Jazykové skvosty se postupem času staly u mě akcí, kterou kdybych vynechal, jakoby ta sezóna nebyla úplná. Myslím na ně pokaždé na D1 v autě, když jedu okolo motorestu U rybiček a zahlédnu tu vlnicí se silničku na Zdebuzeves, ten cyklistický ráj, který se otevírá pro mě většinou jen 1x za rok, jelikož z Prahy je to docela dálka to objet celé. Letos je k nám počasí nemilosrdné, již jednou jsme Skvosty odložili, a ani dubnový termín se s počasím neumoudřil, ba naopak. Při předpovědi počítám, že to zabalíme, ale Kapr je neoblomný, sněžit nebude, bereme letňáky a v 8,30 u kostela. Uff, šedivé ráno, kosa jak v Rusku, ale oranžoví pacienti mě ženou do sedla. Dávám více vrstev než včera do prvních rychlých Koloděj, Léňa má ještě problém s ventilkem, Kapr zase shání noviny na obalení kde se dá, takže asi s 10 minutovým zásekem vyrážíme. Dle radarů má začít sněžit v 14h. v Janovicích, představa, jak ujíždíme sněhové bouři v zádech, nás žene na Strašín. Léňa prohlašuje, že na špic dnes nevleze, tak s Kaprem ve dvojičce kecáme a rozvážným tempem bojujeme s větrem. Dotáhli jsme to na Ondřejov, pobízím mlčícího Léňu, ať si taky pokecá s Kaprem a tím pádem vleze na špic
. Z Vodsliv mám hrůzu, doufám, že Kapra nechytnou tréninkové choutky a nebude chtít kopec vylítnout, naštěstí se domlouváme, že v té zimě není čas na hrdinství a jedeme v poklidu, na kecačku. Stejně jsme ale nahoře opoceni, tak první svačinovku dáváme až v závětří za Ostředkem. Léňu to probudilo a začíná tahat jako blázen, Kapr se též přidává a já jen plápolám. Nechutné vlnky kolem Divišova za námi a odbočujeme před sjezdem do Šternberka pěkně doprava, na Radonice. Tak jsem se těšil na tento okamžik, jen kdyby sakra nebyla taková kosa! Alpské serpentiny, užíváme si to plnými doušky, zkouším se trochu rozjet a lezu na špic, jsme v euforii, je duben, první závody na krku, sbohem vytrvalosti! Vnímám jen asfalt a Kapra za sebou, Léňu jako kdybych již neslyšel, ale chyba lávky, před horizontem se ohlédnu a on je tam bez problémů vyskládaný za Kaprem. Pěkný, to mě uzemňuje a lezu do zadních pozic, Kaprovi to již začíná lítat, vršek přelétne silově na velkou, aby táhl za sebou dva papírové draky. Glosujeme to, jací jsme blbouni, čeká nás sjezd a jsme zpocení až za ušima. Kácovská pumpa dává zapomenout na zimu venku, Kapr vyndává všechny noviny co má na sobě, Léňa se láduje sukama, dáváme kafíčka. Přes Kácov nový asfalt a vzhůru zase do kopců, Polipsy jsou tu, úplně vidím fotku s Kubajzem před léty, safra, to bylo teploučko
. Teď nás bičuje ledový severovýchod a jedeme mu přímo naproti. Kapr se obětuje a drtí špic z nás nejvíce, luxusní nové povrchy a další ze Skvostů za námi, Krasoňovice a hurá na Zbraslavice. Kaprova vášeň po turistických známkách nás ještě vysílá více na východ, na rozhlednu Bohdanku, ani bahno nás nezastaví, abychom se u ní vyfotili. Konečně to obracíme směr domov, někde tady mě napadá vzpomínka na legendárního Tichonova a jeho trojku Larionov, Krutov, Makarov. Zima jakoby zesilovala, síly nás valem opouštějí a Léňa se převtěluje v kruťáka Krutova a začíná mi natahovat držku. Z mých nohou se staly rozvařené Makaróny a jen představa Janovické pumpy mě žene dál. Ale ještě musíme šoupnout Pivnisko a Košice, bez toho by Skvosty nebyly úplné. A před Janovicemi mě chlapci ještě pěkně ustřihnou hřebínek, Krutov v jednom magnetu nechá velkou s jasným cílem mě zadupat do země, Larionov hodí háček a Makarov jen bezradně mává
Krásná lekce, díky kluci za ní! Pumpa je naplněna smíchem a telefonáty Icemanovi a Bobkovi, já neváhám a dávám bagetu, ještě je cesta dlouhá. Dnes vítr není moc naším přítelem, je to bočák, ale trasu máme najetou, a tak to docela ubíhá. Naštěstí se kluci vyblbli, jedeme tempo na samé hranici Makarovovi snesitelnosti
. Na hlavní do Říčan postřídat a rychlodráhou do Křenice, kde rozlučka, Krutov ještě jednou zazlobí, ale Makarov je již spolehlivě přepnut do režimu VV (velmi volně), ve kterém vydrží až do vařící vany. Safra kluci, díky, a poklona, máte formu, kousek pyramidy jsme snad postavili, a nebylo to vůbec zadarmo!
::