Akce Úvaly-Český Šternberk-Úvaly 2013

Akce Úvaly-Český Šternberk-Úvaly patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2013-09-28.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

:: Propozice :: Mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012

• Dreamer – Úvaly - Šternberk - počasí jako na Mallorce, ale kde všichni byli?
  
  Pred rokem jsem jel poprve mistrovstvi vesmiru, podzim klepal na dvere ale pocasi bylo jeste prijatelne, lonsky zavod byl vyborny. Proto jsem se tesil i na ten letosni. Ranni mlha a 3st, pocasi jako na konci rijna, ne na konci zari. Nicmene nejake podzimni virozy se mi zatim vyhybaji (ze by se projevily ty ranni sprchy dostudena, ktere od zimy dusledne praktikuji? , tezko rict.
  
  Sraz s Kolikacem, ktery je opaleny jako hriby ktere jsem nasel pred tydnem v Sumavskych hvozdech. Spolu s nim ultra maratonec Jean, ktery uz zvolil zimni bundu. Ja mel take dilema, ale vzal jsem navleky ruce nohy, dlouhou moiru a vestu. a cepici a dlouhe rukavice, sice svitilo slunce ale teplotu jsem vyssi nez 15 st necekal a v udoli u Sazavy asi bude jeste chladneji.
  
  Poklidnym tempem jedeme do Uval, cestou zastavka na WC, neb jsem se poradne napil doma a na zavod tak bral pouze 1 bidon (vaha rozhoduje!), pak me trochu znervoznilo ze to ma 99km, myslel jsem tak 80 ze to ma, snad ale piti bude stacit. Na startu se prezentujeme, ale ouha, je to velmi malo lidi, tak kolem 20ti! No nic moc, chybi nekdo z Lawi, Kolikac cestou basnil o tom ze bude urcite kompletni BMC (a ja mu v duchu odpovidal, no jasne a jeste taky Astana!), no nedorazil nikdo. Takze par lidi z Kbel, Uval, matador Honzis a jak se pak ukazalo, tajemny M. Zeithammer, ktery zajel v TOP10 na Krali i kdyz ho tam nikdo nevidel. Tak konecne alespon vime ze existuje :) Takze ucast velmi spatna, polovicni proti minulemu roku, sice byl chladno ale jinak slunce a sucho, pred rokem sice bylo tepleji ale zase pamatuji na mokro v Posazavi.
  
  Po startu se ujali tempa borci z SK Kbely, s nimi se na spici hodne tocil Zeithemmamer a Honzis, prekvapive i Kolikac je dost videt, tedy prekvapive by to nebylo, ale po tydenni dovolene u more si nejsem jisty jak to bude davat dal, preci jen vseho moc skody, moc jezdeni i moc odpocinku. Ja jsem spis zasity, respektive pri tak male ucasti to znamena ze nechavam pred sebou aspon tak 5 borcu. Je mi docela horko, trochu lituji ze jsem neshodil aspon tu moiru nebo vestu, ale co se da delat, pekne se dneska ohreju. Jede se docela ostre, ale da se to vydrzet v pohode. Ondrejov se taky nic zasadniho nedeje krom toho ze to vylitneme na velkou a velkou rychlosti
  
  Sjezd dolu do Chocerad (jeste par let Kolodeji a budu tyhle vesnicky znat jako na Sumave) a je tu kopec na Vodslivy. Vzhledem k nizke ucasti hned dole shazuji na malou jakoze se asi moc nepojede. Chyba, Honzis za to bere odspoda a na velkou jde do cela a pomalu odjizdi. Ja za nim na druhem miste ale spis vezu balik, nechavam Honzise, vsak vsichni zname ty jeho Honzisoviny. Jenze pak se zvedne Zeithammer a to vim ze jde do tuheho, pred rokem tady takhle odjelo Lawi a uz jsme je nedojeli. Tak se neda svitit, musim je dojet. To se mi s trochou bolesti dari a za nami hned dira. No popravde, sam bych to tu asi takhle nemel odvahu roztrhat, tak jsem rad ze se toho ujal Honzis Prvni polovinu kopce mame za sebou, prujezd vesnici, balik za nami neni moc daleko, porad si rikam ze nas asi dojedou. Ale cyklistika je spravedliva a tak kdyz jedeme naplno i v druhe pulce kopce, nahore mame uz solidni naskok tak 30 vterin. Takze je jasne ze to zkusime!
  
  Zacneme se hned tocit, chvili trva nez se poradne srovname ale brzy stridame pomerne vzorne a tak smerujeme na Divisov. Tam uz za sebou nikoho nevidime, hlasi nam naskok kolem minuty. Opet prejizdime dalnici a mirime ke Sternberku. Honzis to tu zna z nas nejlepe takze sjezdy jezdi vetsinou na spici, ja to tam spis brzdim kdyz se nahodou ve sjezdu ocitnu na cele. Sternberk a serpentiny nahoru. Jedu na velkou, 50x21 nebo 50x23, s kompaktama se to da, nejdeme pod 20kmh, boli to ale za nama nikdo. PAk nam hlasi kolem minuty a pul naskok. Par brdku na vetru a mirime na kostky do Rataji. Stridame rovnomerne, tak to ma vypadat. Obcas se stacim i pokochat krasnou krajinkou kolem, je mi porad dost horko, ale objevuji se prvni oblacky a vitr moc teply neni takze je to tak pul napul s tim oblecenim.
  
  Kostky v Ratajich dame a pak uz mirime dolu k Sazave. Tam jsme behem chvilky a pak pekne opet stridame podel Sazavy. Jeste jeden dva brdky, stiham dat aspon gel a jedeme 40-45kmh udolim. Tady je Honzis na cele vzdy nejmin z nas trech, tak se pak taky snazim spice zkracovat, ale moc mi to nejde Pak rychlost trochu opada, zacina byt opet vetsi zima, no klukum v tom jejich skoro kratkem kratkem asi moc teplo nebude, mne je ted tak akorat. kouknu na teplomer a opet jsme na 12st a z jasna je polojasno. Trochu se mi posunula jedna kontaktni cocka v oku takze vidim na jedno oko rozmazane, par minut, tak si jen hlidam at neskrtnu o kolo prede mnou
  
  Konec se blizi, jeste par km mezi vesnicema za zavadecim autem, tady taha nejvic Honzis takze tim kompenzuje ten zacatek v udoli Sazavy a zacina se taktizovat. Loni jsem to tu protaktizoval s Honzisem (i kdyz spis to byl otak ze byl proste silnejsi), ted se citim docela dobre, respektive mam toho taky dost, ale kluci nevypadaji o moc lepe. Porad se nikdo k nicemu nema, tak za to beru jako prvni a docela se mi to povedlo, hned dira a docela solidni! Ze bych mohl dokonce vyhrat? No mozna ano kdyby tam nebyla ta zatacka doprava, kterou proste nemam najetou a tam tam ztracim. Hned za ni me dojede Zeithammer a jde preze me. Honzis je ale jeste kus za mnou a tak i kdyz uz dost tuhnu, coz jsem tak docela necekal, myslel jsem ze mam o trochu vic sil jeste , rikam si ze dneska bych mel srovnat ucty s Honzisem za lonsky rok. To se nakonec dari, 2. misto uhajim, ale samozrejme bych uvital kdyby ten dojezd byl spravedlivejsi, bez te zatacky a idealne s delsim kopcem, tohle i kdyz to fakt bolelo a kazdy metr byl nekonecny, preci jen neni poradny cilovy kopec. Na prvniho Zeithammera jsem nemel a po zasluze ve spurtu vyhral. Cas podle Honzisova Garmina o 2minuty lepsi nez pred rokem, pod 2:50, prumerem pres 35, co vic chtit na konci zari? Skupina s Kolikacem dojela 5-6 minut za nami, to je sice solidni odstup ale znate to, kdyz nevidite celo, tak uz tam neni takova motivace. I kdyz zase Honzis a Dreamer nejsou Lawi, aby to bylo nutne hned vzdavat!
  
  Takove bylo mistrovstvi vesmiru 2013, krasny zavod, pocasi jako malovane (az na to chladno), jenom tam melo byt o 20 lidi vic! Tak treba za rok tomu tak bude!
  
  
• Honzis – Nejde chybět na Šternberku!
  
  Jsou akce a pak jsou ty srdeční, mezi ně patří i podzimní klasika mezi Úvaly a Českým Šternberkem. Když se přidá azurové počasí, tak oželím i výsledek na zítřejších Běchovicích a jedu sem závodit. Poslední týdny jsem fakt špatnej, závody na kole nula, trénink do práce a z práce aby to moc nebolelo, běžecké tréninky nula, nahradil jsem je rumem, nějak mi připadal lepčí Švihám si tak Úval, startovní listina je se jen zvolna plní a o jedenácté nás vyjíždí jen asi dvacítka, bez Lawi či jiných zvučných jmen. Docela se jede, takže na Hradešín dle známého hesla "na velkou" a nahoře naložit Odsejpá to hezky, Ondra Teplý oznamuje někde na Struhařově, že zatím to je takové "volnější". No nevím, průměr 33km/h a to jedeme skoro furt do kopce Ondřejov, první významnější hup, grupa furt početná, nahoře to vypadá nadějně, že by mohl někdo odpadnout, takže na rovině makám a táhnu špic. Nicméně výsledek nevalný, takže se nechám vystřídat a počkám. Svist k řece, přes koleje a jsou tu Vodslivy Měl jsem je vždy rád, tvrdý a spravedlivý kopec, přesně pro mě! Nechávám 53z, neb Sramu se nechce shodit. Dám tam 21z dozadu, zvednu se a jedu 10% stěnu furt ze sedla. Kupodivu nikdo nereaguje, tak si jedu svoje a teprve na volnější pasáži dorazí Martin s Dreamerem. Super, ve třech jedeme tempo dál. Za Vestcem se nechám prostřídat, už toho mám celkem dost. 53/23 místama skoro nestačí. Na rovině roztočí Martin svoje Zippy, ale v závěrečné stěně jsem já na první figuře. Tak to mám rád Podle dálnice střídáme, grupa za námi prý asi 40sec. Dloubák z Třemošnice jedu většinou z prvního fleku, poslední hup k Divišovu se kolíbáme nad řidítky všici. Sjezd do Šternberka makáme v rámci možností, snílek nepatří mezi top sjezdaře, Martin to nezná, takže si nepřipadám blbě Dlouhý kopec od hradu navrhuji jet rozumné tempo. Hlásí nám 1:20min náskok. Super, jen se nevystřílet, teď to bude na větru a potom bez kopců s nutností "valit". Taktika vychází skvěle, kostky v Ratajích jedu na 39/21 snadno jako snad nikdy. Asi je to tím, že jsme nemuseli jet úplnou hranu a nepřijeli "kožený" už pod kopec. Sjezd přes Talmberk je hrbatý, ale před námi frčí auto, takže přejímám iniciativu a svištíme cca 40-50km/h k Budínu. Hup nahoru, rozkulit to a najednou jsme v Sázavě a za náma díra Že by to vyšlo? Vybízím k rychlejšímu střídání, mastíme to s mírným větrem v zádech skoro pořád čtyřicítkou! Km naskakují, ale únava se taky dostavuje, takže kostky ve Skalici docela parkujem. Nekonečné Jevanské mě nezastihlo úplně ve formě, ale točíme celkem pravidelně, i když Martin vypadá z nás nejlíp. Trošku se mi nezdá snílek, ale i přes moje tempo do vsi v kopci nemá problém, takže asi klame tělem Přejedeme kutnohorskou, do cíle km, přitom taková pohodička, žádnej stres. z Doubravčic rozsekanou silnicí na Hradešín, nikdo nic nezkouší. Sjezd táhnu celý sám a čekám, co vymyslí Dreamer. Dole na větru zpomaluji, čekám atak a přichází asi 1km před cílem. Kouknu na Martina a řeknu mu suše - kilák do cíle, jestli po něm nejdeš ... Vystřelí a dotáhne snílka. Doufám, že v zatáčce půjdou na brzdy a pak třeba zpomalí. Sedím jako pecka, dvojice má náskok jako kráva, k tomu nový asfalt do cíle, takže žádný na brzdy ... Hm, to jsem docela projel. Martin zvyšuje náskok, Dreamer vadne, ale né zas tak, abych ho dojel, takže na mě zbývá bronz. Sice jsem mohl víc taktizovat, mohl jsem zvednout zadek dřív, ale co, 35km/h průměr, krásnej závod v exkluzivním počasí, prostě nádherné loučení s pro mě hodně špatným létem. Teprve asi za 5minut dojíždí grupa s Kolíkáčem a Ondrou. Takže jsme se asi neflákali, i čas je lepší než loni! Pro tyhle pocity na kole jezdím, díky všem!
  
  
• Kolíkáč – Zlatý vesmír
  
  Po 14-ti denní pauze od kola, s ručičkou na váze posunutou k číslu 80, ale natěšený do babího léta v milovaném Posázaví. Sezóno ještě nekonči, ještě si tě chci užít! S Dreamerem a Jeanem valíme na start, kde trochu chybí věhlasné dresy, všichni nadávají, že hromaďáky nejsou a když se jede takováto klasika, nikde nikdo. Nevadí, tempo si do svých rukou hned po startu bere mladý Šmíďák a gumujeme si držky na Hradešín. Honzis taky přitápí, do toho Martin Z., který objel Krušnotona s vítězem Standou Prokešem, no ona to dnes žádná selanka nebude. Náš Čespa skvěle operuje u špice a magnet na Ondřejov je v jeho režii, uff pěkně mě to bolelo. Slítneme do Chocerad a rozřazovák na Vodslivy je tu v plné parádě. Honzis drtí pilu a za ním se vydává Martin Z. a i náš Dreamer. Chce se mi zvednout zadek, ale nějak není kde brát, toto místo je pro mě zakleté. Zuby nehty se držím v další skupině, chcete-li v hlavním balíku asi o 10-ti lidech, když ti 3 jsou uprchlíci. Ne, ti nám přes veškerou snahu odjedou, už to sjíždění safra vzdejte, ať se trochu dostanu do lepšího stavu. Břicho v jednom ohni, nadávám si, jak jsem vyžranej, těch 7 dní all inklusive tedy stálo za to! Navíc v kopci ty vrstvy oblečení pěkně hřejou, jen vědomí, že když odpadnu, jedu na samotku, mě drží v grupě, safra tohle jsou srovnatelný krušnotonský muka. Vím, že stačí sekunda zaváhání a jsou v čudu, vůbec nemám na nějaké případné doskočení grupy, která je tak krásně vypečená, musím, musím!
  Chce se mi řvát radostí, překulili jsme se pod dálnici a jsem s nimi!! Ale budu si teď kluci muset trochu orazit, navíc když vepředu je týmový jezdec, tak já přeci na špici nepolezu, ó jak mi to vyhovuje. No dávám se na ocase do kupy až za Divišov, pak se zapojuji do střídání, ale špicí opravdu jen procházím. Serpentiny s výhledem na hrad se jedou již v klidnějším tempu, čelní trojička zmizla z dohledu, naposledy jsme ji zahlédli u Divišova. Zaváděcí auto okolo nás, fotí se a předávají bidony a míříme směr rozmydlený úsek do Ratají. Tam sice na kostky vlétnu jako druhý, ale na konci kostek mám zase problémy se udržet. Pár lidí již odpadlo, překvapivě i Radek Procházka, děrovaný sjezd k Talmberku, tady si vždy připadám jak někde v Beskydech, a dnes ještě navíc údolní mrazák a jsme v Sázavě. Docela se točíme na špici a před Skalicí vypadne mladý Šmíďák s technickým problémem. Zase je nás méně a již jen v 6 lidech to mydlíme údolím. Martin Čurda a Jirka Řehák jsou mými konkurenty o vesmírné zlato, hlavně pro mě neznámý Jirka vypadá hodně dobře a furt mě okukuje . Do spurtu si vůbec nevěřím, ale pro sichr do sebe naleji gel a magnesium. Promotali jsme se s k cíli, zkušenosti z minulých let velí hlavně zachovat klid a skákat do háku, on ten cílový brdek je pěkně dlouhý. A tak se taky děje, nejdříve to nevydrží Jirka, skočím po něm, pak se zleva mihne Tomáš Šulc a též úspěšně háži háček, jo nohy drží, i když ta cílová lajna je fakt pěkně daleko ... ještě mě bere mlaďoch Ondra Teplý, ale ten mě nezajímá, již si mohu v klidu vychutnat ten opojný pocit. Jo bylo to trochu sviňácké, moc jsem nepotahal, ale v tom je cyklistika hold nespravedlivá, ale mám zdůvodnění, přede mnou jel orange Dreamer Se slzou v oku držím v rukou putovní pohár Posázaví, vím, že další sezóna je v čudu ...
  
  
  
• Radim – Pohár Posázaví aneb jak jsem se svezl, ale jenom kousek
  
  televiznim kameram vyhlaseny zavod v Posazavi nejak zahadne unikl, ale to neznamena, ze by se snad o nem nedalo neco docist:
  Report (www.sokolveltez.cz)