubovat bidon a docepovat vodu sam. Cela operace cca neco kolem minutky odhadem. Z moji skupinky nestavi nikdo, kazdy ma dost vody, meli svuj vlastni support v predchozi fazi kopce - bidony z ruky. Jak vidim ze vsichni jedou dal, tak se take obavam, ze mi pri zastaveni z vysokeho tempa zatuhnou nohy, ma to tady 12% a bude me stat hodne sil skupinu dojet. Kdyby se mi to nepovedlo tak jet cele udoli sam na vetru pod Ale d´Huez taky neni dobra varianta. Nezastavuju a jedu s ostatnima dal. Pres vrchol trosku poodjizdime s jednim francouzem, pali na nas slunicko a ja zacinam citit motani hlavy a hodne velke sucho v puse. Rikam si dobre ze jsme poodjeli, budu hledat nejaky pramen, rychle dotocim vodu a budu porad ve skupince. Sleduju okolni svahy a sjezd jedu s rezervou, protoze kdybych letel doraz a zahlidl pramen tak nestihnu zastavit. Z toho jezdeni v alpach pred zavodem jsem mel navnimane ze pramenu je celkem dost a zivim tak nadeji ze nekde nacepuju. Ubehne par kilaku a dojizdi me opet nase skupinka. Jdu na ocas a dal hledam zdroj vody. Verim ze bych si je pak dojel. No bohuzel pramen jsem az do Alpe d´Huez nenasel. Cely sjezd z Croix de Fer tim smerem je bohuzel bez pramene V souctu to jsou pod cilovy Alpe uz dve hodiny bez piti. Zacinam byt hodne hotovy, nemohl jsem doplnit tekutiny do tela v udoli a ani se moc najist, protoze tezko se ji ve vedru, kdyz to neni cim zapit. Vim, ze me ceka temer hodinove cilove stoupani v prave poledne, kde neni kousek stinu a je tam jako v peci. Moji posledni sanci je tata s Kristy, kteri dle domluvy maji cekat s bidonem v uvodu stoupani. Jeste zkousim poptat vodu u nekoho z nasi skupiny. Nekteri maji pruhledne bidony, tak vidim, ze maji plno. Jeden francouz ma evidentne nadbytek, protoze si polejva ruce a chladi se. Tak se mu snazim anglicky rict, ze kdyz mi da napit, potahnu jim rad vic v udoli. Rikam no water. Nerozumi, nebo dela, ze nerozumi. Za chvili si zase chladi ruce Ale cilovy kopec se blizi a verim, ze moje voda take! Najizdime tam. Par lidi poodjizdi a vse me nechava zcela chladnym, vim ze bez vody nemuzu jet vyssi tempo jinak je to smrt. Po par minutach vidim tatu a za nim Kristy, kazdy s bidonem v ruce! V ten moment je to pro me vitezstvi. Beru oba bidony. Odpadam ze skupinky, snizuju vykon lehce pod 300w abych nebyl tak zadychany a mohl pit. Citim obrovskou psychickou vzpruhu a po prvnich napitich i fyzickou. Je chut navysit tempo a rozjidim cilovy kopec. Za zatackama se to casto rovna, tady pokazde zvolnim a napiju se. Postupne dojidzim kluky jednoho po druhem z nasi skupinky. Vzdy se chvili drzi a pak odpadaji, to me povzbuzuje, ze tempo mam dobre. Nakonec dojizdim i toho francouze s plnymi bidony, stihnu ho povzbudit a nechávám ho take zasebou. Kdyz uz mam dojete skoro vsechny objevuje se vedle me auto Ceske Televize s kamerou a nataceji muj vyjezd. Dalsi vzpruha a motivace. Sice trpim, ale rikam si, ze kdyz se mi takto venuji, tak pojedu dobre tempo, at je v tv se na co koukat! Jedu bomby “v ramci aktualnich moznosti a zacinam se priblizovat i k odpadlikum z prvni skupinky. 4km pred vrcholem predjizdim posledni dva a zacinaji mi uz vypinat nohy. Mam pocit ze jedu doraz, nohy uplne zdecimovane a tepovka nepada pod 178. Pritom jedu watty co normalne jsou kecacka, ale to ted neplati. Znam z tv, ze cca 1-2 km pred cilem se to narovna a tak utrpeni nemuze trvat uz moc dlouho. Pridavam vykon a definitivne se zbavuju dvou predjetych souperu. Kopec se rovna a vidim Flame Rouge!!! Za kruhacem se to na poslednich 300m zveda, v dalce vidim cilovy gate a vsude ohromne davy fanousku jako na TDF. Vsichni krici a mlati do barier. Citim naval energie, mam velkou, radim mensi pastorky a jedu ze sedla doraz az na pasku. Cil byl prijet empty a za lajnou padnout z kola, to se dari Skvelej zazitek a hrabl jsem si na uplny limit a mam z toho vseho radost. Gratuluji mi kluci z ceske etapy, rikaji mi vysledek, vsichni strasne nadseni a mam si pry jit pro cenu prvniho ze vsech svetovych letape, takze trofej putuje do cech! Bedna na Alpe dHuez s temi davy okolo je fakt krasna odmena za allout vykon a 2h utrpeni bez vody. Snim asi 30 trojuhelnicku melounu a jsem zase ok Pekny rocnik
Pavel Novotny Sport.cz |
