Akce Václavská jízda 2019

Akce Václavská jízda patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2019-09-21.

Nejdelší varianta má délku 79.5 km.

Propozice

Historie: 2017 :: 2018

• Hulis – Prokletí stále trvá...
  
  Václavská jízda 2019
  
  Asi tak týden před Václavskou mi píše Honza Kulhánek, jestli přijedu, že by chtěl zaříznout Melšáka. Když mu sděluju, že mám volný víkend a mám to v plánu, mi píše: „to je super, je mi jedno, že nevyhraju, ale budu ti tahat“. O nějaký ten den dýl mi píše i Pavel Dobijášovský, že mi taky pomůže sesadit Melšu, navíc pojede i netrénující brácha, ale i tak si myslim, že ho nevyklepeme a bude k ruce. Začínám se na ten „závod“ fakt těšit, vypadá to, že tu budu mít celej tým domestiků… V tomhle složení, jestli mi kluci vážně pomůžou, tak nic jinýho než výhru neberu.
  Máme tu sobotní ráno a je kosa jak blázen. Sice mě to moc netěší, ale připravenej jsem na všechno. Do auta házím celou tašku, ze které něco vyberu… Uvidíme, jak bude před startem. S bráchou házíme kola na auto a v doprovodu maminy a přítelkyně vyrážíme do Lužce. Přijíždíme docela brzo a pořadatelé tu ještě nejsou. Obsluha místní hospůdky, kde má být prezentace nám ale hned nabízí čaj nebo panáka na zahřátí. Po chvilce se to začne sjíždět, přijíždějí i první oranž borci – Basko a v zápětí Luke a Kapr… Chvilku žvaníme a pak se vracíme do hospody se zapsat. Sluníčko svítí a začíná příjemně hřát. Zvažuju teda co vzít, láká to jet v krátkym, ale říkám si, že to bude studeně foukat, takže radši se zpotit než mrznout… Radši beru termo s dlouhym a návleky na kolena. Při krátkym rozjetí jsem za to rád, zima je slušná, ale oteplovat se bude…
  Na místo startu se vracíme chvilku před půl 11, kdy se mělo startovat. Krátká rozprava, co nás kde čeká, a můžeme vyrazit. Pár cyklistů se tu sešlo, musím ještě zjistit od pořadatelů, abychom mohli přesné číslo napsat na web. Hned od startu se jede v klidu, motám se okolo špice, občas i potáhnu, ale nic dlouhýho, pořád se zahřívám a roztáčim nohy… Po cca 5-6km nás čeká první brdek. Jen čekám, kdo, jak pojede… Jeden borec v černozelenym dresu to docela rozjíždí, takže se začínám hned prodírat skrz balík a jedu hned za ním, abych nic nepodcenil. Sice je to brzo, ale dost fouká a taková trojice, čtveřice by klidně odjet mohla, stejně jako minulý rok, kdy jsme první trojici naháněli celý závod a dohnali je pár km před páskou… Nohy pořád zatuhlý, tepy nebezpečně vysoko, ale když jedu na druhý pozici, tak je to ok… Jak já nesnášim ty první km, než se člověk dostane do tempa… Na to vždycky trpím a ve většině případů v prvním brdku odpadám od čela… Naštěstí tady se vzhledem k délce a obsazení první skupiny odpadnout nedá. Ne že by tu nebyli dobrý borci, ale na špičku UACu to nemá… Začíná mi v tom dlouhym triku být slušný teplo, až teď začínám závidět odvážnému Kaprovi, který do studenýho startu šel v krátkym. Následuje tak 7km, kde se nic zvláštního neděje. Přijíždíme do Žlunice, kde nás čeká další brdek. Jedu na 3. pozici, nejede se nijak zvlášť rychle, tak se zvedám a zkouším první nástup a trošku to zrychlit. Nahoru vyjíždíme v lajně, otáčím se a koukám, kdo jede… Hned za sebou vidím černozelený dres, borec, který to zkoušel v prvním brdku… Ten bude asi silnej, na toho bacha. Teď to bude vesměs pořád lehce dolu, nohy už ale jedou perfektně a tak to skoro v každym brdku zkouším… Jednou jsme se se zelenáčem o pár metrů trhli, ale svěšuju a necháváme se dojet, ještě nejsme ani v půlce, takže to nemá cenu ve dvou. Špici co špici se snažím jezdit o několik km/h rychleji než ostatní, ať se balík jen zadáčo neveze. Přejíždíme hlavní v Dlouhopolsku a valíme směr Žehuň. Prvních pár metrů jede špici Honza Kulhánek, který hodně rychle couvá dozadu. Když je vedle mě, tak mu řikám, že tý špici moc nedal… Smál se a odpovídal, že tady špici nejede, že ví, co ho čeká... Začíná to lehce stoupat, jedu za zelenáčem na druhym fleku. Pořád mi to ale příjde nějaký jalový, pořád se nic neděje, tak jdu na špici a začínám zrychlovat. Natahuje se to a pár lidem už moje tempo asi moc nechutná (po závodě mi brácha řikal, že tam společně s Melšákem už měli díru). To vidět a vědět během závodu, jel bych tam šrot a ne jen ostrý tempo… Sjezd do Žehuně, jede se lajna chvilku se docela i závodí, škoda, že to nevydrželo dýl… Po chvilce jsou ty špice od všech podstatně vlažnější… Na to ale nekoukám a snažím se to vždycky zrychlovat. V brdku za Žehuní už se opět nejede a brácha, kterej se bál, že by v těch krátkejch serpentinách mohl odpadnou si nastupuje a jede je dokonce z čela… Točíme levou na hlavní, přejíždíme dálnici, po chvilce se dostávám na špici a začínám za to zase brát. Jedu přes 50km/h snažím se to držet, ale fouká a nejde to tak dlouho, takže si odstřídám, řadím se ale docela vepředu baliku. Takže ještě před Ovčárama, kde z hlavní budeme sjíždět se ještě jednou dostávám na špici a zase zrychluju. Dneska první chvilky, kdy si potřebuju trošku orazit, dvě fakt rychlý špice hned po sobě. Jinak se mi jede naprosto peckově a z celý skupiny se cejtim asi nejsilnější. A nebo jsem prostě jen blbej a ostatní jen šetří a netahaj naplno… Další brdek kde odskakuje Honza Kulhánek, jede tak 20-30m před balíkem, zvedám se a chci jít do nástupu, abych k němu dojel… V záběru ale vytrhávám levou nohu z pedálu a mám co dělat, abych se nesválel… Zacvaknu a je tu pokus č. 2. Doskočím k němu a pobízím ho ke spolupráci. Jdu na špic, valíme a střídáme ve dvou… Za zkoušku člověk nic nedá, chvilku jsme se ve dvou vyvětrali před balikem a pak nás to sjelo. Hned jak nás balik dojel, tak vystřelil Melša a docvakl si ho myslím, že to byl Lukáš Klinecký. Ještě, že Melšák už začínal být… doufám, že po mejch špicích a nástupech v brdkách pěkně vokoralej, takže neměl na to, aby ve dvojici střídal. Sice jsme to sjíždět museli, ale nijak výrazně nás to nepotrápilo…  Když se mi už podruhý povedlo vykopnout levou nohu z levýho pedálu, začal jsem si říkat, že je něco asi lehce špatně. To už nám moc km do cíle nezbývalo… V Převýšově to zkoušel zelenáč, ale nejedu tudy prvně, takže si to tu jedu z druhý pozice za Kaprem a když jde přes mě, tak ho hned hákuju. Kousek po brdku se ještě pokračuje v tempu a lajně. Opět to ale dlouho nevydrží a od Lovčic všichni celkem kufrujou… Najíždíme do posledního dloubáku před Lišicema, vychází na mě špice, takže se snažim jet úsporný tempo v tom fičáku, co fouká zprava. Po chvilce mě ale předjíždí můj dvorní domestik – brácha Bonzo, který mi říká, ať se schovám. Na špici vydrží tak 100-150m dokud ho neodstaví křeče. Bohužel musí zastavit a seskočit z kola… Díky, super gesto, ale možná si mohl být vzadu schovaný, aby si dojel s náma. V závěru jde na špici Venca Kloz a přikládá slušně pod kotel, jedu za ním a pořád čekám nástupy. Do cíle už je to jen přes poslední hopík v lese. Silnice hrozná, pořád čekám, kdo vystřelí, ale opak je pravdou, jedeme na hranici pádový rychlosti a nikomu se nechce… Po výjezdu z lesa se to konečně rozjíždí a natahuje. Už jsme v Lužci, teď jde jen o to neztratit dobrou pozici. Kousek před poslední pravotočivou zatáčkou za to bere zelenáč, okamžitě se zvedám a jdu po něm… Ááááááá tak ho*no, nejdu, levá noha opět venku z pedálu, než opět našlápnu ztrácím několik cenných metrů, znovu za to beru, abych se ještě docvakl. Nakonec se povedlo, do poslední točky najíždím na 3. fleku… Zvedám se a začínám zrychlovat a při výjezdu jsem dokonce na čele. Bohužel je to ale takovej spurt, nespurt, nemůžu do toho jít na 120%, protože mám strach, aby mi zas nevyskočila noha z pedálu a já si tu nerozbil hubu… Během chvilky jde přes mě Melšák i Honza Kulhánek… Sedám si a zkouším za to ještě brát v sedě, to není tak o držku kdyby mi vycvakla noha… Cíl je bohužel ale ještě dost daleko a já tak ztrácím další 2 pozice a dojíždím na konečném 5. místě… Bohužel, dneska jsem tu byl pro výhru… Chtěl jsem konečně zlomit Melšu, se kterým jsem 3x spurt o první místo prohrál… Dneska k tomu bylo hodně blízko. Vzhledem k průběhu mi 5. místo příjde dost špatný, věřil jsem si na výhru (bednu minimálně). Ale nějak zvlášť mě to dneska netrápí, vždyť vlastně o nic nejde a díky bohu to nevyhrál Melša ,ale Honza Kulhánek, který mi k výhře chtěl pomoc a věřil mi. Roli leadera jsme si tak trošku během závodu prohodili, já to rozjížděl a očesával a on to pak ospurtoval, takže dobrý!!
  Po dojetí jsme si všichni sedli ke stolu s pivkem / nealkem a jídlem a pokecali o průběhu závodu. Pedál jsem po závodě nějak neřešil, až když jsem přijel domů, jsem zjistil, že se mi ulomila špička kufru, proto mi nedržel… Takže naděje na výhru na Václavský a poražení Melšise se opět o rok odkládají… Každopádně jsem si to užil a s tím, jak jsem jel, jsem byl spokojenej… Závěr už byl horší, ale to se prostě stane… Naštěstí to bylo tady a ne na Zeleňáku… Tak zas za rok v orange společnosti!
  
  
  
• Luke – To byla (Václavská) jízda
  
  Ráno zima, že by létem rozmlsaného cyklistu nevyhnal, ale vzpomínky na zimní polabí velí trénovat a nejlepší trénink je závod. Věřím v krátký-krátký, ale do auta jdu radši v civilu, kalhoty a bunda... V Lužci u kulturáku už teploměr ukazuje 10 stupňů a slunce ohřívá vzduch na přijatelnou teplotu. Na registraci je jasné, že to bude komorní závod a jako tým budeme mít početní převahu. Taktika je jasná, Hulis tu byl třikrát druhý a chce vyhrát, k tomu má silný tým Bonza, Kapra, Baska, mě a ještě pár kamarádů
  
  Nálada před startem je dobrá. Balík asi třiceti lidí vyráží a šlapky se drží v popředí. Prvních pár kilometrů se peloton jen nesměle rozjíždí, ale s každou stovkou metrů se trochu zrychluje. Po chvíli už se jede regulérní závodní tempo a na čele je hodně oranžovo. Cíl je udělat to těžké. Krásně se rovnáme na špici, Kapr tam je pěkně dlouho a když už má přijít řada na mě, zjevuje se krpál, co bych snad v Polabí ani nečekal. Naštěstí je krátký a tak jedu naplno. Nahoře jsme ve 4 nebo 5 ti i s Hulisem, ale rychle dojíždí další. Po první selekci 13 lidí, bohužel Basko a to kousek nedal, ale pořád jinak tu všichni jsme. Pár lidí to zkusí po rovince a mě to začíná docela kousat. Cožpak o to, párkrát se to přežít dá, ale tak nějak začínám tušit, že tohle dlouho nevydržím. Navíc se nepodařilo odpárat Hulisova soupeře a Hulis to začíná zkoušet na každém brdku. Na jednu stranu se na to moc pěkné dívá, ten kluk má teda pořádnou formu. Ale z mého pohledu na to koukám z čím dál větší dálky a to rozhodně není dobře. Najednou už není síla držet se na čele té skupinky, jenže na konci to bolí snad ještě víc. Několikrát lepím menší díru, v jednom táhlejším brdku už je díra snad 30 metrů, ale zase se vracím. Ale za chvíli je tu další brdek a další nástup, pak ještě jeden a já pozoruju jak sirky v krabičce mizí.
  
  Projeli jsme 20.km, tedy čtvrtina trasy a mám fakt dost, teď bych potřeboval aspoň pár minut v klidu. Jenže ne, je tu další brdek a zase díra, nahoře už není síla doskočit si to zpět. Navíc jsem tu zůstal sám, škoda, nevypadalo to, že jsem jedinej na limitu a před chvíli jsem jednoho dotahoval zpátky do skupiny. No nic, za mnou nikdo a tak jedu sám asi 10 km, než se konečně za mnou objeví menší skupinka. Docela jim trvá mě dojet, tak si řikám, že to dnes není tak špatný. Vcelku v pohodě se zapojuji, je tu Basko, jede se pomaleji než na čele a pokud se nebude nějak moc nastupovat, tak bych tu měl v pohodě vydržet, takže neváhám a zapojuji se do střídání. Nikdo se neveze, i když někteří střídají čím dál míň, jak asi ubývají síly, ale proti tomu se nedá nic říct. Vlastně být nás víc (než 7) nebo trochu přidat, tak skoro ideální skupina.
  
  Návleky na ruce i rukavice už jsou dávno v zadní kapse a tak nezbývá než užívat tenhle průlet Polabím. Ještě pár brdků, krásně v tempu, ze sedla, aby nikdo nenastupoval, ale dali jsme to všichni a už tu bude cíl. Ještě si pohrávám s myšlenkou vzít za to někde před cílem a zkusit dojet sám. Nakonec to ale zavrhuju, protože minule mi to nevyšlo a po rovině bych byl asi dojet. Navíc 7 lidí je docela dost a mohl bych si zkusit první pořádný spurt... Pár km před cílem je vidět, že už po sobě docela koukáme a když slezu ze špice, v zadu skupiny je docela těsno, až mě zas napadá tady vyvětrat, ale nakonec se držím strategie spurt. Lidi neznám, tak jsem si je aspoň otipoval a vybral si kluka, co vypadal silně. Navíc si našel docela pěkný místo, takže se řadím za něj a čekám co se bude dít. Do vesnice vjíždí na třetím fleku, já 4. Přijde mi to ideál. Pravá do cíle a čekal jsem, že tady za to někdo vezme, ale dva lidi rychle ještě od střídají a můj vodič je najednou na špici a nejede, asi mu přijde brzo spurtovat, což mě taky, ale už není za koho se schovat. Hm, tak s tím se nepočítal, jenže čas přemýšlet teď není tak se prostě zvedám a zkusím to vydržet až do cíle. Sám jsem překvapen, jak rychle najednou letím a musím ještě přeřadit, čehož využívá Basko, aby se podíval vedle mého kola, ale to je vše, ještě pár wattů zbylo a odrážím i jeho nápor. První dva oranže ze skupiny, to je paráda.
  
  Komorní závod, ale milá atmosféra a parádní rozjetí před nedělí. Mohlo to být lepší, ale i tak sem si odnesl spoustu zážitků, 20 km na čele závodu. Tentokrát spokojenost.