Rytířovskou sychravinu ještě cítím na těle, ale předpověď na Mosty se zdá naprosto parádní, sice po ránu chladněji, ale stejně beru po dlouhé době jarní variantu hadrů, safra to je pocit, jak kdyby člověk zhubl o pár kilo. V Petrovicích překvapivě přistupuje Turista s otázkou: “Želivka?”. No jasnéééé! V Úhřiněvsi Čespa a již valíme proti nekonečnému proudu satelitních aut, ale bohužel i proti nepříjemnému vetříčku
. Po hlavní do Říčan a po kutnohorské kolem pily do Kostelce, Turista i Čespa drtí špic skvělým způsobem, až jsme moc brzy na místě srazu. Schovat se do závětří na sluníčko a vyhlížet Kapra. Do Janovic kruté řemeslo v ostrém větru, to je pane škola na jízdu ve skupině, nelíznout si o kolegu před sebou, nehodit zbytečnou vlnu, i když s námi vítr cloumá nekontrolovaně na všechny strany. Ještě že si Čespa nevzal vysoké ráfky, ale i tak se mu to začíná pomalu zajídat, i když krajina za Janovicemi se začíná krásně vlnit a ukazovat nám neskutečná panoramata … jak praví klasik: “... to není země, to je zahrádka…. …a jestli máš srdce, tak to musíš cejtit…” Zbraslavice, slunce svítí, povětšinou nejvíce Turista se srdnatě za nás bije na špici a prořezává tu větrnou clonu. Čespa špačkuje, ale ještě pár kilometrů a sletíme do Ledče a pomalu se budeme otáčet ku Praze a vítr se stane naším pomocníkem. Ale i sjezd k Sázavě je šlapací a díky větru nám nechává tepy výše. A zase hybaj hore, dlouhým výjezdem, kde stále dýchám na Kaprův zadní plášť a užívám si, že nám to jede na stejné frekvenci. Do Koberovic po pěkném asfaltu, stále vlnitým profilem, ale první cíl výletu se blíží, dvojitý most u Píšťě. Svačina, obdivování veledíla a Čespových vrstev oblečení, tak to se nedivím, že byl tak zpruzelý
Turista naviguje díky nahrané mapě ve svém přístroji a začínáme si užívat větru v zádech. Ani druhý cíl nevynecháme a fotíme se nad vodní hladinou Želivky. Čespa odhodil přebytečné vrstvy a začíná zatápět pod kotlem, kolem hráze a spadnout do Zruče na bufet do Penny. Vyhříváme se na sluníčku a debužírujeme, s Kaprem víme, že teď se to ještě bude pěkně houpat do Kácova, a hned úvodní brdek ze Zruče nám hrábne do převodů. Z Kácova po trase letní kolbabí parády Kolem Posázaví, vznášíme se na vrchařské vlně a letíme po již legendární trase směr Rataje, Talmberk, Sázava. Uteklo to neskutečně, 100 kilometrová šichta proti větru a teď zasloužený průlet zpět a na závěr ještě Habr, ale již na pohodu, žádný bláznění. Bejci to nemělo chybu!
::