Akce Sázavák 2009

Akce Sázavák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2009-04-18.

Nejdelší varianta má délku 72 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie :: Kudrna-Enduraining

• Kolíkáč – Sázavák se zaryl pod kůži
  
  Jak již napsal Léňa, velké dilema mě čekalo na sobotu 18.04.2009. Jet časovku CKKV, ze které se sice budou hodit body do celkového hodnocení Hobby Cupu, ale samotná disciplína časovka je pro mě černou můrou. A nebo zkusit premiérově Sázaváka, závod opředený pověstmi o nabušené konkurenci, hromaďák v nádherné krajině, kde bych mohl ucítit vůni balíku, ale kde sebemenší chyba mě může odsoudit k jízdě na samotku a tudíž k té "milované časovce". Ve čtvrtek vynechávám se slzou v oku Koloděje, neboť viry od dětí útočí i na mě, ale naštěstí sobotní ráno už se cítím lépe a svoje myšlenky upírám k úvalské restauraci Na Slovanech.
  S Malinou a Léňou přijíždíme na správné místo, už tam parkuje Vitas s dodávkou a po chvíli se sjíždí uhlobaroni kam se podíváš. A už jsou tu organizátoři, z igelitky u plotu rozdají čísla, sepíšou startovní listinu a balík cca 60 borců, kde se sjela opravdu amatérská špička, a kde průměrná hodnota kola je kolem 60 papírů a více, se dává do pohybu. Stále dokola si melu pro sebe, uviset, uviset do Sázavy a pak v kopci na Dojetřice-Ostředek se uhnízdit v nějaké skupince a se ctí dojet do cíle, hlavně nejet sám...
  Díry okolo smeťáku, před kterými varoval Honzis jsou opravdu kvalitní jámy na mamuty, bidony a pumpičky lítají vzduchem, ale přežil jsem to, stále vidím žlutou zaváděcí Škodu Favorit. Brdek v Hradešíně už mírně selektuje, ale znovu jsem přežil zahryznut do gum jezdců před sebou. Tak teď vydržet Vyžlovku a proletět se Jevanským údolím. Tý jo, 3 borci v úniku a já se nějakým omylem dostal na čelo hlavního balíku a táhnu za sebou tu šedou záplavu Vokolků a jiných cizokrajných zvířat. To je pocit, no raději se zase cedím dozadu, ale těch 30 sekund slávy stálo za to . Přelítáváme ohlídanou kutnohorskou a užívám si na ocase balíku s Vitasem, nádherný pohled na ten barevný chumel, který se řítí padesátkou, krásně se klikatí, jak nějaká lavina. Před skalickými kostkami Vitas hlásí "a teď přijde Paris-Roubaix", ještě prohodím pár zdvořilostních frází, aby mě pak kočičí hlavy nadobro umlčely, Vitas by kecal stále dál, ale já nemám kyslíku nazbyt. Tak takhle jsem je nikdy nevyletěl, ta síla balíku je neskutečná, ono to ani nebolelo, sice jsem si nevšimnul fotografa Atamana, ale za to můžu směle říci, první postupný cíl splněn, do Sázavy tu vydržím A teď se výletuje, doplňuje se energie, před rozhodujícím kopcem, já sežeru banán, dopiju bidon a bezmocně koukám, jak Léňa nastupuje a bez problémů odjíždí. V balíku to jen zašumí, já posílám do éteru poplašnou zprávu o tom, že je rozhodnuto
  A je to tu, viadukt, v zadní části balíku shazujeme na malou, Vitas jen něco zamručí a piluje na velkou do čelních pozic. Teď, teď musíš zabrat, teď se rozhoduje. Točím jak smyslů zbavený, sjeli jsme Léňu, který se prosívá k nám, je tu Miloš Krejčí z Enduraining, jeden od Kerna a další dva pro mě neznámí, tady bych mohl vydržet, čelo už bez nároku odjíždí asi v 15 lidech, za námi zůstává další část početného balíku. Je to skvělý kopec, stále nechce skončit, a paráda je, že Ti okolo mě, jsou nadějí, že nepojedu sám. Náhorní větrnou planinu na Ostředek točíme jak u Kočků na Matějské, a před Ostředkem je nám ještě souzeno spatřit čelo, jak si to hasí dolů přes Vodslivy do Chocerad. Máme ztrátu tak 500m, ale všem je jasné, že už to nesjdeme, teď jen vydržet do cíle a případně nabrat odpadlíky. Hučíme to po vyžehleném asfaltu dolů k řece, fotí nás Ataman, teď už se s ním zdravím, je to skvělý pocit, vidět někoho povzbuzujícího na trati, před Chocerady se Léňa rozhodne prozkoumat příkop s ostružiním, jen tak tak míjí sloup. Naštěstí vše bez následků, jen krvavý škrábanec na vyšvihaném odchlupeném lýtku , který jako píst diktuje tempo na vrchařskou prémii, ten kopec se mi zdá dnes nějaký nekonečný, ale ve skupině jsme naladěni na stejnou notu, až na bílého Scotta, který nám odjel, ale je jasné, že toho si poddáme časem. Ondřejovské kostky jsou zakončeny znovu fandícím a fotícím Atamanem a pak už zase sjezd do ostré zatáčky a magnet na Třemblaty. Scoťák je náš a zase roztáčíme kolotoč, ve Svojeticích menší incident s autem, v Mukařově přelítáváme kutnohorskou a v dáli před sebou vidíme dva korálky z čela. Vypadá to, že už jen zlehka a otráveně dojíždějí do cíle, ale jakmile se k nim přiženeme, zapojují se do práce a mastíme to k cíli. Jeden z nich je Melša z Endurainingu, a tak s Léňou to hecujeme, oranžoví proti zelenobílejm
  Ale spurty to je moje slabá stránka, navíc tento spurt z kopce, kdy se to musí roztočit přes 60 je pro mě beznadějný. V cíli povzbuzují kluci z Báště, tak to je moc příjemné, sdělujeme si dojmy, organizátorům vracíme čísla a nahlašujeme za kým jsme dojeli. Zdá se, že Sázavák se mi hodně zaryl pod kůži, a ten podzimní, který je delší a vede přes Šternberk, se budu snažit nevynechat. Maliňák se statečně rval o místa na výsluní s borci, který tento závod už absolvovali několikrát, a myslím, že brambora v této konkurenci je více než dobrá! Díky Léňovi a klukům ze skupiny, moc jsem si to užil.
  
  
  
• Léňa – Super, nadupaný Sázavák
  
  Na sobotu 18.4.09 jsem měl už nějakou dobu naplánovanou časovku v Bášti. Minulý rok se mi tam jelo docela dobře a hlavně byl to první závod kde mám historii výsledku a můžu porovnat jestli to, že mám tento rok o polovinu méně km je vidět taky na výkonu. Zatím mám jen pocitové vjemy. Jenomže pak se na diskusy objevil příspěvek Honzise o Sázaváku a hlavně krásný profil tratě! Všechny kopce jsem znal z Kolodějského balíku a stále žiju v dojmu, že mi to v kopcích jezdí lépe než na rovinách, nemohl jsem tedy volit jinak než se nechat zlákat a vyrazit do Úval.
  Za šlapky se bohužel moc lidí nechytlo, ale Malina s Kolíkem jsou za celý peloton šlapek, takže spokojenost. Očekával jsem účast takových tří max. pěti dobrých borců, deset hobíků jako já a zbytek turisty. Nepochyboval jsem o Malinově vítězství a mé sólo časovce, případně příjemném svezení ve dvojici s Kolíkáčem.
  S klukama jsme se sešli v Uhříněvsi na náměstí, vše v poho až na Malinu, který přijel bez helmy (teda měl jí, ale v baťohu..). Cestou do Úval ještě do sebe peru sypání (BCAA), nejedu se přece zrujnovat. Na místě presentace ani 30min před startem nikoho nevidíme. Kolíkáč mě uklidňuje, že těsně před startem přijde pán s baťohem a rozdá nám čísla, nemusím se bát. Nevěřím. Skutečnost nakonec ještě překonala mé představy. Když si vzpomenu jakou práci s organizací závodu si dá Diablo a celý jeho tým, pak nevěřím, že je to možné i tak jak jsem zažil dnes. Při našem projíždění vidíme u jednoho plotu menší hlouček cyklistů, který ukrýval pána (takový pohodář, nechci někoho urazit, ale přišel mi, že zrovna vyšel z hospody) s igelitkou, který rozdával čísla, zapisoval si startující obyčejnou tužkou na papír! Fajn, registrujeme se, stačí nám 30kč, jméno a město bydliště. U registrace potkáváme borce, kteří určitě nepatří do skupiny hobíků, tak jen menší výčet :pět Vokolků (Klíma, Rozvoda atd), Tomáš Vitáček s kolegou, Česyk v obvyklém složení (toho Máři se snad nedočkám), čtyři borci z Endutrainningu (poznávám Kudrnu, Melšu, Krejčího), z Kolokrámu Janoušek a další které neznám, ale vypadají vyšlehaně. Nakonec nás je pár desítek, což velmi kvituji je jasné, že nepojedu sám, Malina to nebude mít zase tak lehké. Těším se jak malý kluk! Představení trati a pravidel nám bylo presentováno z plotu jednoho domu, borcem (přijde mi ten pán stále víc a víc sympatický) od presentace.
  Postavíme se tak nějak někam na silnici a najednou slyším start! Nasedám tedy a jedeme. Z propozic vím, že teď pojedeme nějakou dobu do kopce a taky se tak děje, tempo je zahřívací, žádný úprk. Čelo na kterém vidím Malinu jede v JZD, sice nesundávám velkou placku, ale v balíku těch 30km/h je v poho. Párkrát někdo na čele odskočí na pár metrů, ale s balíkem to nehne, nemusím se mačkat. Silnice připomíná spíše tankodrom, díry jsou několikanásobně větší než ústa staré ženy, spíše jako medvědí doupata. Prvních cca 10km to je spíše cyklokros a skákaná (tady by si užil Pebe). Pohybuju se někde ve středu balíku, za sebou slyším komentáře Tomáše Vitáčka na stav silnice, hlídám si spíše stopu ve které jedu než soupeřů okolo. Bohužel i přes opatrnou jízdu pár děr trefuju přímo na komoru, brečím za mého Spešlíka. Oranžové Micheliny zatím drží.
  Od Vyžlovky se již cesta zlepšuje, tempo se ustaluje někde mezi 45 až 60km/hod, jen se vezu a občas lepím díry, protože balík se nám natáhnul do hada maximálně do dvojic. Nějakým omylem jsem se ocitl na špici za mnou Malina, který po chvíli z balíku spurtuje do nástupu, za ním se vytahují tak čtyři borci, nikam to neženu spíše jedu tempíčko, ale začíná mi vadit, že mě nikdo nechce vystřídat! Svěšuju a čekám, kluci z Endutrainnigu jdou na špic a rychle si skupinku s Malinou sjíždí. Můžeme prohodit pár slov o tom co nás čeká. Malina mi říká ať se šetřím na kopec, že se to pak lépe chytá. Má pravdu takže jen melu nohama. Kostky ve Stříbrné Skalici jsme přeletěli hodně přes 30km/hod, vůbec jsem je necítil. Ve sjezdu při ohledu zpátky vidím, že se pole trochu roztrhalo, ale čelo se nikam nežene spíše zvolňuje až na výletní tempo. Po chvíli jsem zase na špici s Malinou v zádech.
  Asi tak 3km před Sázavou se poočku podívám na Malinu, který se mě ptá jestli chci odjet? sice se to neshoduje s tím co mi říkal před pár km, ale jelikož jsem na tohle úchyl, přikyvuji. Zvedám se z rychlosti 37km/h, to rozšlapu na 50km/h a jedu KREFFFF. Malina balík pěkně zakotvil, ještě pronesl do balíku pár zavádějicích informací, mohl jsem si tedy užívat svého závodu! V Sázavě mám náskok tak 400m, balík už za mostem nevidím. Již nejedu krefff, protože čekám kopec a nechci úplně umřít. Balík za sebou stále nevidím, ale vidím kopec na který všichni čekali. Začíná mírně dá se jet na velkou, ale toto mě po chvíli přejde, jedu okolo 25km/hod, asi po dvou serpentinách už vidím rychle blížící balík a je mi jasné, že mých pár km slávy končí a začne boj se sebou samým.
  Ještě zvolním, balík asi dvaceti lidí ještě na chvíli zachytávám, ale když vidím ty serpentýny před sebou, zvolňuji, za sebou vidím Kolikáče to mi dodává sílu a již nezvolňovat. Kopec je fakt dlouhý, mrzí mě, že po tom mém blbnutí mám dost ztuhlé nohy a trvá mi nějaký čas (skoro až na vršek) než je zase roztočím do silopocitu. Nevím jak to byl dlouhej kopec, ale 5km měl. Rychlost pod 20km/hod nejde. Na vršku jsem příjemně překvapen, že v naší skupince je Kolíkáč! Pár Kolodějí a je to rakeťák v létě mi bude odlítávat jak na Králi.
  Skupina mi vyhovuje Krejčí Endtrainning, Kolík, borec v bílém, který moc jízdu ve skupině nechápe a dva veterání jeden z Sp kola (jede skvěle) a druhý na mě působí, že má výbavu (rozuměj oblečení a helmu) ze 70 let, ale jede famózně. Až na bílého borce střídáme krásně, sám když jsem na špici se snažím nezrychlovat a skupinku netrhat. Tepák nemám, ale někde kolem horní prahu jsem určitě. Ve sjezdu do Chocerad nám odjíždí bílej blázen, což spíše skupina kvituje. V jedné z posledních zatáček sjezdu v Choceradech se nevejdu do zatáčky a jedu zkontrolovat sloupek elektrického vedení jestli je dobře ukotven. Naštěstí to kolo i já přežíváme jen s menším odřením a můžu pokračovat za svou skupinkou z které vykukuje Kolíkáč, který má náznak čekání, děkuji i za to.
  Z Chocerad nám začíná kopec na Ondřejov, kostky na začátku jsou v poho, ale i tak tam musím dát skoro kašpárka, jedeme 18km/hod, nikdo nenastupuje tak po prudké pasáži přehazuji na těžšší, zařazuji své strojové tempo, rychlost 21km/hod a to točím až nahoru, ještě se párkrát otáčím jestli nejedu rychle, nerad bych Kolíka někde vytratil. Na vršku se ptám Krejčího co našemu výletu říkají watty? Celý kopec jsme jeli na 350W, hm tak to je Malinova kompenzace. Borec v bílém stále tak 100m před námi, nestíháme ho, s Krejčím se shodujeme, že je aspoň o soupeře méně. V Ondřejově vidím na náměstí povzbuzujicího a foticího Atamana (doufám, že fotky pošle Kolíkovi a budou na webu). Z Ondřejova točíme hezký kvapík, sjíždíme borce v bílém, moc, moc se mi to líbí, Kolík vypadá v pohodě, spřádám tedy plány jak to spolu na konci vymyslíme. Na 60km do sebe cpu gel, čekám ještě nějaký kopec, kde bych chtěl s Kolíkem odjet.
  Jedeme jen přes brdečky, magneťáčky stále kolem 40km/hod a výš, sjíždíme Melšu z Endutrainnigu a ještě jednoho borce na Tarmacovi. Oba se zapojují do našeho kolotoče. Kolík při přejetí hlavní ve Vyžlovce z ničeho nic nastupuje a burcuje mě k odjetí, kontroluju tachometr vidím, že jsme na 66km a do cíle to je ještě pěkných pár km, křičím na něj, že je brzo. Na té rovině by si nás stejně sjeli. Asfalt je krásný, jedeme fakt tempo jak na PRSu, najednou vidíme na silnici 1km do cíle, jedu zrovna špic, Kolík na mě řve, že musíme zaříznout endutrainnig, s tím rád souhlasím. Borci kolem mě vystřelí z ničeho nic jsem skoro poslední, ale sil je dost řadím tedy 50x12 a jedu. Po chvíli si všechny sjíždím, ale opět jsem netakticky na špici, Kolík už je někde mimo, no nic ,to bude těžké zvlášť když po chvíli mám před sebou vláček z endutrainningu. Vstávám beru Krejčího, ale Melšu už nedávám to by musel být cíl o pár stovek metrů dál. Jsme v cíli po 2:03:45hod a 72,5km.
  V cili k mému překvapení vidím Kapra, Bobka, herečku Orlíka, Honzu Adámka super, škoda, že kluci nejeli s náma. Malina nakonec dospurtil na čtvrtém fleku asi sedm minut před námi. Musíme na těch spurtech hold zapracovat VŠICHNI!
  Byl krásný závod, důležité křižovatky byly pohlidány, super počasí a spoustu zážitků, s Kolíkem celý závod ve skupině (už se těším na UAC) , s Malinou v balíku přes 50minut, ale nejvíc si cením svého úniku J, díky týme. Jen ten začátek se mohl jet na lepších silnicích. Zítra vyjetí v Zákolanech!
  
  
  

Fotografie