Akce Jedomělické okruhy 2013

Akce Jedomělické okruhy patří do kategorie UAC. Datum: 2013-06-09.

Nejdelší varianta má délku 100 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012

• Malina – Starý dobrý jůejsí!
  
  Celý týden na pracovních cestách, veletrh v Berlíně, návrat do Vsetína. Minulý víkend nějaká střevní viróza a katastrofické počasí. Kilometry za posledních 14 dní žádné. Ideální stav zase ukořisti někde na závodech překvapující skalp . V pátek po anglině v 17:30 sedám na kolo a jedu směr Psáry, Jílové, Krňany, 5-ti kopec, Kamenice. Jsem posekanej, jak dobytek a z letargie mě probírá až orosená plzeň na zahrádce v rukavicích u Sládečků. V sobotu dopoledne se jedu vyjet na 50km. Jsem posekanej ještě víc, celý den se pak válím u rodičů na chatě a večer jdu ochutnat 3 malé pivní speciály na Parukářku a poslechnout si u toho The Tap tap.
  Nicméně Jedomělice ráno jsou tu a nikdo se neptá: „Trénuješ, šviháš, piješ Regener, chodíš na laktáty, studuješ křivky, nemiluješ, brokolici jíš, řetěz mažeš, nohy depiluješ, kompresky nosíš?“. Letos to je takové underground a vždy velké překvápko, jak to v závodě pojede. Ostatně moment překvapení je to co dělá závod závodem. Bez této úvahy by se snad ani proti Vencovi Nežerkovi jezdit nedalo. A je to skvělé koření i obráceně. Konkrétní příklad dnes. Jedomělický závod jedu s cílem vyhrát vrchařskou soutěž. Na pořádný špurt po 100 kilometrech nemám ani zdání, za to kopec mi tu vždycky seděl a jezdil jsem ho vpředu, tak vsázím vše na kvapík na čáru VP a závěr neřeším. Cítím se na to, a 53-23 tam v kopci sedí jak prdel na hrnec. Zdravím konstruktéry ze Shimana a Campisti jděte už k čertu! Odjet z balíku se daří vždy bez problémů, překvápko je ovšem na světě – Červajs za zadním kolem. Vzpomínám, jak tenhle boreček v roce 2007 lítal. Pak zasadil, postavil, porodil, potrénoval, zhubl a vrátil. Vrátil se mi do háku akorát vždy pod kopcem. Když jsem to roztrhal, tak pak roztrhal on mě. V prvním kolem jsem ho ještě dal, pak dal on mě, ve třetím kole se tam motal někdo z BMC a já měl co dělat, abych ho sjel. Říkal jsem si dobrý, to Červajs nedá, ale jo dal. Ve čtvrtým kole jsem si nechali 3 na prémii odjet a já už na to neměl morálku a bylo hotovo. Pak se jelo až na Hvězdu, hákuju Libora, na Hvězdě sjíždím skupinu před námi. Pak visím za oči až do Řevničova. Křeče jsou zde, po rovině to ještě jde ale v kopci do cíle, to je porod a jsem rád, že jsem dojel na čáru k drahé polovici se alespoň vybrečet.
  Nesmím zapomenout na Technika a jeho techniku, zaslouží pochvalu, kluk jedna vzdělaná! Dělal závod, sjížděl, z kopce lítal střemhlav jak Jestřáb, loktoval, hádal se s Davidem Jeřábkem. O tom to je, žádná primadona, žádné výmluvy. To se cení, na pivo chodí a heterosexuál je jak víno! Smekám klobouk a těším se na další závody!
  
  
  
• Myšák – Jedomělice na samotku
  
  Konečně vyšlo počasí a bude to dnes na krátký-krátký.Bylo na čase,protože celý týden jsem léčil nachlazení z těch mokrých a studených závodů.Sice to ještě cítím na průduškách,ale týden jsem byl bez kola a mám absťák
  V Jedomělicích stojím snad 15 minut na prezentaci.Hezké počasí a společný závod se SAL sem přilákal hodně lidí.Ze šlapek dorazil Malina, Pantáta,Mike a Technik,který mi představoval doufám že budoucí novou šlapku
  Jedomělice jsem ještě nejel a tak nevím co můžu čekat.Proto se stavím do předních pozic na start.Hned od startu,jak jinak se za to bere.Je to do kopce a to není nic pro mě,ale držím se v pohodě zašitej.Začnou mě zavírat pomaleji jedoucí jezdci a tak se pomalu propracovávám na levý kraj balíku,abych tomuto předešel a čelo mi necuklo.Fouká tam a jedu za své,ale mám možnost přišlápnout a vždy se o pár míst posunout.Pole se před nájezdem na hlavní natahuje a to mi umožňuje se posunout ještě více a tak na hlavní najíždím asi okolo 10 fleku.Tady kopec ještě utáhne,ale tempo se nemění a pěkně si dávám,ale jsem tam.Za Hvězdou se silnice konečně narovná a já stále v čelních pozicích balíku.Balík se začne rozjíždět a já se zapojuji do kolotoče.Najednou syčivá rána a hned je mi jasné co se děje.Zadní kolo začne plavat.Zvedám ruku a hlásím defekt.Balík ujíždí dál směr Mšec a já nas.... ještě víc než v Mečeříži a řvu s očima upřenými k nebesům.Kur... za co?
  Jsme v druhým balíku jen dva.Pantáta a já.Bodů i třeba za poslední místo do týmové soutěže by bylo škoda a i tak trochu finanční stránka za dopravu a startovné se přidala k přemlouvání abych to nevzdával.Jelikož se mi to stalo tak dva,tři kilometry od startu míjí mě jedna skupinka odpadlíků za druhou v celku rychle.V hlavě jediná myšlenka.Zasr.... contíky.Jdou blbě sundávat a ještě hůře nandávat.Nadávám na ně jako špaček.Jó zlatý Michelinky.Ty jsem sundával rukou,bez montpák a hlavně jsem s nimi za celý tři roky nedefektil.
  Hotovo a teď zase nafouknout tou minipumpičkou alespoň něco,aby se dalo jet.Mám už odzkoušeno z Mečeříže,že 200 štouchů stačí k dojetí a tak ani o jeden víc.Uklízím věci,dojdu se v klidu vymočit a s neurčitou časovou penalizací vyrážím směr Mšec.Na časový zásek jsem radši nekoukal,abych nebyl demoralizovaný ještě víc.Musím se ale nějak namotitovat,jinak to bude jen plácání nohama.Dávám si za cíl sjet Pantátu,který když mě míjel,jel v docela velkým balíčku.
  Prvního odpadlíka dojíždím už na konci prvního kola v kopci na Jedomělice.Jedoměličák se mi jede super.Najíždím do něj nezahlcený a tak ho doslova vyletím.Pod 18km/h jsem nešel ani v jeho závěru,kde ještě utáhne.Na horizontu Velkou a sprintuji na VP jako kdyby byla pro měDalší odpadlíky dojíždím při nájezdu na hlavní a jen se kolem nich mihnu a dál svým tempem zalehlý na kole jako při časovce jedu vstříc dalšímu korálku na obzoru.Nešetřím se a beru to alespoň jako lepší trénink.Během druhého kola pár jezdců ještě beru,ale Pantáta stále nikde.Druhý Jedoměličák taky super.Tam předjíždím další.Zkouší se háknout,ale jako v prvním kole dávám nahoře velkou a sprintuju opět do cíle druhého kola jako kdyby bylo poslední.Ohlédnu se a za mnou prázdno.Přes Jedomělice jedu dál ostře.Do kopce už začínám cítit těch 40km na samotku a na hlavní po prvním náznaku křečí beru magnézium,natlačím do sebe banán a stále vyhlížím skupinku s Pantátou.Kde nic tu nic.Sakra ty jedou jako z praku.To není možný.Vítr se malinko změnil a zesílil.Funí nepříjemně z boku a není tu nikdo za kým bych se mohl na chvilku schovat.Ze Srbče na Pozdeň dám další korálek.Poslední nebudu,ale můj cíl stále není splňen.Najíždím do třetího Jedoměličáku a koho to mé oči vidí v horní části kopce.Početnou skupinku.Jsou daleko,abych viděl jestli je mezi nimi i šlapka.Sakra,po tomto očním kontaktu jedu nahoru zase pěkně naplno.Mihnu se Jedomělicemi a hurá do dalšího brdku.Metr po metru ukrajuji mezeru a netrvá dlouho a při nájezdu na hlavní za Hvězdou je mám.Pantáta tu je,takže cíl splněn.Asi kilometr se vezu na konci skupinky.Rychlost skupinky je nízká a mě nějak nevyhovuje a tak si vystupuju z vláčku a vlevo ho předjíždím.Nasadím tempo,který jsem tu jel i kola předtím a za sebe se neohlížím.Za sebe se ohlédnu až před Mšecí a vidím dva co to uviseli.Osdtřídám,ale tempo tím opět uvadlo a tak po odbočení na Srbeč vlezu zase na špici a jedu si svoje.Jednoho jsme vytratili asi už ve sjezdu a tak v Srbči mám za sebou už jen jeden korálek.Odstřídám,ale borec mi po chvíli hlásí ať jedu,že bude šetřit síly na kopec.No a tedy jedu.Před Pozdní dojíždím Mikeho.Prohodím pár slov a je tu poslední kopec do Jedomělic.Jedu ho už na pohodu,ale i tak si na hoře neodpustím dát velkou a krátký sprint,abych zařízl ještě jeden korálek.Cíl projíždím po skoro 80 Km samotky mým čistým časem bez časové prodlevy při opravě defektu 2:23:18 a s průměrem 33,5Km/h.Nic moc,ale jako trénink dobrý
  O skutečný čas mám obavy,jelikož dojezd byl hodně zmatený a nepřehledný.Spousta lidí na krajích silnice smísených už s dojetými borci a tak vůbec netuším,kde je nějaký časoměřič.No to bude zase bordel ve výsledcích.O kus dál je koridor a tak alespoň tam nahlásím číslo a nechám se překvapit jak to dopadne.
  
  
  
• Technik – Jedomělice 2013 - stal se zázrak... krátký, krátký
  
  Konečně zase dneska krátký, krátký a naleštěná jednice. Na startu dost nával. Ukazuje se i náš kápo Malina, kterej ale bohužel pro tento rok nevlastní registraci UAC, takže to mastí jako příchozí. Brzy po startu zaujímám místo v blízkosti špice. Stará známá taktika „aby se bylo kam prosít“ je moje.V prvním kole poznávám nástrahy trati, Malina mě varuje před nebezpečným sjezdem, do kterýho jako obvykle naletí první sjezdařskej divočák Hovorka. Sjezdy v padesátihlavym balíku nejsou zrovna bezpečnou záležitostí a když vidím jak se to tam mele a každou chvíli mě někdo vybrzdí, volím taktiku á la Hovorka, čili rozšvihat to do sjezdu na čele, volit vlastní stopu a za zatáčkou pod sjezdem nelovit zbytečně háka.
  Na trati je evidentně jedno selektivní místo, a sice brdek před Jedomělicema se sklonem cca 7% a převýšením 100 metrů. V prvním kole jsem pln očekávání, co to se mnou udělá, jestli budu schopen ty blázny uviset. K mýmu překvapení se nejde až taková kaše a já jsem v pohodě zakukanej v balíku a nikam se necedim. Poklidný tempo naruší až sprinterský souboj o body do vrchařský bodovací soutěže. Maliňák vs. Červenka, ten souboj sledujeme z dálky kolo co kolo. Po prvním Jedoměličáku jede malina v úniku, ale nechává se sjet před nájezdem na hlavní. Snažím se ho sledovat v balíku, abych byl ready na kotvu, kdyby šel zase do úniku. Při jednom ohlédnutí trochu zavrávorám a hodím dost hnusnou vlnu, za což dostávám po právu výjeb. Klučina ze Sweapu, co si pouští hubu na špacír, moc respektu ke starším neprokázal. Myslím, že to bude asi výchovou.
  Druhý a třetí kolo se moc nejede. Jede se dokonce takový hovno, že se v jednu chvíli ocitám v úniku. Čumíme po sobě a víme, že to nebude na moc dlouho. Zatím se mi daří plnit stanovenou taktiku. Ve sjezdech odjíždím a před Pozdní jsem v pohodě.
  V nájezdu do 4. kolca ujeli dva borci. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. V bočáku na hlavní, tam kde se normálně pokaždý svačilo, střídá nástup nástup. Jeden z nich mě zastihne v okamžik, kdy se snažím pozřít kus banánu. Musím si ho narvat do huby i se šlupkou, abych mohl rychle zabrat. Naštěstí tam zbyla i nějaká škvírka na dýchání. Při nástupech dávám bacha, abych moc nesjížděl díry a snažím se co nejvíce využít háku. Divočárna na hlavní resultovala v naporcování čelní skupiny na tři entity. Já jsem samozřejmě patrně kvůli svýmu pasivnímu pojetí v tý třetí. Jedeme podlahu, točíme, grupu před náma nesjížděje, bo grupa před náma jede úplně to samý, aby sjela tu první grupu. Ve sjezdu se to samozřejmě trochu natáhne a přiblíží, ale za ostrou pravou je tam pořád 50 metrů. Po chvíli vidíme, že se první dvě grupy sjely, no a když se před nájezdem do Jedoměličáku začínaj všichni šetřit, doletíme tam i my. V kopci se ku podivu daří uviset.
  V posledním kole hlavně nechci větrat někde na špici, aby se přeze mě pak všichni přehnali jako uragán. Jeden z nejlepších háků je za zadní galdou Petra Kohlbecka, Dreamerova to kámoše, kterej celej závod ukazuje svoji extratřídu. Hezky mě vyveze v blízkosti špice až do Pozdně. Hlavně ten cílovej brd nepřepálit. Rvu tam svojí 52x19, zatáčka doleva, nástup, rakeťáci jsou v prdeli. Visím za Maliňákem a jde to. Nakonec se zadaří ještě zrychlit, takže tam je i náznak špurtu.
  V cíli následuje obligátní výtlem umocněný pocitem, že dneska to snad bylo konečně trochu to vono, plus Maliňák vybojoval druhou pozici ve vrchařský bodovací soutěži. Co dodat. Takhle bych to prosím rád pokaždé!