Akce Běh partyzánskou stezkou 2015

Akce Běh partyzánskou stezkou patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2015-01-10.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto

Výsledky: (délka 9 km)
Honzis 00:36:14// 4:02 na km
Jirus 00:38:48// 4:19 na km
Míra 00:41:42// 4:38 na km
Standa 00:42:27// 4:43 na km
Kocour 00:44:18// 4:55 na km
Kolíkáč 00:44:23// 4:56 na km
Mireček 00:52:29// 5:50 na km
Lenka 01:01:51// 6:52 na km

Historie: 2013 :: 2014

• Honzis – Partyzán na bahně
  
  V Oseku bych neměl chybět, podpořit CK Záluží, zavzpomínat na Mirka a trochu zaprestižit s ostatními. Venku je vedro, jak Koucour říká - na krátký-krátký. Já ale měknu a dávám dlouhej rukáv řešit co za boty se mi zdá vzhledem k jistým bahenním koupelím jaksi druhotné a nechávám tréninkové silničky s vidinou, že se aspoň pokusím zašít v úvodním asfaltovém přesunu, který je "krutě na vítr". Daří se, v mase lidí pádím vpřed a tak tak chytám čelní expres o cca 12lidech Chvilkama to bolí, chvilku se gumuju ve škarpě když se jde "na terezín", ale za náma díra a takhle v háku to jde Samozřejmě jak vběhneme do lesa a skončí výhoda závětří, tak hned vystupuju a to celkem brutus Srovnávám se s mizejícími soupeři a se srdcem v krku začínám stoupat hlavní kopec. Na dostřel Tomáš Křeček, to jde. Bojuju s Tondou Rektorem, oběma se nedaří, tak nějak střídavě, až se začne víc nedařit mně Kontroluji jen zběžně dění za mnou a vypadá, že náskok z asfaltu je slušný. Hniju, nohy moc nejdou, ale je nás takových zoufalců víc. Bahno zvládám celkem s nadhledem, silničky nijak nelimitují, někdy se hold musí do lesa, nechat se ošlehat větvemi do ksichtu, ale jináč KLÍD čekal jsem větší humus. Zezadu někdo dolítává, ale než mě dolítne, tak do bahna zalítne a já mám zase chvíli KLÍD Úsek v terénu je zkrácen, najednou padáme mezi stromky v bezedně podmáčené trávě a co to vidím? Asfalt! Supér, hned do toho šlápnu, jednoho dám, na dostřel Tonda, jenže najednou mi úplně seká, ale fakt jako úplně Nohy těžknou, uragán do zad a sklon dolů nepomáhá, jsem marnej, zezadu mě zpátky bere jeden a pak další, pak dolítá Michal Kovář, ale ten nakonec chcípá taky. Osek, čas letí, nohy zastavují, spíš jen setrvačností se doplácám k cíli za 36:14, mám toho fakt akorát, ale Jiruse jsem dal a že jsem 13tej s rychtou 2,5minuty musím kousnout. Atmoška v cíli houstne, valí se to šlapka, za šlapkou, do toho Záluží, no pravá zimní terapie. Kluci díky, zas to mělo náboj a Mirku, jsi furt s námi!
  
  
• Kocour – Byli jsme vidět, makali a tak to má být...
  
  Před rozklusem jsme se hecovali s CK Záluží, pozdravili s Honzisem a několik fotek s Lenkou - séstrou Mirka Zbuzka.
  Zjistili jsme, že kromě bahenních lázní nás čeká pořádnej severák, kterej v prvních 1,300m bude foukat hodně proti a větrat se, by byla velká chyba.
  Po startu míří Jirus za svým cílem obhájit loňskou bramborovou, Míra se také ztrácí v davu a já jdu chvilku po boku s Kolíkem, který však zapíná co chvilku turbo a skáče neustále za záda běžců směrem vpřed. Na můj vkus je to moc rychlé a při náběhu do terénu mám mžitky. Naštěstí Kolíkáč zvolňuje a běžíme chvilku bok po boku směr bunkr. Míra se nám podruhé ztrácí z dohledu, ale to je mi úplně jedno. Jdu před Roberta a díky jeho silničnímu vzorku jeho sportovní obuvi (hladký + 1mm šipky jako vzorek), získávám v sebězích terénem vždy pár metrů, ale když se to narovná je Robert s několika málo závodníky zpět.
  Vzpomínáme na Mirka, který na nás jistě dohlíží shora.
  V posledním km lesního terénu přidám trochu kamzíkovitosti a s vědomím, že krosovky mě podrží, získávám nepatrný náskok.
  Na silnici se nechám doběhnout a postupně hákuju zálesáka v rozvázaných kanadách, poté si přestupuji za zadek fešné slečny, která mě doufám dovede do cíle. Za zádama samozřejmě již nějakou dobu Kolík, který plýtvá slovem, stále se na něco ptá, pusu nezavře a kyslíkovým deficitem rozhodně netrpí.
  1,2km před cílem slečna stupňuje tempo, ale prožívám zrovna krizi a tak kynu Kolíkovi ať jde vpřed, neakceptuje a nabízí společný doběh za ramena. Když to promyslím a chytnu druhý dech s díky odmítám, protože v posledních minutách šli před nás nějaký kusy, který jsou na dohled a je šance jim to vrátit.
  Jirus řve z chodníku spurt-spurt a po chvilce se dvoufázově snažím (přidám a pak ještě trochu) a nasereme tím několik jiných partyzánů, kteří vidí naše dresy jenom zezadu. V cíli mám fakt dost, zatímco Kolíkáč do mě buší a křičí něco o hovadu. Nestihl mě asi o 2vteřiny, ale namluvil toho cestou na maraton
  Honzis obložil Jiruse, ten nás všechny, Míra Standu ze Záluží, já se oproti loňské trase zlepšil o 1:07, Kolíkáš má několik "selfíček" od partyzánského bunkru a poctivě děkoval každému organizátorovi po cestě.
  Výklus s Mírou, teamové foto na bedně a hajdy domů.
  Byli jsme vidět, makali a tak to má být.
  
  
  
• Kolíkáč – Když Kocour zapne turbo
  
  Kuřata nebo Partyzán? Trochu se to ve mně pralo, ale vzpomenout na Mirka, vidět CK Zaluží a našeho Jiruse nakonec vítězí. Míra zajišťuje luxusní transport, Kocour soustředěně většinu cesty mlčí, cítím z něj dnes velký respekt. Osek žije během, setkání se známými tvářemi, pozdravit Honzise a v oranžovém seskupení rozpohybovat haksny v krutém protivětru. Týmové močení jako na PF-ku a jde se na to. Je jaro, jen nejnutnější vrstvy na sobě a už se gumujeme proti uragánu. Jirus s Honzisem mizí k čelu, já na dohled našemu Mírovi a Standovi z CK Záluží. Ale stejně jsem trochu zaspal, okolo mě se to tragicky rozpadá na jednotlivce, kteří v tom větru nemají moc šancí. Proto stále předskakuji dopředu a schovávám se, co to jde. A za sebou si táhnu Kocoura na provázku. To má náboj!
  Hoblujeme škarpu, každý zákryt se hodí, myšlenkami jsem na PRSu před Hřebčí, jak tam vždycky fouká. Konečně větrný stín lesa a posunujeme se dopředu. Ti co tahali na větru odpadávají jak suché švestky. V seběhu se i zdá, že se k Mírovi přibližujeme, Standa je stále před ním. Ale vběhnutí do terénu a do táhlého kopce nám jasně ukazuje tvář naší formy. Míra mizí, my jen bezvládně klopýtáme ve štěrku plném vody. Sliny u huby, jak koně na Velké Pardubické, Kocour jde přede mě, sice furt hlásí, že končí, ale jeho svítivé návleky se mi teď až do cíle budou míhat před očima jako magnety. Nejprudší část je za námi, bolí to bolí, po chvíli Kocour praví, tady mě před rokem předběhl Mirek. Vzhlížíme k nebesům a jakoby jsme slyšeli Mirkův hlas: „Kluci dávejte, dávejte!“…
  Kruté seběhy, plné bahna, klouzavých kořenů a kaluží plných vody. Je mi vše jedno, jako bych i vyhledával to bahno a s radostí si do něj dupnul. Trochu nás přibržďuje borec v bílém triku, tady to chtělo si běžet svoji stopu a mít před sebou prázdno, než někoho hákovat. A to po chvíli skvěle pochopí Kocour a letmými skoky letí dolů. Ty brďo, pěkný náskok si udělal, přestávám doufat, že ho ještě dnes uvidím. Ale naštěstí na asfaltu, v táhlém magnetu jde přede mne žena a to je pro mě skvělá motivace . To je lepší magnet, než Kocouří svítivky a navíc běží skvěle, stahujeme Kocoura. Tvoříme čtveřici, kterou táhne cyklista Kamil Koprnický. Letím do cíle, Kocour mává rukama, že to neuvisí, já mu hlásím neboj, zůstávám s Tebou, dáme to za ramena. Odpadáme, ale to netuším, že Kocour jen střádá síly k mohutnému spurtu. A když míjíme již osprchovného fandícího Jiruse přijde peklo na zemi. Kocour zapne turbo a neskutečným sprintem kosí jednoho soupeře po druhém, chvíli visím, visím, ale ne, nedám to s ním! No pěkný bejku, gratulace!