Dreamer –
Tymovy kemp v letnim havu
Po peti letech vyrazim opet do Znojma, kdo by odolal kdyz jsem spoustu lidi hodne dlouho nevidel a pocasi slibuje o vikendu prave leto na zacatku dubna! Tytam jsou doby, kdy jsem psal dlouhe reporty, ale neda mi to alespon v par bodech nesepsat cerstve zazitky. Ctvrtecni jizda se nese v duchu zimni bundy, mokre silnice po ranu a prijemne spolecnosti nekolika clenu naseho tymu. Vlastne jsem se trochu divil, ze nas nejelo i vice, ale nekdo uz tam je, nekdo prijede pozdeji a jak nam vsem pribyvaji roky, je to pochopitelne, ze i ty priority se trochu meni. Prvni den byl paradni, nezmokli jsme, postupne se oteplovalo, Nemi na spici tvrdil muziku, Kolikac s HonzouB srseli vtipy a pizza v Telci byla taky luxusni. Prijezd, ubytko, prvni dvoukilo je tam a vecer uz jen druzna zabava v restauraci.
Druhy den vylet do Vidne. Epicka jizda, nikdy jsem tam nebyl, vyhledy z vyhlidky uzasne, vse okorenene dvema vrcharskymi premiemi. S kazdym dnem jsem se vice a vice szival jizdou v baliku, kde jsem byl v pohode do kopce, ale z kopce a na rovinach jsem to nehrotil, takhle se holt na Rouvy nejezdi, takze se dodatecne omlouvam tem, kterym to vadilo. Mozna je to trend, ktery v poslecnich letech na amaterskych CZ zavodech frci, je pravda, ze od covidu jsem kontakt se zavodni realitou ztratil. Trochu jsem podcenil piti, ale dobra vystraha na dalsi dny. Viden za nami i s Kaprem, dalsi dvoukilo, co se pocita a dalsi vecere ve stejne restauraci jako v patek.
Sobotni jizda do Kremse, kde je videt ze uz se zacina na vsech podepisovat unava, v kombinaci se stale vetsim horkem. Strikajici Kanadan do toho, Mlhos je tu, Serghei se stestim ve sjezdu, ktere se ale pozdeji promeni v neopravitelny defekt, ale jeste ze tak. V Kremsi deleni skupin, jedu se Zabou a Kanadanem, kopce odhakuji, na vic neni, ale i tak jsem za tyhle intenzivni vlozky rad, je to takova vsehochut. Paradni kavarna pekarna a jizdu zavrsime vodou v rece spolecne s Bobkem a Kolikacem.
Nedele a finalni epicka jizda zpet domu. Diky pocasi je nas vic nez dost, jizni vitr do zad, vsichni v kratkem namazani opalovacim kremem od hlavy k pate. Doprovodit Bobka k babicce a drzet prumer nad 30kmh, byt s dlouhymi pauzami na piti a jidlo, ale to uz jinak nejde. I tak se mi konec malem stane osudnym i kdyz piju co to jde. Zmrzlina bez skorice me zachrani a preziju tak i posledni rychlostni intervaly ve skupine. Ono to ale jinak neslo, porad jsem cekal, kdy za to tempo nekdo zaplati, ale vsichni to drzeli. Dotocit kilometry tradicne na Modranske a zakoncit jizdu s neskutecnym prumerem pres 30kmh. 860 km za 4 dny ve skvele tymove spolecnosti, co vice si prat? Treba to zase nekdy zopakovat. Vubec to neni o tom kolik kdo najede km, wattu, kdo koho oblozi, ale o tom vyjit na par dni ze sve zazite rutiny, delat veci trochu jinak a byt tolerantni k ostatnim, protoze to cele dohromady dela kazdeho z nas lepsim a vytvari jedinecnou atmosferu!
Nemi –
Cvrčci ztichli
Cesta na soustředění tvoří první životní čáru z Prahy až na Moravu. Na kruháči na Jižňáku již čekají Kolíkáč, HonzaB a Dreamer. Brzké vstávání do zimy, mokra a ranní dopravní špičky ve čtvrtek ráno budí nejednu existenciální otázku. Po skoro půl roce sedám na svoji silničku a zjišťuji, že mám sedlo nepohodlně vysoko. Kdesi za Vlašimí mi Dreamer půjčí imbus, zkusím korekci BG fitu o 6 mm níže a jede se mi lépe. S každým dalším kilometrem teplota stoupá, silnice schne a sluneční paprsky všechny pochybnosti definitivně rozhánějí. S větrem v zádech se jede snadno, na Vysočině krásný asfalt a nulový provoz. Do Jaroměřic nám přijede naproti Nick a před Znojmem nás uvítací orange výbor doveze až do pěkného penzionu v Dyji, kam nám Mlhoš dovezl bagáž.
Druhý den výlet do Vídně se dvěma vrchařskými prémiemi, které suverénně ovládne Dreamer. Cestou zpět jedu v háku za Žábou a nevšimnu si, že trasa odbočila. Omylem se ocitnu ve skupině s Vláďou a Kanaďanem, se kterým si Žába domluvil interválky. Jedu šrot, abych Žábu uvisel. Pak Žába pokyne, ať ho vystřídáme na špici. Na Vláďovo „Ses pos…?“ Žába pořádně přiloží pod kotel. Když dorážíme pod kopec, loučím se s ostatními, protože na tohle už nemám ani nohy, ani moral. Po chvíli to stejně vyhodnotí i Vláďa, se kterým to na pohodu dojedeme na penzion, zatímco Kanaďan statečně nenechá Žábu ujet.
Třetí den výlet do Kremse, který pojímám odpočinkově, hlavně se nedostat do Žábova interválku. V jediné nekonečně se utahující zatáčce si nepěkně ustele Sergei, ale naštěstí bez závažnějších následků, i já se tam v protisměru stojícímu náklaďáku vyhýbám zleva. Jinak se jede na pohodu, a abychom někam dojeli, krásně nás potáhne Bobek.
Poslední den odjezd do Prahy, tentokrát v početnější skupině. Vítr jako zázrakem opět v zádech, takže to letí. Do kopců odpočívám a naopak z kopců to rozjíždím, aby cvrčci ztichli. Vysočina ještě hezčí než první den. V Uhlířských Janovicích nám přijíždí naproti Grep se Žábou, na jehož interválek do Uhříněvsi budeme zase dlouho vzpomínat. Příjezd na kruháč na Jižňáku plný euforie. Skvělá parta, počasí jako v létě, totální cyklistika, během čtyř dnů přes 800 km, co více si přát? Díky všem!
03.04. - 07.04.2024 v lokalitě Ubytování Dyje :: Diskuze ::
Foto 1.den ::
Foto 2.den ::
Foto 3.den ::
Foto 4.den ::
Foto 5.den