Ve středu balím trénink v půlce a jen motám nohama domů - jsem úplně KO, asi na mě dopadá zpátky pekelný víkend.
Čtvrtek a pátek pokračuju v motání nohama a snažím se nějak dospat a odpočinout. V pátek večer se to pomalu lepší. Bohužel korunu všemu nasazuje mizerný spaní.
Ráno pomalu chystém věci, v plánu mám vytáhnout na kolo nejdřív v poledne Epidrena a Jezinku a pak přes Strašín směr start.
Ježdění v Posázaví miluju - vlastně to jsou nejbližší kopce co tu mám - i když nejbližší vlastně znamená se někam skoro hodinu sunout, na druhou stranu vůbec nemiluju velkej balík.
Na parkovišti už je rušno, zdravím Orange kumpány a lehce ještě protáčím nohy, projet si aspoň kus cílového stoupání a už je tu start. Až do Janovic se jede celkem v klidu, Hulis se větrá před balíkem, Čespa spěchá k němu. Žába se majestátně tyčí u špice a kolem je vlastně dost oranžovo. Nikam se moc nehrnu, na závod nemám dneska moc hlavu, což velkou část cesty znamená, že se trochu větrám, ale zas aspoń nemusím moc řešit předjíždějící a protijedoucí auta. Na nějakou ohleduplnost se tu moc nehraje, prostě nakonec vždycky někdo udělá místo, většinou teda já. Za Oplanama El Prezidento spokojeně hlásí, že je v balíku, za Janovicema znovu prohodíme pár slov.
Za Kácovem bohužel první velká chyba - zůstávám moc vzadu a musím lepit díru akorát pod nájezdem do kopce. Naštěstí nahoru se jede docela lidsky (i když Nemi to v jednu chvíli komentuje slovy - kam všichni jedete?), takže nahoře jsem pořád tam.
Žába se s někým vzdaluje v kopci balíku, já zůstávám ve skupině s Daffym a pomalu si začínám malovat, že bych mu konečně mohl trochu někde pomoct v rámci týmové taktiky.
Ve sjezdu na špici Viki a Radkem, znají to tady jak svoje boty, takže to zrovna na pohodu není.
Bohužel ve sjezdu druhá chyba - přibržďuju, abych houknul na týpka co hodil kotrmelec do pole. Ale vstává a hlásí, že OK. Klasicky moc nemám koule na to hrotit sjezd, zejména když každou chvíli jede auto. Takže tam bohužel nakonec zůstávám. V dalším stoupání dojíždím Sparťana. Tak nějak se točíme. Docela divně - po rovinkách moc nejede, v kopci celkem jo. Sjezd nemá o moc lepší než já. Párkrát se ohlížíme a za námi skupinka, ale kupodivu se nepřibližuje.
Doufám, že se dostaneme do sjezdu do Chocerad před nimi, abych mohl jet v klidu. To se nakonec i daří. Nechávám kolegu odtáhnout HP (mám zrovna trochu náběh na křeče), pak se střídáme. Kupodivu skupinka za námi se vůbec neblíží a tak nakonec dojíždíme do Skalice pořád sami dva. Tam necháváme jeden korálek u cesty, jeden na silnici a jeden si bohužel nakládáme na záda.
Cestou do cíle se pořád točíme s kolegou ze Sparty, nijak netaktizuju a pak už to prostě jen dojížídím. Popravdě jsem trochu doufal, že je z jiné kategorie, bohužel nebyl. Takže mě oba míjejí v cíli, kde nemám koule poslat do postávajícího balíku.
Trasa se mi celkově líbí víc než ta původní z Úval, kterou jsem jel poprvé v roce 2018 a už nikdy jsem znovu jet nechtěl kvůli bezpečnosti (a dneska to bylo s bezpečností jak vstoupit znovu do stejné řeky).
Celkově je to o dost náročnější (citace Žáby - nemůžete chtít, abych byl na bedně, když si vyberete tak blbou trasu) a to nejen na nohy, ale i na sjezdy. Tím pádem je i jasný, že nic moc lepšího na ní nikdy nezajedu. Dojezd do cíle mi osobně nesedí kvůli bezpečnosti a za mě osobně by chtělo ho asi případně trochu doladit, aby se hned za čárou nehromadili lidi (a protijedoucí auta) - možná posunout na vrch posledního kopce a u parkoviště jen řadit lidi, kvůli pořadí?
Každopádně patří velkej dík všem, co to pomohli dneska zorganizovat - k Turistům, Kolíkáčům, Lukovi za značení a Sukesovi za řízení provozu křižovatek.
No a z Žáby se nám prostě stal vrchař
.
Díky všem za svezení a gratulace všem bednařům.
Jen nevím, jestli do týhle řeky chci vstoupit znovu.
::
Propozice ::
Profil a mapa ::
Garmin ::
Strava ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Poděkování ::
Foto ::
Flyby