Prvniho kvetna se kona tradicni jarni klasika Milove Pave Tour, zavod nekym proklinany a nenavideny, jinymi naopak oblibeny a obdivovany. Tolik emoci vyvolava, protoze podobnych zavodu u nas moc neni. Kostky, pave, jedna z mala prilezitosti okusit na vlastni oci to, co sledujeme cely duben v televizi z prenosu z Belgie a Holandska. Letos s ucasti hodne vaham, jak je zvykem, prevlada strach z defektu, padu, hlasi i destove prehanky. Nicmene kdyz jdu v utery vecer spat, uvedomuji si, ze tak nejak uvazuji kazdy rok. Rano moudrejsi vecera, pocasi vypada fajn, jen Kolikac hlasi ze to letos neda. Jako ma muj respekt, ze se dokazal prinutit nejet, ja z toho "stereotypu" nedokazal vystoupit, ale proc bych mel, kdyz se mi jednoduse chtelo jet?
Vyrazim do Milovic sam a jsem tam pred 10h. K memu prekvapeni je u prezentace mega fronta az ven, navic zacina prset a je zima. Cekat venku pul hodiny nechci, sedam zpet do auta, koukam na radar a premyslim jak dal. Z destoveho mraku je solidne mokro, takze nervozita stoupa. Ale co, uz jsem tu, jdu do boje! Na prezentaci jsem asi treti od konce, akorat jsem dostal posledni cislo moji kategorie. Je 10:45 a jsem prihlaseny, nastesti hlasi ze start bude o 10min posunuty. I tak moje rozjeti spociva v uzasne delce necelych 5min a 1,2km, kratsi "rozjeti" jsem asi nikdy nemel. Ale v hlavne mam pohodu, klidek, tabacek, stoupam si na start, silnice osycha, slunce sviti, vedle stoji pekna slecna, prede mnou Kapr, za mnou Pistachio, co vic chtit? Sundavam prebytecne svrsky, poradatel hlasi start za 2min, kdyz v tom rana z kanonu a start je neplanovane tady!
Tak s chuti do toho, at je pul hotovo. Plaste po lonskych defektech letos natlakovane na 8baru, uvodni terenni usek jsem si letos ani neprojel, takze jedu hodne opatrne. Na startu snad pres 200 lidi nekdo hlasi, vidim pred sebou Kapra, Pistachia, kolem se prodira dopredu Vitek Novak. Uvodni usek je uspesne za mnou, ostra prava a pekne do lajny a snad stale v celnim baliku, na pohodu, prijde mi ze se jede zatim friendly tempo, jako na Sazavaku. Jenze ouha, Kapra najednou nevidim, lajna je delsi nez by jeden cekal a kdyz vykouknu, uz se zacinaji delat diry. Jedu tedy tradicni srot, uz nekolikrat jsem se takto vratil do celniho baliku. Letos mi ale osud prichystal jinou zkusenost. Najednou je to rozpojene, ja tahnu za sebou par lidi, balik vidime, ale samozrejme nam pomalu odjizdi. Sice kolem projede par "profiku" prilepenych za autem, ale na to dnes nemam nohy a ani bych si do toho vlaku nenastoupil. Presto byla asi sance chytit se par borcu, nebo Ryba me predjizdel, ale co naplat, tempo se zmenilo na nepratelske a to bylo i na me moc. Mozna mi tady nekde chybel Kolikac nebo nejaky dalsi znamy magnet, ktery by me donutil prislapnout, protoze moc nechybelo.
Jedu tedy par km jeste naplno, tahnu za sebou jednu slecnu a jednoho kluka, ale kdyz mi moc nestridaji, vidim ze to nema cenu. Zahy nas dojede vetsi skupina, ktera se postupne rozroste na cca 30 lidi, je v ni Pistachio. Je mi jasne ze v celnim baliku bude klidne 80-90 lidi a ja tam nejsem. Co se da delat, nektere useky se u nas opravdu nejede, ale kdyz pak prijdou tezke useky po kostkach, nebo ta terenni vlozka po startu, kterou jedeme jeste dvakrat, mam i ja co delat, abych ve skupine zustal. Vetsinou tak jezdim vzadu ve skupine, jednak abych jel s bezpecnym odstupem a druhak, abych si aspon trochu daval. Tim tedy urcite nechci nasi skupinu shazovat, i ja jsem si daval, ale tady s tim moc delat neslo. Zvazoval jsem i jit do uniku chvilemi, jenze pri tak velke skupine by to bylo na vetru bez sance. Takze vlastne jsem si tady ted ukazkove rozebral, ze jsem na lepsi skupinu dnes nohy nemel, nebot jsem provahal par pozic po startu, at uz to bylo nerozjetim, nebo prilis opatrnou a bohorovnou jizdou. Par lidi at uz po defektu nebo technickych problemem dojedeme nebo mijime, ale prijde mi to letos docela klidnejsi, i kdyz je pravda ze povalujicich se bidonu napric trati bylo vice nez dost.
O to vic jsem si ale mohl uzivat skupinu, obcas s nekym prohodit par slov a pokochat se trochu i zeleno zlutou krajinou. Mala Belgie mi letos prisla jednodussi, panelovy sjezd byl v pohode, ze jsem nechapal, jak jsem se tam pred rokem mohl vydefektovat. Svym zpusobem klidnejsi Milovice jsem asi jeste nezazil, takze i takova nova zkusenost se hodi. Zaverecny spurt jsem vynechal a stastny ze jsem vse prezil ve zdravi a bez ujmy materialu jsem dojel nekde ve druhe stovce vysledkove listiny. Definitivne jsem si ale letos potvrdil, ze mam tenhle zavod vlastne rad, prave proto, jak je narocny, jak je hodne o stesti, pozici na startu a v baliku. Je to unikatni zavod a ma svoji vahu prijet na nej, i kdyz rozum pokazde rika opak!
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Strava Flyby