Akce První šlápnutí - PRS 2017

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie UAC. Datum: 2017-04-09.

Nejdelší varianta má délku 88 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Výsledky UAC :: Foto :: Poděkování

Historie PRS a POS: 2004-2016

• Dreamer – Pvni Slapnuti - Pripraven na neporadek
  
  Jaro je tu a s nim prichazi dalsi zavodni sezona, nakonec ta zima utekla zase strasne rychle. Pvni zavod je vzdy nevyzpytatelny a jinak tomu nebylo ani letos na Prvnim Slapnuti. To jsem pred rokem vynechal kvuli pocasi, ale letos jsem se na nic nemohl vymlouvat i kdyz se mi zavod prekryval s hudebni akci s podtitulem "Ready for Disorder", ktera se konala ze soboty na nedeli a protoze jsem mel koupeny listek, chtel jsem stihnout oboje. Kdyz jsem rano vstaval na zavod, mel jsem jeste zalehle usi a ctyrhodinovy spanek asi taky neni nejlepsi priprava na zavod, ale co, uz to mam vyzkousene ze jednou za cas se to da zvladnout. Mlhos uz na me cekal s autem, nalozili jsme kola vyrazili do Noveho Straseci.
  
  Pocasi dneska vypada priznive, takze se pojede v kratkem kratkem. Kratce se rozjidime po trase, ktera je uplne stejna jako na podzim. Co se ale klukum z naseho klubu povedlo je zameteni v zatackach a oznaceni nejvetsich der na silnici a ze jich bylo pozehnane, za to velke diky. Cas startu se neuprosne blizi, takze zkontrolovat obsah kapes, bidony na svem miste, a uz je potreba stat na startu. Nervozitu ani necitim, spis trochu otupelost po moji party. Bum prask a uz se jede, computer pro jistotu davam do kapsy dresu abych se neropztyloval koukanim na cisla, pri zavode stejne plati jedine pravidlo a to drz se celniho pelotonu dokud muzes.
  
  Prvni kolo se hodne leti, nejsem na takovou rychlost zvykly, moje zimni a jarni dvoukila a trikila prumerem 25-28 jsou tady k nicemu, kdyz se jede porad kolem 40kmh. Takze docela trpim, ale v baliku se drzim. Je nas hodne, po prvnim kole porad kolem padesati odhadem. Pak se tempo nastesti trochu zklidni, nebo spis ja si privyknu na tu rychlost a uz se mi jede o neco lepe. Jen je porad potreba davat pozor, jak je to prvni zavod, malokdo ma to zavodni tempo v rukou a tak o dramaticke momenty neni chvilemi nouze. V jedne zatacce to jeden cyklista malem neustoji ale nakonec to zvladne i kdyz prekrizi cestu zleva doprava a trochu nas zbrzdi. Ve tretim kole mijime nekoho ve skarpe, pak se dozvidame ze v druhem baliku bohuzel doslo k padu a zahy jede proti nam i sanitka.
  
  V dalsim kole se snazim neco snist, ale zrovna kdyz chci rozbalit tycinku, tak se jede a nez ji rozbalim a snim, ujedeme tak deset kilometru. Citim se relativne dobre, jen tim jak jezdim na konci baliku, tak si musim hodne hlidat zatacky a nenechat si ten dnesni express ujet. To se mi dari a brzy se ke mne prida McHammer ktery prvni dve kola jezdil vepredu ale hlasi, ze je to tam porad boj o pozici a ze to ted zkusi vzadu. Takze spolu krouzime na konci baliku, je tu i Jirka Jezek, Vitek Novak, Radek Suvada, ale jo, tihle borci si peloton nenechaji odjet. Podivat se prijel i Jirka Voracek ze SUACU. V kazdem kole to nekdo zkousi, ale vylozeny srot se jede vzdy jen chvili, pak se zvolni, coz je voda na mlyn nam na konci baliku.
  
  Nez se nadejeme je tu posledni kolo a to uz se kazdy chysta na cilovy spurt, ke kteremu to vsechno dneska smeruje. V najezdu do ciloveho kopce se mi dari dostat nekam doprostred baliku, ktery ma porad tak ctyricet lidi, jedu uplne vlevo ale cyklistu prede mnou nekdo vytlaci skoro do skarpy, takze ztrati rovnovanu a malem srazi nas co jedou za nim. Vyhnu se mu, ale musel jsem sahnout na brzdy a tim padem mi uplne celo ktere uz spurtuje ujizdi. Stejne bych ale na to nemel nohy, dojet nekde v prvni desitcke, to ani nahodnou, ani kdybych na to cely vikend ladil, nesel na party. Par lidi predjedu, ale na ty nejlepsi nemam. Presne takhle jsem si to ale dneska naplanoval, takze v cili jsem maximalne spokojeny, cilem bylo dojet prvni zavod s celem, dostat do krve prvni zavodni kilometry a pocitit ten zavodni adrenalin. Vseho se mi dostalo vrchovate, skoro 90km prumerem 40kmh, stalo to dneska za to. V cili uz jsou i kluci z druheho baliku, takze je cas na dojmy ze zavodu, sdilena radost je vzdy nejlepsi. Jako bonus po zavode pomuzeme klukum sesbirat dopravni znacky na okruhu, to si clovek uvedomi ze takovy zavod se sam od sebe neusporada, ale tak je to se vsim. Prvni Slapnuti 2017, hodne dobre prozita nedele po vsech strankach!
  
  
• Kanaďan – Famozni uvod do zavodni sezony!
  
  Prvni slapnuti a pro me prvni zavod v Cechach. Pri prijezdu autem k fotbalovemu hristi me trochu chyta hruza kdyz si uvedomim ze vsechny ty diry jsou oznaceny protoze se tudy bude zavodit. No nazdar, tohle bude maso. Pred startem to jeste obhlednu na kole a zaver je jasny, tady se bude bourat, tuhle ulicku musim jet mezi prvnimi 15 pozicemi. Na startu jsem nekde ve 2-3 rade a kdyz se ohlednu a vidim ty rady za mnou tak jsem prijemne prekvapen kolik nas tu dneska zavodi.
  Prvni kolo se snazim vykoukat jak tu lidi jezdi, moc neduveruji a spis tihnu ke stranam peletonu abych mel volnou cestu do mekke skarpy v pripade nutnosti ikdyz me to stavi trochu vic do vetru nez by bylo idealni. Pred pravou k fotbalovemu hristi davam k dobru semi-sprint a tocim kolem ctvrteho mista. Bezva, vidim na diry a jsem si jist ze se nezapletu do zadne katastrofy, presne jak jsem chtel. Behem dalsich kol vypozorovavam, ze vetsina zavodniku jezdi velmi pekne, zacinam tomu baliku verit a uz mi nedela problem se schovat doprostred. I tu ulicku kolem fotbalaku davam bez vetsi nervozity kolem 20 pozice.
  Jede se pomerne rychle, ale citim se celkem dobre az do posledniho kola. Bohuzel potom se zacina projevovat moje letosni nedostatecna natrenovanost a prichazeji prvni naznaky kreci v lytkach. Piju co muzu a dari se mi to rozhybat, ale je jasne ze zaverecny sprintik do kopce bude problem. Tak se aspon snazim ziskat par pozic abych se mel odkud propadat. Nakonec s vypetim vule a radnym povzbuzenim (to kdyz naposled vidim prezdivky vsech slapek a Prdel zvedni! na silnici) protinam cilovou caru nekde u chvostu prvniho baliku. To me naplnuje spokojenosti, nebot od tech kreci muj cil byl neodpadnout a skoncit v chumlu.
  Par poznamek: 1. diky moc za organizaci - byla to parada. 2. jsem pocten, ze se na silnici ocitla i moje prezdivka! 3. nekde jsem zaslechl ze to byl nervoznejsi zavod. Muj pohled je ze to byla krasa, vetsina zavodniku tu jezdi dost ohleduplne v porovnani s tim co znam z Quebeku (videl jsem snad jen jednu vyjimku, kdy kdosi nekoho vylozene strcil do skarpy, ale verim, ze i to bylo nechtene). 4. jediny moment, kdy jsem nadaval je kdyz jsem videl jak moc lidi odhazujou obaly od jidla. Prece nejsme profici po kterych to nekdo uklidi a dovezt ty 2g? navic v kapse do cile nic nestoji. Kdyz tam nechame bordel, tak nas tam priste nenechaji zorganizovat zavody, to by prece meli vsichni pochopit.
  
  
• Kolíkáč – Parádní jarní svátek!
  
  Skončilo sladké vobjíždění a nastává doba závodů. Budou taky tak sladké anebo trpké? Chce se mi vůbec letos? Po té skvělé týmové sezóně 2016, kdy jsme vyhráli UAC? Jaké mít další cíle?
  Roztodivné myšlenky po soustředění, které mě dostalo do kolen. A to jak psychicky v dobrém slova smyslu, tak i fyzicky. Vzduchové filtry stále zanešené, čtvrtek trochu protáhnout od Camrdy. No cítím, že to bude v neděli propadák, možná marný boj o chvost nadupaného čela.
  Budík v 6h. a s obětavým Profesorem a Kocourem pro značky na Kladno. Držíme tradici. 12. ročník PRS. Neskutečný. Díky hlavně do Diablo-Sobína. V současné nelehké situaci na úřadech, takový malý zázrak. Vzpomínám, kolik jsme toho prožili, kolik tváří se mihlo kdy na Prvním Šlápnutí. Vysoký Újezd, Hřebeč, Hobšovice a letos pro mě nový okruh v Novém Strašecí. Stíháme ho jen objet v dodávce a rozmístit značky. Pistachio a Vlčák položili na trať oranžovou parádu. To jsou nápisy! Srdce se jen tetelí!
  Krátký-krátký, nejlehčí varianta hadrů, jako kdyby byl tropický srpen. Vzpomínám na antibiotikového bráchu. Chybí mi. Sjelo se to sem, jak na amatérské mistrovství galaxie. Nablýskané stroje, nové dresy, natěšenost veliká, málokdo chybí. První balík vypálil a v něm i 4 statečné Šlapky - Dreamer, McHamer, Kanaďan a Profesor. Zařvu: „Šlapky jedééém!!!“ a vzpomenu na Klatovy, na Krále, na Frištenského.
  A to už 2.balík bojuje v startovním roštu o pozice. Alf, Kocour, Kolíkáč, Mlhoš, Pepíno, Pistachio, Strejda, Vlčák mezi nimi. Oranžová srdíčka bijí na poplach. Standa Vohník dofukuje přední galdu. Atmosféra by se dala krájet. Start. Hra na závodění odpálena. Tak hurá do toho!
  To je stav! Nohy jedou, jak kdyby ani nebyly moje. Vzpomenu na Malinu. Mám chuť být tygr. Nechci tady kroužit 4 kola v chumlu nervózních červů. Chci odjet. Ty wole Roberte, vždyť včera si byl na márách s rýmečkou. Na vše se zapomíná. První magnet, první nápisy. Jak bezmozek vyrážím vpřed. Třeba se někdo chytí. Obkroužit jeden, dva okruhy na samotku před balíkem. Pak ať si nás třeba sjedou. Nejedu o nějaký body, nejedu o celkový pořadí. Hop anebo trop. Hodil jsem návnadu, ale je příliš brzy. Nikdo za mnou. Ale to jsem potřeboval. Opojný pocit. Jedu si sám po krásné silnici a za mnou stádo rozzuřených býků. Nechte magora vyvětrat. Jo, ale mě to nevadí, užívám si to!
  Po 5 minutách slávy jsem dojet a valím se dál v tom pestrobarevném chumlu. Tady se nebude shazovat, furt na velkou valíme přes cílový magnet. Ve Strašecím dopředu, hned za Líbu a nechat se provést jeho stopou v těch dírách. Pokecat s čerstvým „50“ Petrem Dixem. S rudým Čespou se domluvit na nějakém odjetí. Znovu se blíží cílový magnet, když v tom vpravo to jde k zemi. Pěkná hromada těl a karbonu. Tlaková vlna mě lízne zadní kolo. Musím vycvaknout. Do háje. Řev a nadávky. Bohužel i to k tomu patří. Jedna nepozornost a fatální následky. Někdo si myslí, že furt ještě sedí na trenažéru anebo jede někde na samotku. Ale v balíku máte zodpovědnost i za ty ostatní za sebou a vedle sebe. Držet se dole za klandry na nerovném povrchu by mělo být povinností.
  Čelo odjíždí. Já zacvakávám a vydávám se je stíhat. Měl jsem kliku, žádné šrámy na těle, ani na stroji. Ale teď to bolí. Jsme ve 4 kusech. Zařvu si: „Točíme!“ Ostrá pravá ke stadionu je zbrzdí, to je naše výhoda. Petr Kobík je mi nápomocen. Jeho vysoké ráfky nás dovezou do závětří čela. Yes! Dobrá práce, díky Petře! Bohužel vůbec nevíme, že pádu balíku využil Petr Čapek a odjel si na svoji soukromou vítěznou časovku…
  Stále se mi jede nad očekávání dobře, a tak si předposlední cílový kopec ještě zkusit vlézt na špic a jet tempo a bláhově si myslet, jak se nahoře otočíme a budeme v 10 lidech. Kdepak, tohle není selektivní brdek, a to moje tempo už vůbec ne Tak to bude zase tradiční závěrečná hromadná holomajzna, kterou tak nemám rád…
  Škoda, něco mohlo vyjít, někdo se mohl chytit, nemusel mě zdržet ten pád a třeba bych visel za Petrem Čapkem, ale to jsou jen kdyby… Výsledkově zklamaní, ale pocitově nadšení, nohy jely, až se vyčistí filtry, tak by to třeba mohlo někdy klapnout … ale hlavně že to bavilo, že další dny to bylo zase ve mně, že jsem tím žil… Jóóó počasí vyšlo, účast převeliká, byl to parádní jarní svátek silniční cyklistiky!